Čtvrtek, 27. srpna 2009Tiskové zprávy
Kvůli průtahům vyplatila Česká republika v loňském roce téměř 45 milionů korun na odškodnění. O tom, že se české soudnictví potýká s průtahy v řízení svědčí také řada rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Ze statistik a informací, které si Liga lidských práv vyžádala od ministerstva spravedlnosti však vyplývá, že samy české soudy si tento fakt nepřiznávají.
Průtahy v řízení jsou nejčastějším důvodem stížností, které podávají účastníci soudních sporů (tabulka č. 1). „Jedná se o jeden z největších problémů českých soudů. Svědčí o tom také počty stížností. V roce 2008 bylo ze všech vyřízených stížností na soudy v České republice téměř 65% na průtahy. V předchozích dvou letech to bylo dokonce přes 70%.“ Říká právnička Ligy Kateřina Červená. Stížnosti na průtahy jsou však převážně posuzovány jako nedůvodné (tabulka č. 2). Soudy často nejsou ochotny přiznat, že k průtahům dochází.
Aby řízení urychlili, mohou účastníci táhnoucích se soudních sporů podat soudu také návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, např. pro nařízení soudního jednání. České soudy však k nápravě průtahů nevyužívají ani tohoto prostředku. V loňském roce uznaly jako oprávněné jen 36 návrhů z 260 (tabulka č. 3).
K průtahům však nedochází pouze u soudů. Potýká se s nimi samotné ministerstvo spravedlnosti při vyřizování žádostí o odškodnění za průtahy v řízení u soudu. Ministerstvo má ze zákona lhůtu šest měsíců na vyřízení žádosti o odškodnění. Až tři čtvrtiny vyřizovaných žádostí však stanovenou lhůtu přesahují (graf: Žádosti o odškodnění vyřizované ministerstvem spravedlnosti).
V České republice tedy neexistuje rychlý a účinný prostředek, kterým by se účastníci řízení mohli bránit proti soudním průtahům. Pokud chce Česká republika zabránit dalšímu zvyšování částek vyplacených na odškodnění (tabulka č. 4), musí přijmout takovou právní úpravu, která bude umožňovat efektivní ochranu proti průtahům. Vyplývá to také z analýzy, kterou Liga lidských práv zveřejnila v červnu tohoto roku.
Bližší informace poskytne:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, mobil: 777189926, e-mail: kcervena@llp.cz
David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, mobil: 608719535, e-mail:dzahumensky@llp.cz
Analýzu Soudní průtahy: preventivní a kompenzační prostředky nápravy naleznete zde.
Tiskovou zprávu k analýze naleznete zde.
Úterý, 25. srpna 2009Aktuality
Skutečnost, na kterou již několik let poukazujeme, a sice segregační praxe českého školství vůči romským dětem, byla bohužel znovu potvrzena nejnovějším výzkumem Ústavu pro informace ve vzdělávání. Na reprezentativním vzorku škol byl proveden výzkum, který dokazuje, že šance romských dětí v českém školství se ani zdaleka nerovnají šancím neromských dětí. (Shrnutí výsledků výzkumu) Romské děti jsou stále nadměrně zařazovány do škol, kde je úroveň výuky na úrovni bývalých zvláštních škol.
Takzvaně nestandardní školy poskytující žákům vzdělání, které k dobrému uplatnění na trhu práce nestačí, navštěvuje až třetina školou povinných romských dětí, zatímco neromských dětí jsou v těchto školách pouhá dvě procenta. Ministerstvo školství přitom dosud nepodniklo žádné účinné kroky, které by nabízely řešení tohoto trvalého a pro společnost zásadního problému nebo vedly ke zlepšení stávající situace.
Podle právníků Ligy, kteří segregaci romských žáků dlouhodobě sledují a řeší, spočívá problém mimo jiné také v nedůsledných kontrolách České školní inspekce. Ta by měla dohlížet na to, zda si základní školy při přijímání žáků nepočínají diskriminačně. Česká školní inspekce však praktiky škol uplatňovaných vůči romským žákům nesleduje ani nehodnotí. Její kontroly se zaměřují na zcela jiné oblasti. Vyplývá to mj. z inspekčních zpráv, které byly právníkům Ligy poskytnuty na několika školách. Přehlížení tohoto problému Českou školní inspekcí je zarážející zejména necelé dva roky poté, co byla Česká republika za segregaci romských žáků odsouzena Evropským soudem pro lidská práva.
Koalice Společně do školy, jejímž členem je také Liga, v současné době jedná o případné spolupráci s vedením České školní inspekce. Cílem jednání je otevřít oblast rovných příležitostí také pro práci Inspekce, která by měla své kontroly na školách zaměřit i na to, v jaké míře a jakým způsobem splňují předpoklad rovných příležitostí pro všechny vzdělávané děti.
Kromě toho koalice nabídla ministerstvu ke zvážení další opatření vedoucí k nápravě segregačních praktik, které znemožňují řadě romských dětí získat hodnotnější vzdělání. Na podpoře integrace ve vzdělávání spolupracuje koalice Společně do školy také s osobnostmi známými z veřejného života.
