Čtvrtek, 17. ledna 2008Zprávy z médií
Praha – Sociální pracovníci v Česku údajně nepracují dostatečně s rodinami, jimž hrozí odebrání dětí do ústavu. Kvůli nedostatku financí je totiž pro obce výhodnější, když soud dítě umístí do ústavu a odpovědnost za osud dětí se přenese na stát. Na semináři o rodině v Poslanecké sněmovně to uvedl Petr Bittner z Ligy lidských práv. V ústavech pro kojence a velmi malé děti žilo loni zhruba 1500 dětí, polovina z nich se tam dostala kvůli sociálním problémům rodičů.
Sanace rodiny, jejímž cílem je zabránit umístění dítěte do ústavu, prý představuje pro obce nákladné řešení. Liga lidských práv proto doporučuje, aby se obce finančně podílely na nákladech ústavní péče dětí, aby byly lépe motivovány k jiným řešením. Podle Hany Žurovcové z organizace Vzájemné soužití to prý podobně funguje například v Rakousku.
Česká republika je dlouhodobě kritizována za vysoký počet dětí umístěných v ústavech. Problémem sociálně-právní ochrany dětí v Česku je podle odborníků roztříštěnost kompetencí mezi obce, kraje a několik ministerstev. Bittner to nazval „bezvládným trojvládím“. Podle statistik v ústavech žije asi 20.000 dětí, z toho v dětských domovech je jich téměř 5000.
Podle Žurovcové neodebírají soudy děti z rodiny proto, že by byly týrané nebo zneužívané. Často spíše proto, že rodina nemůže zajistit dítěti důstojné bydlení, neposílá je do školy nebo je nevodí k lékaři. Mnohdy jde ale podle Žurovcové o to rodině pomoci se základními věcmi v domácnosti, které je třeba nenaučili vlastní rodiče, a situace se upraví.
Experti si částečné změny slibují od Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální politiku, který by měl vzniknout v roce 2009. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce na úřad znovu centralizovat některé pravomoci krajů a obcí. Sjednotila by se tak například metodická práce sociálních pracovníků.
Ministerstvo práce a sociálních věcí chce podle jeho náměstka Mariána Hoška získat v budoucnu více peněz na sociálně-právní ochranu dětí. Směřovat by měly do zvýšení počtu sociálních pracovníků a do podpory neziskového sektoru. V současnosti ministerstvo zahájilo pravidelná meziresortní setkávání, která by měla provázat právě odborníky tolik kritizovanou roztříštěnost pravomocí.
Článek vyšel dne 17.1.2008 na www.ceskenoviny.cz, naleznete jej zde.
Pondělí, 14. ledna 2008Aktuality
Okresní soud v Jičíně v těchto dnech definitivně uzavřel kauzu paní D., která trpí psychiatrickým onemocněním. Případ se táhl od listopadu 2006, kdy soud na návrh sociálních pracovnic předběžným opatřením odebral paní D. jedno z dětí a umístil jej do ústavu, kde strávil 10 měsíců. Po tuto dobu probíhalo soud o tom, zda bude u obou dětí nařízena ústavní výchova vzhledem ke schopnosti matky své děti řádně vychovávat a pečovat o ně.
Matku zastupovala právnička Ligy v rámci projektu „Děti z ústavů!“ a podařilo se dosáhnout zrušení předběžného opatření a následně i zastavení řízení o ústavní výchově za současného stanovení dohledu. Následně však bylo soudem z vlastního podnětu zahájeno řízení o omezení způsobilosti matky k právním úkonům, které by ve výsledku znamenalo odejmutí rodičovské zodpovědnosti a tím odebrání obou dětí. I toto řízení však bylo na základě znaleckého posudku zastaveno.
Liga v současnosti vzhledem k pochybením, která spatřuje v postupu soudu, připravuje žádost o odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nuceným desetiměsíčním pobytem syna paní D. v ústavu. Práce Ligy na tomto případu vychází z poznatků v zemích západní Evropy, že i psychicky nemocná matka má plnou způsobilost k výchově svých dětí. Výchova z její strany bývá nesrovnatelně lepším řešením než umístění dítěte do odlidštěného prostředí ústavu.
