Pátek, 29. srpna 2014Tiskové zprávy
Instand a Liga lidských práv vydali analýzu možnosti vytvoření institutu profesionálního opatrovníka a podpůrce v právním prostředí ČR.
V rámci projektu Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, který je financován z ESF, byla vytvořena unikátní analýza řešící postavení osob se zdravotním postižením. V rámci analýzy se autoři snaží inspirovat ze zahraniční legislativy i praxe a doporučují některé vhodné změny k aplikaci v ČR. Analýza se zaměřuje na novou právní úpravu svéprávnosti, jejího omezování i alternativ k němu. Součástí analýzy jsou i navrhovaného změny za účelem zefektivnění právních nástrojů využívaných osobami s postižením.
Dále se dokument zaměřuje na možné koncepce profesionálního opatrovnictví a podpůrcovství. Čtenáři se mohou seznámit s různými modely tzv. opatrovnického úřadu, mohou se dozvědět, kdo by mohl být profesionálním opatrovníkem nebo podpůrcem. V budoucnu by mělo být možné obracet se nejen na úřad obce, ale i na organizaci, která poskytuje službu profesionálního opatrovnictví či podpůrcovství s žádostí o pomoc a podporu.
Poznatky zachycené v analýze budou vyzkoušeny v Karlovarském kraji, kde již probíhá testování praxe profesionálních opatrovníků.
„Seznamuji se s opatrovankyněmi. Jsou báječné, i přesto, jak měly těžký život, jsou pozitivně naladěné. Podala jsem návrh na změnu opatrovníka místo současného Domova a spolupracuji při přípravách k odchodu opatrovankyň z instituce s týmem vedeným krajem. Vše se vyvíjí dobře,“ říká paní Eva Beránková, profesionální opatrovnice.
Česká republika v tuto dobu prožívá významné změny v oblasti statusu osob se zdravotním postižením. Aktuálně se řeší novelizace nového občanského zákoníku, stejně tak se již delší dobu pracuje na novém zákoně o opatrovnictví. Materiály, které obsahuje analýza, byly nabídnuty Ministerstvu spravedlnosti ČR k možnému využití pro přípravu obsahu opatrovnického zákona.
Pro více informací kontaktujte Barboru Rittichovou (LLP) na telefonním čísle 773 621 228 a emailu brittichova@llp.cz, nebo Václava Štrunce (Instand) na telefonu 739 511 765 a emailu strunc@instand.cz
Poznámky:
1) Analýzu naleznete v příloze tiskové zprávy, nebo pod odkazem: https://llp.cz/publikace/analyza-moznosti-vytvoreni-institutu-profesionalniho-opatrovnika-a-podpurce-v-cr/
2) Analýza byla vydána v rámci projektu Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, který je financován z ESF, reg. č. CZ.1.04/5.1.01/77.00025.
Úterý, 12. srpna 2014Tiskové zprávy
Již více než půl roku mají osoby s postižením právo na soudní přezkum jejich nedobrovolného držení v zařízeních sociálních služeb. Liga lidských práv provedla průzkum, ze kterého vyplývá, že nová legislativa zatím nepomohla jedinému člověku.
Od 1. ledna 2014 je účinná nová právní úprava zakotvující ochranu pro osoby s postižením, které jsou nedobrovolně drženy v zařízení sociálních služeb. Nově mají tito lidé právo na soudní přezkoumání jejich pobytu v těchto institucích. Jak bylo zjištěno z dotazování okresních soudů, zatím žádné soudní rozhodnutí nepomohlo nikomu ven z ústavu.
Dotazováno bylo 86 okresních soudů, z nichž 84 poskytlo informace. Výsledky ukázaly, že v době od 1. ledna 2014 do 1. června 2014 se nové detenční řízení konalo jen u 4 soudů, z toho ve 3 případech nebylo stěžovateli vyhověno a jedno řízení nadále probíhá.
„Důvodem této situace je zejména nekvalitní právní úprava, ve které chybí jasná pravidla. Chybí informace o tom, kdo musí učinit oznámení soudu a v jaké lhůtě. Zcela nedostatečné je i vymezení podmínek, za kterých je přípustné omezení osobní svobody,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Liga lidských práv se dlouhodobě snaží upozorňovat na porušování práv osob se zdravotním postižením. Například v případu pana Červenky, který je v současné době projednáván Evropským soudem pro lidská práva. V obdobných kauzách dalších evropských zemí soudy rozhodly ve prospěch osob s postižením a deklarovaly tak právo na soudní přezkum jejich držení (např. případ Stanev proti Bulharsku).
