Čtvrtek, 4. února 2010Aktuality
Rostoucí důraz na lokální řešení místních problémů a na schopnost policie navazovat užitečné vazby s představiteli samosprávy, s občany a dalšími partnery na místní úrovni vyvolal zásadní změnu policejní legislativy v loňském roce.
Centrum Pro Police právě vydalo publikaci, která v kontextu „community policing“ (zajišťování bezpečnosti a prosazování práva na místní úrovni) nový policejní zákon zhodnocuje. Na analýze se významnou měrou autorsky podílela také Liga.
Primárně se jedná o text opřený o platné zákony; není však výhradně určen jen právním teoretikům, ale komukoli, kdo se na místní úrovni zabývá otázkami bezpečnosti a veřejného pořádku. Věříme, že může být užitečnou pomůckou jak pro policisty, strážníky a představitele samospráv, tak i pro ostatní občany, kterým leží na srdci bezpečnost místa, ve kterém žijí.
Text volně navazuje na starší analýzu “možností vzájemného ‚pozitivního‘ kontaktu mezi Policií České republiky a ostatními subjekty, zejména obcemi a fyzickými osobami“, kterou pro potřeby Otevřené společnosti, o.p.s. zpracovala Liga lidských práv na přelomu let 2003 a 2004.
Text analýzy ke stažení najdete zde.
Čtvrtek, 21. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 21. 1. 2010 na www.parlamentilisty.cz a naleznete jej zde.
Novým rokem vstoupil v platnost nový trestní zákon, který kromě České pirátské strany kritizovala i Liga lidských práv.
Bohužel se stejně jako už mnohokrát v minulosti stalo, že odborníky dobře připravená právní norma byla poslanci upravena do podoby, která občanům ČR může spíše škodit. A občany v tomto případě nemyslíme zločince.
Z trestního zákona mělo být původně vypuštěno stíhání za pomluvu (§184). Pomluva by se tak bývala stala ryze občanskoprávním sporem. Pavel Šámal z Nejvyššího soudu, autor novely, jí tam však vrátil na nátlak současných politiků. Nařčení z pomluvy je velmi často používáno proti investigativním novinářům, ale i běžným lidem, kteří kritizují praktiky některých státních úředníků. Jako záminku si poslanci zvolili nedůstojné napadání v průběhu předvolební kampaně, kterých nás letos čeká hned několik.
Zároveň došlo i k rozšíření možnosti stíhat občany za křivé obvinění (§345). Dříve bylo nutné prokázat, že ke křivému obvinění došlo s úmyslem způsobit obviněnému záměrně újmu. V tomto roce však již bude trestnímu stíhání se sazbou odnětí svobody až na dva roky čelit každý, kdo někoho nepravdivě obviní jakoukoli formou. Tedy například článkem v tisku nebo ve veřejné debatě. Výklad zákona je sporný a může a pravděpodobně i bude docházet ke zneužívání příslušných paragrafů proti svobodě slova.
„Nemohu se ubránit dojmu, že tyto paragrafy budou sloužit pouze jako ochrana korupcí prolezlého státního aparátu, který je v režii dominantních parlamentních stran a které si tak budují bariéru nedotknutelnosti. Svoboda slova tak opět dostává na frak,“ komentoval práci našich zvolených politiků Jaroslav Kučera, jihomoravský krajský předseda.
Čtvrtek, 14. ledna 2010Aktuality
U příležitosti letošního zápisu dětí do prvních tříd, které bude probíhat v následujících dnech, vyzvala koalice nevládních organizací Společně do školy, všechny, kdo působí v oblasti vzdělávání nebo se snaží zlepšovat životní podmínky a příležitosti romské menšiny, k posílení informovanosti zákonných zástupců dětí.
Koalice považuje za důležité upozornit rodiče romských dětí na základní rizika a důsledky vzdělávání ve školách pro žáky s mentálním postižením, kam se stále dostává zcela nepřiměřené množství romských dětí. „Dopis, který jsme vytvořili, poskytuje mimo jiné užitečný výčet základních práv a nároků garantovaných všem dětem bez jakýchkoliv rozdílů,“ upozorňuje Lucie Obrovská, právnička Ligy, která s koalicí úzce spolupracuje a dodává: „Zápisy se blíží, rodiče přitom často nemají dostatek informací, případně získávají informace matoucí nebo přímo zavádějící.“
Koalice Společně do školy proto apeluje: Poskytněme společně rodičům patřičné informace – zvýšíme šanci děti na plnohodnotné a kvalitní vzdělání!
