V tomto týdnu se právníci Ligy společně s dalšími odborníky dvakrát setkali s delegací Komisaře Rady Evropy pro lidská práva Nila Muižniekse. Komisař projevil zvláštní zájem o problematiku vyčleňování dětí z hlavního vzdělávacího proudu – především o náš projekt Férová škola. Velkou pozornost pak věnoval také situaci osob se zdravotním postižením.
Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.
„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.
Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.
Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.
Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.
Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.
Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.
Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.
S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.
Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.
Hosťom mesiaca december k téme pacientských práv a úskalí pri ich presadzovaní je JUDr. Maroš Matiaško, LL.M., ktorý od roku 2008 pôsobil ako právnik Centra advokácie duševne postihnutých (MDAC) a v Lige ľudských práv (LLP). V súčasnosti pracuje pre Londýnsku organizáciu Interights, a rovnako pre advokátsku kanceláriu, ktorá úzko spolupracuje s českou mimovládnou organizáciou Liga lidských práv. Viac sa dozviete v rozhovore.
MEDIUS: Vyštudovali ste právo na Univerzite v Olomouci, a zároveň obor sociálnej práce, sociálnej politiky a psychológie na Masarykovej univerzite. Pracovali ste pre MDAC. Čo je predmetom jej činnosti?
Mental Disability Advocacy Center (MDAC) je medzinárodná mimovládna organizácia, ktorá sa zameriava na presadzovanie systémových zmien v oblasti dodržiavania ľudských práv osôb s duševným postihnutím. Svoje ciele dosahuje metódou strategickej litigácie, teda zastupovaním strategických prípadov pred medzinárodnými súdmi a kvázisúdnymi orgánmi, ďalej presadzovaním legislatívnych reforiem, napríklad v oblasti spôsobilosti na právne úkony a vzdelávaním.
MEDIUS: Kde pôsobíte momentálne?
V súčasnosti pôsobím v Londýnskej organizácii Interights. Zároveň pôsobím v advokátskej kancelárii, ktorá veľmi úzko spolupracuje s českou mimovládnou organizáciou Liga lidských práv.
MEDIUS: Akým témam sa venujete?
Venujem sa primárne téme ochrany práv osôb so zdravotným postihnutím, ďalej právu na zdravie, zákazu mučenia, ponižujúceho a neľudského zaobchádzania a v poslednej dobe aj otázke nápravy neprimeraných zásahov do ľudských práv a slobôd na domácej úrovni. Okrem medzinárodného práva je mojou obľúbenou oblasťou trestné právo.
MEDIUS: Ako dlho sa už zaoberáte problematikou práv osôb s duševným postihnutím?
Tejto téme sa venujem od začiatku roku 2008, teda systematicky už štyri roky.
MEDIUS: Ako by ste definovali najpálčivejšie problémy, s ktorými sa pri uplatňovaní svojich práv stretávajú pacienti s duševným postihnutím?
Zásadné problémy vidím tri, tým prvým je systém systematickej ústavnej starostlivosti a úplná nedostupnosť služieb v komunite. To je na Slovensku najmä prípad sociálnych služieb a v tomto ohľade je na tom Slovensko veľmi zle. V Českej republike je situácia odlišná, tam je problém najmä inštitucionalizácia v mamutích liečebniach s viac ako tisíc lôžkami.
Tým druhým je právny status osôb s duševným postihnutím, konkrétne mám na mysli inštitúty pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. A tretím problémom je absencia inkluzívneho vzdelávania a neprimerane rozšírený systém segregovaného špeciálneho školstva.
Na tieto nadväzujú ďalšie problémy. Konkrétne môžem pomenovať systematické porušovanie práva na osobnú slobodu v prípade nedobrovoľných hospitalizácií. V praxi je tento systém extrémne formalistický, a to až do takej miery, že to hraničí s absurditou a ponúka sa otázka vôbec po zmysluplnosti celého konania. Veľmi problematické sú automatické dôsledky pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. Ľudia pod opatrovníctvom automaticky prichádzajú o celé spektrum základných práv a slobôd, od viacerých aspektov práva na rodinný život, cez majetkové práva, až po práva politické. Slovenský systém je veľmi staromódny a rigidný a z právneho hľadiska jednoznačne v rozpore s medzinárodným právom.
