Úterý, 30. července 2013Tiskové zprávy
Minulý týden Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl, že se Česká republika dopustila nelidského a ponižujícího zacházení vůči Vladimíru K. z Aše. Toho policisté bezdůvodně zavřeli do cely a bolestivým způsobem spoutali. Inspekce policie však byla nečinná a podezření ze špatného zacházení řádně neprošetřila. Tím Česká republika porušila Evropskou úmluvu o lidských právech.
Policisté pana Vladimíra zadrželi a chtěli jej zavřít do cely, tomu se ale muž začal slovně bránit, protože k tomu neviděl důvod. Policisté mu zkroutili ruku za záda, odvedli ho tam násilím a připoutali k úchytu ve stěně. Po krátké době mu připoutali i druhou ruku, spoutali nohy a nechali ho bolestivě viset za ruce. Podle pana Vladimíra ho policisté v cele bili pěstmi do hlavy, zad a hrudníku. Lékařská zpráva potvrdila zranění zápěstí, hrudníku, páteře a hlavy.
Přestože poškozený nebyl pasivní a podal ihned trestní oznámení a následně i podněty ke státnímu zastupitelství a ústavní stížnost, v České republice se nápravy nedomohl. Obrátil se tedy do Štrasburku s pomocí pro bono advokáta Davida Netušila, který zdarma převzal jeho zastoupení. Pan Vladimír si nárokuje 100 000 Kč za způsobenou újmu. Štrasburský soud však panu Vladimírovi zatím nepřiznal odškodnění, protože o něm probíhá soudní řízení před českým soudem a není vyloučeno ani mimosoudní jednání s vládou.
Řádné vyšetřování trestné činnosti policistů měla od roku 2012 zajistit nová Generální inspekce bezpečnostních sborů. „Podle našich poznatků se však nezměnilo personální obsazení ani metody nové inspekce a ta nadále kryje nepřiměřené násilí policistů. Mezi její metody patří nečinnost ve vyšetřování nebo předání trestního oznámení k vyřízení samotné policii, takže o nezávislém a efektivním vyšetřování policejního násilí zatím nemůže být řeč,“ komentuje současný stav Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel.: 607 005 043
David Netušil, advokát, tel.: 602 602 874
Liga lidských práv se věnuje poradenství obětem policejního násilí, jejich zastupování a monitoringu Generální inspekce bezpečnostních sborů díky podpoře z Fondu Otakara Motejla spravovaného Nadací Open Society Fund Praha.
Právní zastoupení advokátem zprostředkovalo panu Vladimírovi Pro bono centrum, projekt Pro bono Aliance, který sdružuje advokáty poskytující bezplatnou právní pomoc neziskovým organizacím a jejich nemajetným klientům.
Popis a průběh případu pana Vladimíra K. si můžete přečíst zde.
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva naleznete zde.
Pondělí, 29. července 2013Tiskové zprávy
Ženeva: Výbor OSN pro lidská práva kritizuje Českou republiku za porušování práv dětí mladších patnácti let v řízení ve věcech mládeže. Na tuto skutečnost, stejně jako na nerovné postavení dětí ve srovnání s již trestně odpovědnými mladistvými upozornila Výbor Liga lidských práv.
Výbor OSN pojmenoval tři stěžejní problémy současného systému soudnictví ve věcech mládeže a vyzval Českou republiku k nápravě. Konkrétně Výbor kritizoval, že
- trestně neodpovědné děti, na rozdíl od mladistvých (15-18 let), nemají nárok na právní pomoc již v průběhu prověřování případu policejním orgánem;
- děti ani jejich zákonní zástupci nemají právo nahlížet do policejního spisu;
- v zákoně chybí alternativní možnosti řešení celé věci, aby dítě mladší patnáct let nemuselo zbytečně stanout před soudem pro mládež.