V současné době probíhá jednání pracovní skupiny na Ministerstvu práce a sociálních věcí, která se snaží o reformu právní úpravy tak, aby práva osob nebyla porušována. „I když je možno sledovat snahy o zlepšení legislativy a řešení problému, klienti ani poskytovatelé sociálních služeb o nových možnostech nevědí, a proto je téměř nevyužívají. Právě sociální služby by přitom měly situace osob držených v zařízeních aktivně soudům hlásit“ dodala Rittichová.
Více informací poskytne:
Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228, e-mail: brittichova@llp.cz
Středa, 6. srpna 2014Tiskové zprávy
Ústavní soud odmítl stížnost rodiny, která požadovala vyšetření úniku informací o svém tragickém porodu doma. Rodina před více než dvěma lety musela čelit náporu médií místo toho, aby se v klidu mohla vyrovnat se smrtí dítěte, které se narodilo s vrozenou vadou neslučitelnou se životem. Podle Ústavního soudu orgány činné v trestním řízení nemusely trestní oznámení rodičů vyšetřovat a zjišťovat, kdo informace médiím protiprávně poskytl. Rodina tak nemá možnost se proti útoku na své soukromí soudně bránit a bude podávat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Bydliště rodiny mohly médiím sdělit pouze dva subjekty – Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje nebo policie. Nikdo další o domácím porodu nevěděl. Rodina podala trestní oznámení pro podezření z trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji. Okresní státní zastupitelství v Nymburce ovšem bez jakéhokoli vyšetřování došlo k závěru, že nedošlo ani k trestnému činu, ani k vážné újmě na právech stěžovatelů. Krajské státní zastupitelství v Praze tento závěr potvrdilo.
Rodina se nemá jak bránit
Výsledkem je, že rodina nemůže využít soukromoprávní žalobu ani proti záchranné službě, ani proti policii, protože neví, kdo z nich porušil povinnost mlčenlivosti a sdělil novinářům jejich adresu. Proti hrubému zásahu do soukromí tak stěžovatelé nemají žádný účinný právní prostředek obrany a budou si na stát stěžovat ve Štrasburku.
„Ústavní soud zvolil cestu nevměšovat se do činnosti státního zastupitelství. To ale současně znamená neposkytnout efektivní ochranu právu rodiny na soukromí a tolerovat svévolné nevyšetřování trestného činu, jehož znaky byly beze zbytku naplněny,“ komentuje rozhodnutí právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Středočeská záchranka nerespektuje soukromí u porodů doma
Přestože Zdravotnické záchranné službě Středočeského kraje vyzrazení osobních údajů prokázat nelze, minimálně lze říci, že případ stěžovatelů zneužila k výstupu proti domácím porodům. Vydala tendenční a nepravdivou tiskovou zprávu, ve které naznačila, že smrt dítěte zavinili rodiče volbou domácího porodu a pozdním přivoláním záchranářů, a na druhou stranu zamlčela, že dítě mělo viditelnou vrozenou vadu.
Nejde o jediný takový případ středočeské záchranky – zrovna před měsícem byla přivolána k domácímu porodu, po kterém také zemřelo dítě na vrozenou vadu nesouvisející s místem porodu. A opět byla bez souhlasu rodiny informována média. V případech zemřelých dětí v porodnici, které jsou na každodenním pořádku, je soukromí rodin respektováno a nikdo nesděluje jejich adresy médiím.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zcandigliota@llp.cz
David Zahumenský, advokát, tel. 608 719 535, advokat@davidzahumensky.cz
Přílohy:
1) Anonymizované rozhodnutí Ústavního soudu.
2) Anonymizovaná ústavní stížnost.
3) Prinscreen webových stánek záchranné služby, kde se nachází tendenční tisková zpráva zaměřená proti domácím porodům.
Pozn.
