Středa, 2. března 2005Tiskové zprávy
Stížnost předložená Soudu Evropským střediskem pro práva Romů (ERRC) v roce 2000 se opírá o intenzivní kvalitativní i kvantitativní průzkum situace Romů v českém školství. Tento průzkum odhalil rasovou nerovnost šokujících rozměrů:
- více jak polovina romských dětí je vzdělávána ve zvláštních školách,
- více jak polovina žáků zvláštních škol jsou Romové,
- u jakéhokoli náhodně zvoleného romského dítěte je 27-krát vyšší pravděpodobnost, že bude zařazeno do školy pro mentálně postižené, než v případě obdobně situovaného neromského dítěte,
- i v případech, kdy se Romským dětem podaří vyhnout se zařazení do zvláštní školy, jsou často vzdělávány v substandardních školách při městských ghettech s převažující romskou etnickou příslušností žáků.
Průzkumem ERRC bylo dále zjištěno, že ačkoli je jako důvod zařazení do zvláštní školy běžně uváděn neúspěch u standardizovaných testů, v praxi dochází obecně k testování až poté, kdy je již dítě určeno k zařazení do zvláštní školy. Odborný test je většinou pouhým razítkem pro rozhodnutí ředitelů škol nepřijmout romské děti do kvalitních škol hlavního vzdělávacího proudu.
Následný průzkum ERRC provedený v období let 2002-2004 s pomocí nevládní organizace Vzájemné soužití odhalil, že v mezidobí osoby odpovědné za vzdělávací politiku v ČR nepřijaly žádná opatření, jejichž výsledkem by byla významná změna rasově segregačního profilu českého vzdělávacího systému. Výsledky průzkumu byly zveřejněny ve zprávě ERRC nazvané: Stigmata: Segregované školství pro Romy ve střední a východní Evropě z roku 2004. Zpráva je přístupná na internetové adrese:
V uplynulých týdnech provedlo ERRC s pomocí Ligy lidských práv předběžný průzkum zaměřený na zhodnocení dopadu nového školského zákona, účinného od ledna 2005. Výsledky průzkumu naznačují, že nový zákon dosud přinesl pouze kosmetické změny, pokud nějaké změny byly vůbec zaregistrovány. Odpovědnost za provádění nového zákona nesou české vzdělávací autority. Prováděcí předpisy navíc dosud nebyly vydány, přičemž zákon neobsahuje jasná ustanovení zakotvující opatření směřující k desegregaci školského systému. Ačkoli dopad zákona nemůže být plně vyhodnocen přinejmenším do září 2007, kdy uplynou lhůty k plné implementaci zákona, již nyní se naskýtá otázka, zda nový zákon napraví rasovou segregaci, která souží český školský systém.
Děti a jejich rodiny, které předložily případ Evropskému soudu pro lidská práva, zmiňují ve svých podáních, že zařazení do zvláštních škol děti navždy odsuzuje k postavení druhořadých občanů. Žáci zvláštních škol získávají znatelně horší vzdělání. Většina jejich absolventů končí na učilištích pro základní manuální profese. Jen minimum Romů navštěvuje vysoké školy. Míra nezaměstnanosti Romů v České republice, tak jako ve většině Evropy, vysoce přesahuje míru nezaměstnanosti ostatní populace.
Současné uspořádání vzdělávání v České republice také vůbec nepřipravuje děti české etnické příslušnosti na život v multikulturní společnosti. Ačkoli v Ostravě, třetím největším městě České republiky, tvoří Romové přibližně 10% populace, více jak 15.000 českých dětí denně navštěvuje základní školu, aniž by potkaly jediného romského spolužáka.
Děti a jejich rodiny jsou zastupovány Evropským střediskem pro práva Romů a advokátem Davidem Strupkem. V rámci stížnosti proti rasové segregaci, stěžovatelé žádají Soud aby vyslovil, že děti byly vystaveny ponižujícímu zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, bylo jim upřeno právo na přístup ke vzdělání a byly vystaveny rasové diskriminaci v právu na přístup ke vzdělání v rozporu s čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Právní stanovisko třetí strany bylo podáno nevládními organizacemi Interights a Human Rights Watch.
Další informace o případu D.H. a další proti České republice jsou k dispozici na adrese
Kontakt:
Pro další informace o případu D.H. a další proti České republice, prosím, kontaktujte:
Claude Cahn, ERRC: +36 20 98 36 445
David Strupek, advokát: +420 603 815 445
Pro další informace o posledním průzkumu o změnách v důsledku nového školského zákona, prosím, kontaktujte:
Jiří Kopal, Liga lidských práv
Úterý, 8. února 2005Tiskové zprávy
Liga lidských práv zastupuje romského chlapce, který byl podle výpovědi několika osob zbit čtyřmi strážníky městské policie a třemi příslušníky Policie ČR. Liga dnes zaslala inspekci ministra vnitra a okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem trestní oznámení doplněné o lékařskou zprávu a fotografii zranění brutálně zbitého chlapce a bude požadovat, aby případ byl řádně a nezaujatě prošetřen, jak je vyžadováno závaznými mezinárodními úmluvami.
