Sobota, 9. dubna 2011Zprávy z médií
Česko se dlouhodobě potýká s kritikou, že řada děti končí ve zvláštních školách, aniž by tam skutečně patřily. S tím souvisí i diagnostika v poradnách, které o tom rozhodují. Člověk v tísni prověřil inteligenční test, který je jako jediný v ČR označován za „kulturně nezatížený“. Došel k závěru, že dětem může spíš uškodit, než pomoct.
Člověk v tísni navštěvoval loni od března do listopadu tři romské rodiny. „Třem chlapcům jsme nejdříve zadali test standardním způsobem. Pak jsme za nimi opakovaně jezdili a test s nimi znovu procházeli. Ptali jsme se, jak jednotlivým úlohám rozumí,“ popsala Adéla Lábusová, která se na analýze podílela.
Výzkum ukázal, že děti jsou v testu SON-R (o testu čtěte více v boxu) neúspěšné nikoli z důvodu odlišné mentální dispozice, ale kvůli odlišné výchově. „Sociálně znevýhodněným dětem chybí potřebné znalosti a zkušenosti, aby mohly být v testech úspěšné,“ doplňuje Lábusová.
To znamená, že dítě, které v testu neuspěje, nemusí být lehce mentálně retardované. Na to, že je řada školáků takto mylně diagnostikována, upozornilo v roce 2009 ministerstvo školství. Průzkum tehdy ukázal, že každý čtvrtý Rom končí neprávem v praktické (bývalé zvláštní) škole . Dva roky předtím skupina osmnácti Romů uspěla u soudu ve Štrasburku, který jim dal za pravdu, že je ČR diskriminovala ve vzdělání, když jim neumožnila chodit do běžné školy.
Praktické školy jsou primárně určeny pro lehce mentálně retardované děti, mohou ale přijmout až 25 procent žáků bez jakéhokoliv znevýhodnění. Doporučení k zařazení do praktické školy dává pedagogicko-psychologická poradna. Podmínkou umístění je souhlas rodičů.
Cílem Člověka v tísni není, aby se test přestal používat. „Chceme upozornit na to, že zásadní je způsob interpretace výsledků testu. Sestavit zcela kulturně či sociálně nezatížený test nejde, a pokud bude nějaký test považován a proklamován jako nezatížený, tak to povede k tomu, že děti budou v tomto testu vycházet stejně jako v jakémkoli jiném testu inteligence s tím rozdílem, že výsledky ze SON-R budou považované za objektivnější, což je omyl,“ zdůrazňuje Lábusová.
Poradny se brání. „Nevycházíme jen z testu. S dítětem mluví psycholog i pedagog, s rodiči zase sociální pracovnice, jsme v úzkém kontaktu se školou. Snažíme se, aby dítě, pokud je to možné, zůstalo na běžné škole,“ tvrdí psycholožka Darja Staroňová z ostravské pedagogicko-psychologické poradny.
Člověk v tísni apeluje na to, aby se s dítětem pracovalo ještě mnohem víc než dosud, a to nejen v poradně, ale také přímo v rodině a ve škole. „Tvrzení, že se špatně testuje a že poradny pracují špatně, však nevypovídá o celé realitě. Je také nutné říct, že poradny mají ztížené podmínky, protože jsou personálně poddimenzované,“ doplňuje Lábusová. Rodičům chybí informace
To, že se na zvláštní školu dostávají i děti na hranici lehkého mentálního postižení, které by stejně tak mohly chodit i do běžné školy, potvrzuje Ivana Slavíková z Institutu pedagogicko-psychologického poradenství.
„Občas se stane, že je k zařazení do praktické školy doporučeno dítě, které má intelektové schopnosti hraniční a nebo dítě, kterému to na běžné škole nejde a na praktickou školu je sice doporučeno, ale má tam být vzděláváno podle běžného RVP ( rámcový vzdělávací program, pozn. red .) ne podle RVP s lehkým mentálním postižením,“ uvedla Slavíková.
Výhodou přestupu je podle ní menší kolektiv a kvalifikovaní speciální pedagogové. „Hlavní nevýhodou je, že některé základní školy praktické – a je jich dost – nemají učitele plně kvalifikované pro výuku všeobecně vzdělávacích předmětů jako fyzika, chemie, zeměpis vyučovaných na druhém stupni,“ dodává.