Celý dopis si můžete přečíst zde.
Středa, 13. ledna 2010Zprávy z médií
„Vždycky jsem byla pro dát všem dětem rovnou šanci.“
Radka Renzová začala jako uklízečka a dotáhla to na ředitelku školy. Její přístup je ovšem dost nekonvenční.
Bývala prý moc zlobivá. „Parta byla pro mě všechno, utíkala jsem z domova. Měla jsem štěstí, že tehdy nebyly ještě v kurzu drogy – určitě bych je zkusila,“ přiznává. „Naši chtěli, abych se přihlásila na vysokou, tak jsem předstírala, že jedu na přijímačky, ale nedostavila jsem se k nim. Bylo mi všechno jedno, protože jsem byla strašně zamilovaná.
Otěhotněla jsem, a když byly Matouškovi tři roky, s jeho otcem jsem se rozešla. Naši, přestože jsem se jim toho předtím tolik navyváděla, mě ale nenechali na holičkách.“
Radka pracovala jako školnice a uklízečka v hudební škole ve Svitavách. Pak dojížděla do pedagogické školy v Litomyšli. Ve třetím ročníku jí kamarádka dohodila místo učitelky v sídlištní škole.
Tam jí připadalo, že učitelé přistupují k dětem málo citlivě.
Líčí: „Představte si učitele, který pranýřuje žáčka kvůli tomu, že mu chybí penál.
Jenže dítě ten penál nemá proto, že mu jej rodiče nekoupili.
A učitel na to nepřijde včas, anebo ho to nezajímá!“
Po čase začala studovat dálkově vysokou pedagogickou školu.
Úspěšně ji dokončila, ale k studiu měla výhrady: „Leccos z toho, co jsme se museli nabiflovat, nám pak bylo v praxi k ničemu, a naopak k tomu, co by člověk měl znát, si musel najít cestu sám.“ Naštěstí se už na vysoké seznámila s ředitelkou malotřídky v Lačnově a ta jí nabídla místo. Malá školička s malým počtem žáků Radce seděla. „Máme tu možnost každé dítě dobře poznat a individuálně se mu věnovat. Paní ředitelka byla vstřícná, dost mě toho naučila,“ říká Radka. Škola v Lačnově, který je teď součástí Svitav, se nachází blízko domu se sociálně znevýhodněnými rodinami, a tak do ní chodí i romské děti. Radka zastává názor, že děti s jakoukoli nevýhodou je potřeba integrovat mezi ostatní. „Je nesmysl je poslat do zvláštní školy, když mají na víc,“ tvrdí.
Když jednou jela z fakulty domů, dala se ve vlaku do řeči se spolucestujícím. Z hovoru záhy vyplynulo, že studují stejnou školu a že oběma leží na srdci děti s problémy. Dnes oba, Radka i Jiří, učí v lačnovské škole, kde Radka od roku 2005 i řediteluje. „Sehraný pedagogický tým je základ dobré školy,“ zdůrazňuje Radka.
Žáci jsou rozděleni do dvou tříd, do první chodí prvňáci až třeťáci, do druhé čtvrťáci a páťáci. „Penzum učiva je stejné jako na jiných školách. Důležité je, aby dítě zvládlo vše, co vzhledem ke svým schopnostem zvládnout může,“ vysvětluje Radka. Před vynucováním poslušnosti se tu děti vychovávají k zodpovědnosti vůči sobě samému. „Měly by vědět: Když si špatně zavážu tkaničku u bot, mohu si na ni šlápnout a rozbiju si nos. Nebo když budu nepořádná a něco ztratím, bude mi to scházet. Jestliže tohle dítě pochopí, rozkazy jsou zbytečné.“ Děti se učí také komunikovat, férově jednat a umět se vžít do kůže druhého.