Dne 1. 2. 2005 se R.B. v den svých osmnáctých narozenin dostal do konfliktu se svojí matkou v baru s názvem Sportbar v městě Krupka nedaleko Teplic. Při odchodu z baru údajně rozbil skleněnou výplň vchodových dveří. Podle výpovědi číšnice, která přivolala městskou policii, k žádnému jinému kontaktu mezi ním a jinou osobou nedošlo.
Hlídka městské policie následně R.B. poté zastavila v ulici Dukelských hrdinů, naložila do auta a odvezla zpět ke Sportbaru. V tu chvíli již na místě byla také hlídka Policie ČR, kterou přivolala městská policie. Celkem byli na místě 4 strážníci a 3 policisté.
Když R.B. vystoupil z auta, tak ho strážníci opřeli o auto a začali ho prohledávat. Při tom ho jeden ze strážníků náhle uhodil pěstí, následně ho městští strážníci společně odvlekli a opřeli o nízký plot před Sportbarem. Poté za aktivní spoluúčasti tří policistů počali do snadné oběti jejich zjevně řádně nevybité agrese kopat a bít ho pěstí jak do hlavy, tak do rozličných částí těla. Celý útok trval cca 5 min. Poté ho nechali ležet na místě a odjeli… Výsledkem tohoto útoku jsou rozsáhlá zranění, které R.B. utrpěl. Celému útoku bylo přítomno několik svědků.
Jednání policistů dává důvodné podezření, že bylo spácháno hned několik trestných činů: zneužití pravomoci veřejného činitele, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení a ublížení na zdraví s rasovou pohnutkou. Liga lidských práv požaduje okamžité postavení všech sedmi zasahujících policistů až do řádného vyšetření případu mimo službu.
Liga lidských práv je již po delší dobu znepokojena alarmujícími zprávami z Krupky. Podle řady výpovědí nejen romských osob, zde dochází k pravidelnému šikanování Romů zejména ze strany příslušníků městské policie. Pravidlem bývají slovní urážky, vyhánění romských dětí z ulic či dokonce odmítnutí poskytnutí ochrany romským občanům pokud tito jsou napadeni ze strany třetích osob. Liga se zabývá případem, kdy městský strážník fyzicky napadl 26. prosince 2004 romskou ženu. Jeho čin „vyšetřovali kolegové policisté“ z Městského ředitelství Policie ČR v Krupce a případ bez dalšího odložili. Samozřejmě poté, co uvěřili verzi vysokého mladého strážníka, že musel užít chvatů proti malé padesátileté ženě, které jí způsobily pouhou oděrku na zádech v souladu se zákonem. Policisté nevzali v potaz svědectví dcery napadené ženy a vůbec nevyslechli další svědky celého útoku! Liga proti odložení věci podala minulý týden stížnost na Okresní státní zastupitelství v Teplicích.
Případy z Krupky opět zřetelně ilustrují notoricky známou skutečnost, že policisté a strážníci jsou si příliš jisti svou beztrestností. V zemi, kde neexistuje nezávislá kontrola policie se není čemu divit.
Více informací právníci Ligy lidských práv a zástupci poškozených:
Mgr. Jan Kratochvíl
,
Liga lidských práv – kancelář Praha,
Na Rybníčku 16, Praha 2
Mgr. Jiří Kopal,
Liga lidských práv – kancelář Brno,
Bratislavská 31, Brno
Úterý, 1. února 2005Tiskové zprávy
V pondělí 31. ledna 2005 po více než ročním procesu vynesl Okresní soud v Jičíně rozsudek ve věci obžalovaných Marka Vraštila a Karla Berouska. Tito dva bývalí policisté byli shledáni vinnými, že v noci z 12. na 13. května 2003 si násilím vynutili vstup do bytu Danišových v Popovicích u Jičína. Zde napadli, jak fyzicky tak slovně dvě romské ženy a jednoho chlapce. Marek Vraštil byl podmíněně odsouzen za trestný čin porušování domovní svobody k dvaceti měsícům odnětí svobody, Karel Berousek za stejný trestný čin rovněž podmíněně k jednomu roku. Dosud bezúhonní odsouzení opustili řady elitního zásahového útvaru policie v průběhu procesu.
