Čtvrtek, 4. června 2009Tiskové zprávy
Ministerstvo spravedlnosti v květnu rozhodlo, že je potřeba získávat nezkreslené informace o současných kauzách a ne se potřebné informace dozvídat s několikaletým zpožděním. Možnost přečíst si nepravomocné rozsudky umožňuje udělat si představu o tom, jak soudy rozhodují v jednotlivých oblastech práva. Veřejnost má tedy nově možnost dozvědět se například jak vysoké částky přiznávají soudy při rozhodování o náhradě škody.
Doposud soudy na žádost vydávaly pouze rozsudky, které nabyly právní moci. Pro získání aktuálních informací o rozhodování v soudních síních bylo nezbytné zúčastnit se osobně jednání soudu. V rámci jednoho ze svých případů usilovala Liga také o zpřístupnění rozsudku, který dosud nenabyl právní moci. Soud však žádost Ligy zamítl. Ministerstvo spravedlnosti nyní rozhodlo, že tento přístup soudů odporuje jak znění zákona tak Listiny základních práv a svobod. „Vyjasňuje se tím dosud ne zcela jednoznačná právní úprava v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Nebude již tedy nutné čekat řadu let, než proběhne odvolací řízení a rozsudek nabude právní moci.“ Vysvětluje právnička Ligy Kateřina Červená.
Komunikace soudů s veřejností je v ČR dlouhodobě zanedbávána, což se odráží v nízké důvěře občanů. Rychlé zveřejňování soudních rozhodnutí by mohlo plnit nenahraditelnou funkci kontroly kvality činnosti soudů i jednotlivých soudců. „Doufáme, že nepravomocná rozhodnutí budou zpřístupněna veřejnosti také v rámci nových internetových stránek věnovaných justici, které již ministerstvo spravedlnosti spouští.“ Dodává Červená.
Celé rozhodnutí ministerstva spravedlnosti naleznete zde.
Bližší informace:
Kateřina Červená, právnička Ligy, tel. 777 189 926, e-mail: kcervena@llp.cz
Pondělí, 1. června 2009Aktuality
Liga lidských práv se minulý týden zúčastnila již tradičního festivalu o porodu a rodičovství. Kromě obvyklých témat se zde objevila některá nová. Více se mluvilo například o právech a postavení doprovodu ženy-rodičky a mezích oprávnění zdravotníků. Významně se zvýšil také zájem rodičů o tuto problematiku.
Více informací naleznete na www.ferovanemocnice.cz
Čtvrtek, 28. května 2009Zprávy z médií
Ve snaze zabránit radikalizaci společnosti může sehrát významnou roli policie. Jakožto její letitý kritik se zájmem sleduji,
jak se snaží zavádět prvky, které by jí pomohly po sedmdesáti letech konečně se přiblížit občanům.
Věřím, že poté, co policie pochopí, že její větší část musí vyjít z kanceláří do ulic a více komunikovat s občany, rovněž s větší jistotou pozná, koho a proč má ochraňovat proti radikalismu, porušování zákona a násilí.
Přes všechnu kritiku, která na policejní přehmaty nebo nečinnost vždy z různých důvodů musí dopadat, přiznávám, že můj respekt si vysloužil současný policejní prezident. Oproti svým předchůdcům nesluje skandály, zavádí do policie moderní manažerské metody a přes utrpení, s nímž policie v každém státě přijímá jakékoli změny, jsou u ní vidět (se vší její omezenou hybností a personálními problémy na všech stupních) posuny.
Změnit policii potrvá delší dobu, k čemuž by měly dát prostor zejména obě velké politické strany, které se střídají ve vedení vnitra. V tomto ohledu mě dost mrzí přístup sociální demokracie. Ta si zřejmě neuvědomuje, že u nestandardních policejních týmů začal sestup jejího dlouholetého korunního prince a že pendreky na těle účastníků CzechTeku 2005 se symbolicky proměnily ve vajíčka končící na obleku jejího předsedy.
Templáři přicházejí
Proč tvrdím, že ČSSD nadále směřování policie podceňuje a nedomýšlí? Protože to nejnověji potvrdil jí nominovaný ministr Pecina ve vládě „odborníků“, jejíž prioritou má být i boj proti „extremismu“. Pecina poctivě přiznal, že policii vlastně vůbec nerozumí.
Proto si na ni najal Jiřího Komorouse, který společně s předním českým odborníkem na nacistickou symboliku a pravicový radikalismus Danielem Landou založil laický řád Ordo Lumen Templi. Podle ministra byl tento počin legrací, kterou má tak rád! Smysl pro humor je zřejmě této vládě vlastní, o čemž svědčí i další z „templářů“ na silovém ministerstvu, lékař Barták šéfující armádě.
Je jisté, že mediálně průrazný a pro část policistů charizmatický Komorous nebude mít problém policejního prezidenta zastínit přinejmenším v médiích.
