Středa, 21. listopadu 2007Zprávy z médií
Jedenatřicetiletá Iveta Červeňáková z Ostravy má dostat za nedobrovolnou sterilizaci, kterou jí bez jejího vědomí provedli lékaři, odškodnění ve výši půl milionu korun. Tento verdikt padl u Krajského soudu v Ostravě. Rozsudek ještě není pravomocný, ovšem paní Červeňáková i její právnička doufají, že odvolací soud jej potvrdí. Šlo by tak o historicky první finanční odškodnění přiznané českou justicí ženě, kterou sterilizovali bez jejího vědomí.
Sterilizaci provedli lékaři v ostravské nemocnici paní Červeňákové po druhém porodu císařským řezem. Bohužel bez řádného poučení pacientky o jejích důsledcích. Červeňáková nebyla v době podpisu souhlasu o sterilizaci při plném vědomí. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se žalobou na ostravskou nemocnici uspěla.
Kromě rozhovoru s paní Červeňákovou vám přinášíme i rozhovor s Mgr. Michaelou Kopalovou, právničkou z Ligy lidských práv, která paní Červeňákovu a kromě ní další dvě ženy v této kauze zastupuje.
* Co jste dělala po zjištění, že vás lékaři bez vašeho vědomí sterilizovali?
Dozvěděla jsem se o tom až od svého gynekologa. Navštívila jsem jej, aby mi vyjmul nitroděložní tělísko. Paradoxem je, že jsem si celou dobu myslela, že mám od porodu v děloze zavedené nitroděložní tělísko, které jsem předtím nikdy neměla. Vím, že se v té době často ženám zaváděla, několik mých známých ho má, proto mě pravda přivedla do dost šokujícího stavu. O zákroku jsem neměla ani potuchy. Tomu, že najednou patřím mezi ženy, které byly sterilizované, a nemohou tedy už mít děti, jsem nechtěla věřit. V té době jsem chodila k jinému gynekologovi a dlouho jsem nerozuměla tomu, o čem hovoří, když říká, že důvodem toho, že nemohu přijít do jiného stavu, je sterilizace. Nakonec mi odmítl nadále poskytovat zdravotní péči. Dnes chodím k jinému lékaři a nemohu si ho vynachválit. Mám za sebou dokonce i umělé oplodnění, ale bohužel neúspěšné.
* Měla jste po zákroku zdravotní a psychické problémy či komplikace?
Od sterilizace uběhlo již deset let a od té doby jsem opravdu nezaregistrovala vůbec žádné zdravotní problémy. Tudíž ani nic nenasvědčovalo tomu, že něco není v pořádku. Kromě toho podstatného, děťátko už mít asi bohužel nebudu.
* A skutečně jste toužila mít po druhém porodu ještě další dítě?
Hned po porodu ne. V té době jsem byla matkou na plný úvazek, zaměstnávalo mě jak samotné miminko, tak domácnost a přicházející starosti. A když říkám starosti, tak myslím velké starosti. V době těsně po porodu byla má rodina obětí ničivých záplav. S manželem jsme byli nuceni řešit spíše existenční problémy, kam se z vyplaveného domu přestěhovat. V takové chvíli musí člověk řešit spíš než početí dalšího dítěte otázky existenční. I to pravděpodobně ovlivnilo to, proč jsem se o sterilizaci dozvěděla až později. Automaticky přehodnotíte žebříček hodnot, tedy toho, co je v dané chvíli důležité. Miminko muselo počkat na příznivější dobu, a když se po šesti, sedmi letech tahle doba nabízela a s manželem jsme zatoužili po dalším dítěti, přišel šok v podobě náhlého zjištění o zákroku nechtěné sterilizace.
* Nakolik vás vámi nechtěný zákrok ovlivnil? Jak budete v budoucnu řešit svou situaci?
