Sobota, 30. července 2011Zprávy z médií
Ženy si stěžují. U porodu s nimi může být manžel nebo blízká osoba až po absolvování povinného kurzu. Ten stojí tisíc korun.
Na přemrštěné poplatky, které vybírá Masarykova nemocnice za přítomnost otce či jiné blízké osoby u porodu, si stěžují ženy z Ústí. Nemocnice si účtuje tisíc korun za povinný předporodní kurz, který musí nutně absolvovat doprovod rodičky. Podle právníků však na takové nařízení nemá nemocnice právo.
Je nutné školení?
„Není možné, aby nemocnice požadovala proškolení otce, který chce být u porodu. Otcové na přítomnost u takové chvíle mají nárok i bez kurzu,“ řekla Petra Langová, odesílatelka stížnosti a iniciátorka, jež požaduje snížení tisíci korunového poplatku.
„Kurz by měl být dobrovolnou volbou pro nastávající rodiče, nikoli příkazem,“ doplňuje výčet svých požadavků. Právníci jí dávají za pravdu. Podle nich má bezpodmínečný nárok na přítomnost u nekomplikovaného porodu nejen otec, ale i jiná blízká osoba.
Právo na soukromí
„Toto právo sice není nikde výslovně upraveno, ale každá žena má právo na soukromí. Podle Evropského soudu pro lidská práva je součástí tohoto práva rozhodnutí stát se rodičem, právo zvolit si okolnosti a místo porodu a také zahrnuje volbu, s kým bude sdílet tak intimní okamžik,“ potvrdila právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Podle ní nemůže porodnice ani požadovat povinné absolvování kurzu, může ho nabízet jen jako možnou nadstandardní službu.
„Samotná přítomnost blízké osoby službou není, zpoplatněno může být poskytnutí jednorázových pomůcek, například návleků, a to v ceně odpovídající nákladům,“ dodala Candigliota.
Langová se domnívá, že tisíc korun, které nemocnice vybírá, neslouží k pokrytí těchto nutných nákladů.
Michal Pohl, právník zabývající se zdravotnickým právem, tvrdí, že nemocnice vybírat poplatky za přítomnost otce u porodu může. Ovšem stejně jako Candigliota souhlasí, že pouze ve výši s tím spojených nákladů. „Zákon o péči o zdraví lidu umožňuje, aby zdravotnická zařízení požadovala úhradu za pobyt v případech, mezi které lze zahrnout i přítomnost otce při porodu. Nicméně měla by vyúčtovat náklady a na základě nich stanovit výši platby,“ vysvětlil Pohl. Jestliže částka účtovaná nemocnicí přesahuje přiměřený zisk, může být podle něj takové jednání v rozporu s příslušnými paragrafy zákona o cenách.
Sami si nevyberou
Od letošního února k tomu Masarykova nemocnice neumožňuje, aby si předporodní kurz rodiče vybrali sami, jak tomu bylo dříve.
Nyní musí otec přípravu absolvovat jedině v nemocnici. „Já jsem se zúčastnila kurzu v centru Srdíčko, který mě stál tisíc korun, ale šlo o opravdové proškolení. V nemocnici za stejné peníze jen pustí video, které muže spíše odradí,“ sdělila ke svým zkušenostem Langová.
Nejen s ostatními rodičkami plánuje sepsat petici, která bude přístupná i v elektronické podobě.
S vybíráním tisíci korunových poplatků, kvůli kterému se podle ní nemocnice na rodičích bezdůvodně obohacuje, se nehodlá jen tak smířit. „Stížnost prošetřujeme a očekáváme vyjádření od odpovědných osob tak do deseti dnů,“ sdělila mluvčí Krajské zdravotní, jež nemocnici provozuje, Markéta Rybínová. Více se vedení Masarykovy nemocnice nevyjádřilo.
V západní Evropě je podle právničky Ligy lidských práv bezplatná přítomnost osoby blízké u porodu samozřejmostí.
