Liga lidských práv si Vás dovoluje upozornit na další soudní jednání v případech, které sledujeme pro možné zneužití verbálních trestných činů proti nepohodlným lidem. Manželé Ľubovi byli obviněni z pomluvy za to, že upozornili na možné týrání dětí v dětském domově, Ladislav Flekal zase za údajné křivé obvinění policistů. (Pokračování textu…)
Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.
„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.
Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.
Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.
Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.
Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.
Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.
Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.
S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.
Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.
Ústavní soud dnes rozhodl v případu matky, která se domáhala porušení svých práv v dlouholetém sporu o styk nezletilého syna s jeho biologickým otcem. Podle soudu došlo k porušení ústavně zakotveného práva na rodinný život a překročení mezí uplatňování státní moci. (Pokračování textu…)
Pověstné zrcadlo jednání české justice nastavil úterní verdikt Ústavního soudu (ÚS), který řešil vlekoucí se případ soudních tahanic o styk mezi nezletilým hochem a jeho otcem. Soudy dokázaly řešení tohoto problému natáhnout na více jak devět let. Ačkoliv bylo vytvořeno mnoho znaleckých posudků, justice zcela pomíjela, co si přeje samotný hoch.
Soudy se po letech projednávání zmohly jen na pokutu 20 tisíc korun pro matku hocha, která se prý podílela na vzájemném odcizení otce a syna. ÚS ale i tento verdikt zrušil a obecným soudům zle vyčinil za fatální selhání.
Podle matky, která v době sporu žila se synem už v nové rodině, došlo k odcizení už při prvních kontaktech mezi chlapcem a jeho biologickým otcem. Ty prý byly nepravidelné a syn se cítil zklamaný nezájmem svého otce, navíc se plně začlenil do nové rodiny, kam chtěl bezvýhradně patřit.
Matka upozorňovala, že do styku s otcem nemohla dítě i podle názoru odborníků nutit násilím. Přesto dostala od soudů pokutu, ty samé soudy přitom hocha vyslechly jen jednou, přičemž navíc odmítly připustit, že v té době sedmiletý chlapec může mít vlastní názor.
Černobílý pohled justice
„V rámci tohoto modelu se pak soudy omezily na prosté hledání viníka toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování, v až příliš zažitém černobílém modelu: zlý rodič x hodný rodič, jediná možnost, a to, že ‚vinu‘ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila,“ konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou.
ÚS upozornil, že po letech sporů je zřejmý absurdní výsledek v podobě pokuty, neboť pokud šlo jen obtížně vynutit styk u osmiletého dítěte, u šestnáctiletého mladého muže je to zcela nereálné.
Chlapec skončil v péči psychiatrů
„Neustálá snaha o vysvětlení rozporů ve znaleckých posudcích, které sami znalci označili vlastně za nerozporné, zadávání nových znaleckých posudků, které nakonec pro značný časový odstup nebyly použity, odmítání závěrů ošetřujícího psychologa hned v počátku řízení a setrvalé odmítání respektovat autonomii nezletilého nakonec vedly k tomu, že nezletilý skončil v péči psychiatrů,“ konstatovala Wagnerová.
Takové pochybení je zcela flagrantním porušením práv všech zúčastněných, tedy otce, matky a nezletilého a mělo za následek totální, a možná již nikdy nereparovatelné, odloučení otce a dítěte, jakož i zcela zásadní zásah do osobnostní integrity nezletilého,“ tepala soudy Wagnerová s tím, že verdikt nelze vnímat jako vítězství či prohru matky, když jediným výsledkem sporu je zničený vztah otce se synem v důsledku fatálního selhání justice.
Soudy hledaly za problémy manipulaci
Podle Ligy lidských práv, která se stala kolizním opatrovníkem hocha, je velice nebezpečnou úvahou postoj justice, že odmítá-li dítě jednoho rodiče, pak jde vždy o manipulaci rodičem druhým.