Teď vůbec nevím, co bude dál, mám sama v sobě zmatek. Tahle událost mě opravdu zasáhla. Vím, že si někdo myslí, že když jsem vysoudila odškodné, tak můžu být ráda, ale já říkám, že si za to život nekoupím. Prostě nemohu přeci zajít do prodejny hraček a tam si vybrat jednu z panenek na hraní. Mám pocit, jako by mi nikdo krom mých blízkých nerozuměl. Každá žena ví, že žádné peníze na světě nemohou nahradit ten dar mít vlastní dítě. Proto jsem se rozhodla v budoucnu podstoupit operaci, která je velmi náročná a měla by, alespoň o pár procent, zvýšit úspěch porodit vlastní děti. Bohužel vám úspěšnost zákroku nikdo nezaručí. Začali jsme s manželem uvažovat i o adopci dítěte z dětského domova.
* Proč jste se rozhodla řešit váš případ u soudu? Čekala jste, že uspějete? Byla jste již tehdy připravená na reakce veřejnosti a zájem médií?
Byla jsem tehdy opravdu naštvaná a mrzelo mě, že se i v dnešní době dějí takové věci. Mám jednu velmi dobrou známou, která mé trápení vyslechla a poradila mi, abych se obrátila na soud. Byla to ona, kdo mi dodal sílu bojovat. Nikdy předtím jsem na soudě nebo policii nebyla. Vše mě dost zaskočilo, přesto jsem do toho šla, abych dala najevo, že takhle to dál nejde. Nikdo nemá právo o někom rozhodovat. Nikdo z nás nemá právo brát někomu šanci mít vlastní děti. Mně ji bohužel vzali v ostravské městské nemocnici.
* Jste první žena romského původu v Evropě, která vysoudila odškodné ve výši 500 000 Kč za nechtěný zákrok. Myslíte, že se díky vám i jiné ženy odváží učinit podobný krok?
Vůbec se mi nechce věřit, že jsem dokázala vyhrát. Samozřejmě, že se žalovaná nemocnice hodlá proti rozsudku odvolat, ale i tak se cítím dobře. Některým ženám to může dodat odvahu, opravdu to záleží na samotné ženě, a pokud jí to odvahu dodalo, tak budu jedině ráda. Jak sama víte, mám dvě dcery, jedné je deset a druhé čtrnáct let, teď už jsem si jistá, že se o ně nemusím bát, protože se snad už nic takového nebude dít.
* Chtěla byste ženám, které jsou stejně jako vy poškozeny nechtěnou sterilizací, něco vzkázat?
Jedině aby byly silné, protože to je to nejdůležitější. Ony samy vědí, jestli mají případ své sterilizace medializovat či žalovat.
* Kdy jste se začala zabývat případy sterilizací romských žen?
V červnu 2004 jsem navštívila prvních 10 žen, které měly zájem podat stížnost k veřejnému ochránci práv. Mezi těmito ženami byly i paní Helena Ferenčíková a paní Iveta Holubová, nyní Červeňáková.
* Kolika případy sterilizovaných žen jste se již zabývala a co pro vás vůbec znamená úspěch v podobě půlmilionového odškodného pro poškozenou paní Červeňákovou?
Jako právní zástupkyně dotčených žen jsem podala asi 40 stížností k veřejnému ochránci práv a před občanskoprávními soudy zastupuji tři ženy. Rozhodnutí o půlmilionovém odškodném zatím není pravomocné, tudíž je ještě předčasné považovat ho za úspěch. Každopádně však věřím, že odvolací soud rozsudek potvrdí a že i v dalších dvou případech soudy přiznají náhradu nemajetkové újmy v podobné výši. Pak pro mě bude určitě osobním zadostiučiněním, že spravedlnost a zdravý rozum mohou zvítězit. Zatím toto rozhodnutí a částečně také rozhodnutí ve věci paní Ferenčíkové zvýšilo mou důvěru v české soudy.
* Co může rozhodnutí ve prospěch paní Červeňákové znamenat pro vývoj podobných případů v České republice a Evropě? Myslíte si, že toto rozhodnutí bude mít vliv na rozhodování v dalších případech?
Každý případ je posuzován podle konkrétních skutečností, které musí být spolehlivě prokázány prostřednictvím dostatečných důkazů. Pokud se případ s podobnými skutečnostmi a důkazy dostane před český soud, dá se předpokládat, že taková žena také ve sporu zvítězí. Úspěšnost jakéhokoli sporu týkajícího se sterilizace nemohu takto obecně presumovat.
