Pondělí, 2. února 2009Zprávy z médií
Jaké ponaučení si bere policie ze zabití Hoang Son Lama
Figurant přežije vždy, horší je to v reálu.
Scénář toho večera patří pro spoustu lidí k nočním můrám.
Tentokrát se naplnil poté, co občané jedné z brněnských ulic zavolali policii na vietnamského souseda, který se jim zdál příliš hlučný. Třiačtyřicetiletý Hoang Son Lam zásah nepřežil. Detaily neznáme, ale vše nasvědčuje tomu, že jeden z trojice policistů mu za přihlížení kolegů zlámal žebra a protrhl slezinu. Tragický případ řeší inspekce, policistům hrozí až patnáctileté vězení, ministr vnitra násilí odsoudil a uklidnil veřejnost, že se jedná o ojedinělé selhání. Podrobnější pohled na to, co česká policie podniká, aby se podobné útoky neopakovaly, ale moc klidu nenabízí.
Kde má ta čísla?
V policejní škole všichni probírali, že nejdůležitější je vše dobře vyhodnotit a najít správný postup. Smysl je jasný: zklidnit situaci a zabránit zbytečnému násilí, v případě zranění ihned zavolat lékaře a informovat ho, co se stalo. V brněnské Körnerově ulici se to začátkem ledna nepodařilo hned několikrát. Obrana nočního klidu přinesla útok uniforem na jednoho z nájemníků. Policisté ho tutlali a nezavolali zraněnému záchranku. Lékař přijel až poté, co oběť na služebně zkolabovala. Nikdo ho ale neinformoval o tom, co se přesně stalo. Zranění, která vedla ke smrti, odhalila až pitva.
Hoang Son Lam měl zřejmě kontakty s brněnským podsvětím, a tak se policii dařilo dva týdny vše držet pod pokličkou. Incident se provalil až poté, co byli zasahující policisté postaveni mimo službu: jsou vyšetřováni za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, pravděpodobný útočník ještě za ublížení na zdraví s následkem smrti.
Policie to stíhání vydává za důkaz, že v Česku je násilí ozbrojených strážců pořádku pod kontrolou. Jak se to vezme. Znepokojivý je například fakt, že nikdo na vnitru neví, co přesně vlastně policisté lidem dosud provedli. Příklad: v uplynulých šesti letech bylo za zneužívání pravomoci veřejného činitele ročně odsouzeno průměrně 150 policistů. Za posledních deset let bylo 234 policistů odsouzeno za úmyslné ublížení na zdraví.
Tato čísla ale zahrnují úplně všechno: dopravní nehody i zabití člověka. Inspekce podle své mluvčí nesleduje ani počet zabitých, ani zraněných, ani v jaké souvislosti k tragédiím došlo. „Už několik let říkáme, že by policie měla sledovat data o agresivním jednání policistů,“ říká právník Ligy lidských práv Jiří Kopal a dodává, že podle něj ve většině pochybení policistů ani nedojde k obvinění.
Policejní funkcionáři namítají, že to není pravda, ale žádná čísla, která by skutečný počet případů — a výsledky vyšetřování — doložila, nikdo nemá.
Policie tápe, jak zamezit brutalitě ve vlastních řadách.Zkusme si udělat neúplný obrázek sami. Zběžný pohled do starých novin nabízí alespoň několik střípků — tedy násilí, po nichž k obvinění došlo. Třeba případ policisty Jaroslava Krafta, který v roce 1994 na Rokycansku dal opilému řidiči Josefu Šoltýsovi tak silné rány do břicha, že Šoltys zemřel. Kraft čekal na konečné rozhodnutí soudu 13 let, dostal tříletý trest. Ve stejném roce zemřel ve Františkových Lázních Němec Matthias Poser, který na varování policie nezastavil, jeho krajana Markuse Rankela zabila kulka, která omylem vyšla ze zbraně kontrolujícího policisty Pavla Šacha. Před čtyřmi lety zkopal kriminalista Daniel Grofek v Olomouci podezřelého lupiče tak, že zadržený na následky zranění zemřel. První jmenovaní odešli ze soudní síně s trestem osm měsíců, olomoucký policista dostal dva a půl roku vězení (za ublížení na zdraví s následkem smrti pachateli běžně hrozí až pět let). Teď nejde o to, že popsané příklady úmrtí policejní rukou se nakonec dostaly až do soudní síně. Podstatnější je, že žádný z nich — a ani žádný z mnoha jiných — nepoužívá policie jako model, díky němuž by bylo možné dalším neštěstím předcházet.