Pondělí, 24. srpna 2009Aktuality
V sobotu 25. července 2009 lidé po celém světě různými způsoby vyjádřili nesouhlas s povolebním děním v Íránské islámské republice, spojeným s masivním zatýkáním odpůrců režimu a prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda. Také v Praze proběhla demonstrace před íránským velvyslanectvím, uspořádaná Amnesty International, při které účastníci psali jména zatčených Íránců křídou na ulici před budovou ambasády.
Podle Amnesty International měli v této formě protestu zájemci pokračovat ještě následujících 20 dní, přičemž celá akce byla podle jejich slov konzultována jak s pražským magistrátem, tak s Policií ČR. Přesto když v pondělí 27. července jedna aktivistka chtěla s psaním začít, městská policie její počínání vyhodnotila jako přestupek znečištění veřejného prostranství podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a udělila jí pokutu ve výši 1000 Kč.
Podle Ligy lidských práv je takové jednání městské policie v rozporu se zákonem a zavání politickým podtextem. Nehledě na nejednotnost postupu strážníků, kdy podobné formy protestu nebyly dříve ani později sankcionovány, nenaplnil dívčin skutek znaky, které musí mít každý přestupek. Pro spáchání zmíněného přestupku totiž nestačí jen faktické znečištění veřejného prostranství, ale – tak jako u všech přestupků – musí dojít primárně k ohrožení nebo porušení zájmu společnosti. Jaký veřejný zájem by ale mohl být v tomto případě v sázce? Není naopak zájmem každé demokratické společnosti podpora šíření demokracie a ochrany základních lidských práv a svobod i v ostatních státech? Vedle toho psaní křídou nepředstavuje žádný radikální, nežádoucí a nevratný zásah do veřejného pořádku, pokud není spojeno s jiným protiprávním jednáním (například se zablokováním silnice). V opačném případě bychom totiž mohli rovnou postihovat i malé děti, respektive jejich rodiče, které si křídou kreslí na ulici před domem.
Popsaný postup městské policie proto znamenal nepřípustný (a patrně účelový) zásah do základního práva na svobodu projevu, který by se v demokratickém právním státě neměl ani objevovat, ani tolerovat.
Pondělí, 10. srpna 2009Zprávy z médií
Řada odborníků sleduje s velikým znepokojením kroky hejtmana Davida Ratha, který ve Středočeském kraji zastavil proces transformace ústavů sociální péče. Podle něho se lidé s postižením mají vrátit zpátky do izolovaných ústavů. Nejenže je tato politika ve své podstatě antisociální, ale porušuje základní lidská práva a svobody.
Lidé s postižením mají podle čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením právo na život v přirozených podmínkách mimo ústav. Souhlas s ratifikací úmluvy vyslovili letos v červnu poslanci a v červenci ji doporučil k ratifikaci i Senát. Pro hlasovali téměř všichni zákonodárci ČSSD. Už před více než padesáti lety uvedly toto právo do praxe švédské sociálnědemokratické vlády. Opíraly se přitom o hodnoty solidarity, sociální spravedlnosti a rovnosti všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech. K těmto hodnotám se hlásí i ČSSD. Je nutné zdůraznit otázku sociálního vyloučení osob s postižením.
Naše společnost si z doby před rokem 1989 nese břímě izolovaných ústavů, kde se tísní desítky lidí, kteří v nich psychicky strádají a spíše přežívají. Přestěhování lidí s postižením do normálního prostředí měst a obcí jim nabídne hodnotnější život a zvýší důvěru ve vlastní schopnosti. Soužití s lidmi s postižením přispěje k posílení vzájemné solidarity ve společnosti, úcty ke stáří, k nemoci a k postižení. A to je velice sociální.
Důležitým argumentem pro transformaci je i její ekonomický přínos. Zatímco život lidí v ústavech připravuje státní pokladnu o nemalé prostředky, náklady na provoz chráněného bydlení jsou nižší. To dokládají mezinárodní srovnávací studie, například studie autorů z univerzity v Kentu (Deinstitutionalisation and community living) z roku 2007.
I v České republice můžeme najít ústavy, které se už úspěšně transformovaly. Vzorem může být ústav v Horní Poustevně. Proto věřím, že vedení Středočeského kraje přehodnotí svou politiku a v plné míře obnoví transformační proces.
***
Mají se lidé s postižením vrátit do ústavů?
Proti
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC)
Pro(ti)
David Rath, poslanec ČSSD a hejtman Středočeského kraje
Článek byl zveřejněn dne 10. 8. 2009 v časopise Týden, str. 61, Názory a komentáře.
Čtvrtek, 6. srpna 2009Aktuality
V článku z 27. července 2009 „Porody doma: čekáme na víc mrtvol?“, uveřejněném v MF Dnes, Ludmila Hamplová expresivním způsobem varuje před domácími porody. Autorka líčí ženy rodící doma jako poblouzněné, sdružené v sektě porodů doma a volá po trestních sankcích za nespecifikované chyby. Jakkoli Mladá fronta následně zveřejnila také dvě věcné reakce – jednu v rubrice komentáře a druhou v dopisech od čtenářů – je důležité se nad tímto článkem zastavit i na našem právním blogu.
Celý článek Zuzany Candiglioty a Jiřího Kopala si můžete přečíst zde.
