Neděle, 3. února 2008Zprávy z médií
Liga lidských práv žádá ústavní stížnost.
Kutná Hora – Případ smrti čtyřletého chlapce z Ovčár na Kutnohorsku uzavřela policie na konci října. Teprve tento čtvrtek začal soud rozhodovat o osudu pachatele čtrnáctiletého bratrance oběti.
Ten se stal podezřelým záhy poté, co bylo v březnu loňského roku objeveno tělo mrtvého dítěte v kaluži na poli. Sociální pracovníci chlapce odebrali rodičům.
Bezmála rok žije v ústavu sociální péče. Nyní má okresní soud v Kutné Hoře posoudit důkazy, které policie shromáždila a na základě toho rozhodnout, do jakého zařízení chlapce umístí.
Liga lidských práv (LLP), která zastupuje matku chlapce, však žádá soud, aby podala stížnost k Ústavnímu soudu.
„Šetření policie bylo protiústavní,“ míní Petr Bittner, právník z LLP. „Byl vyslýchán, aniž by u toho byl právní zástupce, či psycholog.“
Bez úmyslu
Policie vyšetřovala případ půl roku. Na konci září dospěla k závěru, že čin spáchal čtrnáctiletý P. Vzhledem k jeho nezletilosti případ odložili a předali státnímu zástupci.
„Posouzení úmyslu je velmi pofidérní,“ řekl Aktuálně.cz vyšetřovatel Jiří Slovák. „S jeho mentální úrovní o úmyslu nelze hovořit.“
To, zda policejní důkazy dostatečně svědčí o chlapcově vině, začal tento čtvrtek posuzovat okresní soud v Kutné Hoře.
„Odročila jsem to na neurčito,“ uvedla soudkyně Alena Mocková. „Chybí některé důkazy.“
Soudkyně nařídila vytvořit znalecké posudky chlapce a doplnit dokazování. Teprve poté rozhodne, zda ho umístí do ochranného zařízení pasťáku, nebo zvolí jiné řešení.
Do pasťáku ne
Proti svěření P. do pasťáku se však postavil jak ředitel ústavu, kde nyní chlapec žije, tak i Liga lidských práv.
„P. se má skvěle, je v dobré pohodě, chodí do školy, na kozí farmu. To, co se stalo si nevybavuje, má v tom chaos,“ říká ředitel zařízení Jan Souček. „S matkou je v telefonickém kontaktu.“
Podle ředitele by přesun do pasťáku jeho stav zhoršil. „S jeho mentálním postižením by mu to neprospělo,“ míní Souček. „Navrhujeme proto, aby byl svěřen do náhradní rodiny v regionu, kde bydlí jeho matka.“
„Pasťák v žádném případě,“ přitakává Bittner z LLP. „Chlapec s takovýmto postižením potřebuje péči odborníků.“
Neústavní soudnictví
V tuto chvíli však LLP především usiluje o podání ústavní stížnosti. „Tento případ dokládá celkovou neústavnost soudnictví mládeže,“ míní Bittner. „Děti a mladiství nemají na rozdíl od dospělých v rámci vyšetřování právo na advokáta.“
LLP proto podala soudkyni Mockové návrh, aby kvůli tomu, že byl P. dvakrát vyslýchán policií, aniž by měl k dispozici advokáta či psychologa, podala ústavní stížnost.
Soudkyně si dala čas na rozmyšlenou. Rozhodne poté, co budou hotovy znalecké posudky a doplněné dokazování.
Liga lidských práv poukazovala již dříve na pochybení v této kauze. Zástupcům organizace se nelíbilo, že byl chlapec odebrán rodině dávno předtím, než policie vyšetřování uzavřela.
„Předběžné opatření má sloužit k ochraně dětí, nikoliv k ochraně společnosti před dítětem, jako náhrada vazby,“ uvedl tehdy Petr Bittner. „Domnívám se, že v tomto případě bylo předběžné opatření zneužito pro potřeby policie.“
Článek vyšel dne 3.2.2008 na www.aktualne.cz, naleznete jej zde.
