Středa, 20. května 2009Zprávy z médií
Praha – Těhotné ženy často nevědí, jaká jsou při porodu jejich práva. Od zdravotníků dostávají mnoho zavádějících informací a nechávají se jimi snadno manipulovat, řekla ČTK předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová při příležitosti probíhajícího Světového týdne respektu k porodu. Hnutí chce spolu s Českou asociací dul zvýšit informovanost o právech žen v těhotenství, při porodu a po něm.
Podle Sovové jsou v českém porodnictví velké rozpory. „Rozhodně pozorujeme změnu k lepšímu, ale jde to strašně pomalu,“ řekla. Hnutí se podle ní snaží zdůrazňovat práva žen v souladu s posledními výsledky vědy, jak to ukládá zdravotnickým zařízením legislativa.
Největším problémem lékařů je prý strach a nedostatek komunikace. Strach však lékaře neopravňuje k zasahování do práv ženy, řekl právník z Ligy lidských práv David Zahumenský. Žena má podle něj právo vybrat si k porodu partnera nebo někoho, komu důvěřuje. Také může po porodu opustit porodnici. Zdravotníci mají právo zasáhnout jen v případě, pokud je bezprostředně ohrožena ona nebo dítě, vysvětlil.
Porodní asistentky Eva Nováková a Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) se shodly, že lékaři propagují bezpečnost na úkor práv žen. Lékaři mají „vyjeté koleje“ a nechtějí je měnit, řekla Nováková a uvedla příklad spontánního porodu, po němž lékař vykřikl, že přece vůbec nestihli zasáhnout.
„Lékař chce léčit. Když nemůže léčit, cítí se frustrován,“ uvedla Königsmarková, podle níž je v českém porodnictví je 60 procent mužů, kteří nikdy nebudou rodit, přesto rozhodují o tom, jestli žena dost tlačí, kdy má tlačit a zda správně dýchá.
Diskutující se shodli na tom, že čeští zdravotníci mají údajně nízké právní povědomí, nerozlišují například mezi zákonem, vyhláškou a doporučeným postupem. Ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal vysvětlil, že v situacích, kde vystupuje státní orgán a občan, může občan dělat vše, co zákon nezakazuje, kdežto státní orgán jen to, co mu je dovoleno. Připustil však, že ve zdravotnických zařízeních je to složitější.
Více informací lze nalézt na stránkách www.ferovanemocnice.cz nebo na www.respektkporodu.cz.
Článek byl zveřejněn dne 20. 5. 2009 na stránkách www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Čtvrtek, 14. května 2009Aktuality
V týdnu 18. – 24. května pořádá Hnutí za aktivní mateřství již počtvrté informativní festival o těhotenství, porodu a rodičovství a umění porodit ke Světovému týdnu respektu k porodu. Na zájemce každý den čeká bohatý program: zajímavá výstava, nejrůznější přednášky, semináře a projekce pro studenty, zdravotníky a samozřejmě i pro těhotné ženy a jejich rodiny, diskuze, těhotenské cvičení, informace o zdravém těhotenství, porodu a rodičovství a obchůdek s ekologickými výrobky a mnoho dalšího. Program je připraven i pro děti. Více informací najdete zde.
V rámci akcí v kině Perštýn v Praze se dostane i na práva rodiček a zdravotnické právo. Následujících akce proběhnou za účasti právniček a právníka Ligy lidských práv:
Úterý 19. 5. 2009 od 18 do 20 hodin: Práva žen během péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí – kulatý stůl v rámci projektu České ženské lobby a týdeníku Respekt
Diskuze na téma práva rodiček a dětí, informovanost a legislativa. I když prostředí porodnic a jejich technické vybavení je dnes srovnatelné se západní Evropou, proč stále pokulhává lidský přístup a úcta k rodičkám v porodnicích? Proč je u nás problém porodit v souladu s nejnovějšími odbornými poznatky a doporučeními Světové zdravotnické organizace? V diskuzi budou zastoupeny všechny dotčené skupiny (lékaři/lékařky, porodní asistentky, duly, ženy, resp. rodiče, zástupci MZ a zdravotních pojišťoven, právníci).