„Poradny na rovinu neřeknou příklad špatné praxe, ale kdyby bylo vše dodržováno tak, jak má, tak by nedošlo k rozsudku ve Štrasburku. Doba uběhla a problémy s diagnostikou přetrvávají,“ připomíná Katarína Krahulová, která pracuje na projektu Ligy lidských práv Férová škola.
Podle Krahulové je problém v tom, že všechny školy nejsou připravené na to učit společně zdravé i různě znevýhodněné děti. Zároveň nejsou rodiny vždy dobře informované. „Často se k nim nedostanou všechna fakta o tom, že praktická škola jejich dětem nenabídne plnohodnotné vzdělání,“ dodala Krahulová.
Článek byl publikován dne 9. 4. 2011 na www.zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Barbora Říhová, zpravy.IDNES.cz
Úterý, 5. dubna 2011Aktuality
Letošní ročník filmového festivalu Jeden svět, který se na konci března konal v Brně, přinesl divákům nejen rozčarování, otřesení a silné dojmy, ale vyvolal v nich také spoustu otázek. O shlédnutých snímcích si mohli popovídat s právníky Ligy lidských práv. David Zahumenský, Zuzana Candigliota a Iva Pikalová osvětlili na základě položených diváckých otázek například to, čím je omezován Mezinárodní trestní soud, jak rozpoznat domácí násilí páchané ve jménu cti, jakými lékařskými rozhodnutími bývají rodiče novorozenců terorizováni nebo v čem se liší situace romských dětí v Rumunsku od té u nás.
David Zahumenský diskutoval s návštěvníky po filmech Prokurátor a Ve jménu rodiny
Prokurátor
Dokumentární portrét hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu přibližuje fungování i výzvy tohoto prvního stálého soudu, který může stíhat pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů tam, kde to nečiní nebo nechce činit místní trestní systém.
V rámci diskuse zazněla otázka na další směřování a limity stále poměrně mladého Mezinárodního trestního soudu, které bude ovlivněno i volbou nového hlavního prokurátora a třetiny soudců v tomto roce.
Ve jménu rodiny
Podle zpráv OSN dojde na světě asi k pěti tisícům vražd ze cti ročně, které se nevyhýbají ani západnímu světu. Režisérka sleduje příběhy obětí z kanadského Toronta, amerického Dallasu a Rochesteru. Skrze rozhovory s přáteli obětí zkoumá okolnosti zločinů i reakce místní muslimské komunity. Setkáváme se i s dalšími dívkami z imigrantských rodin, které stále žijí ve strachu ze svých blízkých. Jsou nuceny žít dvojí život – rodinný, řídící se konzervativními pravidly islámu, a ten vlastní, nesešněrovaný představami autoritativních a násilných příbuzných.
Diskutovalo se i o domácím násilí v České republice a specifikách násilí páchaného ve jménu cti. Je nesmírně obtížné případům násilných útoků v rodině přecházet, důležitou roli ale nepochybně hraje uvědomění si problému a osvěta na všech úrovních.
Na festivalu Jeden svět proběhly také diskuze s dalšími právníky Ligy:
Diskuze se Zuzanou Candigliotou na webu Férové nemocnice.
Diskuze s Ivou Pikalovou na webu Férové školy.
Pondělí, 4. dubna 2011Tiskové zprávy
Přestože čtyřiapadesátiletý Vladimír Kummer vyvázl po pobytu na policejní cele v Aši loni v květnu jen s lehčími zraněními, podal na policisty trestní oznámení a očekával, že věc bude řádně prošetřena. Inspekce policie však po důkazech raději nepátrala a případ odložila. Také podle Okresního státního zastupitelství Plzeň-město vše proběhlo v souladu se zákonem. Liga lidských práv, která pana Kummera zastupuje, nyní žádá nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby případ znovu otevřel.
Závěry policejní inspekce a státního zastupitelství, značně zpochybnila i nezávislá zpráva veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského, který se z vlastní iniciativy rozhodl postup policistů na služebně prošetřit. Ombudsman zjistil celou řadu porušení povinností policistů a ohrožení pana Kummera na zdraví. Nepřiměřený postup policistů komentoval slovy: „Skoro by se mi chtělo říct, že chyběl už jen roubík.“ Dospěl mimo jiné k závěru, že policisté neměli žádný důvod muže na stanici držet. Ombudsman také ve své zprávě policejní verzi události výslovně zpochybňuje.
