Soudy devět let řešily styk syna s otcem, názor dítěte je ale nezajímal

Pověstné zrcadlo jednání české justice nastavil úterní verdikt Ústavního soudu (ÚS), který řešil vlekoucí se případ soudních tahanic o styk mezi nezletilým hochem a jeho otcem. Soudy dokázaly řešení tohoto problému natáhnout na více jak devět let. Ačkoliv bylo vytvořeno mnoho znaleckých posudků, justice zcela pomíjela, co si přeje samotný hoch.

Soudy se po letech projednávání zmohly jen na pokutu 20 tisíc korun pro matku hocha, která se prý podílela na vzájemném odcizení otce a syna. ÚS ale i tento verdikt zrušil a obecným soudům zle vyčinil za fatální selhání.

Podle matky, která v době sporu žila se synem už v nové rodině, došlo k odcizení už při prvních kontaktech mezi chlapcem a jeho biologickým otcem. Ty prý byly nepravidelné a syn se cítil zklamaný nezájmem svého otce, navíc se plně začlenil do nové rodiny, kam chtěl bezvýhradně patřit.

Matka upozorňovala, že do styku s otcem nemohla dítě i podle názoru odborníků nutit násilím. Přesto dostala od soudů pokutu, ty samé soudy přitom hocha vyslechly jen jednou, přičemž navíc odmítly připustit, že v té době sedmiletý chlapec může mít vlastní názor.

Černobílý pohled justice

„V rámci tohoto modelu se pak soudy omezily na prosté hledání viníka toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování, v až příliš zažitém černobílém modelu: zlý rodič x hodný rodič, jediná možnost, a to, že ‚vinu‘ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila,“ konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou.

ÚS upozornil, že po letech sporů je zřejmý absurdní výsledek v podobě pokuty, neboť pokud šlo jen obtížně vynutit styk u osmiletého dítěte, u šestnáctiletého mladého muže je to zcela nereálné.

Chlapec skončil v péči psychiatrů

„Neustálá snaha o vysvětlení rozporů ve znaleckých posudcích, které sami znalci označili vlastně za nerozporné, zadávání nových znaleckých posudků, které nakonec pro značný časový odstup nebyly použity, odmítání závěrů ošetřujícího psychologa hned v počátku řízení a setrvalé odmítání respektovat autonomii nezletilého nakonec vedly k tomu, že nezletilý skončil v péči psychiatrů,“ konstatovala Wagnerová.

Takové pochybení je zcela flagrantním porušením práv všech zúčastněných, tedy otce, matky a nezletilého a mělo za následek totální, a možná již nikdy nereparovatelné, odloučení otce a dítěte, jakož i zcela zásadní zásah do osobnostní integrity nezletilého,“ tepala soudy Wagnerová s tím, že verdikt nelze vnímat jako vítězství či prohru matky, když jediným výsledkem sporu je zničený vztah otce se synem v důsledku fatálního selhání justice.

Soudy hledaly za problémy manipulaci

Podle Ligy lidských práv, která se stala kolizním opatrovníkem hocha, je velice nebezpečnou úvahou postoj justice, že odmítá-li dítě jednoho rodiče, pak jde vždy o manipulaci rodičem druhým.

„Výše popsaný jednostranný vzorec, který české soudy velmi často aplikují, je ve většině životních situací nevhodný a soudy by se od něj měly odpoutat. Namísto toho, aby soud překonával vůli nezletilého, měl ji respektovat a snažit se rozvinout vztah nezletilého k otci vhodnějšími prostředky, než bylo uložení donucovací pokuty matce. S odstupem času se tak celé řízení jeví jako hledání viny v osobě matky či otce a sám nezletilý je jen nepodstatnou částí celého sporu,“ konstatoval zástupce Ligy.

Článek byl publikován dne 20. 3. 2012 na www.novinky.cz a najdete jej zde.

Autorem článku je Petr Kozelka, deník Právo.

