Středa, 13. července 2011Zprávy z médií
Výbor pro práva dítěte OSN České republice důrazně doporučil, aby zrušila babyboxy. Země na to má sedm let. „Neobhájili jsme je, protože nemáme preventivní péči, kterou by se dalo argumentovat,“ míní právnička Ligy lidských práv Michaela Tetřevová, která se zasedání účastnila. Výbor ale nemůže plnění svého doporučení nijak vymáhat ani jeho neplnění trestat.
Rozhovor s právničkou Ligy lidských práv Michaelou Tetřevovou.
Zasedání Výboru pro práva dítěte OSN jste se účastnila. Jak probíhalo?
Jednání trvalo celý den a týkalo se celé Úmluvy o právech dítěte, Česká republika se periodicky zodpovídá výboru jednou za sedm let. Zasedání probíhá tím stylem, že každý člen výboru položil několik otázek a následuje rozhovor. Babyboxy byly v porovnání s ostatními tématy pouze marginálií. Každopádně ve více než padesáti doporučeních, která výbor vydal na základě celodenního jednání, je doporučení číslo 49, kde výbor důrazně žádá Českou republiku, aby provoz babyboxů co nejdříve zastavila a zároveň aby urychleně vybudovala a posílila alternativní řešení, jak ohrožené děti ochránit. ( Celý dokument s doporučeními pro Českou republiku najdete zde .)
Jaké konkrétní výhrady měl výbor OSN k babyboxům?
Členům výboru se nelíbilo, že Česká republika tímto způsobem pouze přihlíží tomu, že děti jsou opouštěny svými rodiči. Nesnažíme se počty opouštěných dětí snížit a ani nepodporujeme žádnou alternativu k babyboxům. Pouze pasivně přihlížíme problému.
OSN proto navrhuje, abychom zavedli programy, které by šířily osvětu v plánovaném rodičovství a abychom zřídili dostatečné sociální poradenství ženám, které otěhotní neplánovaně. Aby vznikly vzdělávací programy podobné programům rané péče u dětí s postižením. Nic podobného u rodičů, kteří na rodičovství nejsou připraveni, nefunguje. A kvůli babyboxům nelze zkoumat ani důvod, proč matka to dítě odložila.
Co vadilo na babyboxech nejvíce?
Hlavní argument je, že babyboxy porušují Úmluvu o právech dětí v pěti článcích. Jedná se především o právo dítěte o zachování své identity, právo dítěte znát své rodiče, svůj původ. Ale i to, že stát nepodniká žádné kroky, které by tomuto problému předcházely.
Připouští výbor alternativu, že bychom se babyboxů nevzdali a zároveň rozšířili prevenci?
O takové možnosti se nejednalo. Problém byl podle mého v tom, že státní delegace nenabídla žádnou alternativu či řešení, jak by to mohlo do budoucna fungovat. Podle mého to nedokázali dostatečně vysvětlit, ale především z toho důvodu, že tu opravdu programy jako osvětová kampaň nebo poradenství opravdu chybí.
Jak se musí Česká republika nyní zachovat, když jí přišlo takové důrazné doporučení?
Takové doporučení přichází vždy jednou za sedm let. Další zpráva, kterou bude stát podávat, bude až v červnu roku 2018. Nyní máme tedy sedm let na to, abychom implementovali všech více než padesát doporučení. Pak musí dát Česká republika vědět, jaká nová legislativa vznikla, jak se doporučení plnila. Alternativní zprávu pak posílají i neziskové organizace, jež mohou popsat i pochybení nebo nedostatky, na které stát zapomene.
Co se stane, pokud toto doporučení neuposlechneme?
Pořád je to doporučení, takže je těžce vymahatelné. Na druhou stranu výbor a OSN působí svou morální autoritou a Česká republika své členství podepsala. Tím, že bude doporučení ignorovat, si způsobí mezinárodní ostudu. Pokuta nám nehrozí, o členství také nepřijdeme.
Proč se pozornost výboru neupíná i na okolní země, kde podobné systémy fungují?
Babyboxy fungují na Slovensku, něco podobného snad fungovalo v Německu. Výbor v ten den ale řešil Českou republiku, takže s ostatními zeměmi se nesrovnávalo. Pouze slovenský člen výboru, který byl reportérem pro naši zemi, uvedl, že stejný problém je i na Slovensku a že i tam je to potřeba řešit. Takže jsou tam stejné tendence. Nahradit řešení důsledku programy, které by problému předešly.
