Úterý, 14. července 2009Tiskové zprávy
Praha – 14. července 2009 – Neziskové organizace hájící práva osob se zdravotním postižením předaly hejtmanovi Středočeského kraje MUDr. Davidu Rathovi otevřený dopis, ve kterém ho vyzvaly k pokračování transformace pobytových služeb pro osoby se zdravotním postižením. Kraj pod vedením hejtmana Ratha totiž úspěšně započatý transformační proces před časem zastavil. Neziskové organizace se nyní obávají, že se porušování lidských práv osob se zdravotním postižením těmito kroky ještě prohloubí.
Lidé s postižením doposud v České republice žijí převážně v ústavech, které jsou izolovány od zbytku světa. Často jsou to různé zámečky či kláštery mimo města a obydlí. Tato skutečnost je pozůstatkem zastaralé a překonané politiky, která nerespektuje jedinečnost každého člověka a porušuje lidská práva osob se zdravotním postižením.
MUDr. David Rath od svého zvolení hejtmanem Středočeského kraje pozastavil transformační proces ústavů sociálních služeb a odvolal ty ředitele, kteří transformaci prosazovali. Přestože zkušenosti ze zemí, kde je transformace v pokročilejším stadiu, ukazují, že služby umožňující život v přirozeném prostředí jsou ekonomičtější, efektivnější a zároveň zvyšují kvalitu života svých uživatelů. Podle hejtmana Ratha se do izolovaných ústavů budou muset vrátit dokonce i lidé, které se již podařilo do běžného života začlenit.
Zástupci pětadvaceti neziskovek s těmito Rathovými kroky ostře nesouhlasí a dnes ráno mu oficiálně předaly otevřený dopis, v němž ho vyzvaly „… k zastavení kroků úřadu Středočeského kraje směřujících k potlačení transformačních snah… a k naplnění sociálně-demokratických hodnot, ke kterým se ČSSD hlásí, jako jsou hodnoty humanitní demokracie, rovnosti všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech, solidarity a sociální spravedlnosti. Pokud své jednání v tomto směru nechcete změnit, vyzýváme Vás, abyste odstoupil z funkce hejtmana Středočeského kraje.“
Transformaci ústavů podporuje aktivně Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vzhledem k tomu, že zřizovateli ústavů jsou v drtivé většině samosprávní celky, je dosah ministerstva na jejich politiku omezený. Ve Středočeském kraji nyní hrozí, že veškeré snahy o transformaci ústavů sociální péče budou zastaveny a přístup k lidem s postižením se navrátí do doby před rokem 1989.
Bližší informace poskytnou:
Milena Johnová, ředitelka QUIP-společnost pro změnu,
tel.: +420 233 322 360; +420 605 121 350
e-mail: milena.johnova@kvalitavpraxi.cz
Maroš Matiaško, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv,
tel.: 545 210 446; 773 621 228,
e-mail: mmatiasko@mdac.info
Pátek, 10. července 2009Tiskové zprávy
Česká republika ve středu přestala být posledním státem Evropské unie, který neratifikoval Římský statut zakládající Mezinárodní trestní soud (ICC). Prezident Václav Klaus smlouvu tento týden podepsal a ratifikační proces tak může být ukončen uložením ratifikační listiny u Organizace spojených národů. Nyní je naší povinností sladit trestní legislativu s Římským statutem.
České nevládní organizace Liga lidských práv, Amnesty International, Český červený kříž a Člověk v tísni podporovaly přistoupení České republiky k ICC již od roku 2002 v rámci neformální koalice. Po nedostatečných snahách minulých vlád a parlamentů koalice nevládních organizací v tomto volebním období znovu opakovaně vyzývala vládu i parlament ke spolupráci na schválení Římského statutu. K tomu došlo v loňském roce. Poslední překážkou plné ratifikace pak byl až do tohoto týdne prezident republiky, který s podpisem smlouvy otálel. Z toho důvodu české organizace společně s více než dva a půl tisíci mezinárodními organizacemi vyzvaly prezidenta Václava Klause v dubnu 2009, aby co nejdříve podepsal ratifikační listinu, uložil ji u OSN a připojil se ke státům odhodlaným bojovat proti beztrestnosti pachatelů nejzávažnějších zločinů.