Žádná školení
S nepřiměřeným policejním násilím se samozřejmě potýkají i jiné země. Za hranicemi jde často o ostře sledované případy. Tlak veřejnosti někdy nese výsledky, jako se to stalo v devadesátých letech v New Yorku, kde byli za násilné excesy potrestáni nejen zasahující policisté, ale i šéfové, kteří je nedokázali ihned odhalit.
V Česku, kde policejní šéfové beztrestně obhajují násilí svých lidí při zákrocích proti technařům a schvalují fakt, že mlátičky si zakrývají identifikační štítky, je vše složitější. Na otázku, proč si policie nevede statistiku nepřiměřeného násilí ve vlastních řadách a jak se kontroluje, zda policisty neovlivňují při práci předsudky vůči menšinám, nedokáže odpovědět ani ministr, ani jeho inspekce.
„To nedohledáme, je to už nějaký pátek,“ popisuje Ladislav Böhm, tiskový mluvčí chebské policie, jak jeho lidé analyzovali zmíněnou smrt Matthiase Posera. Podobnou praxi potvrzuje i vedoucí rokycanské policie Ladislav Königsmark, který měl ve svém týmu odsouzeného Jaroslava Krafta: „Policistů ve službě je nedostatek, musí být v ulicích, a ne na školení.“ A v Olomouci se všechno svádí na přílišnou brutalitu jednoho kolegy. „Všichni byli ještě jednou seznámeni s předepsaným postupem při zákroku,“ říká Zdeněk Šebestík, někdejší nadřízený odsouzeného Daniela Grofka.
Náměstek policejního prezidenta Jiří Houba v této situaci doporučuje spoléhat na systém. „Systémově je všechno ošetřeno dostatečně, policista někdy prostě násilí použít musí. Hlavní je, že v případě zranění zadrženého musí ihned zavolat záchranku,“ vrací se Houba k brněnskému případu. Poukazuje na to, že pokud se prokáže, že policisté z Brna udělali chybu právě tady, hrozí jim až dva roky ve vězení za neposkytnutí pomoci nebo za těžkou újmu z nedbalosti.
Česká policie je navíc přesvědčena, že agresivní jedince do budoucna odhalí přijímací test. Právě na psychotestech dnes pohoří až 60 procent uchazečů o práci. Případy násilí u policistů mají ale podle psychologů z branže hlubší podtext. „Osobnost člověka se během let výrazně vyvíjí. Potřebovali bychom s policisty pracovat průběžně a navštěvovat je pravidelně na jejich pracovišti,“ přiznává policejní psycholog Vladimír Voska. Potíž je v tom, že na 42 tisíc sloužících policistů je „nasazeno“ pouhých 34 psychologů. Na dotaz, jestli se bude jejich počet zvyšovat, odpovídá tiskové oddělení ujištěním, že „v současné době se situace analyzuje a připravuje se nová koncepce“. Jestli bude psychologů více a jak budou s policisty pracovat, však nevíme. Dnes je pro policisty konzultace s psychologem dobrovolná a využívá ji jen málo příslušníků. „Bojí se, že kdyby na sebe něco prozradili, tak přijdou o práci,“ doplňuje praxi Vladimír Voska.
Článek byl zveřejněn dne 2. 2. 2009 v časopise Respekt a na jeho internetových stránkách (http://www.respekt.cz/).
