Pátek, 13. července 2007Tiskové zprávy
Až 20% pacientů Psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně by využilo komunitních zařízení sociální péče, pokud by byla k dispozici, vyplývá to odhadů pracovníků navštíveného ústavu. Výbor byl informován, že: „někteří nedobrovolní pacienti zůstávají v léčebně, i přesto, že jejich duševní stav to již nevyžaduje, kvůli nedostatku adekvátní péče a možnosti ubytování po propuštění“ (bod 102 zprávy). CPT považuje nedostatek vhodných zařízení za vysoce nežádoucí stav a po českých úřadech žádá, aby k těmto zjištěním sdělily svůj názor.
Během návštěv ústavů a léčeben byl Výbor nucen zkonstatovat, že v zařízeních se nachází velký počet osob v režimu opatrovnictví, tedy osob částečně omezených či úplně zbavených způsobilosti k právním úkonům. Kritizoval přitom fakt, že „značná část těchto pacientů nebo klientů byla ubytována v uzavřených odděleních, a nebo personál (…) mohl tyto pacienty kdykoli omezit v pohybu, pokud se zdálo, že je to nutné“ (bod 148 zprávy). CPT taktéž vyjádřil podivení nad možností opatrovníka rozhodnout bez dalšího o umístění pacienta do psychiatrické léčebny či klienta do ústavu sociální péče. „ I když podobné umístění může být v přímém protikladu s vyjádřenou vůlí pacienta/klienta a tato osoba nemůže opustit ústav sociální péče bez souhlasu opatrovníka, české právo klasifikuje tuto situaci jako dobrovolnou“ (bod 149).
Výbor shledal, že stále přetrvává situace kritizovaná již ve zprávě z roku 2002, a sice, že členové personálu pečovatelských ústavů jsou ustanoveni za opatrovníky klientů a nebo pacientů. „Delegace například potkala v Ústavu sociální péče Střelice chlapce, jehož opatrovníkem byl ředitel ústavu. Ředitel předem souhlasil s použitím síťového lůžka během několika hodin denně a také v noci, když bylo potřeba“ (bod 152). Ředitel Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem byl ustanoven opatrovníkem 34 klientek svého ústavu (poznámka pod čarou č. 31).
Delegace se opětovně věnovala také problematice používání síťových lůžek a dalších prostředků fyzického omezení pacientů, kterou podrobně popsala již ve své zprávě z roku 2002. Při návštěvě dobřanské léčebny Výbor zjistil, že: „léčebna má patnáct síťových lůžek a jejich používání je běžné. Například v oddělené místnosti umístěné na oddělení 13B byla dvě síťová lůžka, obě obsazená, jedno z nich nahým pacientem, na kterého bylo vidět ze tří běžných lůžek v téže místnosti“ (bod 114).
David Zahumenský, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC) komentuje zprávu Výboru pro zabránění mučení slovy: „Je velmi důležité, aby Česká republika začala problémy klientů ústavů sociální péče a pacientů v psychiatrických léčebnách řešit systémově. Proto velmi vítám, že CPT upozorňuje na dlouhodobý problém nedostatku menších komunitních zařízení, které by nahradily obrovské kolosy neosobních psychiatrických léčeben. Jsem přesvědčen, že osobní přístup ke klientům či pacientům může vyřešit řadu problémů, které s sebou masové ústavy přinášejí, ať už jde o špatné zacházení ze strany personálu, nadměrnou medikaci nebo používání klecových lůžek.“
K závažným nedostatkům, které odhalila CPT při svém šetření v oblasti policie a vězeňství, vydává Liga lidských práv samostatnou tiskovou zprávu.
Více informací:
David Zahumenský, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC),
tel.: 777 306906
Pátek, 13. července 2007Tiskové zprávy
V bodu 11. svojí zprávy CPT uvádí, že jeho delegace „získala několik informací o obvinění policie ze špatného zacházení, některá z nich se týkala špatného zacházení během dotazování a především výslechu prováděném důstojníky kriminální policie. Policejní důstojníci byli obviňováni z mlácení, kopání a bití různými předměty; mezi těmi, kteří tato obvinění vznesli, byli mladiství.“
České policii byly dále vytknuty zejména dlouhodobé problémy s kontaktováním třetí osoby na svobodě, přístupem k právnímu zástupci a lékaři na policejní stanici. Právě tato práva představují základní záruky proti nelidskému zacházení.