MEDIUS: Aké sú z Vášho hľadiska najväčšie nedostatky súčasnej právnej úpravy, ktoré majú vplyv na život
duševne postihnutých osôb?
Právna úprava je čiastková a je roztrieštená do niekoľkých predpisov. To je dedičstvo prístupu k tejto marginalizovanej skupine, ktorá stála a doposiaľ bohužiaľ stojí na okraji záujmu praktizujúcich právnikov i teoretikov. V zahraničí sú bežné komplexné právne predpisy upravujúce otázky právneho postavenia osôb so zdravotným postihnutím. Môžem spomenúť napríklad veľmi komplexný americký zákon Americans with Disabilities Act. Takže prvý nedostatok je chýbajúca právna úprava, ideálne ucelená.
A konkrétne, kde vidím nedostatky? V prvom rade je nutné reformovať systém opatrovníctva, inštitúty pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony musia nahradiť menej reštriktívne a na mieru šité opatrenia založené na myšlienke tzv. podporovaného rozhodovania. S tým súvisí otázka automatických dôsledkov pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. Tieto zásahy je potrebné zrušiť, ide napríklad o prekážku výkonu volebného práva, nemožnosť uzavrieť manželstvo, či vylúčenie testamentárnej spôsobilosti. V súčasnosti sa vedie diskusia, či je vhodné automatické dôsledky opatrovníctva nahradiť individualizovaným rozhodnutím súdu. Inými slovami, či napríklad automatickú prekážku výkonu volebného práva založenú na pozbavení spôsobilosti na právne úkony nahradiť možnosťou v individuálnych prípadoch rozhodnúť o nespôsobilosti voliť. Niektoré súdy prijali tento opatrný postoj, ktorý bol, ale na druhej strane ostro odmietnutý orgánmi OSN a Rady Európy. Budeme si musieť počkať na prípadné ďalšie rozhodnutie medzinárodného súdu.
Ďalej si myslím, že je vhodné legislatívne upraviť deinštitucionalizáciu, a to ako v podobe vymožiteľného práva na život v komunite, tak v podobe konkrétneho legislatívneho záväzku transformovať pobytové inštitúcie a vytvárať služby v komunite.
Otáznikom je pre mňa systém nedobrovoľných hospitalizácií. Dohovor OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím je jasný, pozbavenie osobnej slobody založené na zdravotnom postihnutí, teda aj „duševnej poruche“, je v rozpore s článkom 14 tohto Dohovoru. Je evidentné, že bude nutné upustiť od súčasného systému nedobrovoľných hospitalizácií.
MEDIUS: Mohli by ste porovnať situáciu v Českej republike a na Slovensku?
Situácia je v mnohým ohľadoch odlišná. Začnem opatrovníctvom, najmä vďaka mimovládnym organizáciám a aktívnym sudcom, ako je napríklad pani doktorka Wagnerová, je problém zásahov do spôsobilosti na právne úkony veľmi dobre judikovaný Ústavným súdom. To je prvý obrovský rozdiel, pretože na Slovensku chýba relevantná judikatúra a toto téma je stále akoby zabudnuté.
Tiež je nutné spomenúť nový český občiansky zákonník, ktorý ruší pozbavenie spôsobilosti na právne úkony a zavádza menej reštriktívne opatrenia. Bohužiaľ, ale zostáva inštitút obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. Na Slovensku sa nový zákon pripravuje, Ministerstvo spravodlivosti zatiaľ paragrafové znenie nezverejnilo.