Středa, 30. ledna 2008Tiskové zprávy
Stručné shrnutí systémových problémů zákona o soudnictví ve věcech mládeže
(vzhledem k delikátnímu případu probíhajícího “řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let podezřelému ze spáchání činu jinak trestného”)
1. Vývoj případu
V březnu roku 2007 došlo ve středních Čechách k úmrtí čtyřletého dítěte. Policie prováděla vyšetřování, které trvalo 6 měsíců. Poté dospěla k závěru, že tento čin byl spáchán jeho příbužným, dítětem mladším 15ti let, tedy osobou trestně neodpovědnou. Na základě této skutečnosti bylo vyšetřování odloženo a státní zástupce podal vzhledem k tomu, že se podle závěru vyšetřování jedná o nezletilého, návrh na uložení zvláštního opatření. Přestože je totiž dítě mladší patnácti let v případě spáchání takového činu z důvodu věku trestně neodpovědné, lze vůči němu použít opatření potřebná k jeho nápravě, výchově i ochraně. Tato opatření jsou upravena zákonem o soudnictví ve věcech mládeže (§ 93, odst. 1, zákona č. 218/2003 Sb.). V tomto konkrétním případě proto došlo ze strany státního zástupce k podání návrhu na uložení ochranné výchovy.
Na základě tohoto návrhu v současné době probíhá u Okresního soudu v Kutné Hoře řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let, které je podezřelé ze spáchání činu jinak trestného. V případě spáchání takového činu ze strany dospělého by se jednalo o závažný trestný čin, který byl v rámci této kauzy orgány činnými v trestním řízení kvalifikován jako ublížení na zdraví s následkem smrti.
2. Systémové problémy
Při zastupování v tomto řízení došla Liga k závěru, že zákon o soudnictví ve věcech mládeže, byť je jeho účelem upravit specifický přístup a zaručit zvýšenou ochranu jak mladistvých, tak dětí, vykazuje závažné nedostatky. Právě u dětí totiž tento zákon náležitou ochranu, a to zejména ve fázi prošetřování činu, neposkytuje.
Celá situace je absurdní proto, že zákon správně přiznává zvýšenou ochranu mladistvému (což je osoba starší než patnáct a mladší než osmnáct let). Jeho zájmy musí být chráněny advokátem již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle uvedeného zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu. Naproti tomu dítě (osoba mladší patnácti let) dosáhne na právní pomoc až v samotném řízení před soudem a nikoliv již během vyšetřování, kdy již zpravidla dochází k jeho výslechu! Výsledkem je situace, kdy dítěti neznalému svých práv, a to zejména práva odmítnout výpověď, je odepřeno právo poradit se se svým advokátem o dalším postupu.
Toto Liga považuje za zásadní nedostatek porušující základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod a závaznými mezinárodními smlouvami.
Další nedostatek tohoto zákona představuje zejména nedostatečná šíře vhodných opatření, které lze dítěti uložit. V současnosti mezi ně patří pouze tyto tři: dohled probačního úředníka; zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu v středisku výchovné péče; ochranná výchova.
V případě prokázání spáchání činu nezl. P. v tomto konkrétním případě však nevyhovuje ani jedno z výše uvedených opatření, jelikož jde o dítě s těžkou mentální retardací. Takové dítě potřebuje odbornou psychologickou a speciálně-pedagogickou péči. I v případě prokázání spáchání činu tímto dítětem je nutné s ním intenzivně odborně pracovat. Takovou odbornou péči mu v případě nařízení ochranné výchovy ve výchovném ústavu či detenčním zařízení, kam by byl zařazen, nelze zajistit.
Zastupování matky dítěte v této věci Liga poskytuje zejména vzhledem k tomu, že výsledek řízení zásadně přesahuje význam tohoto jednoho konkrétního případu. Liga bude usilovat o zabezpečení souladu zákona s Listinou základních práv a svobod. Proto začala – díky vedení tohoto případu – informovat zainteresovanou veřejnost a diskutovat s odborníky o výše uvedených nedostatcích. Vzhledem k závažnosti nedostatků v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže Liga zvažuje rovněž podání ústavní stížnosti, pomocí níž by se domáhala zrušení části zákona.
Poznámka pro editory:
Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá právní podporou rodin ohrožených odebráním dítěte do ústavu. V říjnu loňského roku naši odborníci k uvedené problematice zpracovali komplexní analýzu s názvem „Děti z ústavů!“, která obsahuje řadu návrhů koncepčních změn. Celou analýzu je možné najít na: http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/deti_z_ustavu.pdf.