Pátek, 11. ledna 2008Zprávy z médií
České soudy často rozhodují v řízeních o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům příliš mechanicky a nezohledňují individuální odlišnosti v projednávaných případech. Uvedl to Ústavní soud (ÚS) ve středečním verdiktu, kterým dal za pravdu stížnosti ženy zbavené způsobilosti kvůli duševní chorobě.
Praxi soudů kritizují i občanská sdružení Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených, která na verdikt ústavních soudců upozornila. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, napsal v rozhodnutí ÚS soudce zpravodaj Jiří Nykodým. “Soudy při rozhodování o základních otázkách lidské existence rozhodují paušálně a mechanicky, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivci. Taková praxe je nepřijatelná a svým způsobem nebezpečná,” uvedl.
Podle právníka občanských sdružení Davida Zahumenského často chybí respekt k právům a důstojnosti osob se zdravotním postižením. O nesprávných zvyklostech svědčí podle něj i loňské statistiky ministerstva vnitra. V ČR podle nich žilo 23 283 lidí zcela zbavených způsobilosti k právním úkonům a 3893 lidí s omezenou způsobilostí. Poměr by prý měl být opačný.
Ústavní soud rozhodoval v případu ženy z Prahy, která byla v roce 2000 zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům. V posledních letech se snažila rozhodnutí soudů zvrátit. Uspěla až nyní u ÚS.
Článek vyšel v deníku Právo dne 11. 1. 2008 (str. 7, rubrika Zpravodajství)
Článek vyšel také v deníku Haló noviny dne 11. 1. 2008 (str. 14, rubrika Z domova)
Čtvrtek, 10. ledna 2008Zprávy z médií
ÚS: S člověkem nelze manipulovat jako s věcí
Brno – Ústavní soud kritizoval praxi českých soudů v případech, kdy zbavují lidí s duševním onemocněním či mentálním postižením právní způsobilosti.
Postupují formálně, nekriticky přejímají znalecké posudky a často tak porušují práva těchto lidí, uvedl.
Formuloval toto hodnocení ve verdiktu vyneseném ve prospěch ženy, která se sedm let marně snažila získat soudně odebranou způsobilost k právním úkonům zpět.
Nebezpečná praxe
Na základě statistik totiž bylo v Česku zbaveno způsobilosti 23 tisíc lidí, naopak pouze částečné zbavení způsobilosti se dotklo asi tří tisíc lidí.
A není podle ústavních soudců v pořádku.#infobox
„Soudy při rozhodování o základních otázkách lidské existence rozhodují paušálně a mechanicky, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivci. Taková praxe je nepřijatelná a svým způsobem nebezpečná, neboť vede k poškozování práv člověka jako jednotlivce,“ uvedl senát Ústavního soudu pod vedením Dagmar Lastovecké.
Podle ústavních soudců není možné s člověkem manipulovat jako s věcí.
Starala se o matku
Žena, jejíž žádosti soudci vyhověli, do svých padesáti let žila s matkou, které se o vše starala. Po její smrti se ale nebyla schopna se o sebe postarat, neplatila tak nájemné.
Městský úřad proto navrhl, aby soud vymezil možnost alespoň úhrady nájmu opatrovníkem. Soud však ženu zbavil způsobilosti k právním úkonům úplně.
A žena neuspěla ani se žádostí o vrácení způsobilosti, a proto se obrátila na Ústavní soud. Uvedla, že byla porušena její práva na nedotknutelnost osobnosti, ochranu soukromého a rodinného života, způsobilost mít práva a právo volit.
Po sedmi letech se dočkala zastání
Ústavní soudci jí dali zapravdu. Po sedmi letech od verdiktu soudu, který ženu zbavil způsobilosti.
„Postup soudu v tomto posuzovaném případě nese rysy typické pro postup soudů v těchto věcech, je charakterizován formálním, schematickým pohledem na projednávaný případ bez snahy o individuální a naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků,“ uvedli ústavní soudci.