Článek byl publikován dne 13. 7. 2011 na zpravy.indes.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Martina Procházková, iDnes.cz.
Středa, 13. července 2011Aktuality
Zástupci Ligy lidských práv úspěšně zahájili spolupráci s krajem Vysočina. Společný projekt zaměřený na zaměstnávání lidí s postižením odstartovaly právničky Zuzana Durajová a Denisa Slašťanová školením z legislativy. Vybraní úředníci budou v následujících měsících sledovat příklady dobré praxe v zahraničí, aby mohli zavést i v České republice nový přístup k zaměstnávání lidí, kteří přecházejí z ústavů do komunity v rámci transformace sociálních služeb.
Zaujal vás projekt? Podívejte se na aktualitu věnovanou návštěvě chráněné dílny v městečku Stod.
Pondělí, 4. července 2011Aktuality
Vláda schválila návrh zákona o generální inspekci policejních sborů, což je záležitost, kterou Liga lidských práv prosazuje již od svého vzniku. Dosavadní situace, kdy prohřešky policistů vyšetřovali jejich bývalí kolegové, vedla k dlouhodobě neuspokojivým výsledkům v oblasti šetření policejního násilí či korupce mezi příslušníky policie. Nový zákon má potenciál pomoci řádnému prošetření těchto činů, jeho praktické fungování ovšem ovlivní i to, kdo stane v čele nové Generální inspekce.
„Ačkoliv je to bezpochyby krok kupředu, čerstvě schválený zákon se bohužel nevztahuje na vyšetřování strážníků městské policie,” komentoval vládní rozhodnutí předseda Ligy David Zahumenský. „Liga bude nadále prosazovat, aby do pravomoci nového orgánu spadalo i prošetřování strážníků, což vláda zatím odmítá.“ Situaci policistů se věnuje Liga dlouhodobě, současné změny navrhuje už Systémové doporučení z roku 2006 věnované práci policie.
Stáhněte si volně Systémové doporučení č. 1.
Pátek, 1. července 2011Zprávy z médií
Vláda včera schválila nový zákon o zdravotních službách. Ten zavádí mimo jiné možnost uložit finanční sankce nemocnicím a lékařům, kteří poruší práva pacientů. Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka to ale povede jen k tomu, že pacienti budou mít šanci „zchladit si žáhu na lékařích“. Je možné, že se pan Kubek nemýlí, problém ovšem vidím někde jinde.
Vymahatelnost práva je základ
Nechci ani v nejmenším zpochybňovat skutečnost, že pokud zdravotníci poruší zákon, měla by následovat sankce. Na Ligu lidských práv se každoročně obracejí stovky pacientů a je zřejmé, že v praxi stále dochází k nerespektování informovaného souhlasu pacienta, znemožňování přístupu do zdravotnické dokumentace, jejímu nedbalému vedení nebo dokonce přepisování. To, že za takové jednání bude možné uložit pokuty v řádu stovek tisíc korun, může jistě přispět k tomu, že práva pacientů nezůstanou jen prázdnými slovy.
Na druhou stranu další sankční mechanismus není to jediné, co pacienti potřebují. Už nyní máme k dispozici nejméně osm mechanismů žaloby či stížnosti. Každý občan se může obrátit na vedoucího zařízení, zřizovatele, Českou lékařskou komoru, zdravotní pojišťovnu a někdy i veřejného ochránce práv; dále můžeme podat trestní oznámení, žalobu na ochranu osobnost ke krajskému soudu a žalobu na náhradu škody na zdraví k soudu okresnímu. Pokud využijeme všech možností, zaměstnáme řešením svého případu velké množství osob a výše nákladů na veřejné prostředky tomu bude odpovídat. Ani to ovšem nemusí stačit k získání spravedlivé satisfakce. A co hůř: v mnoha případech se přes všechnu námahu nedozvíme, co se vlastně stalo a proč se to stalo.
Zdravotnictví je specifický systém
Jako všude jinde i ve zdravotnictví dochází k chybám a lajdáctví. Jenže nespokojeným pacientům ve většině případů nejde o tučné odškodné či pomstu vůči lékařům. Mnohdy získá pacient podezření na pochybení zdravotníků v důsledku toho, že jeho zdravotní stav se místo zlepšení zhorší. Jakmile se ale pokouší zjistit více, naráží na hradbu mlčení a mlžení. Když nespokojený klient zdravotnictví sepíše oficiální stížnost, nikdo jej nepozve na osobní schůzku a výsledkem snažení bývá zpravidla stručný dopis oznamující, že se nepodařilo zjistit pochybení. Tito lidé, kterým by často stačila omluva a ujištění, že se něco podobného nebude opakovat, případně určitá finanční satisfakce (či „jen“ srozumitelné vysvětlení toho, co se vlastně stalo, podané někým nezaujatým), pak rozezleni podávají trestní oznámení, píší žaloby a bojují s nemocnicemi „na život a na smrt“.