* Zabýváte se i dalšími případy? Jakou úspěšnost vidíte u nich?
Kromě paní Ivety Červeňákové zastupuji další dva případy, z nichž jedním je případ paní Heleny Ferenčíkové. V tomto případě soud prvostupňový i odvolací konstatovaly porušení osobnostních práv žalobkyně, ale zamítly náhradu nemajetkové újmy z důvodu promlčení. Nyní však již existuje konstantní judikatura, podle níž se právo na tuto náhradu nepromlčuje, a vzhledem k tomu, že paní Ferenčíková podala dovolání k Nejvyššímu soudu, očekáváme, že bude také odškodněna, jen co její případ Nejvyšší soud rozhodne a vrátí obecným soudům. Třetí případ máme teprve před sebou, první jednání bude v listopadu u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Pevně věřím, že i tento případ vyhrajeme.
* Jak reagovalo vaše okolí po zjištění, že se zabýváte případy nechtěné sterilizace žen?
No, vím, že mnoho lidí na mě dost nadává, říkají, že “si na těch případech dělám kariéru”. Co mě však potěšilo, byl zážitek z třídního srazu, kterého jsem se zúčastnila letos na jaře. Několik spolužáků se mě zeptalo, jak je to s “těma sterilizovanýma cikánkama”. Že se o mně říkají v rodné Ostravě strašné věci. Pokusila jsem se jim vysvětlit svůj názor a jeden z mých spolužáků mi řekl: “Já jsem to otci říkal, když na tebe nadával, že když to dělá Míša Tomisová (příjmení za svobodna), tak na tom asi něco bude.” Byla jsem vždycky člověk principů a lidé, kteří mě znají, mě nakonec pochopili. Mám však také štěstí, že mou práci velice podporuje nejbližší rodina, a to zejména můj manžel a má matka.
* Jak se jako žena, která jednou bude chtít mít děti, díváte na ženy, kterým nedobrovolný zákrok omezil právo mít další děti?
Musím se přiznat, že když jsem se začala případy zabývat, bylo mi 25 let a byla jsem na začátku své profesní dráhy. Vnímala jsem tyto případy víc racionálně než emočně. Nedokázala jsem si příliš představit, jak se cítí žena, která byla sterilizována bez svého souhlasu, i když rozumově jsem chápala, že to musí být velké utrpení. Během práce na případech jsem dozrála jako právník i jako žena a výpověď paní Červeňákové před soudem, kdy popisovala své pocity, mi vehnala slzy do očí. Jsem proto moc ráda, že podruhé jsem měla slzy v očích při vynášení rozsudku. Bylo krásné vědět, že jsem mohla své klientce alespoň takto pomoci, i když teď cítím, že hodnota ženské plodnosti je mnohem vyšší než půl milionu.
Rena Horvátová a Jarmila Balážová
***
STERILIZACE – zbavení reprodukční schopnosti jedince
Iveta Červeňáková
Narozena v roce 1976. Má základní vzdělání a v současné době je nezaměstnaná, žije v Ostravě. Vdaná, má dvě dcery. .
Mgr. Michaela Kopalová
Narodila se v roce 1979 v Brně. Je vdaná. Po promoci na Právnické fakultě MU, kde pokračuje v doktorském studiu mezinárodního práva, pracovala dva roky jako právnička v brněnské organizaci IQ Roma servis. Od roku 2006 pracuje v brněnské Lize lidských práv. V roce 2007 absolvovala vědecký pobyt na Institutu pro evropské, mezinárodní a srovnávací právo Právnické fakulty Univerzity ve Vídni.