Ďalší rozdiel je v politike deinštitucionalizácie sociálnych služieb. V Českej republike naplno beží pilotný projekt financovaný zo zdrojov EU, vďaka ktorému bude transformovaných niekoľko desiatok ústavov vo všetkých krajoch. Okrem toho tento projekt vytvára predpoklady a motivuje zriaďovateľov, najmä kraje, aby politiku transformácie prijali a rozvíjali vlastnými silami za podpory Ministerstva práce. Toto je príklad veľmi dobrej praxe. Bohužiaľ v Českej republike, na rozdiel od Slovenska, nedošlo k žiadnej transformácii inštitucionálnej psychiatrickej starostlivosti. Psychiatrická starostlivosť je poskytovaná v obrovských kolosoch ako sú Dobřany pri Plzni, Černovice v Brne alebo Bohnice v Prahe.
Rozdiel je aj v politike inklúzie žiakov so zdravotným postihnutím. České Ministerstvo školstva počas vlády Mirka Topolánka vypracovalo Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, ktorý mal byť základom reformy systému segregovaného školstva. Na Slovensku sa len tieto mesiace rozbieha diskusia, ktorá konečne začína pokrývať aj osoby so zdravotným postihnutím a nie len sociálne znevýhodnené deti. Celkovo môžem povedať, že Česká republika môže byť pre Slovensko určitým vzorom, a to dobrými aj zlými príkladmi. Pre slovenské orgány je to výhodné, pretože môžu aplikovať to, čo sa osvedčilo u našich susedov a zároveň sa vyhnúť chybám, ktoré tieto reformy brzdia.
MEDIUS: Akej téme sa hodláte venovať ako hosť mesiaca a prečo?
Ako hosť mesiaca by som sa venoval dvom témam. Konkrétne sa zameriam na situáciu osôb vo výkone trestu odňatia slobody alebo výkonu väzby. A to z hľadiska absolútneho zákazu mučenia, ponižujúceho alebo neľudského zaobchádzania podľa článku 3 Európskeho dohovoru o ľudských právach.
V prvom príspevku sa budem zaoberať otázkou dostupnosti a prístupnosti zdravotnej starostlivosti. V druhom príspevku sa viac špecificky pozriem na koncept tzv. primeraných opatrení (angl. reasonable accommodation) vo vzťahu k osobám so zdravotným postihnutím pozbavených osobnej slobody. Dôvod je ten, že bohužiaľ stále dochádza k tomu, že osoby pozbavené osobnej slobody nedosiahnu na adekvátnu zdravotnú starostlivosť, resp. podmienky výkonu trestu alebo väzby nerešpektujú ich špecifické potreby vyplývajúce zo zdravotného postihnutia. V súčasnosti sa podobným prípadom z Českej republiky bude zaoberať Európsky súd pre ľudské práva a na domácej úrovni v inom prípade pripravujeme žalobu na náhradu imateriálnej ujmy proti Českej republike.
Ďakujem za rozhovor.
Spracoval: Zuzana Zoláková
Článek byl publikován dne 15.12.2011 a naleznete jej zde.
Liga lidských práv dnes předá některým školám certifikáty Férová škola. Slavnostní předávání se odehraje na Základní škole Lyčkovo náměstí v pražském Karlíně. Oceněny budou školy s otevřeným přístupem k inkluzivnímu vzdělávání.
„Všechny ty školy byly oceněné, protože splnily nějakým způsobem dané podmínky, které ještě kontrolovaly naše komisařky,“ vysvětluje pedagožka projektu Férové školy Katarína Krahulová.
Inkluzivním vzděláváním férová škola projevuje snahu vzdělávat všechny děti společně. Tedy i děti sociálně a zdravotně znevýhodněné, děti jiného etnika, děti cizinců a podobně.
Článek byl publikován dne 17.10.2011 na www.rozhlas.cz a najdete jej zde.
Autorkami článku jsou Tereza Kubíčková a Lucie Maňourová, www.rozhlas.cz.
Při dnešní slavnostní certifikaci v Praze ocenili pedagogové Ligy lidských práv dalších osm základních škol z celé České republiky za jejich otevřený přístup ke vzdělávání žáků, kteří mají speciální potřeby. Počet oceněných škol, které podporují inkluzivní vzdělávání, tak vzrostl na osmnáct.