Radka je nejen výjimečnou učitelkou, ale i výjimečnou mámou. K Matoušovi u nich doma přibyl Maxík z druhého, tentokrát šťastného manželství, a dvě romské holčičky Vaneska a Kristýnka, které si manželé Renzovi vzali do pěstounské péče. „Samozřejmě se bojím, aby pro svou pleť v životě netrpěly, ale manžel říká, že bez nás by trpěly ještě víc. Jsme tu, abychom jim dali lásku, sebeúctu, naučili je poradit si se životem. Ale nebojím se toho, že nás jednou zklamou. Vždyť kdo víc se nazlobil rodiče než já! A vidíte, dostala jsem se z toho!“
Kde se učí férově
Škola ve Svitavách-Lačnově je jednou ze čtyř škol v České republice, kterým Liga lidských práv udělila 6. 10. 2009 titul Férová škola. Titul se uděluje za úspěchy v integraci znevýhodněných dětí, především romských, a dětí s handicapem.
Středa, 13. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován 13. ledna 2010 na www.halonoviny.cz a také v tištěné formě Haló novin.
Rozhovor Haló novin s Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv.
Kdy a proč vznikla vaše organizace?
Liga lidských práv vznikla v srpnu 2002. Jedním z hlavních impulsů byla skutečnost, že v té době často zůstávaly různé formy násilí na občanech neřešeny. Jednalo se o násilí ze strany policie, domácí násilí, rasově motivované násilí. Zhruba od roku 2000 se pod záštitou Ekologického právního servisu formovala skupina mladých právníků a dalších odborníků, kteří se rozhodli zaměřit se právě na tyto společenské problémy. O dva roky později se pak rozhodli, že se osamostatní, a založili Ligu.
Má Liga něco společného s Ligou za lidská práva, jejíž bývalý výkonný tajemník Eduard Valášek v roce 1997 kvůli rasistickým útokům emigroval do Kanady?
O této organizaci ani panu Valáškovi jsem nikdy neslyšel a s Ligou lidských práv nemají nic společného. Název Liga lidských práv jsme zvolili v souladu s tradicí dalších organizací na ochranu lidských práv sdružených v Mezinárodní federaci lidských práv (FIDH). Tato federace, která byla založena v Paříži v roce 1922, sdružuje 155 organizací, které mají ve svém názvu velmi často slovo liga . My jsme členem této federace od roku 2004 a jsme jediným zástupcem FIDH ve střední a východní Evropě.
Čemu dalšímu se Liga ve svých aktivitách věnuje?
Liga lidských práv je organizací typu watch dog , tedy hlídacím psem hodnot, jakými jsou právní stát, demokracie a ochrana základních práv. Naší vizí je společnost, kde jsou v běžném životě dodržována lidská práva a v případě jejich porušení má jednotlivec možnost se účinně bránit. To je cíl, ke kterému směřujeme. Konkrétně pomáháme zdravotně i sociálně znevýhodněným dětem, aby mohly chodit do běžných škol, pokud je to jen trochu možné. Dbáme na to, aby se v českých zdravotnických zařízeních změnil přístup lékařů k pacientům. Věnujeme se také dodržování lidských práv lidí s mentálním postižením. Usilujeme o to, aby nezákonnosti spáchané policisty či strážníky byly řádně prošetřeny. Usilujeme o legislativní změny a reformy v oblasti zdravotnictví, školství a justice. Organizujeme také odborné semináře, konference a kulaté stoly se soudci, policisty, učiteli, lékaři a zástupci ministerstev.
S novým rokem vstoupil v platnost nový trestní zákoník. Liga tvrdí, že zůstává nástrojem proti svobodě slova. V čem konkrétně?
Oproti původním záměrům tvůrců trestního zákoníku zůstala na tlak politiků zachována skutková podstata pomluvy, která je ve vzrůstajícím počtu demokratických zemí z norem trestního práva odstraňována. Také stále více postkomunistických zemí, například Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna, řeší případy poškození dobrého jména před civilním soudem, namísto trestního stíhání, které je pro stát finančně nákladné. U nás nyní naopak došlo k rozšíření možnosti trestně stíhat novináře, blogery či jiné kritiky korupce a porušování zákona. Z iniciativy poslanců byla rozšířena skutková podstata křivého obvinění a zatímco dříve za něj bylo možné stíhat pouze člověka, který někoho lživě obvinil z trestného činu s úmyslem, aby mu bylo přivozeno trestní stíhání, nyní se již úmysl přivodit trestní stíhání prokazovat nemusí a postačí, že se jednalo o nepravdivé obvinění z trestného činu, například z korupce. Nebezpečnost této nové skutkové podstaty pro svobodu slova bude ale záviset především na tom, jak ji začnou v praxi aplikovat policisté, státní zástupci a soudci.