Příležitost vydělat
„Několik let nazpátek nebyla přítomnost otců u porodů běžná a když se to začalo umožňovat, nemocnice vycítily, že je to příležitost jak si přivydělat,“ domnívá se Candigliota. „Přítomnost otců patrně braly jako nadstandardní podívanou pro tatínka a nikoliv jako psychickou podporu rodičky,“ dodala. V českých porodnicích se podle jejích informací poplatky vybírají všude, rozdíly jsou jen v jejich výši.
Článek byl publikován dne 30. 7. 2011 v děčínském deníku.
Sobota, 30. července 2011Zprávy z médií
Šestnáct tisíc eur a čestné uznání je odměnou za práci lidí z brněnské organizace Liga lidských práv. Ta je jedním z šestatřiceti sdružení, která ocenila nadace Erste za přínos sociální integraci.
„S udělováním cen jsme začali před čtyřmi lety. Chceme jimi přispět k vývoji společnosti bez předsudků a s rovnými právy pro všechny,“ uvedl předseda představenstva nadace Andreas Treichl. Vítěze porotci vybrali z téměř dvou tisíc organizací z dvanácti zemí střední a východní Evropy. Brněnská Liga lidských práv získala cenu za svůj projekt Férová škola, který podporuje školy vytvářející spravedlivé podmínky pro vzdělávání všech dětí. Ocenění získaly také organizace z Děčína a Prahy.
Článek byl publikován dne 30.7. 2011 v brněnském denku a naleznete jej zde, obdobně také v pražském deníku zde.
Čtvrtek, 28. července 2011Zprávy z médií
V médiích ožil v těchto dnech případ brněnských policistů, kteří se měli vyžívat v násilí. Nejvíce se „blýskli“ když v lednu 2009 jejich zásah nepřežil muž vietnamské národnosti. Loni je za to soudkyně odměnila několikaletými tresty. Na Ligu lidských práv se každoročně obrátí několik osob, které poukazují na nedůvodné násilí ze strany policistů či strážníků. Změnilo se tedy něco během posledních dvaceti let nebo se stále potýkáme s dědictvím Veřejné bezpečnosti?
V polistopadové historii se výrazné pozornosti českým ochráncům pořádku dostalo především při výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. O tom, že policisté zásahy proti demonstrantům nezvládali a mnohdy se pak „zhojili“ i na náhodně procházejících turistech a lidech, kteří s vandalismem v ulicích neměli nic společného, informovala nejen česká, ale i zahraniční média.
Výraznou kritiku ze strany ombudsmana i nevládních organizací si vyžádal také zcela nezvládnutý zásah na technoparty CzechTek 2005. Od té doby se ale postup policistů v mnohém zlepšil a nic podobného se neopakovalo. Policisté tak většinou docela slušně zvládli i takové akce, jako byly průchody příznivců krajní pravice českými městy.
Jak je to ale s případy individuálních pochybení strážníků či policistů? O většině případů násilí se nedozvíme, protože jejich oběti nemají odvahu hledat oporu u státu, jehož zástupci je bili nebo šikanovali. Bohužel se ale násilí mnohdy neprokáže ani tam, kde lidé odvahu najdou. Ilustruje to případ mladíků Kuchaře a Holouse, které právě na CzechTeku strážci zákona počastovali kopanci a ránami obuškem a kterým také dýmovnicí zapálili auto. Pavlovi se podařilo jednoho z policistů vyfotit tak, že na fotografii bylo možné rozeznat pět ze šesti číslic jeho identifikačního čísla. Inspekce případ uzavřela s tím, že totožnost policisty není možné určit. Po opakovaných stížnostech Ligy to sice inspektoři vzali zpět, našli si ale jinou výmluvu. Naštěstí civilní soud se na věc díval jinak a mladíci tak od státu dostali omluvu i odškodnění.
