Na prosinec 2007 až leden 2008 připravuje Liga 2 – 3 semináře k problematice systémových změn v oblasti sociálně právní ochrany a ústavní výchovy dětí. Semináře budou určeny především pro odborníky z dané problematiky (OSPOD, zařízení ústavní výchovy, pracovníky státní správy a samosprávy, neziskové organizace, soudce aj.). Podrobné informace budou zveřejněny v průběhu listopadu.
Za sterilizaci bez souhlasu poprvé přiznáno peněžité odškodnění
Tisková zpráva Ligy lidských práv, 12. 10. 2007
Krajský soud v Ostravě dnes rozhodl, že ženě, kterou lékaři bez jejího řádného souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásah čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě. Žalovaná nemocnice se ještě může odvolat k Vrchnímu soudu v Olomouci.
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když paní Červeňáková byla pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Právnička Ligy lidských práv Michaela Kopalová, která poškozenou zastupuje, k rozsudku ostravského krajského soudu uvedla: „Jedná se o zatím nejspravedlivější rozhodnutí, které bylo za takovýto zásah do fyzické integrity rodičky ze strany lékařů v Česku vydáno. Věřím, že české soudy budou v budoucnosti trvale respektovat judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se nárok na peněžité zadostiučinění v případech zásahů do ochrany osobnosti nepromlčuje.“
Podle Ligy lidských práv je přisouzená částka jen prvním krokem k opravdu spravedlivému zadostiučinění za tak závažný zásah do práv ženy, které svévolný postup lékařů navždy uzmul šanci mít vlastní děti. Přiznaná částka představuje přesně polovinu původně požadované sumy. První případ protiprávní sterilizace Heleny Ferenčíkové řešené českými soudy po rozsudcích přiznávajících omluvu, nikoli však zadostiučinění v penězích z důvodu promlčení, stále čeká na rozhodnutí tohoto případu u Nejvyššího soud v Brně. Ten v případech zásahů do ochrany osobnosti opakovaně v minulých letech judikoval, že se nárok na odškodnění nepromlčuje.
Liga rovněž využívá tuto příležitost ke kritice české vlády, která se nemá přes řadu naléhavých doporučení mezinárodních orgánů při OSN monitorujících dodržování lidských práv k omluvě a odškodnění všech žen sterilizovaných v době komunismu i v devadesátých letech. Za nesmírně politováníhodné Liga považuje zejména výroky ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíková, která začala v minulých měsících možnost odškodnění žen sterilizovaných v rozporu s právem ze strany vlády zpochybňovat. Vláda si je dobře vědoma, že v České republice nemají chudší občané, včetně sterilizovaných žen, dostatek prostředků na zastupování ze strany advokátů před soudy a že díky tomu může stát na obětech porušování lidských práv v minulosti ušetřit. Případy paní Ferenčíkové a Červeňákové, z nichž každá byla sterilizována v jiné nemocnici, představují jen dvě špičky ledovce. Jak potvrdilo stanovisko veřejného ochránce práv Otakara Motejla z prosince 2005, obětí protiprávní sterilizace u nás bylo přinejmenším několik desítek a to v několika regionech. Česko je jednou z posledních zemí v Evropě, která nemá komplexní systém bezplatné právní pomoci. Odškodnění obětem sterilizací přiznaly v minulosti v Evropě země jako Německo, Švédsko nebo Norsko.
Bližší informace:
Michaela Kopalová, právnička Ligy lidských práv, mobil: 737 951 323
Brněnská kancelář Ligy: tel: 545 210 446
Zeptejte se laiků, zda by měli o riskantní léčbě dítěte rozhodnout jeho rodiče, nebo lékaři. To dá rozum, že rodiče! Ale zeptejte se, zda má přednost právo dítěte na nejlepší možnou léčbu, nebo právo rodičů svobodně o ní rozhodnout. A laik znejistí.
Případ z brněnské dětské onkologie, o němž minulý čtvrtek psaly HN, by se hodil do amerického seriálu Dr. House. Televizní karikatura arogantního diagnostického génia by prostě rodičům vnutila svou vůli. Onkologové z Fakultní nemocnice Brno mají větší úctu před pravidly a obracejí se na soud.
