Středa, 9. března 2011Tiskové zprávy
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se nedávno postavilo proti návrhu NERVu na zrušení takzvaných praktických a speciálních škol, známějších spíše pod dřívějším názvem zvláštní či pomocné školy. Liga lidských práv se tématem vzdělávání a zejména právem dítěte na vzdělání v běžné škole dlouhodobě zabývá. Právníci a pedagogové Ligy postup ministerstva podrobili kritice.
Jedním z kritizovaných bodů je doposud stále neupravené ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. To umožňuje doplnit žáky v praktické škole dalšími žáky bez zdravotního postižení, kterých může být ve třídě až 25%. Toto ustanovení legalizuje vzdělávání zdravých dětí ve škole určené pro děti s handicapem. V praktických a speciálních školách jsou tak vyučovány děti, jež tam nepatří.
Podle odborníků Ligy je současný postup nefunkční. Místo aby ministerstvo školství podporovalo zařazení co nejvíce dětí do základních škol a v rámci inkluzívního přístupu věnovalo každému dítěti individuální péči, volí současné vedení MŠMT postup zcela opačný. Preferuje výuku žáků hendikepovaných i dětí bez postižení ve školách, které svou kvalitou absolventy znevýhodňují. Nebere při tom ohled ani na doporučení Národní ekonomické rady vlády, které zdůrazňuje ekonomickou zátěž současného systému praktického a speciálního školství pro Českou republiku. Argumentem ministerstva je nepřipravenost běžných základních škol na práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.
„Jestliže ale mohou pedagogové na praktických školách učit žáky podle dvou vzdělávacích programů, tak to jistě zvládnou i učitelé na běžných základních školách v rámci inkluzivního přístupu. A speciální pedagogové se o ztrátu práce bát nemusí, neboť najdou uplatnění v běžných ZŠ nebo jako konzultanti či asistenti učitelů,“ reagovala pedagožka projektu Férová škola Katarína Krahulová.
Právníci a pedagogové Ligy lidských práv prosazují inkluzivní vzdělávání všech dětí bez rozdílu. Minulý rok vláda schválila Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV), jehož cílem bylo zvýšit otevřenost českého školství. Plán se zatím nezačal realizovat a kroky současného ministerstva směřují opačným směrem. „Jestliže ministerstvo praktické a speciální školy rušit nechce, mělo by se alespoň snažit o to, aby se snižovaly počty žáků na těchto školách a fungovala maximální prostupnost směrem k běžným základním školám.“ komentovala současné dění právnička Ligy Iva Pikalová.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 621 227, email: ipikalova@llp.cz
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Práce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se dá označit přinejlepším za zpátečnickou. Začalo to v roce 2005 kosmetickou úpravou zákona, kdy se zvláštní školy přejmenovaly na praktické či speciální. Vrcholem reformy speciálního vzdělávacího proudu tehdy bylo odstranění pejorativního pojmenování. A co dál?
Vše zůstává při starém, na školách praktických se vyučuje stejně jako kdysi na zvláštních a stále je navštěvují tisíce dětí, které tam nepatří. Dostanou se tam jednoduše. Praktické a speciální školy totiž mohou přijmout až 25 procent žáků bez jakéhokoliv postižení. A protože školy potřebují peníze a peníze přicházejí jen s žáky, představují „zvlášťky“ ideální úložiště pro děti, jež běžné školy nechtějí. Systém se nezastavuje a spokojeně dál vrtá díru do státního rozpočtu tím, že produkuje v řadě případů nezaměstnatelné absolventy.
Utvrzení neutěšené situace Současné ministerstvo se staví proti návrhu NERV na zrušení praktických škol a argumentuje nepřipraveností běžné školy vzdělávat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Jestliže ale mohou podle dvou vzdělávacích programů učit pedagogové na praktických školách, tak to jistě zvládnou i učitelé na běžných základkách. A speciální pedagogové se o ztrátu práce bát nemusí, neboť najdou uplatnění v běžných ZŠ nebo jako konzultanti či asistenti učitelů.