Středa, 28. ledna 2009Tiskové zprávy
Ve dnech 17. – 21. ledna proběhla na území Izraele, Egypta a okupovaných palestinských územích mise organizovaná Mezinárodní federací lidských práv (FIDH), Evropsko-středomořskou sítí lidských práv a Mezinárodní komisí právníků. Cílem mise bylo vyzvat strany konfliktu k okamžitému ukončení bojů, k umožnění přístupu nestátních neziskových organizací a novinářů do okupovaných palestinských území. Renomovaní ochránci lidských práv a významní aktivisté ze zemí Evropské unie a Spojených států, kteří se mise účastnili, dále vyzvali k ukončení obléhání Gazy, k vyslání mezinárodní mise pod záštitou OSN, která zdokumentuje závažná porušení lidských práv v rámci konfliktu, a k trestnímu stíhání pachatelů zločinů podle mezinárodního práva. Kromě toho se mise zaměřila na vyjádření podpory a solidarity s občanskou společností, zejména organizacemi na ochranu lidských práv v Izraeli i Palestině.
Účastníci mise, mezi nimiž byl i český zástupce Petr Uhl, vydali po návratu z Blízkého východu závěrečná stanoviska. „Jsme zděšeni hrůzami války zahájené v pásmu Gazy, významnými ztrátami na životech civilistů a velkým rozsahem ničení majetku civilistů a infrastruktury v rámci operace ‚Lité olovo‘ a rovněž selháním mezinárodního společenství, které této tragédii nezabránilo.“ Od izraelských a palestinských lidskoprávních organizací, které tento ozbrojený konflikt sledují, získala delegace informace, z nichž vyplynulo, že Izrael závažně porušil mezinárodní humanitární právo, včetně Čtvrté ženevské konvence o ochraně civilistů ve válečném období a mezinárodního obyčejového práva, kterým se řídí vedení ozbrojených konfliktů.
Některá z těchto porušení jsou zločiny podle mezinárodního práva. Zejména izraelská armáda se dopustila nevybíravých či nepřiměřených útoků a nesplnila svou právní povinnost chránit civilisty a civilní infrastrukturu před takovými útoky. Operace také závažně poškodily občanská, kulturní, hospodářská, politická a sociální práva obyvatel Gazy.
„Žádné porušení mezinárodního humanitárního práva ze strany palestinských bojovníků nemůže nikdy ospravedlnit podobná nebo ještě závažnější porušení ze strany Izraele,“ píše se v závěrečné zprávě. Proto členové mise odsuzují neschopnost Spojených států a Evropské unie, partnerů izraelské vlády, přijmout důrazná opatření směřující k prevenci či zastavení války. Delegace tedy žádá o spolupráci mezinárodní společenství, které by mělo vyvinout tlak na Izrael, aby upustil od obléhání Gazy a ukončil okupaci všech palestinských území. Dále požadují, aby Evropská unie a Spojené státy okamžitě a plně podpořily nezávislé vyšetřování, které by mělo být zahájeno ihned. Lidskoprávní organizace vyzvaly rovněž izraelské a egyptské úřady, aby zajistily okamžitý přístup pozorovatelů, kteří sledují dodržování lidských práv, do pásma Gazy.
Úterý, 27. ledna 2009Aktuality
Podle rámcového vzdělávacího programu, který školy musely zakomponovat do svého vzdělávacího systému již před rokem a půl, by měla být posílena výchovná úloha školy. Učitelé mají vybavit děti například sociálními kompetencemi či kompetencemi k řešení problémů. V rámci nového školského systému byla zavedena takzvaná průřezová témata, která se tematicky dotýkají několika vyučovaných předmětů zároveň, a měla by se tak prolínat celým vzděláváním. Školy mají jejich prostřednictvím děti formovat v rozhodné, tolerantní a zodpovědné osobnosti.