Právníci Ligy se setkávají s mnoha případy policejního násilí, většinu z nich se však Inspekce policie snaží odložit, aniž by je řádně prošetřila. Trojice mužů ze Zlínského kraje po setkání s policisty loni v srpnu skončila poměrně hůře – dva z nich byli v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jeden s bolestivě vykloubenou rukou. Trestním oznámením se v tomto případě policejní inspekce zcela odmítla zabývat s tím, že nejde o „žádné důvodné podezření“ z trestného činu, přestože měla k dispozici lékařské zprávy. I tady funkce okresního státního zastupitelství zcela selhala.
„Tyto případy ilustrují, jak zoufale potřebujeme nezávislý a důvěryhodný vyšetřující orgán trestné činnosti policistů, jinak se prakticky žádný pachatel násilí v policejní uniformě před soud nikdy nedostane,“ vysvětluje podstatu problému Zuzana Candigliota, právnička Ligy. Současný stav, kdy policista vyšetřuje policistu a státní zástupci jsou nečinní, navíc podle expertů odporuje mezinárodním závazkům České republiky na důkladné, účinné, nestranné a nezávislé vyšetření případů podezření z krutého zacházení.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Další informace k případu pana Kummera naleznete zde:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/inspekce-poslala-dalsi-pripad-policejniho-nasili-k-ledu-z449
Liga lidských práv vydala pro občany praktický manuál – Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem.
http://www.llp.cz/_files/file/publikace/LLP_manual_Policista_07-2_E-VERZE_FINAL.pdf
Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Publikace obsahuje i vzory stížností či trestních oznámení na policisty či strážníky.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme také v EXTRA ligových novinách. (léto 2010)
Středa, 30. března 2011Aktuality
POZVÁNKA NA PRAŽSKOU PREMIÉRU FILMU
„ŠKOLY NA FÉROVKU“
Přesvědčte se na vlastní oči, že společné vzdělávání všech dětí funguje!
ve čtvrtek 7. dubna 2011 od 16.00 v Americkém centru U.S. Embassy Praha na adrese Tržiště 13, Praha 1.
Liga lidských práv Vás srdečně zve na pražskou premiéru půlhodinového filmu o vzdělávání zdravotně a sociálně handicapovaných dětí v běžných třídách, která proběhne ve čtvrtek 7. dubna 2011 v Americkém centru U.S. Embassy. Film představí tři děti, jejich rodiče, jejich učitele i jejich spolužáky. Ukáže vám, jak žijí, jak se učí a vůbec jak se těmto dětem daří ve školách, které Liga ocenila za jejich přístup Certifikátem Férová škola. Film je určen nejen ředitelům a pedagogům škol, ale i široké veřejnosti.
Program
16.00 Zahájení a úvodní slovo David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv a David Gainer, kulturní atašé velvyslanectví U.S.A v Praze
16.30 Promítnutí filmu
17.00 Diskuse s Eugenem Sokolovským, režisérem filmu, Eliškou Novoměstskou, ředitelkou ZŠ Šaratice a Monikou Tannenbergerovou, pedagožkou projektu Férová škola
17.30 Občerstvení
„Školy na férovku“ je film o inkluzivním vzdělávání, tedy o vzdělávání zdravotně či sociálně znevýhodněných či nějak odlišných dětí v rámci běžných škol a tříd, který Liga připravila ve spolupráci s profesionálními tvůrci – režisérem Eugenem Sokolovským a producentem Petrem Bílkem. Přestože inkluze je v zahraničí běžný a úspěšný vzdělávací systém, u nás vůči němu stále panují předsudky. Proto jsme se rozhodli představit veřejnosti tři české školy, které na principech inkluze fungují a do běžných tříd se jim daří úspěšně začleňovat například i žáky s tělesným postižením, děti s lehkým mentálním postižením, autisty, romské děti a v neposlední řadě i děti velmi nadané, které rovněž potřebují zvláštní péči pedagogů.