Co říkáte takzvanému náhubkovému zákonu?
Je smutné, že původně smysluplná iniciativa k posílení ochrany dětských obětí trestných činů byla našimi zákonodárci zvrácena do současné podoby omezující svobodu slova. V demokratické společnosti je úlohou médií informovat o protiprávní činnosti, které se dopouštějí politici či jiné mocné osoby. Věřím, že se v letošním roce podaří tuto normu alespoň výrazně zmírnit, ať již na základě novely nebo rozhodnutím Ústavního soudu.
Koncem loňského roku jste v Brně pořádali seminář s názvem Dvacet let svobodné justice: nedořešené otázky. Jak jste s ním spokojen?
Při příležitosti výročí dvaceti let od pádu minulého režimu jsme upozornili na dosud nevyřešené otázky nezávislosti soudů, problémy v jejich financování a výběru nových soudců. Pozvání na seminář přijali zástupci více než dvaceti soudních institucí z celé České republiky. Věřím, že se nám společně podařilo posunout diskusi o reformě soudnictví o krůček kupředu. Bude ale velmi obtížné prosadit změny, které by vliv vlády na nezávislost soudů a soudců oslabily. Zkušenosti z Maďarska nebo Slovenska zároveň ukazují, že změny je potřeba provádět postupně a že soudcovská samospráva sama o sobě neduhy justice nevyřeší.
Osobně se specializujete na lidská práva ve zdravotnictví. Jakých úspěchů se už dosáhlo?
Zrovna před několika dny jsme informovali o dvou soudních vítězstvích, kdy ženy za zákroky provedené bez jejich informovaného souhlasu dostaly finanční satisfakci ve výši 200 a 150 tisíc. Pomalu se tedy zvyšují částky, které soudy za porušení práva na svobodnou volbu a rozhodování o vlastním těle přiznávají. Roste také informovanost a sebevědomí našich občanů. V rámci poradny pro pacienty, kterou provozujeme na stránkách www.ferovanemocnice.cz, odpovídají naši právníci na několik desítek dotazů týdně. Informováním pacientů a komunikací s lékaři se nám postupně daří měnit přístup k nemocným, kteří nejsou jen nesvéprávným objektem v rukou zdravotníků, ale mají právo o své léčbě rozhodovat.
Pátek, 8. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 8. 1. 2010 v deníku Právo.
Poslanci si v rámci schvalování nového trestního zákoníku platného od Nového roku odhlasovali také pojistku proti lživým nařčením ze strany politických konkurentů.
Navzdory původním záměrům právních expertů totiž při projednávání normy ve Sněmovně rozšířili možnosti stíhání za křivé obvinění. Původně to bylo možné pouze v případě, kdy chtěl někdo nepravdivým tvrzením jinému prokazatelně přivodit opletačky se zákonem.
Musel například podat na policii trestní oznámení. Na návrh nezařazeného poslance Miloše Melčáka ale tato podmínka ze zákona vypadla.
Dnes už tedy bude ke stíhání za křivé obvinění stačit, když někdo bude lhát o svém konkurentovi a tvrdit, že je zločinec, aby ho poškodil i v očích veřejnosti nebo jeho okolí. Autoři nové normy s tím přitom původně nepočítali.
Podle ministerstva spravedlnosti se tím pouze upřesnila předchozí úprava, podle které mohlo být obvinění bez prokázaného úmyslu přivodit někomu trestní stíhání postižitelné jako pomluva. Ta přitom jako trestný čin i v novém zákoně zůstala.
„Jde o poslaneckou iniciativu, původně to v zákoně nebylo. Poslanci argumentovali nečistým politickým bojem a tu změnu si schválili,“ řekl k tomu hlavní autor zákona Pavel Šámal.