Možná by ministerstvo školství mohlo namísto předpisového designérství konečně udělat rozhodnutí, která školní praxi pomohou. Třeba ta, o nichž nás již koncem roku 2010 ujistil odbor speciálního vzdělávání a rovných příležitostí ve školství. Tedy o podpoře učitelů běžných základních škol ve výuce znevýhodněných žáků. Navrhované znění vyhlášek týkajících se vzdělávání žáků se speciálními potřebami a nadaných žáků je spíše utvrzením stávající neutěšené situace a krokem zpět než smělým tahem vstříc otevřenému školství, které je schopné reagovat na individuální potřeby každého žáka.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 na www.lidovky.cz a naleznete jej zde.
Autorkami článku jsou Katarína Krahulová a Iva Pikalová z Ligy lidských práv.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Myslíte si, že by vaše dítě mělo mít při styku s policií právo na zákonné zacházení? Nebo že mentální postižení je dostatečným důvodem k tomu, aby s vámi jednali slušně a bez nátlaku? Jste na omylu!
Úchvatný příklad zacházení s vyslýchaným dítětem předvedli příslušníci nejmenovaného oddělení české policie. Ačkoli je v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže zdůrazněn princip přiměřeného přístupu, tedy povinnost postupovat s „přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu a rozumové a mravní vyspělosti“, realita je někdy trochu jiná. Dítě se chce napít? Chce se mu na záchod? Necítí se bezpečně? No a co! Tady jste u policie.
Žádný trik není dost špinavý
Když není u výslechu dítěte přítomen právník, rodič, ani jiná osoba, která by doopravdy mohla hájit jeho práva, může policie jednat, jak se jí zachce. Co třeba zkusit pár manipulačních technik? Když je v místnosti jen paní učitelka (a ta ledacos raději přeslechne), dá se vyzkoušet prakticky cokoliv.
Co například metoda ohrané desky? Dokola, dokola, dokola, dokola… Až to vyslýchané dítě přestane bavit a po dvou sté na položenou otázku něco odpoví. Nebo je zde také oblíbený fígl „kamarád nám to už všechno řekl, takže teď už je to jedno… Klidně nám to všechno pověz.“ Využít je možno i pro dítě bezpochyby motivační frázi: „Jakmile nám to všechno povíš, můžeš jít domů. Tatínek už čeká venku, tak rychle!“
Kouzelné slůvko „NE“
Myslíte si, že máte právo proti sobě nevypovídat? A jste si jisti, že je tomu tak i doopravdy? A kolikrát člověk musí říct „Ne.“, „Ne, už nechci.“, „Ne, chci jít domů.“, aby to opravdu na někoho zapůsobilo? Když není přítomen právní zástupce, můžete to zopakovat milionkrát a nemusíte se obávat, že by to někoho vzrušilo. Jede se dál.
Ještě nedávno jsem si myslela, že mnohahodinový výslech byl záležitostí 50. let, pronásledování politických vězňů a praktik totalitního režimu. Divili byste se, ale není tomu tak. Když se chce, všechno jde. A tak i vaše dítě může chtě nechtě být u výslechu tak dlouho, dokud se z toho třeba nezblázní. Když to strážce zákona omrzí, mohou si s ním pro změnu vyzkoušet rekonstrukci na místě činu. Bez ohledu na to, že jim to v danou chvíli zákon nedovoluje. Ve výčtu „dobré praxe“ policie chybí pak snad už jen hra na hodného a zlého policistu, žárovka svítící do obličeje a típání cigaret o ruku. K tomu naštěstí nedošlo.
Pevná ruka zákona?
Přestože se případ ocitl před soudem, ani soudce nějaké to „selhání“ orgánů nevytrhlo z letargie všední praxe. Sám soud měl s řízením problémy, a tak bylo lepší určité věci nakonec prostě neřešit. Však se svět nezblázní… Do rozhodnutí se napíše jen to, co se „hodí“ a zbytek se vynechá. Není třeba někoho zatěžovat mnohastránkovým popisem chyb.