Kateřina Červená mluví o postavení oběti trestného činu v pořadu „Česká justice”

Český rozhlas 6 přinesl rozhovor s právničkou Ligy lidských práv Kateřinou Červenou. Dozvědět se můžete o postavení oběti trestného činu v české minulosti i současnosti, nechybí ani srovnání se situací v zahraničí. Kateřina Červená zároveň kritizuje stav, kdy právo pachatele na spravedlivý proces stojí mnohdy nad právy oběti. V závěru nabízí možnosti, kde mohou oběti trestné činnosti získat právní pomoc.
Poslechnětě si celý pořad „Česká justice”.

Největším problémem justice jsou soudci, říká David Zahumenský

Článek byl publikován dne 5. 8. 2010 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Pokud úkolem justice je prosazování spravedlnosti a práv jednotlivců, tak největší problém vidím v soudcích. Říká to předseda Ligy lidských práv David Zahumenský, který před časem spoluorganizoval seminář, na němž spolu se soudci a právními experty bilancoval dvacetiletí svobodné české justice.
Proč právě v soudcích?

Soudci nejsou úředníci, ale často se tak chovají. Někdy i hůř. Chybí jim odvaha rozhodovat a vykládat právo v souladu s principem spravedlnosti. Často se snaží věc takzvaně vyřídit a méně se zabývat její podstatou. Samozřejmě legislativa je v mnoha ohledech nedostatečná, ale soudce by měl umět se s tím vypořádat, vyjít z ústavy. A to často není schopen…

Čím to je?

Důkladnější analýzy chybějí. Jednou z mála je práce soudce Zdeňka Kühna, který zkoumá příčiny neuspokojivého stavu soudnictví v zemích střední a východní Evropy. Česko snad na tom bylo ještě hůř než okolní země. Společenská prestiž soudců byla podryta procesy v padesátých letech a politizací… Je to dědictví minulého režimu.

Vyřeší situaci generační výměna?

Jedním ze zásadních aspektů je systém výběru a jmenování soudců. Jenže ten je zcela nesystémový. Na semináři jsme dospěli k tomu, že výběr nových soudců je strašně neprůhledný. Bylo by například potřeba snížit vlivy psychologických posudků. Výběrová řízení na pozici soudce se dostatečně nezveřejňují. Někdy se informace objeví jen na stránkách konkrétního soudu a tak krátce, že o tom ví jen ten, kdo byl upozorněn.

Ale mladí soudci přinášejí změny. Nebo ne?

Kariérní model, kdy je absolvent vychováván stávajícími soudci, přispívá k jakémusi zapouzdření justice. Justici by prospěla větší otevřenost. Navíc věk nemusí sám o sobě tolik znamenat. Zajímavý model zavedli v Izraeli – součástí výběru soudců je týdenní pobyt s výběrovou komisí, takže její členové mohou hlouběji poznat jejich osobnosti. A jméno budoucího soudce je veřejně vyvěšeno a každý se k němu může vyjádřit… u nás nic takového ani zdaleka neexistuje.

Dá se říct, že mladý soudce je odvážnější, míň konzervativní?

Ani to nemusí úplně platit, pokud není silná osobnost, tak podlehne tlakům a přizpůsobí se. Nebo odejde jinam. Ale s generační výměnou souvisí odchod soudců a je třeba se bavit o tom, jak soudce k odchodu motivovat. Někteří soudci mohou být vyhořelí a je výhodnější je finančně motivovat k odchodu než nechat špatně rozhodovat. Což se také třeba může týkat soudců, kteří vynášeli politicky motivované rozsudky.

Co říkáte návrhům na justiční reformu současné koalice?

Je to poměrně obecné. Problémů v justici je spousta, ale důležité je, aby změny nakonec neposílily vliv moci výkonné. Podporujeme tvorbu lepšího rámce pro systémovou nezávislost soudní moci.

Držely po listopadu 1989 změny v justici krok se změnami ve společnosti?

Rychlé zásahy mohou být nebezpečné. Některé okamžiky se navíc promarnily. V době působení Otakara Motejla na ministerstvu spravedlnosti pokus o reformu ztroskotal na rozhádanosti. Od té doby navíc panuje trend, při němž ministerstvo spravedlnosti je bráno jako politicky důležitý resort a jsou tam jmenováni politici, kteří zajistí vliv. Už se neopakovalo, aby ministrem byl nezávislý odborník jako Motejl.

