Ústavní soud dnes rozhodl v případu matky, která se domáhala porušení svých práv v dlouholetém sporu o styk nezletilého syna s jeho biologickým otcem. Podle soudu došlo k porušení ústavně zakotveného práva na rodinný život a překročení mezí uplatňování státní moci. (Pokračování textu…)
Pověstné zrcadlo jednání české justice nastavil úterní verdikt Ústavního soudu (ÚS), který řešil vlekoucí se případ soudních tahanic o styk mezi nezletilým hochem a jeho otcem. Soudy dokázaly řešení tohoto problému natáhnout na více jak devět let. Ačkoliv bylo vytvořeno mnoho znaleckých posudků, justice zcela pomíjela, co si přeje samotný hoch.
Soudy se po letech projednávání zmohly jen na pokutu 20 tisíc korun pro matku hocha, která se prý podílela na vzájemném odcizení otce a syna. ÚS ale i tento verdikt zrušil a obecným soudům zle vyčinil za fatální selhání.
Podle matky, která v době sporu žila se synem už v nové rodině, došlo k odcizení už při prvních kontaktech mezi chlapcem a jeho biologickým otcem. Ty prý byly nepravidelné a syn se cítil zklamaný nezájmem svého otce, navíc se plně začlenil do nové rodiny, kam chtěl bezvýhradně patřit.
Matka upozorňovala, že do styku s otcem nemohla dítě i podle názoru odborníků nutit násilím. Přesto dostala od soudů pokutu, ty samé soudy přitom hocha vyslechly jen jednou, přičemž navíc odmítly připustit, že v té době sedmiletý chlapec může mít vlastní názor.
Černobílý pohled justice
„V rámci tohoto modelu se pak soudy omezily na prosté hledání viníka toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování, v až příliš zažitém černobílém modelu: zlý rodič x hodný rodič, jediná možnost, a to, že ‚vinu‘ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila,“ konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou.
ÚS upozornil, že po letech sporů je zřejmý absurdní výsledek v podobě pokuty, neboť pokud šlo jen obtížně vynutit styk u osmiletého dítěte, u šestnáctiletého mladého muže je to zcela nereálné.
Chlapec skončil v péči psychiatrů
„Neustálá snaha o vysvětlení rozporů ve znaleckých posudcích, které sami znalci označili vlastně za nerozporné, zadávání nových znaleckých posudků, které nakonec pro značný časový odstup nebyly použity, odmítání závěrů ošetřujícího psychologa hned v počátku řízení a setrvalé odmítání respektovat autonomii nezletilého nakonec vedly k tomu, že nezletilý skončil v péči psychiatrů,“ konstatovala Wagnerová.
Takové pochybení je zcela flagrantním porušením práv všech zúčastněných, tedy otce, matky a nezletilého a mělo za následek totální, a možná již nikdy nereparovatelné, odloučení otce a dítěte, jakož i zcela zásadní zásah do osobnostní integrity nezletilého,“ tepala soudy Wagnerová s tím, že verdikt nelze vnímat jako vítězství či prohru matky, když jediným výsledkem sporu je zničený vztah otce se synem v důsledku fatálního selhání justice.
Soudy hledaly za problémy manipulaci
Podle Ligy lidských práv, která se stala kolizním opatrovníkem hocha, je velice nebezpečnou úvahou postoj justice, že odmítá-li dítě jednoho rodiče, pak jde vždy o manipulaci rodičem druhým.
„Výše popsaný jednostranný vzorec, který české soudy velmi často aplikují, je ve většině životních situací nevhodný a soudy by se od něj měly odpoutat. Namísto toho, aby soud překonával vůli nezletilého, měl ji respektovat a snažit se rozvinout vztah nezletilého k otci vhodnějšími prostředky, než bylo uložení donucovací pokuty matce. S odstupem času se tak celé řízení jeví jako hledání viny v osobě matky či otce a sám nezletilý je jen nepodstatnou částí celého sporu,“ konstatoval zástupce Ligy.
Článek byl publikován dne 20. 3. 2012 na www.novinky.cz a najdete jej zde.
Autorem článku je Petr Kozelka, deník Právo.
České porodnice konečně naslouchají potřebám žen. Ministr zdravotnictví zřídil pracovní skupinu, jež se má zabývat možnými cestami, jak části žen, které chtějí rodit co možná nejpřirozeněji, či dokonce doma. Moderuje Lucie Vopálenská.
Rozhovor proběhl dne 15. 3. 2012 v Českém rozhlase 6 v pořadu Zaostřeno na občana, záznam si můžete pustit zde.
Ústavní soud včera z formálních důvodů zamítl stížnost ženy, která kritizovala stát za to, že jí nejasnou legislativou omezil ve volbě místa porodu. Se stížností se měla napřed obrátit na krajský soud. Ústavní soud přesto učinil výzvu, aby o porodech mimo porodnici byla vedena seriózní a odborná diskuse, která by vedla ke změně současné legislativy. O případu bude ještě rozhodovat Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku, na který se žena již obrátila. (Pokračování textu…)
Ústavní soud se vůbec poprvé zabýval stížností matky, která plánovaně porodila doma. Ačkoliv ji zamítl, odůvodnění kroku rozdělilo ústavní soudce. Stěžovatelka se mezitím obrátila na Evropský soud pro lidská práva.
Sedmadvacetiletá Šárka z Libereckého kraje loni v květnu porodila své druhé dítě plánovaně doma. U porodu ale nebyl nikdo, kdo by měl lékařské či zdravotnické vzdělání. Podle ženy proto, že v kraji není ani jedna porodní asistentka, která by měla oprávnění vést domácí porod. S prosbou o lékařkou péči pak neuspěla ani na úřadech či zdravotní pojišťovně.