Od svého vzniku v roce 2002 Mezinárodní trestní soud založil pracoviště ve všech státech, kde probíhají jeho nezávislá vyšetřování a vydal třináct veřejných zatykačů na osoby, které údajně nesou největší odpovědnost za brutální zločiny v Demokratické republice Kongu, Ugandě, Středoafrické republice a Dárfúru. První přelíčení v případě, kde je obžalovaným za válečné zločiny v Demokratické republice Kongu Thomas Lubanga Dyilo, začala před ICC na počátku tohoto roku.
„Jsme přesvědčeni, že každá další ratifikace Římského statutu učiní ICC silnějším a lépe vybaveným k plnění své primární role, tedy předcházení tomu, aby ve světě docházelo k páchání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.“ říká právník Ligy David Zahumenský.
Podle spolupracujících organizací je nyní prioritní, aby Česká republika schválila smlouvu o výsadách a imunitách představitelů ICC a přijala vyhovující prováděcí legislativu umožňující efektivně s Mezinárodním trestním soudem spolupracovat.
Bližší informace:
David Zahumenský, Liga lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Úterý, 7. července 2009Zprávy z médií
Anketa zveřejněná dne 7. 7. 2009 na www.blisty.cz je ke stažení zde.
Jarmila Poláková
Absolvovala obor zasilatelství na průmyslovce v Břeclavi, pracovala ve Svazu Romů v Břeclavi.
Větší klid mezi lidmi, nemuseli by se bát vyjít na ulici, kamkoliv. Vedení státu by ukázalo, že se umí postavit na stranu lidí a nedopustí další potlačování svobody, že se nevrátí to co zde bylo před válkou.
Janko Horváth-Dóme
Aktivista, publicista, žije v Janově.
Zadostiučinění za všechno co tato fašistická partaj Romům provedla, za ty pochody Litvínovem. Také varování, že nelze beztrestně porušovat platné zákony.
Lucie Sharrii Oračková
Studentka SOŠ managementu a práva v Brně.
Přineslo by to hlavně svobodu Cigánům, konečně by proti nim nikdo nebojoval. Kdežto za současného stavu se Cigáni pomalu bojí vycházet ven, aby nedostali od nácků přes hubu.
Milan „Elvis“ Gábor
Zpívá a hraje v přerovské skupině Imperio.
Určitě by bylo dobré, kdyby DS byla zrušena, protože by si její příznivci a jim podobní určitě přestali dovolovat to, co si dovolují dnes. Samozřejmě, že DS by určitě úplně nezanikla a nějakým podvodem by utvořila jiné hnutí, které by pokračovalo v práci a politice DS. Bylo by ovšem dobré kdyby extremisté aspoň zakusili strach z toho, že mohou být trestáni za svoje činy, které s lidskostí nemají nic společného.
Jan Mišurec
Tiskový mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů.
Určitě by se občané v tomto státě cítili bezpečněji. V okolí demonstrací DS není moc bezpečno a navíc se jedná o stranu, která svými výroky porušuje zákon. K tomu není zapotřebí komentář. Strana měla být už dávno zakázána, alespoň by Romové nemuseli ve strachu opouštět ČR a hledat domov jinde. Je ostudné pro tuto zemi, že tak musela učinit i novinářka Anna Poláková!
Helena Krištofová
Pracovnice Magistrátu města Brna.
Myslím, že konkrétního vůbec nic. Působení DS je sice nežádoucí, ale mnohem vážnější obavy by v nás mělo vzbuzovat sympatizující veřejné mínění a postoje těch občanů, kteří navenek nemají vlastní názor, ve skutečnosti však těmto ideologiím fandí. Spíše než zákaz DS by všem prospěla výchova k multikulturnímu myšlení a toleranci.
Erazim Kohák
Filozof a publicista, člen ČSSD a Dětí Země
Dost bylo betonu! Totiž „konkrétně“ je slovo vypůjčené z anglického ?concretely,? což znamená hmatatelně, čili ?na beton?. Zákon se týká něčeho zásadnějšího. Pokud by prošel, prokázal by připravenost většinové společnosti postavit se jednoznačně proti neo-nacismu. Zavázal by ji, aby mu nepřihlížela, nýbrž mu účinně bránila. To není beton, ale má to svůj konkrétní ocásek. Hlasování by voličům, včetně romských, jednoznačně ukázalo, koho volit a koho nechat propadnout na směšnou skládku rasismu.
Lucie Obrovská
Právnička v Lize lidských práv Brno.