Výbor OSN pro lidská práva kritizoval Českou republiku za to, že systém soudnictví ve věcech mládeže přiznává dětem mladším patnácti let méně práv, než mají mladiství, kteří jsou již trestně odpovědní. Tato situace je zjevná zejména v případě práva na právní pomoc. Liga lidských práv měla možnost řešit případ třináctiletého chlapce. V říjnu roku 2011 si pro chlapce domů přijela policie. Rodiče, kteří tehdy nebyli doma, byli policisty o výslechu vyrozuměni pouze letmo. Nebylo jim řečeno, že je z něčeho podezřelý ani z čeho. Chlapec poté strávil na policejní služebně zhruba čtyři a půl hodiny, aniž by měl možnost kontaktovat své rodiče či jakoukoli jinou důvěrnou osobu. Došlo k tomu, že policie na chlapce začala vyvíjet nátlak a sdělila mu, co všechno už na něj měli vypovědět jeho údajní spolupachatelé. K situaci přispěla i sociální pracovnice, která chlapce „poučila“ o tom, že by také mohl skončit v ústavu. V důsledku těchto jednání chlapec nakonec policii potvrdil vše, co mu předtím policie sama popsala. Den poté se nervově zhroutil. Chlapec je výslechovou situací dodnes traumatizován. Paradoxem je, že kdyby byl tehdy starší patnácti let, policie by byla povinna zajistit mu u výslechu právníka, který by střežil jeho práva. Výbor OSN proto vyzval Českou republiku, aby zajistila, že i děti mladší patnácti let budou mít stejná práva, jako mají mladiství.
„Rozdílné zacházení s dětmi mladšími patnácti let a mladistvými z hlediska zajištění jejich procesních práv v řízení před policií je opravdu neodůvodněné. Opatření, která mohou být oběma skupinám dětí uložena, se do značné míry shodují. Proč se tedy neshodují i jejich procesní práva? Z naší praxe navíc víme, že u výslechu dítěte bez právníka je zvýšené riziko, že se dítě přizná i k věcem, které nespáchalo. Často jenom proto, že podlehne snaze vyhovět dospělé autoritě, silnému přání vrátit se co nejdříve domů k rodině, nebo strachu z umístění do ústavu,“ řekla právnička Ligy lidských práv Anna Hofschneiderová.
Výbor OSN pro lidská práva dále vyzval Českou republiku k tomu, aby zajistila, že děti mladší patnácti let nemusí nutně stanout před soudem pro mládež. Výbor poukázal na to, že současný systém neumožňuje využít na míru šitou alternativu k soudnímu řízení a v podstatě nutí státní zástupce k tomu, aby případy dětí mladších patnácti let podávaly k soudům pro mládež i tehdy, kdy to není vůbec nutné. „To je bohužel v rozporu se základními právy dětí, tak jak je vykládá OSN ve svých doporučeních a v rozporu s principy restorativní justice, na kterých je zákon o soudnictví ve věcech mládeže postaven“, dodává právnička Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Bližší informace poskytne:
Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv, tel. 605 111 510
Odkaz na doporučení Výboru pro lidská práva:
http://www.ccprcentre.org/doc/2013/06/CCPR-C-CZE-CO-3_en.doc
Pátek, 21. června 2013Zprávy z médií
I v medicíně platí, že internet je dobrý sluha, ale špatný pán
Píchá vás v boku? Vidíte rozmazaně? Brní vás konečky prstů? Je pravděpodobné, že brzy umřete. Takový výhled vám zcela jistě nabídne minimálně jeden odkaz z deseti, pokud se po příčinách svých obtíží rozhodnete pátrat na internetu. Nepsaný virtuální zákon totiž zní – ať už jsou příznaky jakékoli, vždycky se najde katastrofický scénář. Pro lidi, kteří jim vyděšeně podléhají, existuje dokonce již nová diagnóza -kyberchondrie.
Možností, jak na internetu zabloudit, je opravdu dost, nedá se ale říci, že by jeho přínos pro naše zdraví byl negativní. Naopak. Stále více Čechů se díky dostupným informacím učí větší zodpovědnosti a partnerskému postoji vůči lékařům.
Pod vlastní kontrolou
Jednadvacetiletá studentka Dominika Moravčíková z Bratislavy lékařům příliš nedůvěřuje. Když ji před časem začaly trápit záchvaty bolestí hlavy a břicha, neměla chuť absolvovat řadu nejrůznějších vyšetření, rozhodla se proto vyzkoušet samoléčbu. Do internetového vyhledávače zadala své příznaky a po nějaké době se webovými stránkami a diskusními fóry proklikala ke své pravděpodobné diagnóze – hyperglykemii. „Myslím, že jsem to vyhodnotila správně,“ říká mladá žena dnes. „Rady, jak hyperglykemii předcházet, byly ale všude různé, takže jsem si na to musela přijít sama.“
Hyperglykemie je poměrně vážný zdravotní stav způsobený vysokou hladinou cukru v krvi. Často může jít o projev cukrovky, s níž lékaři neradí si zahrávat. Dominika však nepropadla obavám a z houštiny protichůdných doporučení si pro sebe nakonec vybrala řešení – úpravu stravy. Vynechala sladké, přidala zeleninu, ovoce a pohyb a její problémy časem zmizely. „S větším problémem bych samozřejmě šla k lékaři,“ shrnuje Dominika, „a prozatím mi internet nejen dostatečně poradil, ale také mi dal příjemný pocit, že stejná věc trápí víc lidí a nejsem v tom sama.“
Diabetologové by možná s takovým postupem nesouhlasili, jisté však je, že k webové samoléčbě se obrací čím dál více lidí. Podle amerických průzkumů využívá 84 procent uživatelů internet k vyhledávání informací o svém zdravotním stavu, a 65 procent dokonce hledá svou diagnózu výhradně on-line a vyhýbá se návštěvě lékaře.