Sobota 23. 5. 2009 od 12 do 13.30 hodin: Jak rodí právníci
Diskuze s právníky Ligy lidských práv, kteří se zabývají právy pacientů, o otázkách, které s porodem souvisejí. Právníci zprostředkují nejen zkušenosti svých klientů s porodním plánem, volbou místa porodu, očkováním a dalšími otázkami, ale i zkušenostmi vlastními. Přijďte se zeptat, jaká máte práva, nebo přispět svým zážitkem.
Středa, 6. května 2009Zprávy z médií
Strategie vlády proti extremismu je přes dobře míněné proklamace nesmírně represivní dokument. Vybíjení klínu klínem je zřejmě to jediné, co se politici při řešení bájné „romské otázky“ naučili. Věc došla tak daleko, že se i omezování shromažďovacího práva podporuje ve jménu lidských práv. Co ovšem dělat, když se probouzíme vždy až po pořádné kocovině?
My plodíme extremismus
Proto bych si dovolil učinit jiná doporučení pro příští vlády, a to na základě špatných zkušeností s letitým extremismem státní správy a samosprávy. Extrémní pasivita smíchaná s ad hoc gesty bohužel zaslouženě plodí extremismus. Ten vždy nahradí zoufale chybějící každodenní důslednost. Proto několik desítek tisíc perspektivních romských rodin emigrovalo.
To se zřejmě napravit nepodaří. I tak se dá leccos dělat. Začněte auditem na ministerstvech. Chtějte po svých podřízených, aby předložili, jaká měla jejich oddělení výsledky. Zabývala se více tím, že se aktivně inspirovala v projektech fungujících v zahraničí, nebo spíše bránila nevládním organizacím je naplňovat? Byla vůbec schopna rozdělit v minulých letech finance? Nebo až v době, kdy se blížila polovina, nebo dokonce konec toho roku, od jehož začátku měly být využity?
Výsledek, sprosté slovo?
Trvala podpora dokonce někdy déle než jeden rok? Byla schopna měřit dlouhodobě výsledky, nebo je výsledek sprosté slovo? Dosáhl někdy někdo, včetně nevládek, při práci s Romy mimo údajů o počtu schůzek a počtu poskytnutých rad nějakých inspirativních posunů? Když se tolik věcí zhoršilo, co se vlastně podařilo zlepšit? Kde, v jakém měřítku, na jak dlouho?
Nedivte se, pokud byste se vůbec nemohli něco přesnějšího dozvědět – i díky odporu řady vlivných Romů se nesbírají žádná přesná data. Podle EU i zkušeností z USA je nalévání peněz do projektů pomoci menšinám bez měřitelnosti jejich výsledků stejné jako vést firmu bez účetnictví. Bez znalosti etnických dat nemůžete ani sledovat míru diskriminace. To se hodí i blábolícím náckům.
Začínejme u dětí
Typickým příkladem letitých extrémních řešení je umisťování (převážně romských, ale to nikdo přece nezjistí a nespočítá) dětí do ústavů. Jak se nakládá s výsledky dva roky staré studie ministerstva vnitra, která jasně poukázala na to, že děti z ústavů končí převážně ve vězení? Tato studie je strategicky daleko důležitější než nový represivní cár papíru.
A co oddělování romských dětí a posílání do separátních škol a tříd? Pokud se někdy vůbec začnou důsledně podporovat opačné tendence a výsledky v této oblasti měřit, dozvíte se o úspěších až za dvacet a více let.
Kam se pohnula zoufale nehybná státní správa? Nedívejte se jen na to, jak je paní učitelka na romské děti ve škole laskavá. Ale na čísla, která vám poví, kolik Romů se ze základní školy dostalo na střední a případně vysokou školu oproti minulému období.
Pedagogicko-psychologické poradny by mohly zkoumat dopad chození do majoritní nebo oddělené školy na psychiku dětí. Pro řadu z nich to je celoživotní trauma. Proč se v jedné škole udržely, a v další ne? Proč je na tomto učilišti mlátili v šatně spolužáci skinheadi a ony po několika měsících zbité fyzicky i psychicky odešly na úřad práce, a na jiném ne?