CPT rovněž zjistil, že „zadržené osoby byly na některých policejních stanicích připoutány ke kovovým úchytům ve zdi v nepohodlné pozici, speciálně na jablonecké policejní stanici … členové delegace si povšimli, že v prostoru pro zadržené osoby je na zdi instalováno pět kovových úchytů asi 50 cm od podlahy.“ CPT musel požádat příslušné orgány, „aby zajistily, že kovové úchyty na jablonecké policejní stanice budou odstraněny, jakož i na všech ostatních stanicích, kde jsou ještě užívána“ (bod 13 zprávy).
Nejtvrdší a nejrozsáhlejší kritice CPT podrobil zacházení s vězni odsouzenými na doživotí v sekcích D a E věznice ve Valdicích. Podle CPT v zařízení vládne „zřetelná atmosféra zastrašování a hrozeb, kterou lze popsat neochotou vězňů podávat stížnosti ze strachu, aby nebyli umístěni do cel pro výkon kázeňského trestu … nebo dokonce aby nebyli umístěni do cel, kde by jim mohlo hrozit sexuální zneužívání.“ (bod 33 zprávy).
„Zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že řada takových vězňů v sekcích D a E byla pravidelně znásilňována a sexuálně zneužívána po přemístění do jiné cely. Kromě toho byla delegace znepokojena zjištěním, že zranitelní vězňové, kteří se během svého pobytu v sekci D zjevně stali cílem fyzického zneužívání a znásilnění …. Tito vězňové byli také často ubytováváni v celách spolu s vězni, kteří se již dříve dopustili znásilnění nebo jiné formy násilí na ostatních vězních. Tyto závěry jsou doloženy prostudováním záznamů a rozhovory s vězni (jak s obviněnými násilníky, tak i s jejich oběťmi).“
Lékař delegace přímo na místě prokázal případ následujícího charakteru: „Vyšetření vězně F ukázalo poškození perinea mezi skrotálním vakem a konečníkem, které vzniklo opakovaným perineálním traumatem. Na základě lékařských záznamů vězně F bylo doloženo, že během jeho pobytu v brněnské vězeňské nemocnici v prosinci 2005 bylo zaznamenáno poškození perinea o rozměrech 5 cm1 cm; psychiatrická zpráva uváděla možnost sexuálního zneužití.“ (bod 35 zprávy). x
CPT musel bohužel explicitně upozornit české orgány, aby „poučily všechny dozorce, že úmyslné umisťování zranitelných vězňů do cel, ve kterých je riziko fyzického a/nebo sexuálního zneužívaní, představuje nehumánní a ponižující zacházení a bude jako takové hodnoceno.“
Liga lidských práv již léta upozorňuje na opakující se konkrétní případy násilí na policejních stanicích a nemožnost domoci se některých práv v praxi. Liga sice pozitivně vnímala postupné zlepšování situace v některých oblastech vězeňství v minulých letech, ovšem na základě přímo nalezených důkazů ze strany nezávislých expertů CPT je nucena vyjádřit zděšení nad zjištěnými případy ve valdické věznici. Vedle toho dosti kriticky hodnotí odpověď vlády na tato závažná zjištění, která se snaží zdokumentované případy znásilňování vězňů popírat. Navíc vzhledem k přímým důkazům CPT dosti nepřesvědčivě.
Liga upozorňuje, že návštěvy CPT mají přispět ke zlepšení situace ve vzájemném dialogu, zapírání skutečnosti způsobuje v očích mezinárodních orgánů Česku zbytečnou ostudu. Liga doporučuje pracovníkům veřejného ochránce práv, kteří mají oprávnění místa zbavení svobody navštěvovat, aby pravidelněji prováděly namátkové kontroly zařízení na něž upozornil ve své podrobné zprávě CPT, a to vždy za účasti lékaře. Zjištění evropského orgánu nasvědčují, že i ve věznicích a na policejních stanicích by se zástupci vnitrostátních návštěvních orgánů měli více zaměřit na zjišťování důkazů o fyzických útocích na integritu osob, které jsou orgány státu omezeny na svobodě.