Manžele byli zastupováni Advokátní kanceláří Davida Zahumenského http://www.davidzahumensky.cz/
Úterý, 1. července 2014Tiskové zprávy
Psychiatrie je v České republice v katastrofálním stavu, shodli se na dnešní panelové diskusi psychiatričtí odborníci, právníci a lidskoprávní aktivisté z ČR i zahraničí. Je potřeba do psychiatrických zařízení přivést více financí a začít dodržovat lidskoprávní standardy. Apelujeme na ministerstvo zdravotnictví a vládu ČR v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou, aby prosadili systémové změny, které zamezí krutému zacházení s pacienty.
Extrémní personální poddimenzovanost, nedostatek kontroly a péče ve velkých zastaralých ústavech vede k masivnímu porušování důstojnosti a práv psychiatrických pacientů. „Léčebny jsou jako továrny na pacienty“, řekla Lenka Ritterová, členka spolku Kolumbus a bývalá psychiatrická pacientka.
Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) a Liga lidských práv apelují v kritické zprávě na českou vládu, aby okamžitě zakázala nelidské praktiky v psychiatrii. Jak z dokumentu vyplývá, tak zavírání lidí do klecí, přivazování k posteli, zavírání pacientů na samotku nebo nadměrné podávání tlumících léků je dodnes běžnou praxí. Dlouhodobým ignorováním situace v léčebnách se navíc stát dopouští i závažných porušení mezinárodního práva.
„Celá česká psychiatrie je v síťovém lůžku“, vyjádřil se obrazně MUDr. Ján Praško, psychiatr z Fakultní nemocnice Olomouc k nemožnosti zlepšení života pacientů bez systémového řešení shora.
„V kleci se cítíte jako opice, ale ze všeho nejhorší je přikurtování k posteli. Tuhnou vám svaly, nemůžete se pohnout a personál vám nedá třeba 12 hodin ani napít. Z toho máte popraskaný jazyk, v plínkách se vám hromadí výkaly a nikdo vám je nevymění. Doteď se někdy budím s nočními můrami, ve kterých se mi zdá, že jsem přikurtovaná k lůžku“ popisuje svoje zkušenosti z psychiatrické léčebny Lenka Ritterová, členka spolku Kolumbus a bývalá psychiatrická pacientka.
Podle Zuzany Durajové z Ligy lidských práv “stát musí podstoupit okamžité kroky k zastavení nelidského zacházení s pacienty, aby předešel dalším tragédiím. Zákaz používání ponižujících omezovacích prostředků je jen jedním z nich. Musí být provázen přehodnocením celého systému psychiatrické péče.“
Na pondělní diskuzi pořádající organizace představili mimo jiné petiční akci End Cage Beds (v překladu: konec klecových lůžek), která je adresována českému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. Petice je umístěna na webové stránce www.endcagebeds.org.
Více informací poskytne:
Zuzana Durajová, LLP supervizorka – lidskoprávní vedení, +420 773 692 282, zdurajova@llp.cz
Martin Dutkiewič, LLP manažer komunikace, + 420 722 202 312, mdutkiewic@llp.cz
Steven Allen, MDAC ředitel komunikace, +36 30 252 8444, steven@mdac.org
Poznámky:
Sobota, 28. června 2014Tiskové zprávy
Navzdory vlně protestů, které se odehrály před deseti lety, jsou v českých psychiatrických léčebnách lidé stále zavíráni do klecí a připoutáváni k lůžkům. Právě nyní vydává mezinárodní organizace Mental Disability Advocacy Center (MDAC) společně s českou Ligou lidských práv (LLP) studii, která ukazuje skutečný a hrůzný stav lidských práv pacientů v českých psychiatrických nemocnicích a vyzývá k okamžitému zastavení těchto praktik.
Přesně před deseti lety odhalila MDAC hrůzostrašné praktiky českých psychiatrických léčeben. Skandál dosáhl mezinárodního rozměru a podporu iniciativě proti tomuto mučení vyjádřilo mnoho známých osobností, například autorka Harryho Pottera J. K. Rowling.
MDAC se po deseti letech vrátila do České republiky a společně s Ligou lidských práv zkoumala, jestli po skandálu došlo k nějaké změně. A výsledek? Téměř nic se nezměnilo, došlo pouze k nahrazení železných klecí klecemi síťovými. V zařízeních, kde klece nejsou, používá personál kožené popruhy místo toho, aby uklidňoval pacienty nenásilnou cestou. Běžné je například, že se děti poutají k lůžku sedmibodovým pásem za obě ruce, nohy, ramena a trup. Velice rozšířené je také nadměrné podávání léků a umisťování pacientů za trest na samotku.