Situace ve Spojených státech je samozřejmě specifická, řada nemocných volí samoléčbu, protože nemají dostatečné zdravotní pojištění. České statistiky neexistují a velkorysý systém státní péče i tradičně vysoká důvěra k lékařům samozřejmě snižují pravděpodobnost obcházení doktorů z ekonomických důvodů. Podle zkušeností zdravotníků se však internetové léčení rozmáhá i v Česku. „Pacienti jsou dnes samostatnější ve všech oblastech života. Už jenom slepě neposlouchají, ale přebírají větší odpovědnost za své zdraví a nespoléhají se pouze na jeden zdroj,“ vysvětluje Kateřina Červená z Ligy lidských práv, která provozuje třeba projekt Férová nemocnice zabývající se právy pacientů. Změnu podle ní způsobuje větší vzdělanost a přístup k informacím.
Podobný názor má i psycholožka Eliška Kodyšová, jež se věnuje výzkumu komunikace mezi lékaři a matkami v porodnicích, podle níž medicína na tyto společenské změny nereaguje dostatečně rychle: „Lidem v klasickém zdravotnictví chybí větší míra kontroly nad procesem léčby, kterou v alternativní medicíně, nebo dokonce v internetových návodech nacházejí.“
Zaplacená rada
Motivace k e-léčení je tedy logická, ovšem úspěch takového postupu pokaždé nejistý. Záleží na vážnosti obtíží a zdravém rozumu pacienta – na tom, jakým informacím uvěří a zda své pátrání chápe jen jako rozšíření možností, nebo jako náhradu klasické medicíny, což v komplikovanějších případech nelze doporučit.
Řada lékařů se se samostudiem pacientů nevyrovnává snadno. „Internet pro lékaře na jedné straně věci zjednodušuje, na druhé komplikuje,“ popisuje své zkušenosti známý onkolog Pavel Klener. „Je to ohromná věc pro získávání nejnovějších informací. Musíme však zápasit s údaji, které jsou na webu nesprávné. Často pacientům slibují okamžitý úspěch a my máme potom problém jim vysvětlit, že takhle jednoduché to není.“ Důvěryhodnost je základním dilematem internetu a netýká se zdaleka jen starého sporu o alternativní medicínu. V českém prostředí existují stránky jako Vitalia.cz, na něž se s trochou zdravého rozumu dá obrátit, ale také řada problematičtějších zdrojů. Spousta zdravotních informací například pochází od farmaceutických společností, jimž jde o prodej vlastních preparátů. Při hledání informací o antikoncepci tak například ženy narazí na portál s jednoduchým názvem Antikoncepce. cz, který je provozován společností Bayer (jeho slovenská obdoba Antikoncepcia. sk patří firmě Merck). Obě se zabývají výrobou hormonální antikoncepce a efekt je stejný jako číst si recept na správné pěstování zeleniny od výrobce hnojiv.
Obchodní zájmy zkrátka vládnou i v éře svobodných informací. Minulý měsíc se například na slovenských zpravodajských portálech objevil článek, který tvrdil, že chemoterapie podporuje rakovinu a skutečná léčba se ukrývá v přírodních produktech. Původně jej vydala soukromá tisková agentura SITA jako zaplacenou PR zprávu společnosti, která výživové doplňky prodává. Vzhledem k tomu, že se text odvolával na jednu studii, přebralo jej bezmyšlenkovitě několik slovenských médií jako objektivní.