Další informace o projektu Férová škola najdete na www.ferovaskola.cz.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, právnička a koordinátorka projektu Férová škola, 777 621 227, ipikalova@llp.cz
Pondělí, 28. března 2011Zprávy z médií
Byl zásah policie 12. 3. 2011 proti demonstrantům v Novém Bydžově v souladu s českou legislativou? A byla použitá síla přiměřená?
Je mi jasné, že policie bude jako vždy tvrdit, že zákrok vůči demonstrantům byl v souladu se zákonem a nikdo z policistů nepochybil. To ostatně tvrdila mnohokrát v minulosti po bezdůvodných brutálních útocích policistů, tak proč to nezopakovat i tentokrát? Aby policie svůj razantní zákrok v médiích ještě více legitimizovala, neváhala dokonce nazvat aktivní občany, kteří se postavili na odpor neonacistům, za levicové extremisty!
Pojďme však zjistit, co předcházelo zásahu policie proti těm, kteří zatarasili cestu pochodu neonacistům. Nejdříve proběhlo shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti, na kterém zazněly projevy, které byly klasickým příkladem „hate speech“. Příslušníci menšin byli nazýváni parazity a asociály, imigranti divnými rákosníky či opičáky. Řečníci vyzývali k „ráznému, radikálnímu a účinnému řešení“ za souhlasných výkřiků davu. Čím jiným takové řeči mohly být než výzvou k popírání práv a rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z důvodu národnosti? Určitě se ale minimálně jednalo o hrubou neslušnost. A to vše jsou zákonné důvody pro okamžité rozpuštění shromáždění na místě. Jenže zástupci obce sympatizující s neonacistickou akcí a policie byli nečinní, nenávistnému shromáždění jen přihlíželi a nesplnili svoji povinnost jej rozpustit. To, že k zásahu evidentně byl důvod, dokládá případ rozpuštěného shromáždění Národní strany v Praze v roce 2008, které podle soudu bylo ukončeno po právu, přestože intenzita nenávistného úvodního projevu ani v nejmenším nedosahovala projevů v Novém Bydžově.
A teď se dostáváme k samotnému shromáždění osob, které se postavily pochodu neonacistů na odpor. Podle policie byla tato blokáda nezákonná a bránila oznámenému pochodu. Ale Listina základních práv a svobod zakotvuje občanům právo na odpor v případě, že jsou ohrožena lidská práva a demokratický řád a kdy je stát nečinný. Je tedy možné dovodit, že v případě nečinnosti policie proti shromáždění, které šíří nenávist vůči menšinám a které chce svým pochodem romskou lokalitou zjevně zastrašovat Romy, mohlo občanům vzniknout toto právo na občanskou neposlušnost a pasivní odpor. Pak by logicky jakýkoliv zásah policie vůči těmto lidem nemohl být legitimní a ani v souladu se zákonem.
Co se týče přiměřenosti zásahu policie proti těmto občanům, pak podle dikce zákona musí policisté při použití donucovacích prostředků dbát na to, aby nezpůsobili lidem nepřiměřenou újmu vzhledem k povaze a nebezpečnosti jejich protiprávního jednání. „Nebezpečnost“ poklidného a nenásilného shromáždění asi musela být enormní, když se policie rozhodla do něj prudce najet koňmi a obušky mlátit lidi, kteří před ranami neměli kam uhnout. Policie ani nedodržela slib antikonfliktního týmu, že lidem, kteří zůstanou na chodníku, se nic nestane.
Přístup policie nebyl nestranný – vůči příznivcům pravicových extrémistů byl „extrémně“ benevolentní, a vůči občanské společnosti „extrémně“ razantní. Takže kdo je tady extremista? Bohužel policie tímto již tak dost rasistické české společnosti dala najevo, že její heslo „pomáhat a chránit“ platí jen pro vyholené lebky.
***
Redakce časopisu Romano voďi pozvala opakovaně do rubriky Dva pohledy zástupce ministerstva vnitra. Neúspěšně. Jakkoli ministerstvo ofi ciálně tvrdí, že byl zákrok policejních složek v pořádku, konkrétní argumenty pro sílu zásahu dát nechce.
Článek byl zveřejněn 28. 3. 2011 v časopise Romano voďi.
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