„Lidé s duševními problémy si zaslouží dobrou péči a podporu, nikoli zastrašování a trest,“ řekl Oliver Lewis, výkonný ředitel MDAC. „Pouhé nahrazení klecí jinými omezovacími prostředky není řešení. Česká vláda by měla zasáhnout a zakázat týrání pacientů pomocí omezovacích prostředků v českých psychiatrických léčebnách. Jen tak můžete přenést vaši psychiatrii do moderní éry.”
Autoři studie osobně navštívili osm velkých psychiatrických nemocnic. V nich například zjistili, že důvod, proč personál pacienty trestá za “špatné chování” umístěním do síťových lůžek, je jednoznačně nedostatečné množství personálu, který na citlivější přístup jednoduše nemá čas a je stále pod tlakem. Zdravotní personál navíc používání omezovacích prostředků podporuje, jelikož jim usnadňují práci. Z tohoto důvodu je třeba se zaměřit systémové změny. Těmito změnami by mělo být úplný zákaz omezovacích prostředků a posílení počtu personálu v těchto zařízeních.
Jeden z bývalých pacientů psychiatrické léčebny říká:
“Ve chvíli, když vás zavřou do klece, se cítíte jako zvíře. Jako byste ani nebyl člověk a oni (zdravotnický personál) vás navíc považují za ještě něco podřadnějšího než zvíře.”
Doktor Petur Hauksson, psychiatr z Islandu a bývalý první místopředseda Evropského výboru pro prevenci mučení, který pozorovatelskou misi MDAC do České republiky vedl, říká:
„Být zavřen v klecovém lůžku je pro kohokoliv, kdo si to zažil, velice frustrujícím zážitkem. Návštěvy v českých psychiatrických zařízeních dokazují, že se tento způsob zklidňování pacientů stále hojně používá. Jediným řešením tohoto špatného stavu je úplný zákaz těchto omezovacích prostředků.“
Juan E. Méndez, zvláštní zpravodaj OSN pro otázky týrání říká:
„Neexistuje žádné terapeutické ospravedlnění pro zavírání pacientů psychiatrických léčeben na samotku, nebo poutání osob se zdravotním postižením k lůžku.“
Pro více informací prosím kontaktujte:
Steven Allen, MDAC ředitel komunikace, +36 30 252 8444, steven@mdac.org
Zuzana Durajová, LLP supervizorka – lidskoprávní vedení, +420 773 692 282, zdurajova@llp.cz
Martin Dutkiewič, LLP manažer komunikace, + 420 722 202 312, mdutkiewic@llp.cz
Poznámky
- Studie bude představena v pondělí 30. června 2014 na veřejné diskusi, která se bude konat od 14:00 do 16:30 v Evropském domě v Praze, Jungmannova 24, Praha 1. Tisková konference bude následovat od 16:30.
- Kontakty pro rozhovor: Londýn: Oliver Lewis, MDAC Executive Director, +44-7561-371-006, oliver@mdac.org. Budapešť, Praha: Steven Allen, MDAC Advocacy and Communications Director, +36-30-252-8444, steven@mdac.org. Praha, Brno: Zuzana Durajová, LLP supervizorka – lidskoprávní vedení, +420 773 692 282, zdurajova@llp.cz
- Tištěná verze studie Klecová lůžka a použití omezovacích prostředků v českých psychiatrických zařízeních bude k dispozici na pondělní veřejné diskuzi a následné tiskové konferenci. Všem účastníkům bude následně zaslána i v elektronické podobě.
- The Mental Disability Advocacy Center (MDAC) je mezinárodní lidskoprávní organizace, která po celém světě používá právo jako prostředek k zajištění inkluze, spravedlnosti a rovnosti pro lidi s mentálním postižením a osob s duševními problémy. Web: www.mdac.org. Twitter: @MDACintl.
- Monitoring psychiatrických zařízení zajišťovala Liga lidských práv. LLP je nezisková organizace – spolek, který hájí práva a svobody všech lidí. Pomáháme lidem, aby znali svá práva a aktivně je prosazovali. Prosazujeme systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice. Naší vizí je spravedlivá, svobodná a angažovaná společnost pro všechny. Web: www.llp.cz. Twitter: @LLPCzech. FB: www.facebook.com/liga.lidskych.prav
- Fotografie klecových lůžek jsou k dispozici na vyžádání od MDAC.
