Středa, 5. listopadu 2008Tiskové zprávy
Brno – 5. listopadu 2008 – Ve věci protiprávní sterilizace paní Ivety Červeňákové dnes Vrchní soud v Olomouci potvrdil, že Městská nemocnice v Ostravě postupovala nezákonně, odškodnění však oběti nepřiznal. Podle Vrchního soudu v Olomouci nemá kvůli tříleté promlčecí lhůtě paní Červeňáková na finanční odškodnění nárok. Za trvalou fyzickou i psychickou újmu by tedy žena měla obdržet od Městské nemocnice v Ostravě pouze omluvu.
Krajský soud v Ostravě v říjnu loňského roku rozhodl, že Ivetě Červeňákové, kterou lékaři bez jejího souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásahu čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě. Nemocnice se proti rozsudku odvolala. Vrchní soud v Olomouci dnes rozhodnutí Krajského soudu potvrdil, nárok paní Červeňákové na odškodnění však označil za promlčený. A to i přesto, že Nejvyšší soud v roce 2003 a opakovaně v roce 2007 rozhodl, že nárok na finanční odškodnění za zásah do ochrany osobnosti se nepromlčuje.
Liga na pravděpodobný výsledek u Vrchního soudu v Olomouci upozorňovala od počátku. Michaela Kopalová, právnička Ligy lidských práv, která Ivetu Červeňákovou v případu zastupuje říká, že „Nejvyšší soud rozhodl v minulosti v obdobných případech vícekrát, že se tento nárok v rámci ochrany osobnosti nepromlčuje. Proto nezbývá než podat dovolání a věřit, že nejvyšší stupně hierarchie českých soudů budou ctít jak svoje vlastní dřívější rozsudky, tak principy právní jistoty a legitimního očekávání v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.“ Jedině tak nebude mít případ finále na mezinárodní úrovni ve Štrasburku.
Další informace k případu:
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když byla paní Červeňáková pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Bližší informace o případu poskytne:
Michaela Kopalová, právní zástupkyně paní Červeňákové, mobil: 737 951 323
David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Pondělí, 3. listopadu 2008Tiskové zprávy
Brno – 3. listopadu 2008 – Ve středu 5. 11. ve 13 hodin se v budově Vrchního soudu v Olomouci na adrese Masarykova 1 v místnosti č. 108 bude rozhodovat o odvolání Městské nemocnice v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci protiprávní sterilizace paní Ivety Červeňákové.
Důležité informace k případu:
Krajský soud v Ostravě dne 12. 10. 2007 rozhodl, že Ivetě Červeňákové, kterou lékaři bez jejího řádného souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásahu čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě.
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když byla paní Červeňáková pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Jak uvedla Liga lidských práv již ve společné tiskové zprávě s Mezinárodní federací lidských práv (FIDH) z 9. prosince 2007, přiznání odškodnění je v tomto případě ohroženo překvapivým vývojem judikatury Nejvyššího soudu. Navzdory ustálené judikatuře senátu Nejvyššího soudu, který poprvé v roce 2003 a opakovaně v roce 2007 rozhodl, že nárok na finanční odškodnění za zásah do ochrany osobnosti se nepromlčuje, se kolegium Nejvyššího soudu v rozporu s principem právní jistoty rozhodlo, že na počátku roku 2008 zveřejní ve svojí „zelené sbírce“ nejdůležitějších rozhodnutí nikoli jeden z vlastních rozsudků, nýbrž rozsudek nižší soudní instance – Vrchního soudu v Olomouci. Podle rozsudku tohoto soudu se tento nárok promlčuje. To znamená, že senát „tří P.“ (soudci Pavlík, Puškinová a Podolka) Nejvyššího soudu je tímto novým rozhodnutím kolegia nucen rozhodovat do budoucna v rozporu se svojí vlastní judikaturou, která vzbudila u řady žalobců – v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva – legitimní očekávání. Vzhledem k rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu budou zřejmě muset být tyto případy, včetně případů protiprávních sterilizací, v nichž nebudou naplněna „legitimní očekávání na finanční odškodnění za zásahy do ochrany osobnosti“ vyplývající z judikatury jeho vlastního specializovaného senátu, předloženy k posouzení Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Bližší informace o případu poskytne:
David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Michaela Kopalová, právní zástupkyně paní Červeňákové, mobil: 737 951 323
Pátek, 31. října 2008Aktuality
Centrum advokacie duševně postižených a Liga lidských práv spustily novou webovou stránku www.reformaopatrovnictvi.cz, jejímž cílem je informovat a poskytovat prostor k diskusi o reformě právní úpravy opatrovnictví a uplatňování způsobilosti k právním úkonům osob s postižením. Reforma směřuje k tomu, aby byla více respektována práva osob s postižením a aby bylo podporováno jejich sociální začleňování.
