Prosazovali jsme odpovědnost státu za nežádoucí účinky u náměstka ministra zdravotnictví

Ve středu 12. 8. se právničky Ligy lidských práv Zuzana Candigliota a Tereza Hrubá sešly s náměstkem pro legislativu a právo Ministerstva zdravotnictví JUDr. Radkem Policarem k otázce připravované právní úpravy odškodnění nežádoucích účinků očkování. Co se na schůzce probíralo, si můžete přečíst v reportu Terezy Hrubé.

Pan náměstek s námi chtěl problematiku probrat a zjistit, jak by dle našeho názoru měla úprava vypadat. Shodli jsme se na mnoha bodech – například aby byla právní úprava co nejjednodušší. Mělo by se vycházet jednak ze zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a dále z občanského zákoníku.

Liga lidských práv původně zákonodárcům navrhovala vložit do zákona č. 82/1998 jeden odstavec a jednoduše tak zakotvit odpovědnost státu za újmu způsobenou očkováním (https://llp.cz/publikace/pozmenovaci_navrh_senat/). Ministerstvo ovšem upřednostňuje komplexnější právní úpravu, patrně nový zákon, který bude odškodnění nežádoucích účinků upravovat. Zákon se bohužel nestihne dokončit do konce tohoto roku, ale rozhodně je pozitivní, že se jeho přípravě začalo Ministerstvo opravdu věnovat.

Pan náměstek sdílí náš názor, že by proces odškodnění měl být založen primárně na mimosoudním vyrovnání. Poškozený by zažádal o odškodnění Ministerstvo zdravotnictví, jeho žádost by byla posouzena odborníkem z ministerstva, který by rozhodl o přiznání či nepřiznání odškodnění. Pokud by došlo k zamítnutí žádosti, mohl by se poškozený obrátit s žalobou na soud, který by ve věci rozhodl – tedy obdobně, jako když člověk žádá náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem.

Co se týče výše odškodnění, shodli jsme se na tom, že není třeba vymýšlet speciální systém pro očkování, nýbrž poslouží současná právní úprava, která umožňuje stanovení výše odškodnění v případě újmy na zdraví – čím méně novinek, tím méně problémů v praxi.

Otazníkem zůstává, jak bude škoda definována – my navrhujeme, aby měli na odškodnění nárok poškození, kterým vznikla „újma nikoliv nezanedbatelná“ případně a výklad tohoto pojmu ustálily případně soudy. Pan Policar by však raději našel definici, která bude konkrétnější.

Stejně jako definice škody není zatím jasné, jak bude zákon upravovat prokazování souvislost mezi očkováním a zdravotní újmou. Navrhujeme, aby bylo odškodnění poskytnuto poškozeným, kteří prokáží, že ke vzniku újmy došlo v pravděpodobné souvislosti s aplikací vakcíny, tak jako je tomu v Německu. Prokázat totiž příčinnou souvislost v případě nežádoucích účinků vakcín je v podstatě nemožné. Pokud by tedy nedošlo ke zmírnění prokazování příčinné souvislosti, byl by celý zákon v podstatě k ničemu, protože by nikdo nemohl být odškodněn. Pan náměstek si je toho samozřejmě vědom, protože je však pojetí „pravděpodobné souvislosti“ netypické a český právní řád jej nezná, hodlá k tvorbě tohoto ustanovení přistoupit velmi zodpovědně a probrat znění úpravy s širším okruhem odborníků.

Ze schůzky jsme odcházely s pocitem, že Ministerstvo zdravotnictví konečně přestalo o odpovědnosti pouze hovořit, nýbrž přistoupilo k řešení problému a vytváří chybějící zákon. Dokument s našimi stručnými poznámkami k problematice, který jsme na schůzku s náměstkem připravily, si můžete přečíst zde. S panem náměstkem Policarem zůstáváme v kontaktu a o dalším vývoji situace a dalších schůzkách vás budeme informovat.