Vzhledem k ochraně soukromí nezletilého se k podrobnostem výše uvedeného případu nebude Liga dále až do rozhodnutí soudu vyjadřovat.
Případné dotazy k systémovým problémům zákona zodpoví:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobi : 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz, http://www.llp.cz
Neděle, 27. ledna 2008Tiskové zprávy
Praha – 27. ledna 2008 – Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo o zastavení záměru zřídit Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu. Tento úřad měl sjednotit sociální problematiku, vyplácení sociálních dávek a činnost sociálních pracovnic na úřadě přímo řízeném MPSV. Návrh zřízení Národního úřadu byl také významnou součástí reformy veřejných financí připravované vládou, měl centralizovat vyplácení sociálních dávek. Proti němu se však postavily pověřené obce a kraje, které v současnosti zajišťují výkon sociálně-právní ochrany a vyplácení některých sociálních dávek. Ministerstvo tak nadále bude mít jen velmi omezené možnosti jak ovlivňovat zejména počet sociálních pracovníků a jejich práci.
Právě kritika nedostatečného zajištění zejména terénní sociální práce na místní úrovni a roztříštěnost celého systému sociálně-právní ochrany byla jedním z důvodů, proč měl být tento úřad vytvořen. Tato koncepce vychází z podobného uspořádání jako na Slovensku, kde funguje již několik let a v praxi se osvědčilo. Zůstane tak zachován současný stav, kdy sociální pracovníci jsou zaměstnanci obcí a měst a stát nemá téměř žádné možnosti jak zajistit potřebné navyšování jejich počtu. Tato koncepční rozhodnutí tak nadále zůstávají na rozhodnutí jednotlivých zastupitelstev a starostů.
Oddělení výkonu sociálně-právní ochrany od místních samospráv mělo být jednou ze zásadních změn, kterou ministr Nečas ještě před časem velmi podporoval. „Již několik měsíců připravujeme systémové řešení, které bude účinněji spravovat i oblast sociálně-právní ochrany dítěte. Je jím návrh na vytvoření jednotného Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu,“ uvádí Nečas (ODS) v tiskové zprávě z května loňského roku. „Mimo jiné sjednotí činnost všech orgánů sociálně-právní ochrany. Tento systém odstraní současnou roztříštěnou sociálně-právní ochranu dětí, která poté bude přímo a metodicky jednotně řiditelná a přímo kontrolovatelná.“
Tato změna měla mimo jiné výrazně přispět k podpoře a sanaci rodin ohrožených odebráním dítěte do ústavní výchovy. Zastavení tohoto záměru je nečekané vzhledem k tomu, že zřízení Národního úřadu schválila vláda v září 2007 a v současnosti již existuje paragrafové znění návrhu zákona. Po více než roce příprav se tak problém vrací na samý začátek. Zastavení prací na vytvoření Národního úřadu potvrdil ministr Nečas v pátek 25.ledna. Z jeho vyjádření bylo také zřejmé, že ministerstvo nemá jasnou představu, jak uvedené problémy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí dále řešit.
Důsledkem tohoto rozhodnutí tak bude především přetrvávání současného nevyhovujícího systému, který není dostatečně schopen zajistit pomoc například rodinám v sociální nouzi. Za vysoký počet dětí v ústavech a odebírání dětí ze sociálních důvodů je přitom ČR opakovaně kritizována nejen ze strany řady institucí EU, ale také v rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva.
Poznámky pro editory:
Tiskové zprávy MPSV, ze kterých bylo citováno, najdete zde: http://www.mpsv.cz/files/clanky/4201/24052007.pdf (body 6. a 7.)