Podle Melčáka má změna zabránit vzájemnému obviňování ze spáchání různých trestných činů především během předvolebních kampaní. „V naší politice je to běžné, ale není přece možné někoho lživě obvinit a nenést za to žádnou zodpovědnost,“ vysvětlil svůj záměr Melčák.
Zároveň odmítl, že by šlo o pouhé zaplevelování našeho právního řádu.
„Zbytečné zdvojování to rozhodně není, pomluva se totiž týká jiných případů, třeba nařčení z mimomanželského vztahu atd., kdežto u křivého obvinění jde vyloženě o úmyslné obvinění ze spáchání trestného činu,“ poznamenal poslanec.
Rozšiřování možností stíhat někoho za křivé obvinění přitom kritizuje například Liga lidských práv, podle které může jít o ohrožení svobody slova. „Nyní již bude hrozbě až dvouletého vězení vystaven každý, kdo někoho nepravdivě z trestného činu obviní jakoukoli formou, tedy i například článkem v médiích,“ uvedl v této souvislosti právník Ligy David Zahumenský.
Šámal nicméně stejně jako resort spravedlnosti podobné obavy vyvrací. „Ohrožení svobody slova bych v tom neviděl. Novinářů se to nedotkne, stále totiž platí, že musí jít o vědomé šíření nepravdivé informace,“ řekl Šámal s tím, že nové ustanovení se bude zřejmě týkat jen naprostého minima případů.
Pátek, 8. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 8. 1. 2010 v deníku Mladá fronta Dnes.
Praha – Říct o někom, že bere úplatky, ale nemít v ruce důkaz, se může napříště hodně nevyplatit. Můžete za to dostat stejně tvrdý trest, jaký dávají soudy za násilné činy, například za znásilnění – až osm let vězení.
Dosud za křivé obvinění hrozily tři roky. A to pouze těm, kteří lhali, aby někomu záměrně ublížili a dostali ho před soud. Podle nového trestního zákoníku je trestné jakékoli lživé nařčení. A pokud je zveřejní novináři, je trest opravdu přísný.
„Možnost stíhat občany za tento čin se povážlivě rozšířila. Přísnější trest nyní hrozí i tomu, kdo bude pouze citován v médiích nebo vyjádří svůj názor na internetovém blogu,“ říká právník David Zahumenský, který pracuje pro organizaci Liga lidských práv.
Domnívá se, že nový paragraf může být zneužíván i proti svobodě slova. A to hlavně proto, že toto „vylepšení zákona“ vzniklo až při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. V původní verzi to podle jejího autora Pavla Šámala nebylo: „To si prosadili poslanci. Argumentovali tím, že tak chtějí zabránit útokům na politiky při jejich předvolebních kláních.“
Pokud by tedy nyní média zveřejnila informaci o nezákonném jednání politika, které by se potom policii nepodařilo prokázat, novináři, a hlavně jeho zdrojům bude hrozit vězení.
Spoluautor nového trestního zákoníku Pavel Šámal si myslí, že za zpřísněním trestů za křivé obvinění mohla být i reakce poslanců na aféru, kterou před čtyřmi roky vyvolalo zveřejnění takzvané Kubiceho zprávy.
Poslanci však nesouhlasí. „Jde hlavně o to, více chránit oběti tohoto trestného činu. Důvody, které tehdy zazněly, si už nevybavuji. Ale pokud si dobře pamatuji, prosazoval to poslanec Miloš Melčák,“ tvrdí šéf ústavně-právního výboru Sněmovny Marek Benda. Melčák včera na žádost o rozhovor nereagoval.
„Novináři se změny tolik bát nemusí, odvolávají se na své i veřejné zdroje. Pak už to nelze kvalifikovat jako lživé obvinění,“ vysvětluje Šámal. Přiznal však, že problém by mohl mít člověk, kterého budou média jako zdroj citovat.
„Je pravda, že zákon je nyní přísnější – a lidé by si tedy měli dávat pozor, co říkají. Je to ale správné. Křivě někoho obvinit je prostě špatné a trestuhodné jednání,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Nyní bude hodně záležet na tom, jak se k novince v zákoně postaví policisté, státní zástupci a soudci.
„To oni nastaví mantinely a určí, jak se má zákon vykládat. Je zapotřebí, aby chránil oběti, a ne aby sloužil jako nástroj proti investigativním žurnalistům nebo občanům, kteří se odváží upozornit na nepravosti,“ říká právník David Zahumenský.