K závažným nedostatkům zjištěných CPT v oblasti psychiatrických léčeben a ústavů sociální péče Liga vydává samostatnou tiskovou zprávu ve spolupráci s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC).
Více informací:
Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv
mobil: 776 234 446
Pátek, 1. června 2007Tiskové zprávy
K současnému stavu faktického vyloučení romských dětí z přístupu ke kvalitnímu vzdělání přispělo několik faktorů. Jsou jimi obecná nechuť integrovat žáky, kteří se odlišují, mylná představa, že odlišný žák trpí v kolektivu ostatních žáků, používání nevhodných psychologických testů vedoucích k nepřímé diskriminaci při rozřazování dětí do příslušných tříd a škol či obecná neoblíbenost romské menšiny. Samotní romští rodiče pak mnohdy nemají vzhledem ke špatným zážitkům svých dětí s diskriminací i díky osobní zkušenosti zájem dávat své děti do běžných škol a tříd.
Kvalitní vzdělání je však jedinou zárukou toho, aby v České republice nevyrostla další generace Romů s omezeným přístupem na trh práce, následnou chudobou a závislostí na sociálních dávkách, problémy s bydlením, sociálním vyloučením a diskriminací. Liga je konsternována z dlouhodobé pasivity státu směrem k romským dětem, a to i ve srovnání s dalšími zeměmi střední a východní Evropy. Vedle závazků v oblasti lidských práv je bohužel nutno nadále opakovaně vysvětlovat, že vzdělaná Romka či Rom platící daně má přínos v každém racionálně nastaveném ekonomickém systému. Výzkumy maďarských ekonomů ukázaly, že přidaná hodnota pro státní rozpočet z jedné osoby, která zpravidla končí vzdělávání základní školou, by v případě dokončeného středního vzdělání byla až 70 000 Euro.
Liga proto navrhuje:
- změnit současný koncept speciálního vzdělávání na systém dodatečné podpory, který dovoluje individuální přístup ke každému žákovi a který v současnosti funguje například ve Skotsku,
- změnit financování škol tak, aby nedostávaly příplatky pouze na zdravotně postižené žáky, ale také na žáky sociálně znevýhodněné, tak jak je tomu např. na Slovensku, kde školy dostávají pro případy všech jakkoli znevýhodněných bez rozdílu 2,5 x více prostředků na jednoho žáka,
- pro posílení úspěchu integrace snížit maximální možný počet žáků ve třídě ze 30 na 15,
- motivovat romské rodiče k tomu, aby své děti dávali do mateřských školek, případně zavést poslední ročník mateřské školy jako povinný při zachování jeho bezplatnosti,
- bezpečným způsobem sbírat etnická data, aby bylo možné přesně měřit úspěchy při integraci romských dětí, včetně potřebné pravidelné kontroly a zavedení sankcí pro školy, které by romské děti nadále diskriminačně umísťovaly do segregovaných tříd,
- zavést používání takové diagnostiky žáků, která zohlední skutečné vzdělávací potřeby dětí.
Liga k problému zpracovala detailní systémová doporučení, která zaslala po uplynutí sto dní od nástupu vlády příslušným ministerstvům – toto systémové doporučení naleznete zde.
Ve spolupráci s Evropským centrem pro práva Romů pak aktuálně vydává publikaci Stigmata – segregovaná výuka Romů ve školách střední a východní Evropy, včetně aktuálních analýz české školské legislativy – ke stažení zde.
Kompletní informace k této tiskové zprávě ve formátu .pdf zde.
Pátek, 25. května 2007Tiskové zprávy
Ke spáchání trestných činů došlo v mostecké nemocnici v případech ženy z Krupky protiprávně sterilizované v dubnu 1998 a ženy z Chánova sterilizované v roce 1993. Vzhledem k promlčení případu však není možné podle Okresního státní zástupkyně v Mostě potrestat konkrétní pachatele, a proto nařídila policejnímu orgánu, aby případy odložil.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která se jako právní zástupkyně poškozené obrátila již v roce 2005 s oběma případy na ombudsmana, oceňuje přelomové posouzení ze strany státní zástupkyně. Podle Kopalové „se jedná o zásadní odůvodnění z pohledu ochrany práv všech pacientů v České republice, neboť státní zástupkyně potvrdila, že provedení lékařského zákroku může za určitých okolností naplnit i skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví.“ A to navzdory paternalistickému a bohužel stále platnému výkladovému stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 6/1998, kde se uvádí, že lékař není zpravidla trestně odpovědný v případě, že nemocným nebyl dán souhlas s provedením lékařského výkonu, avšak výkony přesto de lege artis (tedy podle pravidel lékařské vědy) provedl.
Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně nařídila věc odložit, byla zástupkyně poškozených nucena požádat o dohled nad případy Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. V obou žádostech usiluje o to, aby byly prověřeny všechny lékařské dokumentace k případům sterilizace, které lékaři provedli. Tyto zákroky mohly probíhat od roku 1993 (u lékaře), respektive od roku 1998 (u lékařky) až do současnosti a je tedy možné, že by u nich nemuselo dojít k promlčení. Zároveň byl o vývoji informován veřejný ochránce práv, který podezření z trestného činu původně oznámil.
Nemocnice Most je spojena se systematickým prováděním nucených sterilizací v době komunismu. Pod vedením agilních sociálních pracovnic a za asistence lékařů byly v této nemocnici sterilizovány desítky romských žen ze sídliště Chanov i další Romky z města Mostu i okolí. Navíc je doložen případ, kdy v této nemocnici byla v rozporu s právem sterilizována žena dokonce ještě v listopadu 2003, ve své zprávě to potvrdil i ombudsman. Liga podala v případě ženy z Chanova sterilizované před necelými čtyřmi roky občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti. Bude se jí zabývat Krajský soud v Ústí nad Labem.
Doslovná citace z nově vydaného usnesení státního zastupitelství v Mostě, v němž se konstatuje, že v případu z roku 1998 došlo ke spáchání trestného činu: „…lékařka v rozporu s vnitrorezortním předpisem i z. č. 20/1966 Sb. zásadním způsobem zasáhla do rozhodovací sféry poškozené ohledně jejího zdraví v oblasti rozhodování o zachování reprodukční schopnosti, a byla takto srozuměna s následkem, který bez souhlasu poškozené způsobila, neboť nešlo o zákrok, který by eliminoval bezprostřední ohrožení zdraví. Jednání … tak naplnilo všechny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 22 odst. 1 tr. z., a to nejen po formální, ale také po materiální stránce, neboť stupeň společenské nebezpečnosti i s přihlédnutím k motivu jednání je vyšší než nepatrný.“ Odůvodnění obdobného znění obsahuje i usnesení, které se týká druhého případu provedení protiprávní sterilizace mosteckým lékařem v roce 1993.
Publikaci „Právní opatření proti protiprávní sterilizaci“, která popisuje přístup orgánů činných v trestním řízení na str. 35-40 naleznete zde.
Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 5 k metodice odškodnění všech protiprávně sterilizovaných žen zde.
Kompletní informace k této tiskové zprávě ve formátu .pdf zde.
Čtvrtek, 19. dubna 2007Tiskové zprávy
Liga lidských práv (Liga) a Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC) vedly v posledních letech řadu sporů o vydání zdravotnické dokumentace. Byly mezi nimi i případy nezákonného držení v psychiatrické léčebně, podezření ze znásilnění v léčebně nebo „léčby“ v klecovém lůžku. Nejen v těchto případech je přístup do zdravotnické dokumentace nutným předpokladem jakékoli úspěšné právní obrany proti zdravotnickému zařízení.