K průřezovým tématům, která by měla být využívána ve všech předmětech, patří osobnostní a sociální výchova, multikulturní výchova, výchova demokratického občana, mediální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a environmentální výchova. Ze všech výše uvedených témat se české školy nejčastěji zaměřují na environmentální problematiku, tedy ochranu životního prostředí, zatímco multikulturní výchova, jejímž smyslem je především tolerance vůči jinakosti, zatím zůstává v pozadí. Liga lidských práv v současné době provádí výzkum, jehož výsledky by měly ukázat, jakým způsobem školy vyučují multikulturní výchovu, jaký smysl v ní spatřují a které metody přitom považují za nejefektivnější.
První výsledky výzkumu ukazují, že pro školy je změna, jakou byl přechod z klasických učebních osnov na školní vzdělávací program, velmi obtížná. Snadná a přínosná byla doposud jen pro školy, které již před vznikem Rámcového vzdělávacího programu učily „moderně“ a používaly alternativní učební metody. Řada škol se s jeho vytvořením potýkala velmi dlouho a kantoři se cítí za práci, kterou na něm odvedli, neodměněni. Požadavek celé koncepční změny vzdělávacího systému totiž, jak se ukázalo, vyžaduje aktivitu nejen od pedagogů, ale i odbornou a materiální podporu ministerstva školství.
Výzkum dále ukázal, že školy mají problém s tím, jak téma multikultury ve výuce prezentovat, a často jim uniká také samotný její smysl. Velká část českých škol vnímá multikulturu převážně jako vyučovací předmět, jehož prostřednictvím se děti mají seznámit s cizími kulturami. Je škoda, že takto zajímavé a přínosné téma podává většina pedagogů klasickou frontální metodou, která se ve vyspělých zemích s kvalitním vzdělávacím systémem již dávno nepoužívá. Mezi českými základními školami existují však i výjimky, které se snaží obohatit výuku o modernější metody – například projektové dny, skupinovou výuku nebo využití zážitkové pedagogiky.
Školám, které mají s realizací výuky tohoto průřezového tématu problémy nebo by rády získaly další informace ohledně multikulturní výchovy, inkluzivního vzdělávání či školské legislativy, nabízí Liga lidských práv odborné konzultace.
Bližší informace a inspiraci pro učitele lze najít také na www.ferovaskola.cz.
Úterý, 27. ledna 2009Zprávy z médií
Některé neziskové organizace mají kvůli obavám sponzorů z finanční krize zhoršené podmínky pro své fungování. Podle předsedy Ligy lidských práv Jiřího Kopala organizace právě nedávno oslovila řadu sponzorů, ale banky a další subjekty jako by očekávaly, že krize přijde, řekl ČTK. Ne všechny „neziskovky“ ale financují sponzoři; některé naopak očekávají, že si lidé v době krize uvědomí zvýšenou potřebu vzájemné solidarity.
Firmy mají podle Kopala velmi striktní programy podpory, proto považuje za nejdůležitější mít osobní vztahy s vedením firem, budovat si pomalu důvěru a dostat se přímo k lidem, kteří chápou, že podporovat neziskový sektor má smysl a lze tak ovlivnit například do budoucna i legislativu.
Kampaň zaměřenou přímo na lidi v ulicích volí například Amnesty International ČR, která sponzory vůbec neoslovuje. Podle tiskové mluvčí Evy Dobrovolné organizace zatím získávání financí nepřizpůsobila krizi, ale pokračuje v dlouhodobých aktivitách, při nichž se snaží zapojit co nejvíce lidí do ochrany lidských práv. „Vzhledem k tomu, že získáváme od veřejnosti poměrně malé částky, třeba 50 nebo 100 korun měsíčně, tak doufáme, že lidé zachovají přízeň i přesto, že ekonomická situace nemusí být v nadcházejícím období nejrůžovější,“ řekla Dobrovolná.
Článek byl publikován dne 27. 1. 2009 na www.istrategie.cz a www.kurzy.cz, naleznete jej zde a zde.