Podle něj je trest za pouhý slovní výrok pozůstatkem totalitního výkladu práva. „V řadě evropských zemí se i pomluva řeší pouze před civilním soudem,“ připomněl. V Česku je však trend překvapivě opačný.
Čtvrtek, 7. ledna 2010Aktuality
Liga reagovala na výzvu ministerstva spravedlnosti a společně s brněnským Centrem pro lidská práva a demokratizaci a Ekologickým právním servisem přispěla do diskuse o tom, jak zefektivnit práci Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Reformní snahy vyvrcholí konferencí ve švýcarském Interlakenu konanou v únoru 2010, kde se sejdou členské země Rady Evropy s cílem přijmout opatření, jež by měla vyvést ESLP ze současné krize.
Rok 2009 Soud skončil s přibližně 150 tisíci nevyřízenými případy. Do této situace se Soud dostal kombinací dvou faktorů: rapidním nárůstem počtu stížností pramenícím z rozšiřování Rady Evropy v 90. letech. Tento nárůst zároveň nebyl doprovázený odpovídajícím nárůstem kapacity se s těmito stížnostmi vyrovnat. Důsledkem je pak skutečnost, že také stěžovatelé z České republiky jsou na rozhodnutí ve své věci nuceni čekat často i pět a více let.
Naše připomínky se opírají o východisko, že reforma má posílit možnost obyvatel smluvních států domoci se ochrany svých lidská práva a ne ji oslabit. Proto nepovažujeme za vhodné schválit například zpoplatnění podání stížnosti k Soudu, zavedení povinného zastoupení advokátem nebo povinného užívání úředního jazyka ve stížnosti. Státy by se naopak měly zaměřit na rozsáhlou informační kampaň o pravomocích soudu a jeho funkcích, navýšit rozpočet soudu, který je daleko menší než rozpočet lucemburského Evropského soudního dvora, a měly by vést diskusi o tom, jak sankcionovat stát, které rozsudky Soudu nerespektuje. Soud by měl administrativně zjednodušit vyřizování stížností, které jsou na základě stávající judikatury zjevně opodstatněné, a přeorientovat své zdroje na stížnosti projednávané senáty.
Celý text doporučení najdete zde.
Čtvrtek, 7. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 7. 1. 2010 v časopise Moderní obec.
Těší se vaše dítě do školy? Cítí se tam dobře? Zažívá pocit radosti z úspěchu? Pokud ano, je to ta nejlepší zpráva pro rodiče, ale i učitele dané školy. Spokojený bude jistě také zřizovatel školy.
Naše škola v obci Kanice, v krásném prostředí na okraji Moravského krasu, je úplná základní škola, kterou navštěvuje 120 žáků (z nich 67 na 1. stupni) z Kanic a okolních sídel, ba i z nedalekého Brna. Se speciálními vzdělávacími potřebami máme 41 dětí včetně 8 žáků integrovaných.
Věříme, že naše škola poskytuje dětem příjemné, podnětné, tvůrčí a bezpečné prostředí. Náš školní vzdělávací program jsme nazvali Otevřená škola, protože chceme být otevřeni všemu novému a všem bez rozdílu. Upřednostňujeme individuální péči o žáky a provádíme individuální reedukaci, nabízíme pomoc v dyslektických kroužcích a pořádáme řadu školních i mimoškolních aktivit, do nichž zapojujeme všechny děti bez ohledu na jejich specifika. Osvědčilo se připravovat žáky, ale i učitelský kolektiv na příchod nového žáka. Spolupracujeme s pedagogickými centry, pedagogicko–psychologickými poradnami a dalšími odborníky. Velmi dobré vztahy máme s rodiči žáků i s naším zřizovatelem – obcí Kanice. Nejenže nás plně podporuje, ale některé aktivity pro žáky dokonce pořádá se školou.
Loni v říjnu byla naše práce oceněna udělením certifikátu Férová škola. Ten je postaven na třech základních principech: * dodržování lidských práv; * zabránění diskriminaci žáků a rodičů; * podpora integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na školách.