Obě organizace se v minulosti zasazovaly o zlepšení situace v přístupu do zdravotnické dokumentace, mimo jiné opakovaně vybízely českou vládu, aby učinila patřičné legislativní změny. V březnu 2006 dosáhlo MDAC společně s Ligou precedentního rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který potvrdil, že pacient má právo na to, aby mu zdravotnické zařízení vydalo kopii jeho zdravotních záznamů.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská novelu komentovala slovy: „Přístup do zdravotnické dokumentace je základní zárukou ochrany lidských práv v souvislosti s poskytováním zdravotnické péče. Doufáme, že nový zákon přispěje ke změně paternalistického přístupu, který je v českém zdravotnictví silně zakořeněn. V současné praxi je běžné, že pacientovi je odpíráno právo rozhodovat o způsobu své léčby a že nemocnice často pacientovi odmítají vydat kopii toho, co je o něm napsáno v jeho zdravotnických záznamech. MDAC bude sledovat, jak je zákon dodržován v praxi.“
Přestože obě organizace novelu zákona vítají, upozorňují na to, že české zdravotnické právo obecně zůstává zastaralé a nezajišťuje pacientům standardy ochrany jejich základní lidských práv při poskytování lékařské péče, jaké jsou očekávány od členského státu Evropské unie.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC, tel. 777 306 906, e- mail dzahumensky@mdac.info
Čtvrtek, 12. dubna 2007Tiskové zprávy
To jsou hlavní závěry vyplývající z dokumentu s názvem „Péče o děti odebírané z biologické rodiny v ČR“, který ve formě systémového doporučení v těchto dnech zveřejnila Liga lidských práv (Liga). Dokument provádí srovnání ekonomických a statistických dat systému ústavní výchovy a systému pěstounské péče.
„Zatímco dítě v dětském domově představuje náklady v průměru 280 tisíc ročně, dítě svěřené do péče pěstounů vyžaduje od státu ve formě dávek průměrně pouze 67 tisíc za rok,“ říká Petr Bittner z Ligy a dodává: „k ekonomickému srovnání je potřeba doplnit také výsledky, které ve výchově dětí tyto dva rozdílné systémy dosahují a závěr je jednoznačný: pěstounská péče je efektivnější a méně nákladná než pobyt dítěte v ústavu za každou cenu.“
Průměrné náklady na dítě spojené se systémem ústavní výchovy pak podstatně zvyšuje pobyt dětí v kojeneckém nebo ve výchovném ústavu, který je ještě mnohem nákladnější než pobyt dítěte v dětském domově. Kvalifikovaný odhad průměrných nákladů na jedno dítě ve všech typech ústavů dosahuje dokonce 550 000 Kč ročně. Podle zjištěných informací Liga odhaduje, že stát ročně za ústavní péči o děti zaplatí více než 10 miliard korun.
Dokument Ligy obsahuje kromě analýzy současného stavu také doporučení, jak nastavit systém tak, aby byla náhradní rodinná péče upřednostňována před péčí ústavní. K tomuto trendu se mimo jiné přihlásila i současná vláda ve svém programovém prohlášení a dlouhodobě tuto koncepci prosazuje také ombudsman. Ten naposledy zdůraznil přínos rodinné péče oproti ústavní po svých návštěvách dětských domovů v březnu tohoto roku[1].
Doporučení jsou vztažena zejména k práci orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Liga navrhuje, aby se zvýšil počet sociálních pracovníků a aby se soustředili především na terénní sociální práci. Další doporučení směřují k odborné a společenské podpoře pěstounských rodin a ke změnám v procesu posuzování žadatelů. Liga dále doporučuje, aby byla přehodnocena nutnost umístění jednotlivých dětí v ústavech, navrhuje také, aby se veřejně hodnotila jednotlivá zařízení ústavní výchovy podle úspěšnosti dětí po jejich opuštění.
Jedno ze zásadních doporučení pak představuje návrh, aby obce s rozšířenou působností, které podávají návrh na umístění dítěte do ústavní výchovy, byly zároveň finančně zainteresovány podílem na nákladech spojených s pobytem dítěte v takovém zařízení. Tato změna by například při 50 % podílu obce představovala dodatečné roční náklady 5 miliard korun přenesené do rozpočtu obcí, což by ve výsledku motivovalo obce, aby řešily problém selhávající nebo nevyhovující péče v rodině alternativním způsobem, například sanací biologické rodiny nebo aktivním vyhledáváním rodiny náhradní.
Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Celý text systémového doporučení Ligy s názvem „Péče o děti odebírané z biologické rodiny v ČR“ je možné najít v příloze k této tiskové zprávě nebo na webových stránkách zde.
Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně zodpovědná Liga lidských práv a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.
[1] Zpráva veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení, kde se vykonává ústavní a ochranná výchova ze 7. března 2007 dostupná zde.