Stát má dostatek dat o lidech s omezenou svéprávností, ale neumí je používat

Liga lidských práv uspořádala v Praze v pátek 14.8 setkání k monitorování omezení svéprávnosti a jeho alternativ. Na setkání, kterého se účastnili zástupci ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti i ministerstva práce a sociálních věcí, jsme poukázali na významné deficity v naplňování povinnosti státu sledovat zásahy do svéprávnosti, výkon opatrovnictví i další související instituty. Přestože stát sbírá množství významných údajů o osobách s postižením, není schopen je zpracovat takovým způsobem, aby získal vypovídající informace o situaci lidí s omezenou svéprávností, s opatrovníkem bez omezení svéprávnosti, podpůrcem či zástupcem z členů domácnosti. Současné registry státu totiž nejsou nastaveny tak, aby byly schopny danou monitorovací funkci efektivně plnit. V rámci setkání byla s příslušnými rezorty diskutována možná řešení, včetně otázky, zda je třeba přistoupit k nezbytným legislativním změnám či zda k žádoucí nápravě postačí pouze technické úpravy systému, který data zpracovává.

„Úmluva o právech osob se zdravotním postižením jasně stanovuje závazek státu monitorovat situaci osob se zásahem do svéprávnosti i těch, které využívají podpůrná opatření. Pokud stát nepracuje efektivně s daty, nemůže nikdy získat dostatečný přehled o naplňování svých závazků v oblasti práv osob se zdravotním postižením ani přijímat kvalitní politická rozhodnutí o nutných systémových změnách. Změny v zákonech jsou pak jen nahodilé a podléhají vlivu jednotlivých lobbingových skupin. Toto riziko hrozí i u novely občanského zákoníku, která se právě chystá.“ Řekla Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv.

Ministerstva se na setkání zavázala k informování o tom, jaké konkrétní kroky budou provedeny k nápravě tohoto nežádoucího stavu. O jejich plánech bude Liga na svých stránkách veřejnost informovat.

Přihlaste se k odběru newsletteru o porodech a očkování

Zajímají vás vaše práva v tématu očkování nebo porodnictví a novinky v těchto oblastech?

Liga lidských práv ve spolupráci s dalšími organizacemi pro Vás vydává od začátku roku 2015 tematické newslettery, které Vás budou pravidelně zásobují nejaktuálnějšími informacemi o změnách právní úpravy, soudních případech, seminářích, publikacích a dalších aktualitách.

Newsletter ke svobodě v porodnictví připravujeme ve spolupráci s Unií porodních asistentek, Nesehnutí a dalšími organizacemi. Přihlaste se do něj zde.

Newsletter ke svobodě v očkování ve spolupráci s organizacemi Rozalio a Unicampus. Přihlásit se k jeho odběru můžete zde.

Mohou se mladí dospělí, kteří vyrostli v ústavní péči, domáhat odškodnění za to, že stát nevytváří dostatečný a vhodný systém sociální pomoci a podpory?

Nikola je mladá žena, která své dospívání prožila v dětském domově. V době nabytí zletilosti stále ještě studovala na střední škole, proto v dětském domově zůstala na základě smlouvy na tzv. prodloužený pobyt. V tomto ohledu měla štěstí, mnozí ředitelé i soudy si právní úpravu totiž vykládají tak, že je čistě na jejich uvážení, jestli mladému dospělému možnost prodlouženého pobytu poskytnou nebo ne.

Problém však je, že režim prodlouženého pobytu pro mladé dospělé není ze zákona nutně oddělen od pravidel, které se vztahují na nezletilé děti, žijící v dětském domově. V praxi tedy záleží především na řediteli dětského domova, jakým způsobem nastaví podmínky pro poskytování prodlouženého pobytu. A v tomto ohledu už Nikola štěstí neměla. Podmínky byly ze strany ředitelky Dětského domova nastaveny tak přísně, že pro Nikolu byly dlouhodobě neudržitelné. Nikola musela v průběhu pracovního týdne jít ze školy domů a tam zůstat celé odpoledne. Výjimkou byla středa, kdy měla povoleny vycházky od dvou do devíti večer. Musela vařit podle jídelníčku, který si nejdříve měla sestavovat sama podle spotřebního koše, který platí pro školní jídelny, následně jí byl sestavován zaměstnanci domova a Nikola jej musela respektovat. Měla tedy přesně určeno, kdy má udělat salámovou, kdy sýrovou a kdy „vitamínovou“ pomazánku. Vše bylo ředitelkou dětského domova nebo jinými jeho zaměstnanci pravidelně denně kontrolováno, často takovým způsobem, že ředitelka vešla do bytu ráno bez zaklepání a tím narušovala soukromí Nikoly i její spolubydlící.

