Čtvrtek, 11. října 2007Zprávy z médií
Zeptejte se laiků, zda by měli o riskantní léčbě dítěte rozhodnout jeho rodiče, nebo lékaři. To dá rozum, že rodiče! Ale zeptejte se, zda má přednost právo dítěte na nejlepší možnou léčbu, nebo právo rodičů svobodně o ní rozhodnout. A laik znejistí.
Případ z brněnské dětské onkologie, o němž minulý čtvrtek psaly HN, by se hodil do amerického seriálu Dr. House. Televizní karikatura arogantního diagnostického génia by prostě rodičům vnutila svou vůli. Onkologové z Fakultní nemocnice Brno mají větší úctu před pravidly a obracejí se na soud.
Vždyť vypadá zdravý
Osmiletý chlapec měl v horní čelisti Ewingův sarkom. To je kostní nádor napadající hlavně děti mezi 5. a 15. rokem, ročně jednoho člověka z milionu. Hodně to bolí. Dřív se na něj umíralo během dvou let. Teď je šance na přežití vysoká, 60 – 65 procent (u malých dětí a malých nádorů ještě víc). Nasazuje se chemoterapie, pak se nádor vyřízne, a pokud si lékaři nejsou jisti dokonalým odstraněním, napadené místo se ještě ozařuje. O tu poslední fázi – radioterapii – tady jde. Odebrané vzorky tkání vypadají čisté, ale lékaři se obávají, aby se nádor nevrátil. Pak bývá smrt téměř jistá. Zato po radioterapii je šance na doléčení 70 – 90 %. Jenže ozáření má vedlejší důsledky. Může způsobit šedý zákal, ovlivnit růst zubů… Pokud je hoch zdravý a bude ozářen, prožije zbytek života se zdeformovaným obličejem. Pokud je hoch nemocný a nebude ozářen, umře.
Rodiče jsou vysokoškoláci (inženýři) a nejmladší ze svých tří dětí už nechtějí vystavit riziku. Vždyť se zdá zdravé. »Postupují velice uvážlivě, znám je osobně, jedná se o velice vzdělanou a harmonickou rodinu,« říká právnička Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která případ zveřejnila jako první. Lékaři však namítají, že je to sázka jak v ruské ruletě. Radioterapii schválili i pražští onkologové, přizvaní jako oponentní názor. Proto lékaři předali případ sociálce, a ta jej dává k soudu.
Zdržte se cizí krve
Operace byla loni, ale na ozáření by ještě pozdě nebylo. To bude až zhruba po čtyřech letech od diagnózy, v lednu 2010. A tou dobou už bude také víceméně jasno, zda se nádor vrátil, nebo nevrátil. Matka chlapce se opírá o svůj instinkt (to je řečeno bez ironie: matky mají někdy skvělou intuici ohledně zdraví svých dětí). Lékaři zase o studie, které počítají s průměrnou pravděpodobností (i to je bez ironie: nic lepšího než statistika není k mání). Třeba je tento konkrétní chlapec tak silný, že by se jeho tělo s tímto konkrétním nádorem vypořádalo. Třeba by ale neunesl život s poškozeným obličejem. Kdo tak těžké dilema rozhodne? Jeden český precedens existuje, ale je až příliš odlišný. Jde v něm o Svědky Jehovovy, jimž víra zakazuje krevní transfúze. Stal se na téže brněnské dětské onkologii.
V létě 2003 léčili malého chlapce z Karvinska a v rámci chemoterapie mu podali krevní transfuze. Jeho rodiče, jehovisté, chtěli tuto jedinou možnou léčbu přerušit a nasadit jen léky na tišení bolesti při umírání (jehovisté se opírají o svůj překlad bible, kde se ve Skutcích apoštolů vyzývá, »abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve«). Postup lékařů však schválily dva soudy, ombudsman a v srpnu 2004 Ústavní soud. Léčba byla marná, hoch loni v lednu zemřel. Bylo mu sedm let.