V dubnu 2008 jsme iniciovali vznik koalice nevládních organizací a akademických institucí, které vytvořily společný návrh reformy formou připomínek k návrhu nového občanského zákoníku a zaslaly jej ministru spravedlnosti. V současné době se o připomínkách jedná.
Na stránce naleznete nejen návrh nového občanského zákoníku a připomínky k němu zaslané ministrovi spravedlnosti, ale i pracovní materiály, ze kterých připomínky vycházejí, důležité mezinárodní dokumenty, publikace MDAC a Ligy a další dokumenty k tomuto tématu. Také vy se můžete podílet na vytváření obsahu stránky vkládáním přípěvků do rubriky Fórum.
Pátek, 24. října 2008Zprávy z médií
Dne 16. 9. 2008 rozhodl Vrchní soud v Praze, že bývalí policisté Marek Vraštil a Karel Berousek se musí omluvit rodině Danišových (matce a synovi) za to, že v květnu roku 2003 kolem půlnoci vnikli protiprávně do jejich bytu. Vraštil se jim musí omluvit také za to, že je napadl, a zaplatit třem členům jejich rodiny náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 110 000 Kč.
Marek Vraštil se navíc musí omluvit paní Danišové za to, že ji v bytě napadl, udeřil ji pěstí, strkal do ní atd.
Po jeho útoku byla čtrnáct dní v pracovní neschopnosti.
Kromě fyzického násilí častoval Vraštil paní Danišovou vulgárními výrazy, z nichž některé měly rasistický podtext – za to se jí musí též omluvit. Synovi náleží Vraštilova omluva dále také za to, že ho napadl, škrtil a nadával mu, v důsledku tohoto napadení byl týden v pracovní neschopnosti. V trestním řízení byli oba útočníci odsouzeni ze trestný čin porušování domovní svobody pouze k podmíněným trestům. Orgány činné v trestním řízení z nevysvětlitelných důvodů vůbec neprověřovaly indicie o možném rasovém motivu útoku, ačkoli hned od počátku šetření věděly o rasistických nadávkách, které Vraštil použil. Z letargie neprobudilo vyšetřující orgány ani to, že je na jejich pochybení v trestním řízení upozorňovali právníci Ligy lidských práv, kteří rodinu po celou dobu zastupovali. Stejně tak neteční byli i k celkem jasnému podezření, že zejména Marek Vraštil mohl svým jednáním spáchat i další trestné činy např. ublížení na zdraví či násilí proti skupině či jednotlivci. České soudy bývají podle mne často přehnaně opatrné ve svém rozhodování a též značně skoupé, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Z těchto důvodů je zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který nejenže správně odhalil a odsoudil rasistický podtext nadávek, ale přiznal obětem útoku i náhradu nemajetkové újmy, jednoznačným úspěchem.