Článek vyšel v Romano voďi, 21.11.2007 (str. 4, rubrika Ptáme se za vás)
http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=510780
Středa, 14. listopadu 2007Tiskové zprávy
Tisková zpráva české koalice pro Mezinárodní trestní soud – 14. listopadu 2007
Dnes ve středu 14. listopadu bude vláda projednávat návrh na ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Českou republikou. Česká koalice pro Mezinárodní trestní soud, skupina více než dvaceti českých nevládních organizací, pevně věří, že vláda návrh schválí. Tímto krokem bude odstartován proces ratifikace, který trvá již přes osm let – od roku 1999, kdy Česká republika Statut podepsala. V současné době jsme posledním státem Evropské unie, který se tohoto důležitého světového mechanismu na potíraní genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů neúčastní.
Koalice jednoznačně vítá rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva spravedlnosti po letech nečinnosti předložit návrh na ratifikaci na jednání vlády. „Tímto rozhodnutím česká vláda dokládá, že není lhostejná k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů,“ říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv. Cílem Mezinárodního trestního soudu je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná a tím přispět k jejich prevenci. Mezinárodní trestní soud je podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo, aby ze světa zmizela kultura beztrestnosti pachatelů těch nejstrašnějších zločinů.“
Po schválení vládou musí návrh dále posoudit Parlament, kde k souhlasu s ratifikací bude potřeba 120 poslanců a tři pětiny hlasujících senátorů. „Předpokládáme, že návrh potřebnou většinu v Parlamentu získá. Má podporu premiéra Mirka Topolánka jakož i dvou menších koaličních stran a zároveň opoziční ČSSD,“ uvedl Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv. „Ratifikací se přihlásíme k principům spravedlnosti, ochrany lidských práv a vyjádříme podporu obětem mezinárodních zločinů. To by mělo být přijatelné pro všechny poslance a senátory,“ dodává Kratochvíl. V červenci k ICC jako 105. země přistoupilo Japonsko, kde návrh na ratifikaci byl Parlamentem schválen jednomyslně.
Více než polovina států světa (105 zemí) se již připojila k ICC, který je prvním stálým mezinárodním soudem s pravomocí stíhat jednotlivce obviněné z genocidy, válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Statut Mezinárodního trestního soudu byl schválen za účasti a podpory České republiky na konferenci v Římě v roce 1998. Mezinárodní trestní soud začal působit od 1. července 2002. Rok 2007 představuje pětileté výročí jeho vzniku a devítileté výročí sjednání Římského statutu. Základním principem Soudu je zásada komplementarity, která znamená, že Soud může zasahovat pouze, pokud národní systémy nejsou toho schopny nebo ochotny. V současné době Soud provádí vyšetřování ve čtyřech oblastech: Uganda, Demokratická republika Kongo, Dárfúr (Súdán) a Středoafrická republika. Ve vazbě v Haagu, kde Soud sídlí, se v současné době nacházejí dva obvinění.
Česká koalice pro Mezinárodní trestní soud je volná skupina více než dvaceti českých nevládních organizací, které podporují ratifikaci Statutu ICC Českou republikou. Jádro koalice tvoří Liga lidských práv, Člověk v tísni, Český červený kříž, Amnesty International Česká republika a Česká ženská lobby.
Středa, 14. listopadu 2007Tiskové zprávy
Liga lidských práv přivítala argumenty Evropského soudu pro lidská práva v rozhodnutí ve věci D.H. proti České republice. Soud prohlásil umísťování romských dětí do oddělených škol a tříd za diskriminaci odporující závazkům Česka vyplývajícím z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud ve vyčerpávajícím odůvodnění autoritativně potvrdil právní i faktické argumenty, které Liga uváděla mnohokrát v minulosti české vládě. Ta tak mohla zavčas tomuto rozsudku zabránit.
Navzdory významnému rozhodnutí v konkrétním případě 18 dětí z konce devadesátých let je již teď nasnadě, že bez komplexního přístupu na úrovni jednotlivých základních škol a regionů nebude v praxi problém segregace ve školství uspokojivě vyřešen kvůli vážnému zanedbání situace ani v následujícím období. Liga lidských práv se ani v případě diskriminace romských dětí nezaměřuje jen na kritiku, nýbrž stejně jako v jiných oblastech, kde stát zcela zásadně selhává, sama přichází s kreativními řešeními. Proto pilotně na úrovni Jihomoravského kraje bez ohledu na výsledek soudního sporu na mezinárodní úrovni začala v minulém roce realizovat projekt začleňování romských dětí do běžných tříd a škol. K tomuto tématu pak pořádá i sérii kulatých stolů s řediteli běžných i speciálních škol na jižní Moravě a průběžně konzultuje možnosti zlepšení současné situace na základě zahraničních příkladů dobré praxe s experty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity i ministerstva školství. Vedle toho vzdělává ředitele, pedagogy i pracovníky České školní inspekce v oblasti diskriminace.