Možná vás napadne, že tyhle postupy by na malé sígry přece jen měly platit. Že by policie měla postupovat tvrdou rukou a dětští kriminálníci stejně směřují jen do basy. Dovedete si ale představit, že vaše dítě při běžném klukovském blbnutí před domem nechtěně někoho zraní? Může se to stát kdykoliv…
Ačkoliv zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví jasná pravidla pro řízení s dětmi a mládeží, zřejmě nedochází k jejich plnění. Zásada odpovídajícího přístupu k dítěti vzhledem k jeho věku, tělesnému a duševnímu zdraví i rozumovým schopnostem stojí na prvním místě. Dokonce je v zákoně stanoveno i to, že orgány činné v trestním řízení a soud musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. Jak ovšem do tohoto obrázku, jež malují naše zákony, zapadá praxe, kdy nedojde k odpovídajícímu poučení dítěte o tom, že nemusí vypovídat? Že výslech může být přerušen? Nebo že s sebou může mít právníka?
Děravý zákon děti nechrání
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je sice relativně novým právním předpisem, ovšem ne zase tak novým, aby nemohly být jeho chyby za sedm let platnosti už dávno opraveny. Zejména právo na povinné zastoupení advokátem pro děti mladší 15 let, tam kde ho mládež od 15 do 18 roků má, považuji za skutečně velký nedostatek.
Takže, kdyby se nešťastnou náhodou přihodila nějaká podobná událost vám, chraňte své dítě a dopřejte mu advokáta. Člověk totiž nikdy neví, co se může stát za dveřmi policejní služebny.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 na akltualne.blog.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je právnička Centra advokacie mentálně postižených a Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Okresní soud v Novém Jičíně včera vyměřil podmíněný trest manželům Ľubovým, kteří se dopustili pomluvy. Zdlouhavý případ tím však nekončí. Dvojice se ještě v jednací síni odvolala.
V kauze, kterou novojičínský okresní soud řešil rok a půl, bylo vyslechnuto pětadvacet svědků a prozkoumáno přes tisíc stran důkazů. Včera manželé Ľubovi konečně vyslechli rozhodnutí soudce Jiřího Hanzelky. Ten dvojici odsoudil k podmíněnému trestu za šíření nepravdivých a neověřených informací o zástupci ředitelky Dětského domova v Novém Jičíně Michalu Pokorném.
Jak uvedl soudce Hanzelka, orientace v celém případu byla složitá a důkazy si mnohdy protiřečily. Nicméně senát Ľubovým neuvěřil, že jednali v zájmu dětí: „Zejména z počátku to mohlo skutečně vypadat, že chtějí chránit zájmy dětí, ale ten zájem, jak jsem vyhodnotil, časem ustoupil do pozadí a převládaly osobní věci, záležitosti a vztahy,“ řekl Jiří Hanzelka. Obžalovanému páru zřejmě přitížila i skutečnost, že několikrát vystupovali pod smyšlenými jmény.
„Našim zájmem nebylo nikoho poškodit, jednali jsme vždycky v zájmu dětí a v tomto okamžiku si dovolím tvrdit, že soud nerozhodl dobře,“ uvedl po skončení soudu Miroslav Ľuba.
V jednací síni byl přítomen také poškozený Michal Pokorný, který s rozhodnutím soudu souhlasí. „Šlo tady o něco úplně jiného než o zájem dětí, což tuto kauzu dává do světla, které nepatří do prostředí dětských domovů a pedagogické práce,“ řekl. Pokorný zatím neví, zda bude požadovat náhradu škody. Pokud ano, bude se muset znovu obrátit na soud, a to v občanskoprávním řízení.
Kauzu sledovala také Liga lidských práv, která dlouhodobě kritizuje to, že je čin pomluvy součástí trestního práva. „Jak se ukazuje i v případě Ľubových, tato skutková podstata je jenom zneužívána proti nepohodlným osobám,“ podotkla právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
„Rozhodnutí soudu je absurdní. V této kauze byli manželé Ľubovi jediní, které zajímal osud dětí a to, aby se jim neubližovalo. Všichni ostatní před tím zavírali oči nebo se to snažili zamést pod koberec,“ pokračovala.