Když jsme se roce 2008 zúčastnili semináře, který pro učitele výchovy k občanství pořádala brněnská Liga lidských práv, uvědomili jsme si, že na certifikát by mohla dosáhnout i naše škola, a požádali jsme o zařazení do programu.
Předpokladem úspěchu je odborně vzdělaný pedagogický sbor a jeho lidský přístup ke všem dětem, tedy i k těm se zdravotním postižením nebo speciálními vzdělávacími potřebami. Ačkoliv se často hovoří o významu celoživotního vzdělávání učitelů, peněz na ně se nedostává. Přesto se snažíme toto vzdělávání co nejvíce podporovat.
Důležité je vytvořit pozitivní vnitřní prostředí pro přijetí každého dítěte a umožnit mu plnohodnotné zapojení do školního i mimoškolního života. Nezbytnou součástí kvalitní práce školy je bezpečné prostředí i odpovídající materiální a technické podmínky. Kéž by každý zřizovatel mohl akceptovat požadavky »své« školy, která nejlépe zná potřeby žáků i prostředí, v němž se učí!
Panují-li na škole pěkné vztahy mezi žáky navzájem, mezi žáky a učiteli i ostatními zaměstnanci, snáze se potom vyřeší nemálo problémů. Férovost přece nepatří pouze ke sportu, ale především do běžného každodenního života.
Čtvrtek, 7. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl zveřejněn dne 7. 1. 2010 na www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde, v obdobné podobě také na www.lidovky.cz, www.ct24.cz, denik.cz, www.novinky.cz, www.tn.cz, www.tyden.cz a v deníku Metro, Právo a Hospodářské noviny.
Praha – Dvě z žen, které po zákrocích provedených lékaři bez jejich svolení již nemohou mít děti, budou mít na základě rozhodnutí vrchního soudu v Praze nárok na odškodnění v řádu stovek tisíc korun.
ČTK to dnes oznámil David Záhumenský z Ligy lidských práv, která pacienty stěžující si na porušení práv zastupuje. Podle některých aktivistů prodělaly sterilizaci bez souhlasu v ČR desítky žen, zejména Romek; přesné statistiky se však nevedou.
Ženě ze severních Čech podle Záhumenského soud přiznal nárok na odškodnění ve výši 200.000 korun; podle předchozího rozhodnutí příslušného krajského soudu přitom měla mít nárok pouze na čtvrtinu této částky.
Na odškodnění ve výši 150.000 korun má právo další žena, které lékaři bez jejího souhlasu odebrali vaječníky; vrchní soud tak zdvojnásobil částku určenou soudem nižší instance.
Podle Ligy lidských práv lékaři zřejmě ženám nechtěli ublížit. Jednu se snažili uchránit před rizikem spojeným s porodem dalšího dítěte, u druhé snížit riziko rakoviny. Nenabídli však pacientkám možná řešení a autoritativně rozhodli za ně.
„Takový přístup nemá v moderní medicíně co dělat,“ uvedl Záhumenský. „Lékaři se musí naučit respektovat svobodnou volbu pacientů a jejich další práva,“ míní. Podle něj pacienti již vědí, že nemocnice mohou žalovat a vysoudit si za jejich pochybení vysoké částky.
Liga lidských práv pacienty o jejich právech informuje prostřednictvím internetových stránek speciálního projektu Férová nemocnice. Lidé mohou využít bezplatné poradenské služby; projekt usiluje o mimosoudní řešení sporů ve zdravotnictví.
V minulosti některé ženy se stížnostmi na nezákonně provedené sterilizace přitom neuspěly. Loni v říjnu Ústavní soud odmítl stížnost Heleny Ferenčíkové, která od vítkovické nemocnice vysoudila omluvu, nikoliv však požadované milionové odškodnění. Důvodem bylo promlčení nároku. Předtím již v únoru soud odmítl i stížnost Ivety Červeňákové.
Vláda premiéra Jana Fischera loni v listopadu vyjádřila politování nad sterilizacemi převážně romských žen. Podle ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába by podobným případům měla zabránit chystaná opatření. Zdravotnická zařízení by se při provádění sterilizací měla ujistit, že ženy se zákrokem vyslovily informovaný souhlas. Ministerstvo zdravotnictví by tuto otázku mělo zařadit do programu odborného fóra pro tvorbu standardů péče.