A třeba ještě stihne kandidovat ve volbách proti Řápkové místo předsedy ČSSD, aby vytrhl věčně nedospělým klučinům z ODS nahnědlý trumf v Severních Čechách. Kamarád Dan by mu k tomu mohl zazpívat duet, třeba s Kateřinou Brožovou.
O dvou prezidentech
Nešťastný je zejména návrat dvoukolejného řízení policie, v němž Česko léta nešťastně setrvává, a způsobuje si tak racionálně neodůvodnitelnou dvojitou byrokracii (rozuměj konkrétní odbory vnitra v. policejní prezidium). Policisté budou vědět, že dohodnuté principy – jako vždy v minulosti – neplatí a jejich šéf nesedí na policejním prezidiu, ale musí se především bránit vlivu jiného papaláše nasazeného toliko na něj vnitrem. Už nyní policisté vtipkují, že mají vlastně dva policejní prezidenty, a to ještě nedošlo k formálnímu jmenování Komorouse náměstkem…
Odpůrci zavádění reforem a současného policejního prezidenta tak mohou vždy remcat a hledat ochranu u politicky vlivnějšího vůdce na vnitru, který lépe svým „kádrovým profilem“ kopíruje minulost a současnost spletitosti české politiky i policie.
Nechám se též překvapit, jak bude represivně naladěný Komorous trpělivě podporovat reformu policie a její větší otevřenost vůči občanům, včetně Romů.
Tvrdím, že úslužný státní úředník Pecina v hujerském očekávání příští odměny od ČSSD svojí personální politikou od počátku katastroficky nabourává integritu. Tedy věc, kterou si každý šéf ozbrojeného sboru, jenž se chce stát vzorem, za nímž policie půjde, musí budovat delší dobu.
Bylo by hezké, kdyby si někdo strategičtěji uvažující ve vládě či ČSSD uvědomil, že akceptováním kroků ministra Peciny nebude dokonána sladká pomsta na jeho předchůdci, ale na českých občanech a jejich pomalinku se přece jen měnící policii.
Už nyní policisté vtipkují, že mají dva prezidenty. A to ještě nedošlo k formálnímu jmenování Komorouse náměstkem…
Jiří Kopal. Autor je předsedou Ligy lidských práv.
Článek byl zveřejněn dne 28. 5. 2009 na http://hn.ihned.cz (obdobně také v deníku Hospodářské noviny), naleznete jej zde.
Pondělí, 25. května 2009Zprávy z médií
V rámci projektu „Výměna zkušeností mezi ČR a Ukrajinou ohledně reformy soudního systému a jeho přiblížení evropským standardům“ proběhlo o velikonočních svátcích setkání reprezentantů české Soudcovské unie a Ligy lidských práv s ukrajinskými právníky,zástupci nevládních organizací a soudci.
Více informací najdete v článku Quo vadis, ukrajinská justice?
Článek byl zveřejněn v časopise Soudce č. 5/2009, str. 16.
Pátek, 22. května 2009Zprávy z médií
Mluvčí Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová vystoupila na konferenci OSN (Durban Review Conference) v Ženevě, konané ve dnech 20. – 24. dubna 2009. V rozhovoru během lidskoprávního bloku s příznačným názvem Hlasy Elena Gorolová popsala neutěšenou situaci romských žen, vystoupila se svým životním příběhem a hovořila o problematice protiprávních sterilizačních zákroků v České republice.
Elena Gorolova se svým manželem odjakživa toužila mít holčičku. Byli to hrdí rodiče dvou zdravých synů a těšili se, že se k nim přidá ještě sestřička – tedy jen do té doby, než se dozvěděli, že Elena byla bez svého vědomí sterilizována při porodu svého druhého syna.
Elena postupně zjistila, že s tímto otřesným objevem není sama, že se podobná věc stala mnoha dalším romským ženám, které byly rovněž sterilizovány proti své vůli v různých nemocnicích po celé České republice. Poté, co ženy začaly poukazovat na příkoří na nich spáchané, nejenže se jim nedostalo zadostiučinění, ale byly i veřejně zostuzeny.
„Později jsme s manželem zašli na sociální odbor, kde jsme žádali vysvětlení a ptali se, jestli mi byla sterilizace provedena, protože jsem Romka. Sociální pracovnice se k nám však chovaly velice hrubě a nakonec nás vyhodily,“ řekla Elena Gorolová na setkání OSN v Ženevě pořádaném v rámci konference.
Gorolová vzpomíná, že porod druhého syna byl velmi obtížný. „Právě jsem rodila. Všechno kolem bylo hodně hektické a zmatené. Bylo kolem mě spousta doktorů,“ vzpomíná. „Sestřička ke mně přišla s papírem a já jsem ho podepsala. Měla jsem hrozné bolesti a vůbec jsem nevěděla, o co se jedná.