Pondělí, 26. ledna 2009Zprávy z médií
Brno/ Z příslušníků zásahových jednotek se brzy stanou kameramani. Smrt třiačtyřicetiletého Vietnamce Huang Son Lama, který zemřel začátkem letošního ledna po zákroku trojice brněnských policistů, totiž rozhýbala vedení jihomoravské policie. Aby se podobný případ neopakoval, stane se součástí jejich výstroje i malá mobilní kamera. Ta bude snímat každý zákrok policistů, kteří slouží u zásahové a pohotovostní motorizované jednotky.
„Kameru by nosili policisté na uniformě, protože by se nejednalo o velké přístroje. Zařízení se používá také v sousedních zemích a mají je i speciální jednotky a armáda. U zásahovky, kde ze strany policie dochází k největšímu vstupu do práv a svobod lidí, se to rozhodně vyplatí,“ potvrdil náměstek jihomoravského policejního ředitele Jaroslav Vaněk. Záznam z kamer bude podle jeho plánů kompletně monitorovat celý zásah. „Smrt cizince byla jakási poslední kapka, která nás k této novince dotlačila,“ zdůraznil Vaněk s tím, že od startu projektu dělí policii týdny, maximálně měsíce.
Nákup minikamer nebude levnou záležitostí. Vedení jihomoravské policie odhaduje, že se bude jednat o řádově statisícovou investici, která by neměla překročit milion korun. Peníze vložené do techniky se ale policii vrátí. „Bude to důkaz, jak se všechno odehrálo. Hlavně v případech problémových zásahů a lidí, kteří posléze skandalizují policisty. Nahrávka bude sloužit jak na obranu policie, tak pro objektivnost vyšetření kauzy. Jestliže existuje video ze zásahu, nikdo se nemůže domluvit na tom, jak bude vypovídat,“ vysvětlil Vaněk.
Záznam prozkoumá také inspekce
Jestliže by se problematický záznam zkoumal, dostane ho na stůl Inspekce Policie České republiky. Ta prošetřuje veškeré incidenty policistů. To se ovšem nelíbí organizacím, která hájí lidská práva. „Jak trestné činy, tak stížnosti, které mají lidé na policii, by měl vyšetřovat nezávislý orgán,“ upozornil předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter, který po smrti Vietnamce rozpoutal diskusi nad přiměřeností zásahu policistů, ovšem nápad na zlepšení vítá. „Je to vynikající. Důležité ale je, aby měli policisté při zásahu kamery v provozu. Jinak je to nanic,“ řekl Winter. Doufá, že se lednový zákrok nebude opakovat. „Jsem přesvědčen, že se jednalo o incident jednotlivců. Na pětačtyřicetikilového Vietnamce zaútočili dvoumetroví muži. Aby ho zpacifikovali, stačilo ho jenom obejmout,“ dodal.
Ministerstvo vnitra se novým věcem nebrání. „Už teď jsou nová auta vybavena kamerovým systém, který snímá dokonce i dění v okolí,“ uvedl ministr vnitra Ivan Langer. Audiovizuální systémy, které používají policisté, mají zelenou i na policejním prezidiu. „Od letošního ledna mají ředitelé krajských policií mnohem větší kompetence. Pokud budou chtít zavést novinku a mají na ni peníze ve svém rozpočtu, nic jim v tom nebrání,“ řekl mluvčí prezidia David Kubalák.
Jestliže se novinka na jihu Moravy ujme, není vyloučené, že se rozšíří do dalších krajů. Jihomoravská policie se už před lety stala jakýmsi inkubátorem na zlepšení a zmodernizování policejní práce. Svědčí o tom kamery v policejních autech, služebny s „lidskou tváří“ nebo zadávání pokut na internet.
Článek byl publikován dne 26. 1. 2009 v denících Českobudějovickém, Havlíčkobrodském, Hradeckém, Moravskoslezském, Olomouckém, Plzeňském, Pražském a Ústeckém; obdobný článek téhož dne publikoval také Brněnský deník.