- Na vyžádání je možné domluvit rozhovor s bývalými psychiatrickými pacienty, kteří zažili klecová lůžka na vlastní kůži.
- Poznatky z této zprávy budou také prezentovány v Londýně v rámci konference, které se lze účastnit pouze na základě pozvání. Pro pozvání kontaktuje steven@mdac.org.
- Používání klecových lůžek, popruhů a dalších forem omezovacích prostředků může vést ke špatnému zacházení a týrání, které je podle mezinárodního i evropského práva zakázáno. Tento postoj se opírá o stanovisko zvláštního zpravodaje OSN pro otázky týrání, pana Juana E. Méndeze, a byl například potvrzen Evropským soudem pro lidská práva v případě Bureše proti České republice. V tomto případě soud shledal ČR odpovědnou za nelidské a ponižující zacházení v důsledku používání fyzického omezování.
- Výzkum a výsledná studie byly financovány z Open Society Foundations.
Středa, 18. června 2014Tiskové zprávy
Liga lidských práv spolu se sdružením Rozalio navrhly poslancům, aby v projednávaném návrhu zákona o dětské skupině zrušili podmínku povinného očkování a namísto toho nechali rozhodnutí na poskytovateli služby. K našemu návrhu se nesouhlasně vyjádřili Ministerstvo zdravotnictví a poslanec Leoš Heger. Jejich argumentace je vyhrocená a úmyslně nastavuje optiku vnímání individuálního přístupu k očkování jako kontroverzní odmítání očkování. Tímto zjednodušením dochází k odmítnutí jakékoliv diskuze nad zájmem dětí a přiměřeností navrhovaného represivního opatření.
Některá zavádějící až nepravdivá tvrzení chceme uvést na pravou míru. Žádáme poslance a poslankyně, aby se předtím, než budou pro podmínku očkování pro přístup do dětské skupiny hlasovat, seznámili i s našimi argumenty a zvážili, zda se přiklonit k liberálně-demokratickému modelu, nebo modelu, který nelze než nazvat jako represivně-totalitní.
Liberálně-demokratický model umožní předložení našeho pozměňovacího návrhu k projednání a jeho přijetí, nebo přijetí alternativního již předložených pozměňovacích návrhů č. 920, 927 a 929 poslankyně Niny Novákové.
Proč zrušit nebo pozměnit podmínku povinného očkování pro přístup do dětské skupiny?
Hlavní argumenty jsme shrnuli do pozměňovacího návrhu, ve kterém je i podrobnější vysvětlení s odkazy na zdroje. Ve stručnosti:
- Nebyla prokázána medicínská nezbytnost vyloučení dětí z kolektivu a s ohledem na to, že např. v Německu a Rakousku se žádné očkování pro přístup do mateřské školy či kolektivu nevyžaduje, jde jen o represivní opatření proti „neposlušným“ rodičům.
- Vyloučeny budou nejen zcela neočkované děti, ale i ty, které mají na přání rodičů individuální šetrnější očkovací kalendář nebo které měly nežádoucí účinky po očkování a rodiče dále proto odmítli v očkování pokračovat.
- Neformální dětské skupiny již existují i bez podmínky očkování a žádné problémy nebyly zaznamenány, zavedení podmínky povede k obcházení zákona, falšování dokumentace a tím i neobjektivním informacím o skutečné proočkovanosti.
Podivnosti kolem povinného očkování: Zásadní otázky
Vzhledem k tomu, že je navrhováno tak tvrdé opatření, jako vyloučení části dětí z možnosti účasti v organizovaném dětském kolektivu, a to s deklarovaným cílem ochrany veřejného zdraví, předestíráme zde základní otázky, které je potřeba si klást a žádat odpovědi po Ministerstvu zdravotnictví:
- Kde jsou dostupné nezávislé analýzy k medicínské nezbytnosti tohoto kroku, a to pro každou z 9 povinně očkovaných nemocí zvlášť? Proč je hepatitida typu B součástí povinného očkování a podmínkou přístupu dítěte do organizovaného kolektivu, když nezávislá analýza Státního zdravotního ústavu medicínskou nezbytnost neshledala a doporučila očkování jen rizikových skupin?