„Závěr soudu o úplné nezpůsobilosti stěžovatelky ke všem právním úkonům se tak dostal do extrémního rozporu s provedenými důkazy,“ dodali.
Podle právníka sdružení MDAC a Ligy lidských práv Davida Zahumenského se v Česku nejedná o izolovaný případ, ale o přetrvávající praxi.
„Klienti s duševním onemocněním či mentálním postižením, kteří mají problém se v některé oblasti samostatně rozhodovat, jsou namísto podpory zbavováni možnosti o sobě rozhodovat a stávají se pouhými loutkami svých opatrovníků. Jsou tak v důsledku vyloučeni ze života ve společnosti,“ uvedl Záhumenský.
Zdroj: aktualne.cz
Čtvrtek, 10. ledna 2008Tiskové zprávy
Ústavní soud vyhověl stížnosti paní M. a deklaroval porušení práva na soukromý a rodinný život, volebního práva a způsobilosti mít práva tím, že jí obecné soudy nenavrátily způsobilost k právním úkonům. Soud potvrdil, že u paní M. nebyly nikdy dány důvody pro úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům a že se jedná o systémový problém.
MDAC a Liga zastupovaly paní M. (která si nepřeje, aby její totožnost byla prozrazena) v řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům. Přestože paní M. žije samostatně ve svém bytě, byla z důvodu, že se dostala do dluhů, zbavena způsobilosti. Samotný rozsudek, kterým se tak stalo, obsahuje řadu rozporů. Vzhledem k tomu, že soudy odmítly způsobilost klientce navrátit, obrátila se se stížností na Ústavní soud. A uspěla.
Ústavní soud potvrdil, že se jedná o systémový problém české soudní praxe: Postup soudu v tomto posuzovaném případě nese rysy typické pro postup soudů v těchto věcech, je charakterizován formálním, schematickým pohledem na projednávaný případ bez snahy o individuální a naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků, v nichž jsou mnohdy formulovány odpovědi na dotazy soudu, které překračují meze odborného posouzení a zasahují přímo do rozhodování soudu tím, že dávají přímý návod, jak má soud ve věci rozhodnout.
Právní zástupce paní M. Ústavnímu soudu předložil mj. statistiku Ministerstva vnitra ČR, podle které bylo v ČR ke dni 30. července 2007 3.893 osob omezeno ve způsobilosti k právním úkonům, ale 23.283 osob způsobilosti zcela zbaveno. Ústavní soud v odůvodnění potvrdil, že zbavení způsobilosti k právním úkonům je u nás zneužíváno, když prohlásil, že jde o zjevný nonsens, protože ta čísla by zřejmě měla být zcela opačná.
Podle právníka MDAC a Ligy Davida Zahumenského se nejedná o izolovaný případ, ale o přetrvávající praxi, kdy v ČR nejsou respektována práva a důstojnost osob se zdravotním postižením. Klienti s duševním onemocněním či mentálním postižením, kteří mají problém se v některé oblasti samostatně rozhodovat nebo své rozhodnutí komunikovat, jsou namísto podpory, která by odpovídala jejich individuálním potřebám, zbavováni možnosti o sobě rozhodovat a stávají se pouhými loutkami svých opatrovníků. Jsou tak v důsledku vyloučeni ze života ve společnosti.
České vláda se v Národní plánu podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 – 2009 zavázala do konce roku 2007 situaci změnit, dosud však nebyly odpovídající kroky učiněny. MDAC a Liga se snaží reagovat na tuto situaci a proto vypracovaly systémové doporučení, které vyzývá k odborné diskusi a legislativním změnám, které by uvedly českou úpravu poskytování podpory osobám s duševní poruchou v soulad s moderními světovými trendy.
Text systémového doporučení MDAC a Ligy Rozhodování osob s duševní poruchou: zásady pro poskytování asistence ke stažení zde: http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-6-p6
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy, mobil: +420 777 306 906 (Brno)
Jan Fiala, právník MDAC, tel: +36 1 413 2730 (Budapešť)
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