Situace mezi Nikolou a ředitelkou se vyhrotila natolik, že ředitelka nakonec rozhodla o přeřazení Nikoly zpět mezi nezletilé děti, což už dospělá Nikola neunesla a prodloužený pobyt ukončila. Od ředitelky dostala na tzv. odchodném pouze 1000,- Kč, ačkoliv neměla zajištěné bydlení ani vyřízeny dávky pomoci v hmotné nouzi v potřebné výši. Bez pomoci kamarádky by se Nikola ocitla na ulici.

Liga lidských práv ve spolupráci s AK Matiaško uplatnily tento týden jménem Nikoly dva nároky na odškodnění. Po Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy požadují přiměřené zadostiučinění za to, že Nikole nebyla ze strany ředitelky Dětského domova poskytnuta pomoc při ukončení pobytu v dětském domově, ačkoliv ředitelka dobře věděla, že Nikola je bez prostředků a nemá zajištěno odpovídající bydlení.

Vedle toho se však pro Nikolu snaží domoci odškodnění za to, že Česká republika problematiku zabezpečení mladých dospělých, kteří nabydou zletilosti v ústavní péči, žádným způsobem komplexně neřeší. „Mladí dospělí z ústavní péče přitom potřebují více než jen odchodné v dostatečné výši. Je především důležité, aby pomoc a podpora, která je jim poskytována, a to včetně zajištění přiměřeného bydlení, byla systematizovaná, koordinovaná a zacílená na posilování jejich samostatnosti a připravenosti na nezávislý život. Např. v Anglii a Walesu se tohoto cíle snaží dosáhnout mj. zakotvením práva dítěte či mladého dospělého na individuální plán a osobního asistenta, který mu při přípravě na samostatný život pomáhá,“ uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a AK Matiaško.

Význam druhého z uplatněných nároků spočívá i v tom, že ukáže, do jaké míry se může jednotlivec domáhat nápravy a zadostiučinění v případě, že Česká republika neplní závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodních smluv o lidských právech, k nimž se dobrovolně zavázala. V tomto případě se jedná především o právo mladých dospělých z ústavní péče na sociální zabezpečení. „Případný úspěch by mohl jednotlivcům otevřít cestu k prosazování svých práv v případech, kdy je stát v určité oblasti nečinný a odpovídajícím způsobem neřeší palčivé společenské problémy, které vyúsťují v systémová porušování lidských práv,“ dodala Hofschneiderová.

Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.

loga-fondnno-nros-partnestvi-eeagrants-mala-rgb-1024x116

Ústavní výchova se nesmí zvrhnout v nápravný režim svého druhu

Liga lidských práv ve spolupráci a AK Matiaško pomáhá šestnáctiletému chlapci domoci se odškodnění za podmínky, kterým byl vystaven ve Výchovném ústavu. Z důvodů problémů v rodině byla chlapci nařízena ústavní výchova. Nejdříve byl umístěn do dětského domova se školou. Poté, co posprejoval zastávku, byl však přemístěn do výchovného ústavu. A tím se měl jeho život zcela zásadním způsobem změnit.

Převýchova a trest

Ve výchovném ústavu totiž panovala velmi přísná pravidla. Chlapci byli rozřazeni podle plnění povinností do tzv. „kategorií výhod“ podle chování. Od kategorie výhod, do které byl chlapec zařazen, se poté odvíjel např. rozsah vycházek. Mimo povolené vycházky mohli chlapci výchovný ústav opustit pouze v doprovodu vychovatele, a to i když šli třeba jen do protějšího obchodu. Průběh dne byl přesně organizovaný ve vnitřním řádu, téměř všechny aktivity byly realizovány uvnitř ústavu. Chlapci vyfasovali ústavní oblečení, které se jednou za dva týdny organizovaně měnilo.