To, zda si daná škola certifikát zaslouží, posuzovala tříčlenná odborná komise, která v letošním roce vybírala z dvanácti zájemců. Pokud se škola z vlastní vůle rozhodne ucházet o certifikát, navštěvují ji speciální koordinátoři a pedagogové, kteří zjišťují informace potřebné k hodnocení školy, kontrolují dodržování podmínek certifikace v běžné praxi školy a poskytují konzultace. Certifikátem byly nakonec oceněny ZŠ a MŠ Červený vrch, ZŠ a MŠ Dub, ZŠ a MŠ Chotýšany, ZŠ a MŠ Klobuky, ZŠ a MŠ Praha 8 – Karlín, ZŠ Most, ZŠ Vítkov a ZŠ Žďár nad Sázavou.
Školy učí žáky toleranci a ohleduplnosti
Školy, které mají nebo mohou získat označení „férové“, musejí splňovat určité podmínky vztahující se k problematice inkluze. Taková je například základní a mateřská škola Lyčkovo náměstí v Praze-Karlíně, kde se slavnostní certifikace konala. Zde je podle komise heterogenita třídních kolektivů obrovská. Společně se tu učí žáci se zdravotním postižením, se sociálním znevýhodněním, romské děti a děti cizinců.
Z odborného hodnocení komise také vyplývá, že „škola je velmi aktivní v komunikaci rodič – žák – učitel a má velice dobře zpracovaný postup konzultací, vycházející z pozitivních výsledků žáka a jeho vlastního hodnocení, a plánů osobního rozvoje žáka“. Pedagogové například poskytují odbornou podporu a pomoc dětem, které si své domácí úkoly zpracovávají v družině. Odlišnost školáků je v karlínské škole vnímána jako příležitost k rozvíjení respektu k sobě i ostatním, rozvíjení schopnosti empatie, tolerance, ohleduplnosti a zodpovědnosti.
Stejnou filozofií se řídí také malá základní škola ve středočeských Chotýšanech, jejíž vedení si zakládá na komunitním a otevřeném přístupu nejen k dětem, ale i k dospělým. Učitelé tu připravují během roku několik akcí pro rodiče i širší veřejnost a informují o aktivitách i dění ve škole prostřednictvím místních novin, plakátů a webových stránek školy. Chotýšanští pedagogové přizpůsobují metody výuky dětem a respektují rozdílné typy učení a předpoklady dětí.
Inkluzivní vzdělávání podporuje i stát, zatím však nedostatečně
Kromě projektu Férová škola Ligy lidských práv se o otevřenější přístup škol k znevýhodněným žákům starají také orgány státní správy. Současný legislativní stav v oblasti školství je uspokojivější například díky novelizaci vyhlášek 72 a 73/2005 Sb., které vešly v platnost na začátku září. Díky této změně školy mohou mimo jiné odmítnout přijmout žáka pouze kvůli nedostatečné kapacitě školy.
Bohužel však stále přetrvávají ustanovení, která umožňují školám provádět kroky opačným směrem a segregovat děti z běžného školství. „Přesto se však najde mnoho škol, a certifikace Férové školy je toho důkazem, které prosazují rovný přístup ke všem žákům i za stávajícího stavu školské legislativy,“ komentovala situaci právnička Ligy a koordinátorka Férové školy Iva Pikalová.
Bližší informace poskytnou:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, email: ipikalova@llp.cz, tel.: 607 670 463
Katarína Krahulová, pedagožka Ligy lidských práv, email: kkrahulova@llp.cz, tel.: 731 455 789
Monika Tannenbergerová, pedagožka Ligy lidských práv, email: mtannenbergerova@llp.cz, tel.: 608 362 594
Více informací o inkluzivním vzdělávání a o projektu Férová škola najdete zde:
http://www.ferovaskola.cz/
Více informací o novelizaci školských vyhlášek najdete zde:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/skoly-jiz-nemohou-odmitnout-zaka-kvuli-nedostatecnym-podminkam-z578