http://www.mpsv.cz/cs/4661
Zprávu o zastavení prací na vzniku Národního úřadu přinesly Novinky.cz:
http://www.novinky.cz/clanek/131637-prace-na-narodnim-uradu-pro-zamestnanost-se-zastavily.html
Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá právní podporou rodin ohrožených odebráním dítěte do ústavu. V říjnu loňského roku jsme k uvedené problematice zpracovali komplexní analýzu s názvem „Děti z ústavů!“, která obsahuje řadu návrhů koncepčních změn včetně požadavku na oddělení výkonu sociálně-právní ochrany dětí od pověřených obcí. Celou analýzu je možné najít na:
http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/deti_z_ustavu.pdf
Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
http://www.llp.cz
Čtvrtek, 17. ledna 2008Zprávy z médií
Praha – Sociální pracovníci v Česku údajně nepracují dostatečně s rodinami, jimž hrozí odebrání dětí do ústavu. Kvůli nedostatku financí je totiž pro obce výhodnější, když soud dítě umístí do ústavu a odpovědnost za osud dětí se přenese na stát. Na semináři o rodině v Poslanecké sněmovně to uvedl Petr Bittner z Ligy lidských práv. V ústavech pro kojence a velmi malé děti žilo loni zhruba 1500 dětí, polovina z nich se tam dostala kvůli sociálním problémům rodičů.
Sanace rodiny, jejímž cílem je zabránit umístění dítěte do ústavu, prý představuje pro obce nákladné řešení. Liga lidských práv proto doporučuje, aby se obce finančně podílely na nákladech ústavní péče dětí, aby byly lépe motivovány k jiným řešením. Podle Hany Žurovcové z organizace Vzájemné soužití to prý podobně funguje například v Rakousku.
Česká republika je dlouhodobě kritizována za vysoký počet dětí umístěných v ústavech. Problémem sociálně-právní ochrany dětí v Česku je podle odborníků roztříštěnost kompetencí mezi obce, kraje a několik ministerstev. Bittner to nazval „bezvládným trojvládím“. Podle statistik v ústavech žije asi 20.000 dětí, z toho v dětských domovech je jich téměř 5000.
Podle Žurovcové neodebírají soudy děti z rodiny proto, že by byly týrané nebo zneužívané. Často spíše proto, že rodina nemůže zajistit dítěti důstojné bydlení, neposílá je do školy nebo je nevodí k lékaři. Mnohdy jde ale podle Žurovcové o to rodině pomoci se základními věcmi v domácnosti, které je třeba nenaučili vlastní rodiče, a situace se upraví.
Experti si částečné změny slibují od Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální politiku, který by měl vzniknout v roce 2009. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce na úřad znovu centralizovat některé pravomoci krajů a obcí. Sjednotila by se tak například metodická práce sociálních pracovníků.
Ministerstvo práce a sociálních věcí chce podle jeho náměstka Mariána Hoška získat v budoucnu více peněz na sociálně-právní ochranu dětí. Směřovat by měly do zvýšení počtu sociálních pracovníků a do podpory neziskového sektoru. V současnosti ministerstvo zahájilo pravidelná meziresortní setkávání, která by měla provázat právě odborníky tolik kritizovanou roztříštěnost pravomocí.
Článek vyšel dne 17.1.2008 na www.ceskenoviny.cz, naleznete jej zde.
Pondělí, 14. ledna 2008Aktuality
Okresní soud v Jičíně v těchto dnech definitivně uzavřel kauzu paní D., která trpí psychiatrickým onemocněním. Případ se táhl od listopadu 2006, kdy soud na návrh sociálních pracovnic předběžným opatřením odebral paní D. jedno z dětí a umístil jej do ústavu, kde strávil 10 měsíců. Po tuto dobu probíhalo soud o tom, zda bude u obou dětí nařízena ústavní výchova vzhledem ke schopnosti matky své děti řádně vychovávat a pečovat o ně.
Matku zastupovala právnička Ligy v rámci projektu „Děti z ústavů!“ a podařilo se dosáhnout zrušení předběžného opatření a následně i zastavení řízení o ústavní výchově za současného stanovení dohledu. Následně však bylo soudem z vlastního podnětu zahájeno řízení o omezení způsobilosti matky k právním úkonům, které by ve výsledku znamenalo odejmutí rodičovské zodpovědnosti a tím odebrání obou dětí. I toto řízení však bylo na základě znaleckého posudku zastaveno.
Liga v současnosti vzhledem k pochybením, která spatřuje v postupu soudu, připravuje žádost o odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nuceným desetiměsíčním pobytem syna paní D. v ústavu. Práce Ligy na tomto případu vychází z poznatků v zemích západní Evropy, že i psychicky nemocná matka má plnou způsobilost k výchově svých dětí. Výchova z její strany bývá nesrovnatelně lepším řešením než umístění dítěte do odlidštěného prostředí ústavu.