Zdravotnictví je specifický systém charakteristický spíše dlouhodobými vztahy, neboť například chronicky nemocní pacienti vyžadují mnohaletou péči. Kromě toho je důležité, aby pacienti měli ve zdravotníky i v zdravotnictví jako celek důvěru. Máloco ji ovšem nabourá tak razantně jako soudní řízení. Na tuto situaci politici v řadě zemí reagují podporou mimosoudního řešení sporů spojenou s efektivním řešením stížností pacientů. Příkladem mohou být různé formy veřejného pacientského ombudsmana, jež existují v Norsku, Spojeném království, Irsku nebo Rakousku. Mezi výhody patří nezávislost na zdravotnických zařízeních, která zaručuje nestranné řešení stížností, a specializace umožňující nahlédnout do dokumentace pacienta.
Jde to i u nás?
Liga lidských práv oslovila Ministerstvo zdravotnictví s doporučením, aby byly obdobné specializované instituce zřízeny také v ČR – například při zdravotních odborech krajských úřadů. Pokud by pomáhaly mimosoudnímu řešení sporů, náklady na soudní proces by se snížily, zatímco důvěra občanů v systém by se zvýšila. Vedlejším ziskem by byl nárůst povědomí zřizovatelů nemocnic o problémech provázejících poskytování péče, což umožňuje prevenci podobných situací.
Nevyplatí se tedy investovat do hledání efektivního řešení stížností i u nás? Ministerstvo zdravotnictví se s naší připomínkou k zákonu o zdravotních službách vypořádalo se slovy, že „taková právní úprava by byla nad rámec tohoto zákona“. Do jakého zákona by mělo účinné řešení stížností pacientů patřit, už úředníci neuvedli.
Více informací k tématu najdete v publikaci Ochrana práv pacientů – návrhy k diskusi o mimosoudním řešení sporů ve zdravotnictví.
Článek byl publikován dne 30. 6. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorem příspěvku je David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv.
Čtvrtek, 30. června 2011Aktuality
Na návrh Nejvyššího správního soudu rozhodl Ústavní soud o tom, že osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům nemají být zbytečně omezovány ve správním řízení.Dosavadní právní úprava, která se vztahuje na správní soudnictví, znemožňovala osobám s omezenou způsobilostí samostatně jednat před soudem.
Jednalo se o úpravu striktnější než je úprava obsažená v občanském soudním řádu. Ústavní soud rozhodl o tom, že omezující úprava je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, a že jako taková musí být zrušena. Namísto ní bude aplikován vhodnější režim zmiňovaného občanského soudního řádu. Znamená to, že osoby budou moci samostatně jednat před soudem v takovém rozsahu, v jakém mají způsobilost k právním úkonům.
Bohužel, prozatím žádný z významných soudů nevydal rozhodnutí o tom, že by i v občanském soudním řízení měla fungovat úprava podobná trestnímu pávu. Zde mají osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům, nebo i osoby zbavené způsobilosti sice povinné právní zastoupení, neznamená to ovšem faktické omezení jejich práv.
Středa, 29. června 2011Aktuality
Český rozhlas 6 přinesl rozhovor s právničkou Ligy lidských práv Kateřinou Červenou. Dozvědět se můžete o postavení oběti trestného činu v české minulosti i současnosti, nechybí ani srovnání se situací v zahraničí. Kateřina Červená zároveň kritizuje stav, kdy právo pachatele na spravedlivý proces stojí mnohdy nad právy oběti. V závěru nabízí možnosti, kde mohou oběti trestné činnosti získat právní pomoc.
Poslechnětě si celý pořad „Česká justice”.
Neděle, 26. června 2011Tiskové zprávy
Projekt Férová škola obdržel ocenění nadace ERSTE na slavnostním udílení cen v Barrandovských ateliérech. Férová škola obstála v konkurenci více než 1700 projektů z dvanácti zemí střední a jihovýchodní Evropy a dostala se mezi třicítku finalistů. K hlavním kritériím hodnocení patřil počet zapojených příjemců, efektivita a integrační dopad. Férová škola podporuje rovné příležitosti ve vzdělávání bez ohledu na zdravotní či sociální handicap.