Liga lidských práv se domnívá, že trest nedostatečně odráží stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, s ohledem na rasové okolnosti činu. Marek Vraštil s Karlem Berouskem a třetím nezjištěným policistou si v noci násilím vynutili vstup do bytu romské rodiny Danišových a zde napadli paní Danišovou, jejího syna a dceru v 9. měsíci těhotenství. Při tom Marek Vraštil vyslovoval rasistické výroky, jako například: „Cikáni, vás by bylo nejlíp vystřílet!“
Největší vady Liga spatřuje ve fázi vyšetřování, kdy orgány činné v trestním řízení rasovým okolnostem činu nevěnovali žádnou pozornost, a to i přes podněty zmocněnce poškozených. Liga upozorňuje, že Česká republika je opětovně ze strany mezinárodních orgánů na ochranu lidských práv kritizována za pokračující rasově motivované násilí a rasovou nesnášenlivost. Domníváme se, že je nutné změnit přístup policie, vyšetřovacích orgánů pro trestné činy policistů i státních zástupců k vyšetřování násilných činů zasahujících do fyzické integrity a věnovat vážnou pozornost možnému rasovému kontextu takového násilí.
Tento případ je příkladem jednání, kdy jak inspekce ministra vnitra, tak státní zástupce postupoval v tomto ohledu zcela nedostatečně, což se odrazilo i v proběhlém soudním řízení a vyneseném rozsudku. Liga požádá vedoucího Krajského zastupitelství v Hradci Králové a vyšší stupně státního zastupitelství, aby vykonaly dohled nad postupem státního zástupce Kleila v osmidenní lhůtě, kterou má pro podání odvolání. Je to jediný možný prostředek vzhledem k tomu, že poškozený v českém trestním procesu podat odvolání do výroku o vině a trestu bohužel nemůže. Liga vedle toho podá občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti, v níž bude požadovat pro oběti rasového útoku náležité odškodnění za utrpěnou fyzickou i psychickou újmu.
Bližší informace:
Mgr. Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv
Sobota, 11. prosince 2004Tiskové zprávy
Oběti této praxe se rekrutují z drtivé většiny z romských žen. Po překonání bariér studu a pocitu bezmoci, stejně jako zakořeněné představy, že je nejlépe o bezpráví mlčet, neboť by si jinak člověk mohl ještě více ublížit, je třeba požadovat po českých orgánech následující uznání:
- V době komunismu se nuceně sterilizovaly ženy jako součást oficiální politiky státu.
- Po roce 1989 vzhledem k rozkvětu rasismu spočívajícím zejména v protiromských resentimentech (především v devadesátých letech) a absenci úsilí změnit rigidní a paternalistickou kulturu směřující k odmítnutí pacienta jako osoby, která může rozhodovat o svém osudu, tato praxe pokračovala.
- Výsledkem bylo, že ženy, které se musely podrobit gynekologicko-porodnické péči, podstupovaly riziko sterilizace bez jejich informovaného souhlasu.
- Tyto praktiky si vyžadují vedle oficiální přiznání také odškodnění jejich obětí.
Oběti této praxe podaly svoje stížnosti ombudsmanovi, který následně zažádal ministerstvo zdravotnictví o zdravotnické posouzení zdravotnické dokumentace těchto osob. Ačkoli ministryně ustavila určitou komisi, která měla prozkoumat zdravotnickou dokumentaci a poskytnout odpovědi na otázky předložené ombudsmanem, zatím se tato komise nesešla ani k jednomu setkání!
Tyto okolnosti vedou k pochybnostem o motivaci ministerstva vzhledem k šetření, které je důležité pro budoucí bezpečí, důstojnost a autonomii všech českých občanů – pacientů. Rovněž jména členů komise ministryně zdravotnictví nebyla zveřejněna. Proto ani není známa odpověď na otázku, kolik z těchto osob představuje podřízené ministryně zdravotnictví. Mělo by být samozřejmostí, že by se měl uskutečnit transparentní proces ve všech fázích šetření stížností, jehož náležitosti by měly být známy obětem i veřejnosti.
Proto v tomto ohledu uvedené organizace zaslaly ministryni zdravotnictví dopis s požadavkem, aby v komisi působili nezávislí odborníci v oblasti lidských práv i zdravotnické etiky a byly zveřejněny jména nominovaných osob.
Navíc ačkoli je v právně závazné Úmluvě o biomedicíně zaručeno absolutní právo všech osob na přístup do jejich zdravotnické dokumentace a na informace v ní obsažené, nejsme zatím vůbec blízko ke stavu, že by ministerstvo zdravotnictví tento pro Česku republiku závazný princip v praxi uznalo.
Úkolem české vlády by mělo být:
- Zajistit spravedlnost všem obětem nucené sterilizace.
- Uznat, že i když určité procento žen z většinové populace se stalo oběťmi nucené sterilizace, etnický původ musel vzhledem k dramaticky převažujícímu počtu romských žen hrát významnou roli při provádění těchto zákroků.<\li>
- Zajistit, že všechny osoby budou mít vždy zaručeno právo na svobodný a plně informovaný souhlas v záležitostech týkajících se všech důležitých zdravotnických procedur.