- Proč je podmínkou přístupu do dětské skupiny i očkování proti tetanu, které není přenosné z člověka na člověka, a očkování proti hepatitidě typu B, u kterého je s ohledem na způsob přenosu (krví, pohlavním stykem) přenos v rámci dětské skupiny prakticky vyloučen?
- Proč by měly být vyloučeny i děti, které byly očkovány hexavakcínou například v šetrnějším schématu 2 + 1 namísto povinného 3 + 1 (tedy dostaly o jednu dávku méně), když účinnost obou schémat je prokazatelně srovnatelná a i příbalový leták umožňuje šetrnější schéma?
- Proč není zaručena vyváženost systému povinného očkování a zájmu dítěte v podobě:
- převzetí odpovědnosti státu za nežádoucí účinky očkování a odškodnění poškozených (v současné době nesou následky jednotlivci a jejich rodiny),
- zajištění vyváženého obsazení Národní imunizační komise (bez exponentů farmaceutického průmyslu, ale za to se zastoupením odborníků na nežádoucí reakce po očkování, zejména neurologů),
- zajištění efektivního systému hlášení nežádoucích účinků vakcín a jejich pečlivého vyhodnocování (v současné době je extrémní podhlášenost, informace o skutečných rizicích tak chybí a nikdo to neřeší),
- přiznání svobodné volby vakcín jako prevence vlivu farmaceutického průmyslu (v současné době je ve vyhlášce uvedena povinnost očkovat hexavakcínou, což je očkovací látka jen jednoho výrobce na trhu, a Národní imunizační komise vystupuje proti možnosti volby rodičů).
Argument Ministerstva a poslance Hegera: Očkování je v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace
Plošné a státem doporučené a hrazené očkování je sice v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace, ta ovšem nedoporučuje povinné očkování. Povinnost doprovázená sankcemi nevede k lepší ochraně veřejného zdraví, ale ke striktnosti systému, omezování možných alternativ a volby a ve finále i k přehlížení skutečného zájmu dítěte.
Povinné očkování je typické pro postkomunistické země východní Evropy (Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko aj.), kde je i vysoká proočkovanost. Na druhou stranu většina západních zemí nemá žádné očkování povinné (např. Rakousko, Německo, Švýcarsko, Švédsko aj.) a také mají vysokou proočkovanost. Pro srovnání je možné nahlédnout do tabulky v příloze. Porovnání vyspělosti těchto dvou skupin zemí a jejich zdravotnictví ponecháváme na čtenářích.
Princip povinného očkování existuje výjimečně i ve státech západní Evropy, ale ve značně mírnějším rozsahu než je tomu v ČR. Například v Itálii jsou to očkování proti 4 nemocem, ve Francii proti 3 nemocem a v Belgii proti jedné. Nikde v západních zemích není povinné očkování proti 9 nemocem jako v ČR spolu se sankcí v podobě nepřijetí dítěte do mateřské školy a dle návrhu zákona i do dětské skupiny, pokud chybí očkování byť jen proti jedné z nemocí.
Argument Ministerstva: Očkování je povinné i na Islandu a v Norsku
Zde jde o nepravdivé tvrzení. Na Islandu a v Norsku je očkování dobrovolné, stejně jako ve většině západoevropských států (kromě zmíněné Francie, Itálie a Belgie). Dobrovolnost očkování je uvedena i na webech tamních ministerstev zdravotnictví. Pokud české Ministerstvo zdravotnictví tvrdí opak, jistě bude schopno poskytnout informace o čísle zákona a ustanovení, které takovou povinnost v těchto zemích stanoví.
Argument Ministerstva: Ohrožení kolektivní imunity
Jak již bylo uvedeno, dostatečná proočkovanost a tedy i kolektivní imunita je zajištěna jak v systému povinného očkování, tak i v systému dobrovolného státem hrazeného očkování.
Proočkovanost je v zemích s dobrovolným individuálním očkovacím přístupem je sice o něco nižší, ale stále je velmi vysoká. Výskyt nemocí, proti kterým se očkuje, je zde velmi srovnatelný a v některých případech i nižší než ve státech s očkováním povinným. Z údajů vyplývá, že omezení individuálního přístupu není oprávněné.