Nadace ERSTE od roku 2007 oceňuje organizace ve veřejném a neziskovém sektoru podporující sociální integraci s důrazem na respektování lidských práv a kulturní rozmanitosti. V roce 2010 se mezi přihlášené projekty zařadila i Férová škola Ligy lidských práv, která byla nadací v červnu 2011 společně s třiceti dalšími projekty oceněna.
Právnicko-pedagogický tým Férové školy si prestižní ceny velmi váží. „Pocit, že i jiní lidé vidí v naší práci smysl, je skvělý. Zároveň pro nás znamená velkou motivaci, abychom nepolevovali v úsilí otevřít školy všem dětem bez rozdílu,” uvedla koordinátorka projektu Férová škola Iva Pikalová. Projekt Férová škola podporuje inkluzivní vzdělávání mimo jiné i udělováním certifikátu Férová škola těm zařízením, jež přistupují k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami bez diskriminace.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 621 227, email: ipikalova@llp.cz
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535, email: dzahumensky@llp.cz
http://www.ferovaskola.cz
Pátek, 24. června 2011Zprávy z médií
Výzva, aby ČR nahradila babyboxy systémem, jenž by předcházel odkládání dětí, je v pořadí padesátý požadavek – z celkových 62, které ženevský Výbor pro práva dítěte naléhavě a většinou po osmi letech znovu adresoval české vládě.
Babyboxy tu jsou pomalu rodinné stříbro, někteří občané se naštvali. Zase nějací „diplomaté OSN“, jak se psalo, nás zbavují suverenity. Známe to přece už z EU. Pod dojmem povrchních mediálních zpráv inzerujících zákaz babyboxů v titulcích, se zvedla vlna nevole.
Co vše musíme protrpět – vzdát jsme se museli tři dny ohřívaných gulášů a pohlavkování neposlušných dětí. Jeden si už ani nezakouří nejen ve vlaku a na nádraží, ale ani v hospodě u pivka. A i Cikána aby se pomalu bál nazvat od plic Cikánem. A toto omezování suverenity má pokračovat!
Nevlídné oko, s nímž výbor pohlíží na české babyboxy, souvisí i s výhradou, kterou ČSFR (a pak i ČR) uvedla při přijetí úmluvy v roce 1991. Stát prý nemůže zaručit plnění článku sedm úmluvy, podle něhož má každé dítě právo znát své rodiče. Medicína se vyvíjí, informace o předcích, jejich nemocech a genové výbavě jsou potřebné. V ČR se navíc i podle zákona smí dítěti utajovat, že bylo osvojeno.
Je to tu kulturním zvykem, stejně jako fyzické tresty dětí, jež výbor České republice rovněž vytýká. Právem, stále tu přetrvává představa, že děti mají rodiče hlavně poslouchat, a to ještě pod hrozbou výprasku. Už před více než 40 lety řekl jugoslávský spisovatel dětské poezie Dušan Radovič rodičům: „ Budete-li bít své děti, budou ony bít vaše vnuky.“ Podle něho jenom děti, které neposlouchají, se mohou stát lepšími, než jsou jejich rodiče.
Co to je ale za výbor, který dal ČR ta doporučení? Nejsou v něm diplomati, ale 18 rotujících expertů jmenovaných státy. A není to vůbec výbor OSN, nýbrž smluvní orgán Úmluvy o právech dítěte, kterou Valné shromáždění OSN v roce 1989 otevřelo k podpisu státům. Ty ji pak podepisovaly a ratifikovaly. Už je nás 192 států, jen dva ji neratifikovaly – Somálsko a USA, i když ji podepsaly, USA za Clintona. Nemohou prý zaručit zákaz trestu smrti na dětech, uvedli Američané. Hlavní výtky výboru jsou tři: dětí v ústavech je v ČR moc. Neruší se oddělené školství (v praktických školách) pro romské a zdravotně znevýhodněné děti. A není tu žádný státní orgán, jenž by koordinoval dodržování úmluvy. Od roku 2003, kdy výbor vládu téměř na vše už upozornil, chybí polická vůle vlády.
Ženevského „grilování“ České republiky se účastnily i dvě české neziskovky – Liga lidských práv a česká sekce Defense for Children International. Michaela Tetřevová z Ligy řekla: „Stát vynakládá obrovské finanční prostředky na provoz dětských domovů a ústavů. Na preventivní služby, které by pomohly předcházet odebírání dětí z rodin, pak nezbývají peníze. Je třeba celý systém financování převrátit a podpořit právě péči o rodiny.“
Článek byl publikován dne 24. 6. 2011 v deníku Právo.