Vždyť vypadá zdravý
Osmiletý chlapec měl v horní čelisti Ewingův sarkom. To je kostní nádor napadající hlavně děti mezi 5. a 15. rokem, ročně jednoho člověka z milionu. Hodně to bolí. Dřív se na něj umíralo během dvou let. Teď je šance na přežití vysoká, 60 – 65 procent (u malých dětí a malých nádorů ještě víc). Nasazuje se chemoterapie, pak se nádor vyřízne, a pokud si lékaři nejsou jisti dokonalým odstraněním, napadené místo se ještě ozařuje. O tu poslední fázi – radioterapii – tady jde. Odebrané vzorky tkání vypadají čisté, ale lékaři se obávají, aby se nádor nevrátil. Pak bývá smrt téměř jistá. Zato po radioterapii je šance na doléčení 70 – 90 %. Jenže ozáření má vedlejší důsledky. Může způsobit šedý zákal, ovlivnit růst zubů… Pokud je hoch zdravý a bude ozářen, prožije zbytek života se zdeformovaným obličejem. Pokud je hoch nemocný a nebude ozářen, umře.
Rodiče jsou vysokoškoláci (inženýři) a nejmladší ze svých tří dětí už nechtějí vystavit riziku. Vždyť se zdá zdravé. »Postupují velice uvážlivě, znám je osobně, jedná se o velice vzdělanou a harmonickou rodinu,« říká právnička Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která případ zveřejnila jako první. Lékaři však namítají, že je to sázka jak v ruské ruletě. Radioterapii schválili i pražští onkologové, přizvaní jako oponentní názor. Proto lékaři předali případ sociálce, a ta jej dává k soudu.
Zdržte se cizí krve
Operace byla loni, ale na ozáření by ještě pozdě nebylo. To bude až zhruba po čtyřech letech od diagnózy, v lednu 2010. A tou dobou už bude také víceméně jasno, zda se nádor vrátil, nebo nevrátil. Matka chlapce se opírá o svůj instinkt (to je řečeno bez ironie: matky mají někdy skvělou intuici ohledně zdraví svých dětí). Lékaři zase o studie, které počítají s průměrnou pravděpodobností (i to je bez ironie: nic lepšího než statistika není k mání). Třeba je tento konkrétní chlapec tak silný, že by se jeho tělo s tímto konkrétním nádorem vypořádalo. Třeba by ale neunesl život s poškozeným obličejem. Kdo tak těžké dilema rozhodne? Jeden český precedens existuje, ale je až příliš odlišný. Jde v něm o Svědky Jehovovy, jimž víra zakazuje krevní transfúze. Stal se na téže brněnské dětské onkologii.
V létě 2003 léčili malého chlapce z Karvinska a v rámci chemoterapie mu podali krevní transfuze. Jeho rodiče, jehovisté, chtěli tuto jedinou možnou léčbu přerušit a nasadit jen léky na tišení bolesti při umírání (jehovisté se opírají o svůj překlad bible, kde se ve Skutcích apoštolů vyzývá, »abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve«). Postup lékařů však schválily dva soudy, ombudsman a v srpnu 2004 Ústavní soud. Léčba byla marná, hoch loni v lednu zemřel. Bylo mu sedm let.
Za smrt odpovídáte vy
Tehdy šlo o akutní a jasný zákrok. Ale teď? Právníci radí lékařům: Neberte na sebe větší břemeno, než unesete. »Lékař neodpovídá za “vyléčení”, ale za profesně standardní provedení těch zákroků, které mu byly pacientem nebo zákonnými zástupci povoleny. Odpovědnost je pak na nich, lékař neodpovídá ani za případnou smrt,« říká expert na medicínské právo Ondřej Dostál z 3. lékařské fakulty. Ale řekněte to lékaři, který přísahal, že bude zachraňovat život. Zvlášť prostředí dětské onkologie takové otrlosti poněkud brání. Dr. House, smyšlené monstrum z lehce přihlouplého, monotónního seriálu raději plivne na skalpel, aby ho kontaminoval a tím odsunul operaci, s níž nesouhlasí.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv cituje britský soud v obdobném případu: »Soud nemá kapacitu k tomu, aby kontroloval křehké a složité mezilidské vztahy mezi dítětem a rodičem. Nemá ani zdroje, ani dostatečnou citlivost, aby reagoval na narůstající a neustále se měnící potřeby dítěte.« Rozumný český soud řekne totéž.
(Autor diáře jen dodává, že kdyby šlo o jeho děti, věřil by dr. Housovi. Byť je občas nesnesitelný.)
Matka chlapce se opírá o svůj instinkt, lékaři o statistiky. Kdo ten spor rozhodne?