Argument Ministerstva: Vzestup spalniček ve Velké Británii
Ministerstvo varuje před hrozbou vzestupu případů onemocnění spalničkami, pokud dojde k poklesu proočkovanosti, a upozorňuje na zvýšený výskyt spalniček ve Velké Británii v důsledku klesající proočkovanosti. Už ale neuvádí, že vzestup výskytu této dětské nemoci jde napříč zeměmi s povinným i nepovinným očkováním, jde o počet nemocných v řádu desítek až stovek na 10 milionů obyvatel a že počet nemocných nevypovídá vůbec o tom, zda se vyskytlo i nějaké trvalé poškození zdraví nebo úmrtí v důsledku nemoci. V Bulharsku je očkování proto spalničkám povinné ve schématu 1 + 1 jako v ČR, přesto je tam výskyt spalniček vyšší než ve Velké Británii.
Argument Ministerstva a poslance Hegera: Ústavní soud je pro povinné očkování
Ústavní soud sice zamítl stížnosti dvou rodičů, kteří odmítli povinné očkování, ovšem také uvedl, že ve výjimečných případech nesmí být očkování vynucováno a sankcionováno. Měl tím na mysli nejen výjimku ze zdravotních důvodů, kterou již nyní umožňuje zákon, ale výjimku z důvodu přesvědčení rodičů (III. ÚS 449/06). Kromě toho Ústavní soud dosud nepřezkoumával, zda povinné očkování, jehož rozsah je stanoven nikoliv zákoně, ale ve vyhlášce, je v souladu s ústavou. Někteří soudci Nejvyššího správního soudu jsou přesvědčeni, že nikoliv (rozsudek č. j. 3 Ads 42/2010-92, usnesení ze dne 23. 4. 2013, č. j. 7 As 88/2011-131).
Argument poslance Hegera: Naprostá bezpečnost vakcín
Podle poslance Hegera je tvrzení o nebezpečnosti očkování a komplikací po očkování „levné“ a nepodložené vědeckými studiemi, zároveň je vysoce pravděpodobné, že současné vakcíny jsou naprosto bezpečné. K tomu nelze než uvést fakta.
Pan Heger neodkazuje na konkrétní studie, ovšem podle našich poznatků žádné seriózní, nezávislé a dlouhodobé vědecké studie nežádoucí následky po očkování nezkoumají. Z našich zkušeností vyplývá, že existuje řada případů úmrtí i závažných neurologických poškození zdraví po očkování. Zcela běžné jsou pak zkušenosti rodičů s následky po očkování, jako je značný regres ve vývoji dítěte, křeče, výskyt ekzému po celém těle a jiných alergických reakcí. Tyto rodiny jsou ponechávány vlastnímu osudu, bez nároku na odškodnění. Běžná reakce lékařů je popírání souvislosti s očkováním (nebo alespoň přiznání mezi čtyřma očima, ale neuvedení v dokumentaci) a porušení povinnosti nahlásit reakci Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.
Pan Heger byl po tři roky ministrem zdravotnictví a za tu dobu nezajistil, aby stát převzal odpovědnost za odškodnění nežádoucích účinků povinného očkování, aby Národní imunizační komise byla obsazena vyváženým způsobem se zapojením neurologů a zbavila se osob v konfliktu zájmů, aby se zlepšil systém hlášení nežádoucích účinků a jejich vyhodnocování a aby ke každému povinnému nebo státem doporučovanému a hrazenému očkování vznikla nezávislá cost-benefit analýza.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail zcandigliota@llp.cz, tel. 607 005 043
Martina Suchánková, ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, e-mail martina.suchankova@rozalio.cz, tel. 605 214 798
Ke stažení:
Tabulka – přehled povinného a dobrovolného očkování v různých zemích
Tabulka – přehled proočkovanosti a nemocnosti v různých zemích
Tabulka – absolutní počty nemocných ročně v různých zemích
Zdroje:
Podklady pro strategii očkování proti virové hepatitidě typu B v ČR. Závěrečná zpráva o řešení grantu interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR, registr. č. E/2478-1, oborová komise č. 8, nositel projektu: SZÚ, doba řešení 1994 – březen 1995.
Právní systémy očkování dětí – analýza právní úpravy vybraných evropských států. Liga lidských práv, 2010.
Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama. Analýza právní úpravy a praxe v České republice. Liga lidských práv, 2012.
Web Ministerstva zdravotnictví Islandu k dobrovolnému očkování.
Web Ministerstva zdraví a sociálních věcí Norska k dobrovolnému očkování.