„Výše popsaný jednostranný vzorec, který české soudy velmi často aplikují, je ve většině životních situací nevhodný a soudy by se od něj měly odpoutat. Namísto toho, aby soud překonával vůli nezletilého, měl ji respektovat a snažit se rozvinout vztah nezletilého k otci vhodnějšími prostředky, než bylo uložení donucovací pokuty matce. S odstupem času se tak celé řízení jeví jako hledání viny v osobě matky či otce a sám nezletilý je jen nepodstatnou částí celého sporu,“ konstatoval zástupce Ligy.
Článek byl publikován dne 20. 3. 2012 na www.novinky.cz a najdete jej zde.
Autorem článku je Petr Kozelka, deník Právo.
Hromadné odškodnění za nechtěné sterilizace. Průlomový krok se teď podařil Radě vlády pro lidská práva. Ta v pátek schválila zásadní usnesení – stát má odškodnit všechny ženy sterilizované v rozporu s právem. Může jít až o tisíce žen, každá by mohla dostat až 400 tisíc.
Příběhy žen, které byly nuceny podstoupit sterilizaci, jsou si často velmi podobné. Porodní sál, bolest a papír, který nemocniční personál ženám podsunul k podepsání v nejméně vhodnou chvíli, aniž by jí řádně vysvětlil, s čím vlastně souhlasí. Tyto ženy mají teď šanci, že dostanou za nechtěný zákrok od státu odškodné.
Rada vlády pro lidská práva včera schválila zásadní usnesení – stát má odškodnit všechny ženy sterilizované v rozporu s právem.
Usnesení teď poputuje na vládu. Pokud návrh kabinet Petra Nečase schválí, začne zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková společně s ministerstvem zdravotnictví pracovat na samotném mechanismu odškodnění. „V usnesení stojí, že má být tento mechanismus vládě předložen do 31. prosince 2013,“ řekla LN Šimůnková, které se podařilo s resorty, jež v radě zasedají, což je ministerstvo spravedlnosti, zdravotnictví či práce a sociálních věcí, vyjednat kompromisní podobu usnesení.
„Jsem velice překvapena, že se to schválilo. Vezu do Ostravy dobrou zprávu,“ řekla LN šéfka Spolku žen postižených sterilizací Elena Gorolová, která se včera jednání rady zúčastnila.
Na tuto, ale i předchozí vlády tlačí už sedm let, aby se ženami, které přišly o možnost mít další děti, stát zabýval. „Ten boj je dlouhý. Ženy ze spolku už jsou netrpělivé a já s nimi, ale nevzdáváme se a budeme tlačit dál, abychom dostaly odškodnění,“ dodala Gorolová.
Kolika žen by se odškodnění týkalo, musí stát teprve zjistit. „Žádná statistika neexistuje. My zastupujeme tři ženy, na ombudsmana se obrátilo osmdesát žen a kolik jich je ve skutečnosti? To může jít do tisíců,“ řekla LN právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Stejně tak se ještě musí vyřešit, kolik peněz by ženy měly dostat. Podle informací LN se v radě vlády zmiňovala suma 300 až 400 tisíc. To ale Šimůnková odmítla potvrdit. Řekla pouze, že se částka bude odvíjet od sumy, kterou už se ženám podařilo vymoct.
Jednou z mála žen, která se v Česku peněz dočkala, je Helena F.z Ostravy. Obrátila se na soud ve Štrasburku, stížnost ale stáhla. Stát jí totiž loni nabídl 10 tisíc eur a ona je přijala. Mimosoudním vyrovnánímnakonec loni skončil i boj pětatřicetileté Ivety Č. z Ostravy. Kolik peněz ale od ostravské městské nemocnice dostala, odmítly obě strany sdělit.
Podle informací LN se mělo jednat o částku půl milionu.
Článek byl publikován dne 18. 2. 2012 na www.tribune.cz, zde.