Článek byl publikován dne 23. 4. 2010 v deníku Právo.
Konečně je chytili, říkám si úlevně po zadržení a obvinění dvou neromských sousedů romské rodiny v ostravské kolonii Bedřiška. Policie řekne, koho obvinila a za co, až dnes v poledne, ale obvinění ženy ze sousedství a jejího syna je podle hodnověrných zdrojů už nyní jisté. Státní orgány musejí na obviněné pohlížet jako na nevinné. Jsou tu ale důkazy, věc podezření už nelze odložit a jen výjimečně se stává, že obviněný nejde před soud.

K uspokojení mám více důvodů. Od dob husitů tu platí zásada, že smrtelní hříchové musejí býti světskou mocí kaženi.

Dnes říkáme, že v právním státě mají být zločiny souzeny a trestány. A ne pouze kvůli zadostiučinění oběti a pozůstalým a ne pouze kvůli zastrašení budoucích možných pachatelů. Stát tím říká veřejnosti, co považuje za útok na zájem chráněný zákonem, neboť je to stát právní.

Před měsícem někdo v noci v Bedřišce prohodil oknem láhev se zapáleným knotem. Ta se naštěstí nerozbila, spící 14letou dívku éter neomámil a neuhořela. Policista ale řekl novinářům, že zatím „není důvod se domnívat, že za tímto útokem jsou extremisté“, a zmínil další možné motivy.

Věc prošetřovala jen Policie ČR na úrovni města Ostravy, škoda byla prý jen tisíc korun! A až na nátlak veřejnosti nazvala policie vyšetřovací tým „krajským“ a doplnila jej o muže z ředitelství krajského, odborníka na „extremisty“, jak policie nazývá rasistické násilníky.
Jenže byla ta paní ze sousedství, matka dvou synů, extremistka? Nebo je skinheadka, či neonacistka? Ani náhodou. K jednání ji ale podle všeho dovedla nenávist k Romům, chceme-li, předsudky. Ne každý, kdo šíří nenávist k Romům, je ale nenávidí, mnozí svůj anticiganismus předstírají, aby udělali kariéru, třeba politickou.

O zločinech z nenávisti, tedy z nenávisti vůči nějaké skupině lidí, a o tom, jaké trestné činy – nejen tedy násilí – nenávistné řečí plodí, diskutují nyní účastníci mezinárodní konference Zločiny z násilí, kterou pořádá Fórum 2000, Kulturní kancelář Sasko a česká Liga lidských práv. Probírá se tam, že kriminál je až to poslední. Proč tu stále nejsou sociální programy pro lidi, kteří začínají s nenávistí, programy státní i nestátní, dobrovolné i soudem nařizované?

Mezi vražedným rasismem a rasismem a odporem k cizímu, jenž je v nás, je velký rozdíl. Ale i to, co potlačujeme v sobě nebo u jiných lidí, jež máme za řádné a slušné, je úkol nadlidský, na celý život.

Dobře to řekl T. G. Masaryk: Po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý; proto se říkalo, že s nimi držím. Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.

matka, policie, právo