Liga vždy podporovala co nejširší svobodu slova, svobodu sdružování a shromažďování. Praktiky a symboly jak strany Dělnické, tak Národní ale už přesahují hranice, které by v demokratickém zřízení neměly být porušovány. Ani potenciální svoboda slova nemůže dovolit politické straně, aby otevřeně vyzývala k rasismu a rasové nesnášenlivosti – a právě takové postupy DS zaujímá. Zrušením této politické strany by došlo k jednoznačnému odsouzení takovýchto postojů.
Kateřina Jacques
Poslankyně Strany zelených
Zákaz DS by byl především signálem, že ČR striktně odmítá veškeré formy xenofobie a rasové nenávisti. Byl by to vzkaz Romům, že není možné je otevřeně
diskriminovat, a že je společnost konečně bere skutečně vážně. Bohužel k tomu, aby bylo možno DS zakázat, je nezbytné pečlivě připravit veškeré důkazní materiály, což pan exministr vnitra naprosto nezvládl. Věřím, že vláda Jana Fischera se k problému bude schopna postavit zodpovědněji.
Jiřina Somsiová
Vedoucí pobočky SRNM v Olomouci
Zákaz DS může pomoct tím, že se nenávist v médiích ve zprávách z mítinků objevovat. Ono totiž když se tam o nás vždy s odporem mluví, tak se k tomu přidávají i velmi mladí lidé.
Vychází v Romano hangos č. 10-2009
Pondělí, 6. července 2009Zprávy z médií
Máte podezření, že někdo týrá děti? Musíte to oznámit policii a úřadům. Prokáže-li se ono týrání později a zjistí-li se, že jste o tom věděli a nikomu nic neřekli, jste na nejlepší cestě do basy. Ovšem pokud své podezření oznámíte včas, můžete mít do basy nakročeno také. Přijde na to, kdo vám zkříží cestu a jak se rozhodne nakládat s paragrafy.
Případ šestileté dívky z novojičínského dětského domova, již před dvěma lety pokousal ohař zástupce ředitelky, zaznamenala všechna média. Dívka s vážně poraněným obličejem skončila na plastické chirurgii a redaktor České televize podal na pana zástupce trestní oznámení. Zaměstnanci domova tehdy tvrdili, že šlo o naprosto výjimečnou událost, v minulosti že se nic podobného nestalo. Petici s tímto tvrzením pak poslali zřizovateli domova, Moravskoslezskému kraji. “Ten podpis si budu do konce života vyčítat, předcházel mu půlhodinový nátlak ředitelky a zástupce. Neměla jsem odvahu nepodepsat,“ citovala o půl roku později v Lidových novinách Hanka Čápová jednu ze signatářek, dnes bývalou vychovatelku, a celý případ podrobně popsala.
Děti prý lžou
V souvislosti s pokousanou dívkou pak na povrch vyplulo další podezření. Zástupce se měl podle svědectví dvou dětí chovat násilnicky, prý je fackoval, tloukl do žeber, kopal, … vypověděly také, že jeho pes měl už v minulosti pokousat čtyři, možná pět dětí. Zástupce všechno popřel, podle znaleckého posudku si obě děti všechno vymyslely a policie případ odložila . Přitom například výše citovaná vychovatelka část jejich výpovědi o dětech napadených psem potvrdila.
To však zdaleka není konec. Děti se totiž původně svěřily jiné vychovatelce, ta to doma pověděla manželovi, od dalšího vychovatele se dozvěděli, že i on v minulosti od dětí slýchal stížnosti na zástupcovo násilnické chování, oba se pak radili s různými organizacemi specializovanými na ochranu dětí a s vědomím, že pokud svědectví dětí neohlásí, dopustí se trestného činu, oslovili zřizovatele. Ten však nic nepodnikl, manželé tedy oslovili další úřady, Fond ohrožených dětí, ombudsmana a média.
Zástupce ředitelky na ně následně podal trestní oznámení pro pomluvu; na sklonku letošního června se konalo první stání u soudu.
Příliš mnoho otazníků
Jakkoli mě pobuřuje fakt, že v domově pobývá pes (ptal se někdo dětí, jestli ho tam chtějí? zjišťoval někdo, zda se ho některé nebojí? bývalá vychovatelka teď u soudu vypověděla, že viděla děti před psem couvat strachy…) a jakkoli mi v celém případu řada věcí nesedí (zástupcův švagr je zástupce ředitele novojičínské policie, pracovníci, kteří z domova odešli, kritizují tamní poměry a poukazují na to, že zástupce ředitelky je poněkud impulzivní, nevyjasnilo se, proč zřizovatel nejednal a proč poměry v domově ani přezkoumat nehodlá, podivné byly okolnosti při sepisování petice, neexistují oponentní znalecké posudky na výpovědi dětí, přičemž ty původní je možné brát vážně, ale také nikoli , atd.), nemám dost informací, abych mohla s jistotou tvrdit, že se nejedná o jakési spiknutí a že se zástupce ředitelky žádného násilí na dětech nikdy nedopustil. Velmi bych o tyto informace stála a dost mě zaráží, že o ně policie ani zřizovatel naopak nestojí.