Nepodporujte továrny vyrábějící masově speciální pedagogy, jejichž profesí je učit romské děti odděleně. (Segregační argument praví: „Proč by se s nimi měla otravovat učitelka, která na to pět let nestudovala?“)
Smíšené školy a třídy přirozeně zvyšují sociální kompetenci, když ta chybí, nahrazují ji v paralelních společnostech extrémní řešení z lenosti a ze strachu.
Nevyhýbejte se dialogu s romskými rodiči. Nebudeme-li hovořit zavčas my, nahradí nás logicky extremisté ať již z dělnických či národně odporných stran nebo sociálky s jejich vytříbenějším komunikačním stylem.
Jiří Kopal. Autor je předsedou Ligy lidských práv.
Článek byl publikován dne 6. 5. 2009 na http://hn.ihned.cz (obdobně také v deníku Hospodářské noviny), naleznete jej zde.
Pondělí, 16. března 2009Tiskové zprávy
Liga lidských práv a Porodní dům U čápa, o.p.s. upozorňují na skutečnost, že české úřady omezují možnost, aby si ženy vybraly místo, kde chtějí porodit své dítě, a odborníka, který jim při normálním, zdravém porodu pomůže. Volba místa a patřičného odborníka pro pomoc při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu je jednak mezinárodně uznávaným právem žen, jednak běžnou praxí v zemích Evropské unie. Porodní asistentka je mezinárodně uznávaným odborníkem pro péči o ženu během normálního těhotenství a porodu. Ministerstvo zdravotnictví svým přístupem brání porodním asistentkám, aby pomáhaly při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu ženám, které si pro svůj porod vybraly jiné než nemocniční prostředí.
Liga lidských práv dnes podala žalobu proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví jménem jedné porodní asistentky, které toto rozhodnutí nezákonně omezuje její oprávnění vykonávat svou profesi. Zítra, v úterý 17. března 2009 od devíti hodin bude Městský soud v Praze projednávat žalobu týkající se podobného omezení činnosti Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa.
Ve Středočeském kraji nemohou porodní asistentky pomáhat ženám během normálního porodu a v době poporodní, pokud si vyberou pro svůj porod jiné prostředí než porodnici. Tyto ženy jsou tak odsouzeny, aby během porodu a těsně po něm zůstaly bez odborné péče. Důvodem je restriktivní praxe krajského úřadu, kterou posvětilo i ministerstvo zdravotnictví. Úřady se snaží zabránit svobodné, informované volbě žen omezením oprávnění porodních asistentek. Zatímco v Olomouckém kraji má neomezované oprávnění všech 30 porodních asistentek, které pracují samostatně, a mohou tak ženám své služby nabídnout, ve středních Čechách má všech 8 porodních asistentek svá oprávnění okleštěna. Liga dnes jménem jedné z těchto porodních asistentek, paní V., podala žalobu, jejímž prostřednictvím požaduje, aby tato praxe úřadů byla prohlášena za nezákonnou.
Právník Ligy lidských práv David Zahumenský k tomu uvádí: „Postup krajského úřadu i ministerstva zdravotnictví omezuje přístup žen, které se rozhodnou porodit mimo porodnici, k odborné zdravotní péči. Ve snaze zabránit normálním porodům mimo porodnici úřady vyžadují, aby porodní asistentka, která chce pracovat samostatně, vlastnila takové vybavení a zaměstnávala takové odborníky, jaké potřebuje porodnice pro zvládání péče o patologické případy. Tento přístup kraje i ministerstva je protizákonný a nerespektuje kvalifikaci porodní asistentky jako odborného zdravotnického pracovníka, vyškoleného pro samostatné poskytování odborné péče během normálního porodu.“
Společnost Porodní dům U čápa, o.p.s. podala žádost o registraci Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa již v roce 2005. Od té doby vede právní spor s českými úřady s cílem získat neomezené oprávnění pro to, aby v porodním domě mohly ženy také normálně porodit. Porodní dům nemá být další porodnicí, ale útulným prostředím připomínajícím domov, kde mohou zdravé rodící ženy přivést na svět své dítě za pomoci odborníka na normální porody – porodní asistentky. V případě, že porodní asistentka zjistí blížící se komplikaci, pomůže ženě zajistit transport do blízké porodnice.