Mluvit spolu
Kouzlo internetové ordinace láká pacienty všude na světě, v českém prostředí má ale fenomén ještě jednu příčinu: špatnou komunikaci ve zdravotnictví. I Pavel Klener přiznává, že svým způsobem posílají lékaři pacienty před obrazovky sami. „Řada kolegů si nenajde čas s pacienty promluvit, takže není divu, že hledají chybějící informace jinde,“ vysvětluje onkolog.
Biolog a teolog Marek Vácha, který vyučuje mladé mediky lékařské etice, dodává, že arogance a neochota jsou častější příčinou stížností na lékaře než odborná pochybení. „Znalosti a dovednosti máme stejné jako na Západě, možná i o něco málo lepší, v komunikaci ale těžce propadáme,“ přiznává Vácha. Situace se však podle něj pomalu mění k lepšímu také díky novým metodám výuky dnešních lékařů, k nimž patří analýza videozáznamů nebo nácvik různých situací s hercem.
Je to důležitý posun, protože právě partnerství a spolupráce mohou posílit výhody a snížit rizika internetové domácí léčby. Americká profesorka Lisa Neal Gualtieriová, autorka studie The Doctor as the Second Opinion and the Internet as the First upozorňuje, že medicínská gramotnost pacientů a diagnostické schopnosti domácího počítače mají svá omezení. Pokud má internet prospívat zdraví, musí se lékaři zapojit do tvorby důvěryhodných zdravotních stránek a zároveň se naučit přijímat výsledky pátrání pacientů na síti bez despektu a pracovat s nimi. Dnes se lidé před lékařem často o svých zjištěních stydí mluvit z obavy, že budou považováni za kyberchondriky. Pokud však chtějí z internetu vytěžit co nejvíce, měli by se podle Gualtieriové chovat úplně opačně a s lékařem diskutovat o informacích, jež si z webu přinesli. „Je to proces, který je nevratný,“ shrnuje Kateřina Červená z Ligy lidských práv. „Pacient už nebude chtít slyšet jenom – berte tyhle prášky. Bude chtít slyšet proč, nebo si to zjistí sám.“
(Zprávu vyšla 17. 6. 2013 v týdeníku RESPEKT, autorkou textu je Eva Mošpanová)
Úterý, 11. června 2013Aktuality
Liga lidských práv si vás dovoluje upozornit na pravděpodobně poslední soudní jednání ve věci Ladislava Flekala, který byl nespravedlivě odsouzen za křivé obvinění poté, co si stěžoval na policisty. Pana Flekala se zastal až Nejvyšší soud (usnesení naleznete zde). Případ sledujeme pro možné zneužití deliktu „křivé obvinění z trestného činu“ proti nepohodlnému stěžovateli.
19. června 2013 od 13.00, v budově Okresního soudu v Písku, Velké náměstí 121, v místnosti č. 401, 3. patro
V únoru 2011 pana Flekala na chodníku srazil cyklista a na místo ihned přijela policie. Pan Flekal si na jejich jednání později stěžoval a upozornil na to, že se k němu policisté chovali arogantně, svévolně mu odebrali mobilní telefon, nepřivolali mu lékaře a neprovedli test na drogy u muže, který jej srazil na kole. Podle soudců Nejvyššího soudu se o trestný čin křivého nařčení nemohlo jednat, protože i kdyby se jeho tvrzení neprokázala nebo byla nepravdivá, ani v jednom případě se nejednalo o nařčení policistů z trestného činu.
Okresní soud v Písku tak znovu věc projedná a vzhledem k tomu, že se musí řídit právním názorem Nejvyššího soudu, lze očekávat zproštění viny.
Nejvyšší soud tak dal veřejnosti i orgánům činným v trestním řízení signál, že je ochoten se postavit nedůvodné kriminalizaci stěžovatelů.
Liga lidských práv už dříve varovala před tím, že nový trestní zákoník rozšiřuje možnosti stíhat občany za křivé obvinění a jiné verbální delikty. Tento institut tak může být snadno zneužit proti nepohodlným stěžovatelům i obecně proti svobodě slova. V praxi se tak podle našich poznatků skutečně často děje. Právě proto by tyto případy neměly unikat pozornosti médií a veřejné kontrole.
Kontakt na obviněného Ladislava Flekala – tel. 774 244 370
Kontakt na Zuzanu Candigliota, právničku Ligy lidských práv – tel. 777 893 871
Tisková zpráva Ligy lidských práv ze dne 5. 1. 2010 – Nový trestní zákoník zůstává nástrojem proti svobodě slova
Stížnost pana Flekala najdete zde.