„Největší problém podle nás spočívá v tom, že výchovný ústav si jako cíl poskytování péče ve svém vnitřním řádu vymezil reedukaci, tedy převýchovu, a resocializaci chlapců. To však hrubě odporuje zákonnému smyslu a účelu ústavní výchovy, která není a nesmí být žádnou formou sankce za „špatné“ chování dítěte, ale pouze náhradou rodinného prostředí dítěte, které zde buď vůbec není, anebo selhává takovým způsobem, že nepřiměřeně ohrožuje vývoj dítěte,“ uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a AK Matiaško.

Ústavní výchova není vězení

Od nezákonného definování účelu poskytování péče se poté odvíjela všechna další pochybení výchovného ústavu, ztělesněná ve velmi přísném, až kázeňském režimu. Výchovný ústav se nastavením podmínek poskytování péče pasoval do role nápravného zařízení svého druhu, která mu však ve vztahu dětem s nařízenou ústavní výchovou nepřísluší. Nápravný režim je dobře patrný např. na režimu vycházek. Výchovný ústav používal vycházky v podstatě jako motivační faktor v tom smyslu, že pokud se bude chlapec dobře chovat, bude mít šanci na přeřazení do vyšší kategorie výhod a tím i větší hodinovou dotaci samostatných vycházek. Děti s nařízenou ústavní výchovou přitom mají ze zákona na samostatné vycházky právo a podobný povolovací režim je tak nepřípustný. Pokud lze samostatné vycházky u těchto dětí omezovat, tak pouze v případě, že dítěti bylo uloženo tzv. „opatření ve výchově“, anebo pokud by pro dítě znamenaly nepřiměřené riziko. K takovému závěru lze však dospět jedině na základě individuálního vyhodnocení rizika u konkrétního dítěte, nikoli plošně podle jeho zařazení do příslušné kategorie.

Smysl ústavní výchovy je sociální

„V uplatněném nároku se snažíme poukazovat na to, že i když v současnosti ústavy, kde je realizována ústavní výchova, spadají pod ministerstvo školství, smysl a účel ústavní výchovy není pedagogický, ale především sociální. Dětské domovy, ale i výchovné ústavy, pokud se v nich stále nacházejí děti s nařízenou ústavní výchovou, by tak měly mít blíže k zařízení sociálních služeb, než k věznicím. Tento případ však dobře ukazuje, že realita je často zcela odlišná. Takový stav však není z pohledu práva dlouhodobě udržitelný,“ dodala Hofschneiderová.

Za nezákonné zbavení osobní svobody, zásah do důstojnosti, práva na ochranu rodinného a soukromého života, a za vystavení špatnému zacházení požadujeme pro chlapce odškodnění ve výši 3 000,- Kč za každý den, který byl nucen ve výchovném ústavu strávit.

Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.

loga-fondnno-nros-partnestvi-eeagrants-mala-rgb-1024x116

 

Hledáme spolupracovníky do projektu týkajícího se destigmatizace péče o duševní zdraví

Liga lidských práv a Centrum podpory transformace hledají spolupracovníky z řad bývalých pacientů psychiatrické péče.

 

Přidejte se k nám pokud:

– Jste aktivní, nebojíte se vystupovat v médiích nebo před publikem

– Máte zkušenost s psychiatrickou péčí a máte chuť jí změnit

– Máte čas a jste ochotní dojíždět do Brna a Prahy

– Používáte email a jste běžným uživatelem internetu

– Na věku, pohlaví, místě bydliště ani vzdělání nezáleží

 

Co bude vašim úkolem:

– Stanete se ambasadory pro prosazování změny v přístupu k lidem s duševním onemocněním

– Absolvujete vstupní školení a budete se účastnit pravidelných schůzek

– Budete pomáhat s přípravou lobbyingových materiálů a školení pro policii, státní správu i veřejnost

– Budete se setkávat s novináři

 

Co nabízíme:

– Školení týkající se současné právní úpravy, prosazování změn, lobbyingu a přípravy kampaní

– Školení týkající se/ o vystupování v médiích

– Odměnu na základě DPP nebo DPČ a náhradu cestovních a jiných nákladů

 

Pošlete nám bližší informace o sobě do 10.8.2015 na email zdurajova@llp.cz a do předmětu emailu napište „AMBASADOŘI“.