Za smrt odpovídáte vy
Tehdy šlo o akutní a jasný zákrok. Ale teď? Právníci radí lékařům: Neberte na sebe větší břemeno, než unesete. »Lékař neodpovídá za “vyléčení”, ale za profesně standardní provedení těch zákroků, které mu byly pacientem nebo zákonnými zástupci povoleny. Odpovědnost je pak na nich, lékař neodpovídá ani za případnou smrt,« říká expert na medicínské právo Ondřej Dostál z 3. lékařské fakulty. Ale řekněte to lékaři, který přísahal, že bude zachraňovat život. Zvlášť prostředí dětské onkologie takové otrlosti poněkud brání. Dr. House, smyšlené monstrum z lehce přihlouplého, monotónního seriálu raději plivne na skalpel, aby ho kontaminoval a tím odsunul operaci, s níž nesouhlasí.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv cituje britský soud v obdobném případu: »Soud nemá kapacitu k tomu, aby kontroloval křehké a složité mezilidské vztahy mezi dítětem a rodičem. Nemá ani zdroje, ani dostatečnou citlivost, aby reagoval na narůstající a neustále se měnící potřeby dítěte.« Rozumný český soud řekne totéž.
(Autor diáře jen dodává, že kdyby šlo o jeho děti, věřil by dr. Housovi. Byť je občas nesnesitelný.)
Matka chlapce se opírá o svůj instinkt, lékaři o statistiky. Kdo ten spor rozhodne?
O autorovi| Tomáš Němeček, www.ihned.cz/nemecekt, tomas.nemecek@economia.cz
Středa, 10. října 2007Tiskové zprávy
Marek Polák, tehdy osmnáctiletý student obchodní akademie, byl na podzim roku 2002 v Praze na Palmovce napaden skupinou čtyř násilníků. V důsledku kopanců těžkou obuví, ran pěstí a trhání vazem utrpěl řadu poranění na těle, tržnou ránu na hlavě a otřes mozku, což vedlo k dlouhodobým bolestem a potížím. Za toto jednání byli všichni čtyři útočníci odsouzeni v roce 2003 Obvodním soude pro Prahu 8 k podmíněným trestům odnětí svobody.
Pan Marek Polák prostřednictvím svého právního zástupce se také na útočnících domáhal omluvy a spravedlivého zadostiučinění pomocí žaloby na ochranu osobnosti u občanskoprávního soudu. Městský soud v Praze žalobě vyhověl a nařídil žalovaným Jakubu Melničákovi, Robertu Boušemu, Filipu Kousalovi a Tomáši Ovsennému se žalobci omluvit a zaplatit každý náhradu nemajetkové újmy ve výši 25.000 Kč. Vrchní soud v Praze včera tento rozsudek potvrdil, když zamítl odvolání tří pachatelů.
Liga lidských práv Marka Poláka zastupovala jako poškozeného v trestním řízení. Již v roce 2005 tak byli tři z pachatelů odsouzeni k podmíněnému trestu jednoho a půl roku vezení, čtvrtý z nich dokonce ke třem letům odnětí svobody s podmínkou.
Úterý, 9. října 2007Tiskové zprávy
Ministr Petr Nečas (MPSV) otevřeně přiznává, že Česko selhává v sanaci rodiny a v důsledku toho posílá nepřijatelný počet dětí do ústavů pouze na základě sociálních problémů rodičů. Ministerstvo po opakované kritice ze strany EU, OSN a Evropského soudu pro lidská práva již naznačilo snahu tento problém řešit. Navrhovaná řešení však nejsou komplexní a uskutečňují se velmi pomalu. Liga lidských práv zpracovala komplexní analýzu s názvem Děti z ústavů!, která obsahuje celou řadu návrhů systémových změn včetně změn legislativy.
„V dětských domovech žije dlouhodobě cca 7 500 dětí, z toho je odhadem 70% umístěno z důvodů souvisejících se sociální situací rodiny,“ řekl Nečas na konferenci Práva dětí v EU v červenci letošního roku a dodal: „Bohužel, ve většině případů není možné dostatečně zajistit takovou práci s rodinou, aby v ní děti mohly být ponechány – chybí systematická sanace a doprovázení rodin.“
Ministr zmínil také vybrané příčiny tohoto stavu, jako je nedostatek sociálních pracovnic zejména v terénní práci, nedostatečná spolupráce státu a nestátních organizací nebo roztříštěnost agendy péče o ohrožené děti pod tři resorty. Zároveň naznačil také vybrané možnosti řešení jako jsou chystané případové konference a z nich vzešlé individuální plány práce s rodinou a dítětem. Důležitým návrhem je také přesun agendy sociálně-právní ochrany dětí z pověřených obcí na nový Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu. Návrhy vycházejí z Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu schválené Vládou ČR na podzim loňského roku. K této koncepci však zatím stále nejsou zpracovány ucelené metodické pokyny.