„Zvláště v Praze přibývá žen, které nejsou spokojené s přístupem k normálnímu zdravému porodu v porodnicích. Porodní dům by měl být jinou možností pro zdravé rodící ženy. V řadě evropských zemí je samozřejmostí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. České porodnictví je stále příliš autoritativní, což odráží přístup ministerstva zdravotnictví a potažmo pak Magistrátu. O tom, zda ženy budou mít v budoucnosti možnost volit porod v porodním domě, bude muset, bohužel, rozhodnout soud“, říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Porodní dům U čápa Zuzana Štromerová.
Pozvánka na jednání soudu:
Dne 17. 3. 2009 v 9,00 hod. proběhne v budově Městského soudu v Praze, Hybernská 18, v 1. patře, číslo dveří 260 jednání ve věci žaloby společnosti Porodní dům U čápa, o.p.s proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, kterým se potvrzuje rozhodnutí Magistrátu zamítnout udělení souhlasu s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením Porodní dům U čápa, o.p.s.
Podrobné informace poskytnou:
– ohledně registrace porodní asistentky, paní V.: David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, tel. 608 719 535, e-mail: dzahumensky@llp.cz
– ohledně registrace Porodního domu U čápa, o.p.s.: Zuzana Štromerová, ředitelka společnosti, tel. 602 958 396, e-mail: stromer@chello.cz
Úterý, 27. ledna 2009Aktuality
Podle rámcového vzdělávacího programu, který školy musely zakomponovat do svého vzdělávacího systému již před rokem a půl, by měla být posílena výchovná úloha školy. Učitelé mají vybavit děti například sociálními kompetencemi či kompetencemi k řešení problémů. V rámci nového školského systému byla zavedena takzvaná průřezová témata, která se tematicky dotýkají několika vyučovaných předmětů zároveň, a měla by se tak prolínat celým vzděláváním. Školy mají jejich prostřednictvím děti formovat v rozhodné, tolerantní a zodpovědné osobnosti.
K průřezovým tématům, která by měla být využívána ve všech předmětech, patří osobnostní a sociální výchova, multikulturní výchova, výchova demokratického občana, mediální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a environmentální výchova. Ze všech výše uvedených témat se české školy nejčastěji zaměřují na environmentální problematiku, tedy ochranu životního prostředí, zatímco multikulturní výchova, jejímž smyslem je především tolerance vůči jinakosti, zatím zůstává v pozadí. Liga lidských práv v současné době provádí výzkum, jehož výsledky by měly ukázat, jakým způsobem školy vyučují multikulturní výchovu, jaký smysl v ní spatřují a které metody přitom považují za nejefektivnější.
První výsledky výzkumu ukazují, že pro školy je změna, jakou byl přechod z klasických učebních osnov na školní vzdělávací program, velmi obtížná. Snadná a přínosná byla doposud jen pro školy, které již před vznikem Rámcového vzdělávacího programu učily „moderně“ a používaly alternativní učební metody. Řada škol se s jeho vytvořením potýkala velmi dlouho a kantoři se cítí za práci, kterou na něm odvedli, neodměněni. Požadavek celé koncepční změny vzdělávacího systému totiž, jak se ukázalo, vyžaduje aktivitu nejen od pedagogů, ale i odbornou a materiální podporu ministerstva školství.
Výzkum dále ukázal, že školy mají problém s tím, jak téma multikultury ve výuce prezentovat, a často jim uniká také samotný její smysl. Velká část českých škol vnímá multikulturu převážně jako vyučovací předmět, jehož prostřednictvím se děti mají seznámit s cizími kulturami. Je škoda, že takto zajímavé a přínosné téma podává většina pedagogů klasickou frontální metodou, která se ve vyspělých zemích s kvalitním vzdělávacím systémem již dávno nepoužívá. Mezi českými základními školami existují však i výjimky, které se snaží obohatit výuku o modernější metody – například projektové dny, skupinovou výuku nebo využití zážitkové pedagogiky.
Školám, které mají s realizací výuky tohoto průřezového tématu problémy nebo by rády získaly další informace ohledně multikulturní výchovy, inkluzivního vzdělávání či školské legislativy, nabízí Liga lidských práv odborné konzultace.
Bližší informace a inspiraci pro učitele lze najít také na www.ferovaskola.cz.