Jistě, práce policisty je fyzicky i psychicky náročná a navíc přirozeně láká i typy lidí, kteří k ráně pěstí nemají nikdy daleko. O to více je ale zapotřebí, aby stát ukázal, že násilí se netoleruje. Dokud se ale věci raději „zametou pod koberec“, jako to bylo v případě zubního techniku v Aši, který loni v květnu po propuštění z policejní služebny musel být lékařsky ošetřen, nic se nezmění.
Veřejnost by nyní měla pečlivě sledovat nový zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který je odpovědí na kritiku mezinárodních institucí i odborníků a který by měl nezávislost vyšetřování trestných činů policistů posílit. Poslanci se mu budou důkladně věnovat už v srpnu.
Článek byl publikován dne 28. 7. 2011 v deníku Brněnský deník.
Autorem článku je David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.
Středa, 20. července 2011Zprávy z médií
Praha – Nový zákon dovolí pacientům souhlasit s tím, že v těžkém bezvědomí zůstanou bez péče.Dopředu odmítnout připojení na dýchací přístroj, operaci v posledním stadiu rakoviny nebo i umělou výživu. Nový zákon o zdravotních službách, který nyní leží ve sněmovně, by měl od nového roku umožnit pacientům, aby si sami rozhodli o tom, zda jim ve stavu dlouhodobého bezvědomí bude poskytnuta péče. Odpůrci bijí na poplach – jde o pasivní eutanazii.„Jestliže pacient, který trpí bolestí nebo se domnívá, že je nevyléčitelně nemocný, dopředu odmítne péči, bude lékař stavěn do velmi složité situace. Měl by přihlížet tomu, že chce pacient umřít. To je nakročení k eutanazii,“ říká poslankyně a lékařka Milada Emmerová (ČSSD).
Zastánci lidských práv naopak novinku vítají.
„Nyní se každý bude moci rozhodovat sám o sobě. Stává se, že umírající pacient nechce být hospitalizován, ale záchranka ho odveze do nemocnice proti jeho vůli. Spousta lidí si nepřeje umírat v nemocnicích, ale doma mezi blízkými. Někteří zase nechtějí být léta udržováni v kómatu,“ podotýká právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Obejdou se lékaři bez právníka?
V ožehavé situaci, která může skončit u soudu, se však podle Emmerové ocitnou lékaři. „V zákoně ani není povinnost kontaktovat příbuzné a problém s nimi diskutovat. Když pak pacient zemře, vystavuje se lékař tomu, že se s ním rodina bude soudit. To aby mělo každé zařízení po ruce velmi dobrého právníka,“ dodává Emmerová.
Jak by měl dopředu vyslovený souhlas proběhnout?
„Lidé budou muset navštívit lékaře, který jim dá poučení, a poté si u notáře souhlas nechají ověřit. Potvrzení by pak měli nosit u sebe jako doklad. Pokud ho u sebe v potřebnou chvíli mít nebudou, zpětně už na něj nebude brán ohled,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Pacient tedy může prostřednictvím dokladu docílit toho, že pokud bude v bezvědomí, lékaři ho nepřipojí na dýchací přístroj. Když ale ověřený souhlas nechá doma v šupleti a lékařům se do rukou dostane až zpětně, odpojit ho od přístroje již nebude možné. Jde totiž o aktivní zásah lékaře, a tím pádem o klasickou eutanazii, která je u nás zakázaná.
I Liga lidských práv má k zákonu některé připomínky. „Kritizovali jsme to, že je zavedena pětiletá lhůta platnosti přání. Například u pacientů s Alzheimerovou chorobou se nemoc vyvíjí velmi dlouho a pacient pak již nemusí mít možnost své přání platně vyjádřit. Proto by trvanlivost přání měla být neomezená s tím, že by pacient mohl kdykoliv souhlas změnit,“ doplňuje Zuzana Candigliota.
Podle nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění je pro zavedení eutanazie 64 procent lidí.“
Článek byl publikován dne 20. 7. 2011 na www.denik.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Michaela Koubová, denik.cz.
