Nikola je mladá žena, která své dospívání prožila v dětském domově. V době nabytí zletilosti stále ještě studovala na střední škole, proto v dětském domově zůstala na základě smlouvy na tzv. prodloužený pobyt. V tomto ohledu měla štěstí, mnozí ředitelé i soudy si právní úpravu totiž vykládají tak, že je čistě na jejich uvážení, jestli mladému dospělému možnost prodlouženého pobytu poskytnou nebo ne.
Problém však je, že režim prodlouženého pobytu pro mladé dospělé není ze zákona nutně oddělen od pravidel, které se vztahují na nezletilé děti, žijící v dětském domově. V praxi tedy záleží především na řediteli dětského domova, jakým způsobem nastaví podmínky pro poskytování prodlouženého pobytu. A v tomto ohledu už Nikola štěstí neměla. Podmínky byly ze strany ředitelky Dětského domova nastaveny tak přísně, že pro Nikolu byly dlouhodobě neudržitelné. Nikola musela v průběhu pracovního týdne jít ze školy domů a tam zůstat celé odpoledne. Výjimkou byla středa, kdy měla povoleny vycházky od dvou do devíti večer. Musela vařit podle jídelníčku, který si nejdříve měla sestavovat sama podle spotřebního koše, který platí pro školní jídelny, následně jí byl sestavován zaměstnanci domova a Nikola jej musela respektovat. Měla tedy přesně určeno, kdy má udělat salámovou, kdy sýrovou a kdy „vitamínovou“ pomazánku. Vše bylo ředitelkou dětského domova nebo jinými jeho zaměstnanci pravidelně denně kontrolováno, často takovým způsobem, že ředitelka vešla do bytu ráno bez zaklepání a tím narušovala soukromí Nikoly i její spolubydlící.
Situace mezi Nikolou a ředitelkou se vyhrotila natolik, že ředitelka nakonec rozhodla o přeřazení Nikoly zpět mezi nezletilé děti, což už dospělá Nikola neunesla a prodloužený pobyt ukončila. Od ředitelky dostala na tzv. odchodném pouze 1000,- Kč, ačkoliv neměla zajištěné bydlení ani vyřízeny dávky pomoci v hmotné nouzi v potřebné výši. Bez pomoci kamarádky by se Nikola ocitla na ulici.
Liga lidských práv ve spolupráci s AK Matiaško uplatnily tento týden jménem Nikoly dva nároky na odškodnění. Po Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy požadují přiměřené zadostiučinění za to, že Nikole nebyla ze strany ředitelky Dětského domova poskytnuta pomoc při ukončení pobytu v dětském domově, ačkoliv ředitelka dobře věděla, že Nikola je bez prostředků a nemá zajištěno odpovídající bydlení.
Vedle toho se však pro Nikolu snaží domoci odškodnění za to, že Česká republika problematiku zabezpečení mladých dospělých, kteří nabydou zletilosti v ústavní péči, žádným způsobem komplexně neřeší. „Mladí dospělí z ústavní péče přitom potřebují více než jen odchodné v dostatečné výši. Je především důležité, aby pomoc a podpora, která je jim poskytována, a to včetně zajištění přiměřeného bydlení, byla systematizovaná, koordinovaná a zacílená na posilování jejich samostatnosti a připravenosti na nezávislý život. Např. v Anglii a Walesu se tohoto cíle snaží dosáhnout mj. zakotvením práva dítěte či mladého dospělého na individuální plán a osobního asistenta, který mu při přípravě na samostatný život pomáhá,“ uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a AK Matiaško.
Význam druhého z uplatněných nároků spočívá i v tom, že ukáže, do jaké míry se může jednotlivec domáhat nápravy a zadostiučinění v případě, že Česká republika neplní závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodních smluv o lidských právech, k nimž se dobrovolně zavázala. V tomto případě se jedná především o právo mladých dospělých z ústavní péče na sociální zabezpečení. „Případný úspěch by mohl jednotlivcům otevřít cestu k prosazování svých práv v případech, kdy je stát v určité oblasti nečinný a odpovídajícím způsobem neřeší palčivé společenské problémy, které vyúsťují v systémová porušování lidských práv,“ dodala Hofschneiderová.
Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.