Navíc jsme svědky absurdní situace. Zatímco zástupce, jehož pes poranil a znetvořil šestiletou dívku, se podle policie dopustil přestupku, týž policejní sbor vyhodnotil počínání manželů jako trestný čin. Řízení navíc provázejí závažné procesní nedostatky – Liga lidských práv, která manžele zastupuje, si opakovaně stěžovala , že se policie snaží fakticky znemožnit účast advokátky obviněných při výsleších.
Platit, nebo bručet?
Popsané skutečnosti mě vedou k domněnce, že mocensky a příbuzensky provázaná skupina jednoduše šikanuje lidi, kteří se jí jeví jako nepohodlní. Bohužel jí to umožňuje náš trestní kodex.
Pomluva totiž zůstala v zákoníku strašit z dob bolševika i po jeho letošní novelizaci, ačkoli tam nemá co dělat. Už před lety ji chtěla skupina poslanců v čele s Hanou Marvanovou vyškrtnout, nepočítal s ní ani předkladatel nového zákoníku, poslanci ji do něj ale znovu zařadili. Jejich argumentace však nebyla dostačující .
Marek Benda (ODS), mimochodem autor “náhubkového zákona“, se obával, že zůstanou-li trestné jen tzv. hromadné verbální činy (například vyzývání k rasové nenávisti) stala by se ochrana společnosti vyšším zájmem než ochrana individua. Poslanec ale úplně opomněl skutečnost, že by tu proti pomluvě nikdo nezůstal bezbranný. Už teď se každý může domoci omluvy a dementování nepravdivých informací plus získat odškodnění u civilního soudu. Tato cesta s sebou navíc nese odpovídající zadostiučinění, jímž se nějaké “popotahování“ nactiutrhače po policejních služebnách a soudech nikdy stát nemůže.
Totéž opomněl Bendův stranický kolega Ivan Langer, když mluvil mj. o nutnosti nést odpovědnost za svá slova.
Jeroným Tejc (ČSSD) by zase s vyškrtnutím pomluvy počkal, až civilní soudy zrychlí svou činnost. Lze však podřídit principiální záležitost technickým nedostatkům?
Way to Hell
Zdánlivě mrtvý paragraf, jemuž média za pomoci svých právníků odolávají (případy končí odložené), vede k celospolečenské zbabělosti a k šikaně jednotlivců. Verbální atak totiž potenciální poškození “řeší“ tím, že celou záležitost přehodí na policisty a státní zástupce. V horším případě pak paragraf zneužívají k zastrašování kritiků (ne každý si může dovolit advokáta, leckoho pak vyplaší samotné “popotahování“…).
Například v roce 2007 česká policie stíhala pro pomluvu šedesát lidí, z toho dvanáct jich pak bylo odsouzeno. Jenže třeba neuvěřitelný případ právníka, který kvůli svému kritickému výroku na adresu někdejšího starosty Prahy 7 skončil za mřížemi s odůvodněním, že veřejné činitele je třeba chránit proti “bezbřehým urážkám kverulantů“, ukazuje, že důvěra v uvážlivé a spravedlivé rozhodnutí soudu je značně naivní.
Zatímco se čeští zákonodárci na rozdíl od svých kolegů ve většině demokratických zemí včetně Bosny, Ukrajiny, Estonska či Gruzie nechali ukolébat představou o ochraně jednotlivce, veřejnost v přímém přenosu sleduje, jak pracovníci dětského domova demotivovaní obdobným případem v Čeladné, kde vychovatelka upozornila, že jí děti popisují, jak je bije ředitelka, a dostala podmíněný trest za pomluvu a pět let zákazu činnosti v oboru, předem odpískali boj s vedením ústavu.
Všichni pak máme jednu jistotu: Zda nejsou ve jménu nadbytečné a nákladné ochrany jednotlivce před pomluvou na svých právech mnohem hůř poškozováni jednotlivci nejbezbrannější, se budeme i nadále dovídat jen stěží.
Článek byl zveřejněn dne 6. 7. 2009 a naleznete jej také na http://mahdalova.blog.respekt.cz.