Potud je vše dobré. Podívejme se však na celý příběh ještě jednou z jiného úhlu a zamysleme se nad tím, jaký signál vysílá zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze. Představte si, že se něco podobného stane vám. V noci, když spíte, vtrhnou do vašeho bytu cizí násilníci, které jste nikdy neviděli, napadnou vás a ostatní členy vaší rodiny, budou vám nadávat a vyhrožovat. „Cikáni zkurvení, vás by bylo nejlepší vystřílet!“ – mimo jiné i to křičel bývalý policista Vraštil, jak potvrdily oběti jeho útoku. Jak byste se cítili? Jakou náhradu za vytrpěnou újmu byste požadovali? Jednotlivým členům rodiny Danišových soud přiznal jako náhradu nemajetkové újmy v penězích 50 tis., 20 tis. a 40 tis. korun. Zda toto zadostiučinění vnímají jako dostačující také Danišovi, to mohou posoudit jen oni sami.
Přiměřené zadostiučinění např. ve formě omluvy nebo i v penězích musí plnit několik základních funkcí. Předně musí představovat satisfakci za to, co museli prožít.
Další významnou funkcí náhrady nemajetkové újmy, kterou dle mého názoru české soudy podceňují, je funkce preventivní. Rozsudek má protiprávní jednání jasně odsoudit a odradit potenciální následovníky, kteří by snad chtěli provést něco podobného. Rozsudek soudu v sobě odráží taktéž hodnoty, na nichž je tato společnost vystavěna a jichž si váží. Úcta k hodnotám, jako je lidské zdraví, život, soukromí či nedotknutelnost lidské osobnosti, se musí zrcadlit v normách, kterými se naše společnost řídí. Jak ve světle těchto kriterií obstál rozsudek Vrchního soudu v Praze? Odsouzení rasově motivovaných nadávek, stanovení povinnosti obou žalovaných omluvit se příslušným členům rodiny Danišových a povinnost žalovaného Vraštila zaplatit na náhradě nemajetkové újmy 110 000 Kč patří k jednoznačným pozitivům tohoto rozhodnutí, ačkoli přiznaná náhrada měla být podle mého názoru výrazně vyšší.
Kde však rozsudek kulhá daleko za tím, že by plnil výše popsané funkce? Soud nestanovil druhému žalovanému – Berouskovi – žádnou povinnost nahradit rodině Danišových nemajetkovou újmu. Zřejmě se mu zdálo, že když v noci někomu protiprávně vnikne do bytu a přihlíží tomu, jak jeho „kamarád“ policista bije jeho obyvatele a nadává jim, postačí, když se jim za to písemně omluví. Nejsem si jist, do jaké míry je v tomto případě doporučený dopis satisfakcí pro poškozené či jak moc odradí někoho od toho, aby jen přihlížel násilí, kterého je svědkem. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v této části jistě neplní svou funkci satisfakční ani preventivní. Co je ovšem nejsmutnější, vyjadřuje postoj příslušných soudců k hodnotám, jako je soukromí či lidská důstojnost. Rozsudek ve vztahu k žalovanému Berouskovi připomíná spíše napomenutí malého dítěte ve smyslu, že něco takového se přece nedělá. Jenže Berousek není malé dítě, ale bývalý policista, který spáchal trestný čin. Pouhá omluva za jeho jednání je tedy málo.
Článek vyšel dne 24. 10. 2008 v časopise Romano vod’i.
Čtvrtek, 16. října 2008Aktuality
Ve středu 15. října 2008 proběhlo na Právnické fakultě UP v Olomouci úvodní školení o právech pacientů. Tříhodinového vzdělávacího bloku se zúčastnilo 14 studentek a studentů právní kliniky. Vedle nácviku rozhovoru s klientem se studenti praktickou formou seznámili s právní úpravou přístupu do zdravotnické dokumentace, informovaného souhlasu, povinného očkování nebo např. náhrady škody na zdraví. Studenti se zapojují do studentské právní poradny a pod vedením právníků Ligy budou řešit i problémy, se kterými se na centrum obrátí pacienti.
V rámci projektu „Férová nemocnice“ se Liga vedle dalšího snaží zvýšit přístup pacientů k informacím o tom, jaká mají práva a jak mohou svá práva vymoci. Ve spolupráci s olomouckou právnickou fakultou tak Liga posílí své působení i na region Střední Morava.
