Evropský soud pro lidská práva dnes vyhlásil rozsudek velkého senátu, kterým většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů, kteří brojili proti represivnímu systému povinného očkování v České republice. Jeden ze stěžovatelů dostal pokutu za neočkování svých dospívajících dětí, ostatním stěžovatelům bylo jako neočkovaným nebo částečně očkovaným dětem odepřeno předškolní vzdělání. K rozsudku připojil své částečně souhlasné a částečně nesouhlasné stanovisko belgický soudce Lemmens a podrobné nesouhlasné stanovisko připojil polský soudce Wojtyczek.
„Pro nás je rozsudek samozřejmě zklamáním, protože zvítězila nekritická očkovací ideologie před důkladným posouzením přiměřenosti vynucování potenciálně rizikového zásahu do tělesné integrity, kterým očkování je. Stejně jako u dřívějšího rozsudku štrasburského soudu ve věci domácích porodů zvítězilo i dnes odebrání odpovědnosti za své zdraví jednotlivcům a jejich předání státním nedůvěryhodným odborníkům, kteří agresivně prosazují svoje zájmy a omezují práva lidí, aniž by to bylo medicínsky opodstatněné a aniž by to dávalo i elementární logiku,“ komentuje rozhodnutí soudu advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatele před soudem zastupovala.
Evropský soud pro lidská práva shledal stížnosti částečně za nepřijatelné, částečně se zabýval právem na ochranu soukromého života stěžovatelů, jehož porušení neshledal. „Soud se ohání obecnými pojmy, jako je sociální solidarita, ochrana veřejného zdraví a nejlepší zájem dítěte, ale nezabýval se celou řadou našich argumentů a podkladů, které poukazovaly na nepřiměřenost systému povinného očkování v České republice. Trefně na to poukázal polský soudce ve svém nesouhlasném stanovisku, podle kterého soud doslova ignoroval argumenty stěžovatelů,“ doplňuje Zuzana Candigliota.
Disentující soudce Krzysztof Wojtyczek upozornil například na to, že:
- vláda nepředložila žádné dokumenty, které by posuzovaly každou nemoc, proti které se povinně očkuje, a zdůvodňovaly nezbytnost povinného očkování
- soud se nezabýval tím, zda existují méně restriktivní alternativy povinného očkování, zejména systémem dobrovolného očkování, který funguje v celé řadě zemí
- soud se nezabýval celou řadou relevantních argumentů, které stěžovatelé vznesli, například tím, že podmínění přístupu k předškolnímu vzdělávání očkováním proti tetanu neslouží k ochraně veřejného zdraví, personál mateřských škol nemusí být očkován, Ministerstvo zdravotnictví má neomezenou rozhodovací pravomoc ohledně nařizování očkování nebo že rozhodující osoby jsou v konfliktu zájmů.
Stejně jako u českého Ústavního soudu se i u Evropského soudu pro lidská práva našel pouze jediný soudce, který se kromě obecných floskulí kriticky zabýval přiměřeností právní úpravy povinného očkování.
Nad rozsudkem se pozastavuje lidskoprávní expertka i předsedkyně spolku pro svobodu očkování
Verdikt soudu pro Ligu lidských práv komentuje advokátka a expertka na lidská práva ve zdravotnictví Adéla Hořejší: „Evropský soud pro lidská práva se konzistentně hlásí k východisku, že právo jednotlivce rozhodovat o svém těle je samotným jádrem lidských práv a požívá nejvyšší ochrany. Z mého pohledu se tímto rozhodnutím odchýlil nebezpečným směrem zejména tím, že rezignoval na kritické zkoumání národní úpravy a její odůvodněnosti a přiměřenosti a akceptoval obecné tvrzení státu, že chrání společnost, aniž by to bylo podloženo odbornými analýzami.“ Dále advokátka doplňuje: „Soud nám vysílá zprávu, že stát je takový náš tatínek, který ví nejlépe, co potřebujeme, poslušnost je oceňována, autonomie sankcionována, pro naše vlastní dobro. Paternalistické pojetí státu však neodpovídá deklarovanému standardu lidských práv.“
K rozhodnutí se vyjadřuje i Martina Suchánková ze spolku ROZALIO, který prosazuje svobodné a informované očkování: „Pozastavujeme se nad tím, že se soudu jeví v pořádku odpírání přístupu dětí k předškolnímu vzdělávání, když je tímto Česká republika v rámci Evropy takřka raritou. V drtivé většině evropských zemích toto není běžnou praxí a děti ve školkách jsou stejně zdravé jako děti v našich školkách. Kdyby toto opatření bylo tak nesmírně důležité pro ochranu zdraví dětí, jak je možné, že jinde jsou děti zdravé i bez toho?“
Shrnutí případů s popisem hlavních argumentů najdete v minulé tiskové zprávě z července 2020, kdy proběhlo slyšení před velkým senátem štrasburského soudu.