Liga také vyvinula ve spolupráci s pedagogickými experty certifikát Férová škola. Tento certifikát může v budoucnosti získat pouze taková základní škola, která splňuje kritéria rovného zacházení, integrace a dodržování lidských práv žáků, včetně všech dětí, kteří se nějakým způsobem odlišují. Splnění podmínek certifikátu ze strany většiny základních škol by mohlo být zásadním krokem k odstranění převládající diskriminace romských dětí. Je ovšem třeba zdůraznit, že se certifikát Ligy zaměřuje na integraci všech dětí, které se nějakým způsobem z pohledu majority odlišují, nikoli jen romských.
Liga se vzhledem k naléhavosti problému opakovaně snažila otázku převládající diskriminace Romů v základním školství začlenit do vládní zprávy o lidských právech, zejména pak v posledních dvou letech. Vláda však odmítala tuto věc do svých zpráv – narozdíl od nezávislých mezinárodních institucí – zařadit. Dlouhodobá cenzura a odmítání problému se tak vládě nevyplatily a Česká republika v tomto ohledu zaznamenala díky významnému rozhodnutí značnou mezinárodní ostudu. Stejně jako státy na jihu Spojených států v případě slavného rozsudku Brown v. Board of Education, kterým Nejvyšší soud USA odstartoval v padesátých letech rasovou desegregaci, bude Česká republika v budoucnosti díky „ostravskému rozsudku Evropského soudu“ mezinárodně známá jako území, kde byla léta popírána a neřešena diskriminace romských dětí v základním školství. Připomeňme, že v minulých měsících tuto otázku bagatelizovala i ministryně specializovaná na lidská práva ze strany, která se snažila získat část veřejnosti na svou stranu svým zaměřením na ochranu lidských práv. V oblastech nejzávažnějšího, hromadného a dlouhodobého porušování lidských práv, kde je důsledná ochrana spojena se ztrátou politických bodů – odškodnění sterilizovaných romských žen, skončení segregace romských dětí – ovšem tato strana od počátku spoluvládnutí, stejně jako její koaliční partneři a vláda předešlá, zatím selhává. Liga tímto apeluje na vládní představitele odpovědné za situaci v oblasti lidských práv, aby nepodceňovali situace na něž dlouhodobě preventivně upozorňují nevládní organizace na vnitrostátní úrovni a tím zavčas zabránili mezinárodním soudním skandálům a zejména porušování lidských práv nejbezbranějších skupin obyvatel.
Liga vydala v tomto roce k problematice v češtině:
– dvě systémová doporučení (policy papers)
http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-2-p2
http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-4-p4
– odbornou publikaci Stigmata – segregovaná výuka Romů ve školách střední a východní Evropy ve spolupráci s Evropským centrem pro práva Romů
http://www.llp.cz/cz/publikace/manualy-a-studie/stigmata-p13
– příručku pro ředitele základních škol s názvem Férová škola nediskriminuje
http://www.llp.cz/cz/publikace/prava-v-souvislostech/ferova-skola-nediskriminuje-p105
– zjednodušené „patero“ základních problémů vycházející z výše uvedených dokumentů, které Liga zpracovala pro členy Rady vlády pro záležitosti romské komunity v srpnu tohoto roku naleznete v příloze
Aktivity Ligy v této oblasti byly podpořeny nadací NROS z prostředků Evropské unie a českou vzdělávací společností Tutor. Záštitu nad kulatými stoly s názvem „Férová škola“ pro ředitele škol převzalo velvyslanectví USA v Praze.