- Zajistit, aby všechny osoby měly právo na přístup do kompletní zdravotnické dokumentace v praxi.
- Rozvinout kulturu práv pacientů v celé české zdravotnické komunitě.
- Prosazovat a podporovat odpovědnou veřejnou diskusi o tomto problému.
Níže uvedené organizace společně vyzývají veřejnost, aby vzhledem k potřebě ochrany práv všech pacientů v budoucnu vyvíjela v tomto ohledu nátlak na státní orgány. Komunikace může být adresována nejlépe:
Milada Emmerová
ministryně zdravotnictví
Palackého Náměstí 4
Praha 2
128 01
Fax: 420 2 24 97 21 11
Bližší informace:
Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romů): (++36 20) 98 36 445
Jiří Kopal (Liga lidských práv): (++ 420) 60 87 19 535
Kumar Vishwanathan (Vzájemné soužití): (++ 420) 77 77 60 191
Michaela Tomisová: (IQ Roma Servis): (++ 420) 60 88 20 637
Sobota, 11. prosince 2004Tiskové zprávy
9. června tohoto roku vydal Městský soud v Brně usnesení, kterým nařídil manželovi jedné z klientek Poradny pro ženy v tísni provozované v Brně Ligou lidských práv zdržet se vstupu do společného družstevního bytu. Přestože rozhodnutí bylo vydáno už v červnu, mohla se klientka, která před násilníkem z bytu utekla, vrátit teprve nedávno.
„Šlo nám o to, změnit zaběhlé právní postupy a dosáhnout soudního rozhodnutí, které by mohlo být určitým vzorem do budoucna pro další případy,“ říká Mgr. Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv, organizace která ve svém programu Poradna pro ženy v tísni pomáhá obětem domácího násilí. V navrhované právní úpravě by násilníka měla z bytu vykázat přímo policie a teprve poté by její rozhodnutí měl potvrdit soud. Za současného právního stavu však není vyloučeno, aby násilníkovi byl vstup do společného bytu zamezen.
„Neexistuje sice zvláštní právní úprava vykázání násilného partnera ze společného bytu, ale občanský soudní řád upravuje v obecné rovině tzv. předběžná opatření, kterými se člověk může mimo jiné domáhat, aby se ten druhý něčeho zdržel, tady například vstupu do společného bytu nebo domu. O předběžném opatření musí soud rozhodnout do sedmi dnů a může také stanovit, jak dlouho bude trvat. Dále soud může navrhovateli uložit, aby v určité lhůtě podal návrh ve věci samé, to znamená například žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Riziko ovšem spočívá v tom, že pokud člověk nakonec v řízení neuspěje nebo odvolací soud předběžné opatření zruší, je možné, že bude muset vykázané osobě nahradit vzniklou škodu.“, vysvětluje Langhansová. Současná právní úprava tedy není v žádném případě z tohoto hlediska vyhovující.
Podobného rozhodnutí by zřejmě nedosáhl každý, kdo se stal obětí domácího násilí. Vzhledem k tomu, že předběžné opatření se vydává ve velmi krátké lhůtě sedmi dnů, je třeba mít jasné listinné důkazy, kterými lze násilí prokázat, jako lékařské zprávy, policejní protokoly a podobně. Také nelze říci, jak by soud rozhodl v případě, kdy by se jednalo o byt, který je ve vlastnictví pouze násilníka.
„Pro vyzkoušení této právní možnosti jsme vybrali klientku, jejíž situace byla velmi závažná, ale která měla také hodně důkazů o chování svého manžela. Této klientce jsme uhradili právní zastoupení brněnským advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml. Ten pak návrh vypracoval a klientku v řízení zastupoval. Protože dle našeho názoru byla šance s návrhem u soudu uspět spíše malá, nechtěli jsme, aby náklady musela nést sama klientka. Využili jsme proto finančních prostředků, získaných za tímto účelem od nadace Open Society Fund.“, upřesňuje Mgr. Martina Ježková, psycholožka a koordinátorka programu Poradna pro ženy v tísni Ligy lidských práv.
Poté, co soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a rozhodnutí bylo doručeno násilníkovi, bylo třeba získat tzv. doložku vykonatelnosti, což nějakou dobu trvalo. Poté mohl být vyměněn zámek u bytu, čímž byl násilníkovi do něj zamezen přístup. Násilník ale rozhodnutí nerespektoval a do bytu se dostal násilím. Při tom byl dopaden Policií ČR. „Naše klientka se do bytu vrátila, je však nucena žít s velkým strachem, že se její nyní už bývalý manžel bude do bytu dobývat násilím. Také proto doufáme, že nová právní úprava, která by měla v tomto případě práva a povinnosti jasněji definovat, bude přijata v dohledné době.“, uzavírá Langhansová.