O autorovi| Tomáš Němeček, www.ihned.cz/nemecekt, tomas.nemecek@economia.cz
Ministr Petr Nečas (MPSV) otevřeně přiznává, že Česko selhává v sanaci rodiny a v důsledku toho posílá nepřijatelný počet dětí do ústavů pouze na základě sociálních problémů rodičů. Ministerstvo po opakované kritice ze strany EU, OSN a Evropského soudu pro lidská práva již naznačilo snahu tento problém řešit. Navrhovaná řešení však nejsou komplexní a uskutečňují se velmi pomalu. Liga lidských práv zpracovala komplexní analýzu s názvem Děti z ústavů!, která obsahuje celou řadu návrhů systémových změn včetně změn legislativy.
„V dětských domovech žije dlouhodobě cca 7 500 dětí, z toho je odhadem 70% umístěno z důvodů souvisejících se sociální situací rodiny,“ řekl Nečas na konferenci Práva dětí v EU v červenci letošního roku a dodal: „Bohužel, ve většině případů není možné dostatečně zajistit takovou práci s rodinou, aby v ní děti mohly být ponechány – chybí systematická sanace a doprovázení rodin.“
Ministr zmínil také vybrané příčiny tohoto stavu, jako je nedostatek sociálních pracovnic zejména v terénní práci, nedostatečná spolupráce státu a nestátních organizací nebo roztříštěnost agendy péče o ohrožené děti pod tři resorty. Zároveň naznačil také vybrané možnosti řešení jako jsou chystané případové konference a z nich vzešlé individuální plány práce s rodinou a dítětem. Důležitým návrhem je také přesun agendy sociálně-právní ochrany dětí z pověřených obcí na nový Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu. Návrhy vycházejí z Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu schválené Vládou ČR na podzim loňského roku. K této koncepci však zatím stále nejsou zpracovány ucelené metodické pokyny.
Liga lidských práv zpracovala vlastní analýzu této problematiky s názvem Děti z ústavů!, která je komplexní a nezahrnuje pouze problematiku sociálně-právní ochrany. „Problém s vysokým počtem dětí v ústavech nelze řešit pouze zlepšením praktického výkonu sociálně-právní ochrany dětí,“ říká Petr Bittner z Ligy, který je spoluautorem zmíněné analýzy. „V podstatě se všemi návrhy ministra Nečase a jeho týmu souhlasíme, ale je třeba do systémové změny zahrnout také reformu samotné ústavní péče a v neposlední řadě změny v soudnictví ve věcech péče o nezletilé.“
Předkládaná analýza Ligy tak obsahuje tři nosné kapitoly, které se týkají jak identifikace problémů a návrhů změn v sociálně-právní ochraně dětí, tak i dalších dvou zmíněných témat. „Bylo by naivní se domnívat, že bude možné v dohledné době dětské domovy zcela zrušit, ale tím spíš je třeba se zabývat také zásadní změnou struktury a fungování těchto zařízení,“ upozorňuje Bittner na další souvislosti. Výtka však nesměřuje k ministrovi Nečasovi neboť samotné fungování dětských domovů a kojeneckých ústavů spadá bohužel do kompetence ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví.
Zásadní a klíčovou změnou, která umožní reformovat celý systém a ne jen jeho část, je sjednocení celé problematiky péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo, nejlépe MPSV. A to včetně metodického vedení ústavů. Tomu se však zbylé dva resorty vehementně brání, zejména pod tlakem lobby ředitelů a pracovníků ústavů, kteří považují jakoukoliv změnu za zbytečnou a ohrožující pro své zájmy a pozice. „Ministr Nečas v tomto musí být silný a neústupný. Jedná se o zásadní rozhodnutí, které je především rozhodnutím politickým. Měl by využít podporu většiny odborníků a nevládních organizací spojených v tomto tématu,“ uzavírá Bittner.
V oblasti soudnictví ve věcech péče o nezletilé pak zmíněná analýza upozorňuje především na dlouhodobě kritizovanou absenci lhůt pro rozhodnutí soudu. Průměrná délka řízení v těchto věcech přesahuje 200 dnů, což Liga považuje za nepřijatelné vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodování týkající se dětí. Mimo to poukazuje na chybějící hlubší vzdělávání soudců v neprávních oborech jako je například psychologie nebo sociální práce.
Poznámka pro editory:
Celý text analýzy Děti z ústavů! lze najít zde. Příloha této zprávy obsahuje souhrn jejího obsahu a výtah nejdůležitějších návrhů systémových změn.
Příspěvek ministra Nečase na konferenci „Práva dětí v Evropské unii“ najdete na adrese http://www.mpsv.cz/cs/4356.
Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Článek vyšel na http://www.tyden.cz dne 6. 10. 2007, naleznete jej zde