Liga lidských práv zpracovala vlastní analýzu této problematiky s názvem Děti z ústavů!, která je komplexní a nezahrnuje pouze problematiku sociálně-právní ochrany. „Problém s vysokým počtem dětí v ústavech nelze řešit pouze zlepšením praktického výkonu sociálně-právní ochrany dětí,“ říká Petr Bittner z Ligy, který je spoluautorem zmíněné analýzy. „V podstatě se všemi návrhy ministra Nečase a jeho týmu souhlasíme, ale je třeba do systémové změny zahrnout také reformu samotné ústavní péče a v neposlední řadě změny v soudnictví ve věcech péče o nezletilé.“
Předkládaná analýza Ligy tak obsahuje tři nosné kapitoly, které se týkají jak identifikace problémů a návrhů změn v sociálně-právní ochraně dětí, tak i dalších dvou zmíněných témat. „Bylo by naivní se domnívat, že bude možné v dohledné době dětské domovy zcela zrušit, ale tím spíš je třeba se zabývat také zásadní změnou struktury a fungování těchto zařízení,“ upozorňuje Bittner na další souvislosti. Výtka však nesměřuje k ministrovi Nečasovi neboť samotné fungování dětských domovů a kojeneckých ústavů spadá bohužel do kompetence ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví.
Zásadní a klíčovou změnou, která umožní reformovat celý systém a ne jen jeho část, je sjednocení celé problematiky péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo, nejlépe MPSV. A to včetně metodického vedení ústavů. Tomu se však zbylé dva resorty vehementně brání, zejména pod tlakem lobby ředitelů a pracovníků ústavů, kteří považují jakoukoliv změnu za zbytečnou a ohrožující pro své zájmy a pozice. „Ministr Nečas v tomto musí být silný a neústupný. Jedná se o zásadní rozhodnutí, které je především rozhodnutím politickým. Měl by využít podporu většiny odborníků a nevládních organizací spojených v tomto tématu,“ uzavírá Bittner.
V oblasti soudnictví ve věcech péče o nezletilé pak zmíněná analýza upozorňuje především na dlouhodobě kritizovanou absenci lhůt pro rozhodnutí soudu. Průměrná délka řízení v těchto věcech přesahuje 200 dnů, což Liga považuje za nepřijatelné vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodování týkající se dětí. Mimo to poukazuje na chybějící hlubší vzdělávání soudců v neprávních oborech jako je například psychologie nebo sociální práce.
Poznámka pro editory:
Celý text analýzy Děti z ústavů! lze najít zde. Příloha této zprávy obsahuje souhrn jejího obsahu a výtah nejdůležitějších návrhů systémových změn.
Příspěvek ministra Nečase na konferenci „Práva dětí v Evropské unii“ najdete na adrese http://www.mpsv.cz/cs/4356.
Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Pondělí, 8. října 2007Tiskové zprávy
V úterý 9.října v 9.15 v budově Vrchního soudu v Praze, jednací síni č. 7, proběhne veřejné jednání ve věci odvolání v případu rasisticky motivovaného napadení Róma Marka Poláka.
Marek Polák, tehdy osmnáctiletý student obchodní akademie, byl na podzim roku 2002 v Praze na Palmovce napaden skupinou čtyř násilníků. V důsledku kopanců těžkou obuví, ran pěstí a trhání vazem utrpěl řadu poranění na těle, tržnou ránu na hlavě a otřes mozku, což vedlo k dlouhodobým bolestem a potížím. Za toto jednání byli všichni čtyři útočníci odsouzeni v roce 2003 Obvodním soude pro Prahu 8 k podmíněným trestům odnětí svobody.
Pan Marek Polák prostřednictvím svého právního zástupce se také na útočnících domáhal omluvy a spravedlivého zadostiučiněné pomocí žaloby na ochranu osobnosti u občanskoprávního soudu. Městský soud v Praze žalobě vyhověl a nařídil žalovaným Jakubu Melničákovi, Robertu Boušemu, Filipu Kousalovi a Tomáši Ovsennému se žalobci omluvit a zaplatit každý náhradu nemajetkové újmy ve výši 25.000 Kč. Tři ze žalovaných (kromě Jakuba Melničáka) se proti rozsudku řádně odvolali. O tomto odvolání bude nyní rozhodovat Vrchní soud v Praze.
Bližší informace:
Mgr. David Strupek
advokát
tel. 224494526
email: strupek@ur.cer.cz
Neděle, 7. října 2007Zprávy z médií
Článek vyšel na http://www.tyden.cz dne 6. 10. 2007, naleznete jej zde