Druhý den mi primář porodnického oddělení řekl, že už nikdy nebudu moci mít děti. Rozplakala jsem se. Bylo mi jen 22 let a moc jsme s manželem toužili po holčičce. Můj manžel udělal obrovskou scénu. Ještě hodně dlouhou dobu se nemohl vyrovnat s tím, že už nebudeme mít další dítě.“ Sterilizace byla paní Gorolové provedena modernějším způsobem, to znamená, že přerušení vejcovodů v takovém případě je permanentní a nezvratný zákrok. „Sestřička mi řekla, že dříve se používala metoda podvázání vejcovodu, ale některé ženy i přesto otěhotněly,“ řekla Elena Gorolová. „Zkrátka nechtěli, aby se rodily další romské děti… S diskriminací mám zkušenosti už od dětství… Lidé tu Romy v lásce nemají.“ Trvalo hodně dlouho, než se Elena Gorolová byla schopna vyrovnat s tím, co ji potkalo. Ozdravný proces pro ni začal teprve v okamžiku, kdy organizace Liga Lidských práv, Evropské centrum pro práva Romů a Vzájemné soužití zprostředkovaly pravidelná setkání pro ženy, kterým tento neoprávněný zákrok narušil zdraví, duševní integritu i život celkově. Možnost otevřeně hovořit se ženami, které rozumí tomu, čím prošla, jí i jejímu trápení konečně ulevila a dodala jí odvahu pokročit dál. „Náš podnět byl předán k posouzení veřejnému ochránci práv Otakarovi Motejlovi, který prošetřil stížnosti více než 80 žen. Ženy se stmelily a vytvořily skupinu, která se pravidelně schází v prostorách Vzájemného soužití.“ Cílem těchto žen je prosazovat principy informovaného souhlasu, práv pacientů, vést osvětu (poukázat na problém) týkající se nedobrovolných sterilizací, dožadovat se odškodnění a dosáhnout toho, aby se vláda veřejně omluvila za své selhání. Ženy se zasazují o změnu přístupu lékařského personálu na porodnických odděleních.
Ženy organizovaly demonstrace a vystoupily s výstavou fotografi í v různých částech Evropy. Jejich svědectví rovněž zaznělo ve Výboru na odstranění všech forem diskriminace proti ženám (CEDAW) v sídle OSN v New Yorku. Součástí úsilí žen byla osvěta mezi mladými romskými ženami a dívkami, na níž se podílel zkušený gynekolog a psycholožka, která poskytovala psychickou podporu a pomoc postiženým ženám.
Být neustále na očích veřejnosti nebylo jednoduché. „Po demonstraci následovaly negativní články v novinách podávající nepravdivé informace o členkách spolku,“ řekla Elena Gorolová. „V článcích byly výpovědi sousedů jednotlivých žen a jejich názory a ženy byly obvinovány z dluhů a neplacení nájmu. Jeden článek dokonce doslova porovnával myšlení „bílé ženy a romské ženy“ v otázce sterilizace.“ Ale změny, ke kterým došlo na základě veřejné kampaně, stály za to trápení. Výraz „informovaný souhlas“ je dnes běžnou součástí slovní zásoby v nemocnicích a objevily se další ženy, které překonaly stud a rozhodly se přijít se svým svědectvím o protiprávním zákroku, který prodělaly.
Dnes je Elena Gorolová i členkou Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Pracuje v neziskové organizaci Vzájemné soužití, která se prostřednictvím své práce a aktivit snaží nastolit přátelské platformy v komunikaci mezi romskými a neromskými obyvateli Ostravy a pomoci zlepšit životní úroveň v sociálně slabších rodinách. Skupina obětí sterilizace nedávno představila projekt s názvem Nejsi na to sama, jehož cílem je rozpoznat případy protiprávní sterilizace, posílit sebevědomí obětí v boji za svá práva, upozornit na tento problém mladé romské ženy a dívky a dělat osvětu na téma protiprávní sterilizace a práv pacientů mezi lékařským personálem. Dále ženy usilují o uzákonění doporučení vydaných českým ombudsmanem v roce 2005 a Výborem OSN pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) v roku 2006 v souvislosti s protiprávní sterilizací.
„Od července roku 2008 jsme zaznamenali 20 dosud neregistrovaných případů, včetně ženy z Frýdku-Místku, které se tohle přihodilo v roce 2007. Její sociální pracovnice jí vyhrožovala, že jestli nepodstoupí sterilizaci, umístí jí děti do státního zařízení,“ řekla Gorolová.
„Umění dát život je jeden z nejkrásnějších darů ženy. Spousta romských žen však byla o tento dar připravena. Nedobrovolná sterilizace pro ně znamená doživotní zdravotní následky a mnohdy zapříčinila i rozchod s partnerem. Chceme se ujistit, že se tohle již nestane dalším ženám, a proto musíme ve svém boji pokračovat,“ konstatuje Gorolová.
I když byla paní Gorolová jedná z málo Romů, kteří se zúčastnili oficiálního programu, česká media se jejímu historickému vystoupení téměř vůbec nevěnovala.
Článek byl zveřejněn dne 22.5. 2009 v časopise Romano voďi.