Hovoří se o těchto problémech dost?

Soudci – i ti, kteří chtějí změny, se málo snaží, komunikace s veřejností je slabá… Analýzy nejsou zvěřejněny, nejsou diskutovány… Soudci řeknou, že chtějí být nezávislí, ale měli by to víc vysvětlovat. Nejčastěji slyšíme stížnosti na nízké platy.

Soudnictví dvacet let po revoluci: nebezpečná závislost na výkonné moci

Tisková zpráva Ligy lidských práv, Public Interest Lawyers Association (PILA) a Iuridicum Remedium.
Brno – Dvacet let po sametové revoluci je justice v České republice stále nucena se podřizovat výkonné moci. Český model justice je na exekutivě závislý skoro nejvíce z celé Evropy. Shodli se na tom představitelé všech stupňů soudů, kteří se dnes sešli v Brně na pracovním semináři pořádaném Ligou lidských práv a Public Interest Lawyers Association (PILA).

Podle předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka je u nás justice chápána stále pouze jako ministerský resort, nikoli jako jeden ze tří zásadních pilířů demokratického státu. Je důležité nezapomínat na to, že nezávislost soudů je důležitá primárně nikoli pro soudce, ale pro občany, jejichž práva mají být chráněna.

Kritika nedostatečné právní kultury a dodržování principů právního státu zazněla v uplynulých dnech při hodnocení dvaceti let demokracie mnohokrát. Nezávislost financování justice, podíl soudců na správě justice a nutnost zvýšení pravomocí, které mohou právní kulturu a ochranu práv významně podpořit, však bohužel dosud nejsou součástí veřejné debaty.

Fungování soudů je nepřímo ovlivňováno skrze finanční tok z ministerstva spravedlnosti. Na semináři soudci zmínili příklady, kdy jim ministerstvo spravedlnosti komplikuje netransparentním financováním i snižováním finančních částek pro jednotlivé soudy jejich práci a podráží důstojnost soudců. Navíc v uplynulých letech přibylo útoků na justici, a to ze strany exekutivní, potažmo i zákonodárné moci. Soudci proto volají po řešení. Tím by mimo jiné bylo ustavení takového orgánu justice, který by byl na ministerstvu spravedlnosti nezávislý, jako je tomu v drtivé většině  zemí EU. Soudci se rovněž shodli na tom, že se v zahraničí osvědčilo, když jsou v takovém orgánu zastoupeni rovněž zástupci jiných profesí.

Řečníci, kteří představili řadu fungujících modelů ze zahraničí (viz link níže), zdůraznili, že podle Ústavy je to soudní moc, která má chránit základní práva občanů. A to nejen před státními orgány, ale i nadnárodními korporacemi či v jednotlivých případech při zneužití moci politickou většinou. Z těchto důvodů je potřeba velice citlivě reagovat na návrhy, které dále omezují nezávislost soudců.

Podle nevládních organizací (Liga lidských práv, PILA, Iuridicum Remedium) je zásadní, aby se soudci sjednotili v tom, jaký model soudnictví chtějí s důrazem na efektivní a nestrannou ochranu práv občanů prosazovat. Soudci by rovněž měli hledat cesty, jak ve veřejné diskuzi lépe komunikovat s veřejností o důležitosti svých požadavků.

Podkladový materiál s příspěvky soudců Jana Sváčka, Elišky Wagnerové, Zdeňka Kühna a právního experta Davida Kosaře naleznete zde.

Bližší informace:
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Vítězslav Dohnal, ředitel PILA, mobil: 776 834 534
Helena Svatošová, Iuridicum Remedium, mobil: 776 890 170

Quo vadis, ukrajinská justice?

V rámci projektu „Výměna zkušeností mezi ČR a Ukrajinou ohledně reformy soudního systému a jeho přiblížení evropským standardům“ proběhlo o velikonočních svátcích setkání reprezentantů české Soudcovské unie a Ligy lidských práv s ukrajinskými právníky,zástupci nevládních organizací a soudci.
Více informací najdete v článku Quo vadis, ukrajinská justice?

Článek byl zveřejněn v časopise Soudce č. 5/2009, str. 16.