Pondělí, 12. listopadu 2007Zprávy z médií
Čerstvá maminka Eva Hanzelková má pár týdnů po porodu docela jiné starosti, než by se dalo očekávat. Soudí se se státem kvůli rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, který na základě žádosti nemocnice nařídil sociálním pracovnicím, aby jí v doprovodu policie dítě odebraly, pokud se s nimi odmítne vrátit zpět do porodnice.
Eva Hanzelková chtěla v porodnici strávit co nejméně času, o čemž informovala i lékaře. Porod byl bezproblémový, narodil se jí zdravý syn Miroslav. Tři hodiny po porodu se rozhodla, že odejde se svým synem domů, což o hodinu později také udělala. Lékaři se jí v tom snažili zabránit, jelikož bylo podle nich příliš riskantní opustit nemocnici tak brzy. Matka chtěla podepsat revers, ve kterém by převzala odpovědnost na sebe, to jí však nebylo umožněno. Odešla tedy bez reversu s tím, že lékařskou péči má zajištěnou prostřednictvím své dětské lékařky. Věci se daly do pohybu poté, co nemocnice zjistila, že tato lékařka je na dovolené. Soud vydal rozhodnutí a Evě Hanzelkové zaklepaly na dveře sociální pracovnice s policií.
“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili se do porodnice vrátit,” říká Hanzelková. Právníci to kritizují. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” říká právník Zbyněk Valenta. “Jedná se o omezení práv občana,” shoduje se s ním prezident Svazu pacientů Luboš Olejár. Podle něj však není vinna nemocnice, nýbrž soud. Eva Hanzelková ve sporu nezůstala sama. Obrátila se na Ligu lidských práv, která se rozhodla jí pomoci. “Podáme odvolání proti rozhodnutí soudu a pak i žalobu proti státu za újmu, kterou jí soud způsobil,” říká zástupkyně ligy Michaela Kopalová. K případu se vyjádřila také ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Postup lékařů byl v tomto případě protiprávní, protože porušil ústavně zaručená práva na svobodu, soukromí a rodinný život i mezinárodní úmluvy,” říká Stehlíková. Důvodem k takto zásadnímu zásahu do práv osobní svobody a práv rodičů může být podle Stehlíkové pouze “akutní potřeba provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytného k záchraně života nebo zdraví dítěte v případě, kdy rodiče odpírají souhlas k jeho provedení.”
***
Podle Evy Hanzelkové byl před čtyřmi hodinami narozený Mireček v pořádku, a proto si ho odvezla domů
“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili vrátit se do porodnice,” říká matka dítěte, Eva Hanzelková. “Zůstat v porodnici po porodu je právo matky, nikoliv povinnost,” prohlásila ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Jednání nemocnice nemá v legislativě oporu,” uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” míní právník Zbyněk Valenta. S tím souhlasí i Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů.
Názor redakce: v neobvyklé situaci se nějaké chyby dopustili všichni
Eva Hanzelková jistě má právo o svém dítěti rozhodovat, pokud není v přímém ohrožení života, což po porodu nebylo. Soud nicméně jednal v časovém presu na základě informace z nemocnice, která mluvila o ohrožení dítěte. Je ale také pravda, že bylo od matky trochu nezodpovědné opouštět takto brzy nemocnici, když věděla, že její pediatrička je na dovolené. V případě náhlé zdravotní komplikace je ale nemocnice vzdálená zhruba stejně jako ordinace dětské lékařky. V době, kdy stále více žen rodí přímo doma, lze tedy o vážném ohrožení mluvit jen stěží.
Článek vyšel v Rodina & zdraví (str. 60, rubrika Kdo z koho)
Úterý, 30. října 2007Aktuality
Liga vydala praktický manuál pro všechny, kteří se setkali s nedobrovolnou hospitalizací v psychiatrické léčebně. Krok za krokem Vám poradíme jak napsat odvolání proti soudnímu rozhodnutí o zákonnosti převzetí ve zdravotnickém zařízení. Manuál obsahuje vzor k vytištění, seznam aktuáních adres soudů a praktické ukázky textu odvolání.