Autorem článku je Petr Uhl, deník Právo.
Čtvrtek, 23. června 2011Tiskové zprávy
Brno – 23. června – Tento týden se dvě klientky Ligy lidských práv konečně dočkaly odškodnění za chyby soudů v řízeních o způsobilosti k právním úkonům. Za tři roky trvající boj o způsobilost přiznal Městský soud v Praze paní H. 37 tisíc korun. Druhý spor se týkal paní M., které soud odmítl způsobilost navrátit. Za to jí podle soudu přísluší odškodnění ve výši 200 tisíc.
Paní H. byla v roce 2005 na základě šikanózního návrhu ze strany města zbavena soudem způsobilosti k právním úkonům. V řízení nebyla vyslechnuta a advokátka, kterou jí přidělil soud ji vůbec nekontaktovala. Na základě jediného neaktuálního znaleckého posudku ji pak soud připravil o veškerá práva. Paní H. se odvolala a v konečném rozsudku soud potvrdil, že pro zásah do její způsobilosti neexistuje důvod. Celý soudní proces však trval skoro dva roky, v jejichž průběhu žila paní H. v nejistotě o svém postavení i budoucím životě.
O případu paní M. již Liga před časem informovala v tiskové zprávě. Na konci roku 2007 Ústavní soud uznal, že v řízení o způsobilosti k právním úkonům soudy porušily její práva, když jí bezdůvodně odmítly způsobilost k právním úkonům navrátit. Náhrady za újmy na svých právech se však dočkala až teď.
Přestože v obou případech soudy přiznaly žalobkyním nižší částky, než požadovaly, jde o velice významná rozhodnutí. Při stanovení výše finančního odškodnění, které jim za nezákonný postup v rozhodování soudy přiznaly, vycházely soudy zejména z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který v obdobných řízeních přiznává nemalé částky.
Oba případy však také dokazují, jak neochotně přistupují obecné soudy k navracení způsobilosti k právním úkonům, případně k přiznání náhrady škody za nezákonný zásah do práv člověka. Jedné z klientek byla navrácena způsobilost k právním úkonům až na základě nálezu Ústavního soudu, druhé se podařilo dosáhnout odškodnění až poté, co se k případu vyjádřil Nejvyšší soud. V obou případech trvalo více než tři roky od podání žaloby na odškodnění, než soudy vydaly konečné rozhodnutí. „Oproti minulosti se jedná o mírný posun v rozhodování soudů, který je způsoben zejména aktivitou Ústavního a Nejvyššího soudu. Obecným soudům se však důsledná ochrana práv a důstojnosti lidí s postižením zatím nedaří. Sankce v podobě náhrady vzniklé újmy vnímáme tedy jako nejlepší způsob, jak působit na státní orgány,“ komentovala rozhodnutí právnička Ligy a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Zuzana Durajová.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel. 773 692 282, zdurajova@mdac.info
Středa, 22. června 2011Zprávy z médií
Česká republika je nečinná v oblasti ochrany práv dětí, soudí Výbor pro práva dítěte OSN. Naléhá proto na vládu, aby restruktualizovala celý systém péče o dítě. Tak by mělo být např. zamezeno segregaci romských dětí.
„Z více než 50 doporučení, které nyní Výbor státu uložil, vyplývá, že se Česká republika za osm let téměř nehnula z místa,“ řekla deníku MF Dnes Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv.
Česko by mělo okamžitě odstranit segregaci romských dětí a dětí s postižením. „Zejména diskriminační praktiky proti nim v rámci vzdělávacího systému,“ specifikuje dokument. Česko by se mělo držet Štrasburské deklarace o Romech z roku 2010.
Výbor také vyzval, aby česká vláda urychleně přijala „komplexní národní akční plán prevence rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a netolerance“ a určila nezávislý orgán, který by dohlížel na Úmluvy o právech dítěte.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se problémům hodlá věnovat. „Z toho důvodu připravujeme novou právní úpravu právní a sociální ochrany dětí,“ řekla mluvčí resortu Viktorie Plívová. „Ta má projít legislativním procesem v druhé polovině tohoto roku a pokud vše půjde dobře, začne platit s počátkem roku příštího.“
Článek byl publikován dne 22. 6. 2011 na www.parlamentnilisty.cz