Šárka se proto loni v červenci obrátila prostřednictvím právníka Ligy lidských práv na Ústavní soud (ÚS) a požadovala, aby ministerstvu zdravotnictví, krajskému úřadu a parlamentu zakázal pokračovat v „omezování volby žen ohledně místa porodu“.
ÚS její stížnost 28. února zamítl. V pondělí pak na svém webu vyvěsil odůvodnění svého rozhodnutí. V něm mimo jiné stojí, že stížnosti zamítl, protože žena ve svém kolečku stížnosti přeskočila krajský soud. „Tím nevyčerpala všechny opravné prostředky,“ řekl iDNES.cz vedoucí referátu vnějších vztahů ÚS Vlastimil Göttinger.
ÚS zároveň v odůvodnění vyzval, aby se v Česku vedla debata o plánovaných domácích porodech a aby legislativa zohlednila rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Ten před dvěma lety podpořil maďarskou stěžovatelku Annu Ternovszkou v tom, že jí dal zapravdu, že si žena může určit místo porodu a stát jí nemá právo kvůli tomu odpírat lékařskou péči.
„Ústavní soud závěrem vyzývá zúčastněné strany k zahájení seriózní a odborné debaty, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala právo na soukromý život (…), při zohlednění všech kolidujících zájmů a základních práv jiných subjektů, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví,“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu.
Jenže zatímco zastánci co největší volnosti pro výběr místa porodu se z této pasáže radují, u ÚS odůvodnění vzbudilo odpor. Ohradilo se proti němu devět ze čtrnácti soudkyň a soudců, kteří o věci rokovali. Ty se od odůvodnění distancovali s tím, že nejde o postoj ÚS, ale pouze soudkyně-zpravodajky Elišky Wagnerové.
„Podle mého názoru může hrozit, že v odůvodnění vyslovené názory budou vnějšími subjekty pokládány za názor pléna Ústavního soudu, což neodpovídá skutečnosti,“ píše ve svém stanovisku ústavní soudce Jan Musil. „V kontextu celého odůvodnění a v kontextu konkrétních skutkových okolností vyznívá tato argumentace jako jednoznačné přitakání, že návrh uplatněný stěžovatelkou je oprávněný,“ dodal Musil.
„Nemohu než považovat menšinou zvolený a přes nesouhlas výrazné většiny soudců prosazený postup a z něho resultující dvanáctistránkový text odůvodnění (…) za markantní projev soudního aktivismu, za nešťastný a těžko pro mne akceptovatelný odklon od respektu k takovým principům, jakými jsou postuláty dělby moci, zdrženlivosti a sebeomezení,“ píše ve stanovisku ústavní soudce Jiří Mucha.
„Mám za to, že není rozhodné, zda je domácí porod rizikovější o jedno, tři, pět, deset nebo patnáct procent, neboť už samotný fakt, že představuje ohrožení zdraví dítěte, jemuž se lze vyhnout, považuji za dostatečný důvod pro odmítnutí aktivní podpory domácích porodů ze strany státu,“ dodává soudkyně Michaela Židlická.
Ve Štrasburku už leží nejméně jedna stížnost
Podle Göttingera to bylo vůbec poprvé, kdy se ÚS zabýval stížností, která souvisela s tematikou plánovaných domácích porodů. „Zhruba před šesti lety se na ÚS obrátila porodní asistentka. V jejím případě ale šlo o stížnost, která souvisela s podnikání ve smyslu živnostenského práva a povolovacích procesů,“ řekl iDNES.cz Göttinger.
Ono poprvé se neodehrává jen na úrovni ÚS. V květnu loňského roku se právník Ligy lidských práv David Zahumenský v případu sedmadvacetileté Šárky obrátil na štrasburský ESLP. „Očekávali jsme, že stížnost u ÚS nebude úspěšná, proto jsme se rovnou obrátili na evropský soud,“ řekl iDNES.cz Zahumenský. „Nesouhlasíme s argumentací ÚS, že bychom měli podat žalobu na ochranu osobnosti proti parlamentu či Vládě ČR. Taková žaloba nikdy nebyla úspěšná. Nevydání legislativy není nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu,“ dodal Zahumenský.
Zahumenský odhaduje, že stížnost k ESLP je vůbec první nebo jedna z prvních, která miří z Česka do Štrasburku kvůli plánovaným domácím porodům. Lze očekávat, že nebude jediná. Podobný krok ve spolupráci s několika ženami nyní připravuje i právnička Adéla Hořejší.
V Česku nemá kdo vést domácí porody
Stížností matek k úřadům a soudům v posledních letech přibývá. České zákony sice ženám nezakazují rodit doma, v praxi to ovšem nyní není možné. Nemocnice podle svých slov nemohou poskytovat ženám řádnou lékařskou péči při porodu doma. A několik porodních asistentek, které domácí porody vedly ještě před pár lety, pozbylo oprávnění kvůli přesunu svého bydliště a působiště.
„Nevím o žádné, která by v současné době takovou registraci měla,“ řekla iDNES.cz před časem Kateřina Hájková Klíčová. Ta stojí v čele Unie porodních asistentek, jež sdružuje asistentky patřící mezi zastánkyněmi plánovaných domácích porodů.
Ministerstvo zdravotnictví již avizovalo, že vznikne patnáctičlenná pracovní skupina, která bude hledat podmínky, za jakých by domácí porody v Česku mohly probíhat. Česká lékařská komora, neonatologové a porodníci ale nedávno zopakovali striktní stanovisko, že plánované domácí porody jsou mimo poznatky vědy a tedy nežádoucí.
Článek byl publikován dne 13. 3. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Hana Válková, zpravy.idnes.cz.