Středa, 20. července 2011Tiskové zprávy
Rodiče ochrnutého dítěte nyní mohou znát jména znalců, kteří prošetřovali jejich stížnost, rozhodlo o tom Ministerstvo zdravotnictví. Už po první a druhé dávce hexavakcíny mělo dítě manželů Janečkových velké zdravotní problémy, poté, co mu byla vpíchnuta třetí dávka, ochrnulo. Stížnost rodičů na postup lékařky prověřovala znalecká komise, která rozhodla jednoznačně v její prospěch.
Janečkovy proto zajímalo, kdo za posudkem vlastně stojí, a s pomocí Ligy lidských práv podali žádost o informace. Krajský úřad Středočeského kraje se nejprve hájil ochranou osobních údajů členů komise, ale po zásahu Ministerstva zdravotnictví musel nyní jména poskytnout. Nicméně ministerstvo chce utajování znovu obnovit a uzákonit v nových zdravotnických zákonech.
Zatajování jmen členů znaleckých komisí bylo dosud běžnou praxí úřadů i ministerstva, přestože Veřejný ochránce práv i Úřad pro ochranu osobních údajů již v minulosti prohlásili, že jména členů komise nepodléhají ochraně osobních údajů a je tedy možné je poskytovat. Podle ombudsmana se pacient bez znalosti jmen posudkových lékařů nemůže vyjádřit k jejich možné podjatosti a vazbám na zdravotnické zařízení, vůči kterému stížnost směřuje. Členové komise také pracují se zdravotnickou dokumentací, proto má pacient právo vědět, komu byly jeho citlivé údaje poskytnuty. „Důležitým argumentem pro zveřejňování jmen lékařů – znalců je také jejich etická a profesní odpovědnost za posudek, který by měl být kvalitní a objektivní. Bohužel to však bývá spíše obráceně.“ upozorňuje na častý problém v praxi Zuzana Candigliota, právnička Ligy.
Také v případě Janečkových byly závěry komise podezřele jednoznačné. Přestože neurologové na základě mnohých vyšetření vylučujících ostatní příčiny a skrytá onemocnění, označili očkování jako pravděpodobnou příčinu ochrnutí chlapce, došla komise k překvapivému závěru, že „souvislost s očkováním jako příčinou tohoto postižení není žádná“. Zdravotní stav dítěte se objektivně zhoršoval s každou další dávkou hexavakcíny, chlapec opakovaně končil v nemocnici s řadou problémů včetně počínajícího ochabování svalstva. Lékařka přesto v očkování pokračovala a potřetí vpravila chlapci do těla dokonce dvě dávky zároveň. Členové komise přesto označili tento postup za „zcela správný“, není tedy divu, že by nejraději zůstali utajeni.
Změny k lepšímu se však nechystají. Do návrhu zákona o zdravotních službách, který právě v Poslanecké sněmovně prochází druhým čtením (sněmovní tisk č. 405), úředníci Ministerstva zdravotnictví vpašovali nenápadný odstavec (§ 97), ve kterém se praví, že jména a příjmení odborníků v komisi je možné sdělit třetí osobě jen s jejich souhlasem. „Návrh zákona je zpátečnický, netransparentní a nerespektuje názor ombudsmana. Prosazovat by se naopak měla větší otevřenost a komunikace s pacienty, kterou v českém zdravotnictví zoufale postrádáme.“ komentuje záměr ministerstva Candigliota.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871
Františka Janečková, maminka chlapečka postiženého po očkování, tel. 602 191 933
Členové znalecké komise v případě Janečkových – Ivan Švach, Alice Baxová, Josef Sýkora, Jiří Zeman, Alena Štolcová, Pavel Nechanický, Daniela Vránová a Jana Vedralová
Tisková zpráva ombudsmana, která kritizuje utajování členů znaleckých komisí.
Analýza Právní systémy očkování dětí:
Liga lidských práv již dříve zpracovala analýzu očkování v evropských zemích, z které vyplývá odpovědnost řady států za nežádoucí účinky státem doporučeného očkování dětí. V ČR tato odpovědnost chybí.