Protože se oba obžalovaní proti rozsudku ihned odvolali, Liga lidských práv chce kauzu dále sledovat. Celý případ odstartoval incident v novojičínském dětském domově v roce 2007. Pes Michala Pokorného, zástupce ředitelky, zde kousl do obličeje šestileté děvčátko. Radmila Ľubová, která v té době v domově pracovala jako noční vychovatelka, spolu s manželem na případ upozornila některé úřady amédia s tím, že se to nestalo poprvé. Miroslav Ľuba pod smyšleným jménem informoval ombudsmana také o tom, že zástupce údajně jedno z dětí z domova zbil. Michal Pokorný s tvrzením nesouhlasil a na manžele podal trestní oznámení pro pomluvu. Ľubovi byli včera odsouzeni k pěti měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na čtrnáct měsíců.
***
Vývoj soudního sporu Manželé Ľubovi v letech 2007 a 2008 upozornili některé úřady a média na dění v Dětském domově v Novém Jičíně, kde pes Michala Pokorného, zástupce ředitelky, kousl do obličeje šestileté děvčátko. Ľubovi se navíc domnívali, že Pokorný jedno z dětí zbil. Ten obvinění odmítl a na dvojici podal trestní oznámení pro pomluvu. Za ni byli Ľubovi včera odsouzeni k podmíněnému trestu.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 v Mladé Frontě DNES, obdobně také v deníku Právo.
Autorem článku je Tereza Stanislavová, Mladá Fronta DNES.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Sandra PARMOVÁ, moderátorka
——————–
Bití, kopání do hlavy a pes, který napadá děti, tohle všechno se mělo údajně dít v Dětském domově v Novém Jičíně. Alespoň podle manželů Ĺubových, kteří na to upozornili.
Roman FOJTA, moderátor
——————–
Jenže důkazy, které by tyhle děsivé praktiky potvrzovaly, se nenašly. Soud proto manžele poslal za pomluvu na pět měsíců do vězení.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
První incident se měl v tomto domově stát už v roce 2006. Bývalá vychovatelka Radmila Ĺubová viní zástupce ředitelky Michala Pokorného z toho, že jeho pes napadá děti. Argumentuje případem dívky, kterou ale podle ostatních pes kousnul nešťastnou náhodou. Sám Pokorný měl pak děti bít a týrat. Čtyřleté vyšetřování ale nic takového neprokázalo.
Blanka FLISNÍKOVÁ, ředitelka dětského domova
——————–
Všechny orgány, které nás mohou kontrolovat, tak ve svých závěrech došly k tomu, že tady pracují slušní, kvalifikovaní lidé.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Za Radmilu Ĺubovou se postavil její manžel Miroslav. Společně se obrátili na krajský úřad, ombudsmana, média. Důkazy proti domovu ale stále neměli.
Radmila ĹUBOVÁ, obviněná
——————–
Já jsem se vlastně zastala chlapce, zastala jsem se dívky, dnes stojím před soudem.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Okresní soud v Novém Jičíně nakonec rozhodl a manžele potrestal. Mají jít do vězení za pomluvu.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Soudní rozhodnutí chápeme jako absurdní a jako rozhodnutí, které odpovídá 50.letům minulého století, protože vlastně ten soud popírá to, že občané jsou oprávněni upozornit na podezření z týrání dětí.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Stále ale není jasné, proč manželé s dětským domovem takhle bojovali. Podle jejich dnes už bývalých kolegů za tím může být i osobní msta.
Michal POKORNÝ, vychovatel
——————–
Bylo jednoznačně motivováno snahou poškodit dobré jméno zařízení.
Blanka FLISNÍKOVÁ, ředitelka dětského domova
——————–
Nevím, jestli je to charakterová nedostatečnost, nepřiměřené ambice, nedostatek sebereflexe, či jiné osobní důvody, ale co vím naprosto jistě, tak to nebyla snaha ochránit děti.
Michaela MICHALCOVÁ, redaktorka
——————–
Vzhledem k tomu, že se Radmila Ĺubová a její manžel proti trestu odvolali, bude se případem zabývat Krajský soud v Ostravě. Michaela Michalcová, televize Prima.
Reportáž byla zveřejněna dne 8. 3. 2011 na TV Prima v pořadu Zprávy TV Prima.
