Týden respektu k porodu: seminář o právech nastávajících rodičů

Týden respektu k porodu – informační festival o těhotenství, porodu a rodičovství proběhne v týdnu od 16. do 22. května. Navštívit můžete přednášky, projekce, diskuze a poradny porodních asistentek. Liga lidských práv se do programu zapojí seminářem Právní výbavička do porodnice, který proběhne v pondělí 16.5. v Brně na Family Pointu na Josefské 1.
Naši právníci vám zábavnou a srozumitelnou formou vysvětlí, jaká jsou vaše práva během těhotenství, ale také jaká práva a povinnosti máte coby rodiče. Dozvíte se vše o problematice ambulantního porodu, porodních plánů, povinného očkování nebo co dělat, pokud nebudete souhlasit s některým zákrokem během porodu, a mnoho dalšího. Nově bude prezentován formulář, pomocí něhož mohou rodičky oslovit patřičné úřady a sdělit jim nespokojenost se současným systémem. Ve čtvrtek 19.5. předseda Ligy David Zahumenský povede diskusi Jak rodí právníci v pražském kině Perštýn.

“Proč tam jít? Protože zdravotníci stále ještě nerespektují práva žen a jejich svobodnou volbu, jsou jim rutinně vnucovány zákroky a vyšetření, která jsou podle výzkumů nejen zbytečná, ale i škodlivá. Pokud tedy zdravotníci neznají práva rodiček, tak svoje práva by měly znát aspoň ony samotné,” říká o své přednášce Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.

Více se dozvíte z programu brněnské části akce.

Zpracovali jsme tři analýzy k transformaci ústavů

Liga lidských práv vypracovala v rámci zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí tři právní analýzy související s probíhající transformací sociálních služeb.

Analýzy jsou věnovány tématům:



V České republice probíhá již od roku 2005 proces podpory transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb. Základní myšlenkou tohoto procesu je poskytování co možná nejvíce individualizovaných sociálních služeb v přirozeném prostředí. Zjednodušeně řečeno, transformace pomáhá začleňování lidí s postižením do přirozené komunity, čímž dochází nejen ke zkvalitnění péče a zvýšení možností rozvoje uživatelů služeb, ale i k obohacení samotné komunity zvýšením její různorodosti. Transformace sociálních služeb je proces, který sebou přináší nové situace a otázky s kterými se musíme vypořádat, a právě těmito situacemi a otázkami jsme se v uvedených právních analýzách zabývali.

Právní analýzy jsou užitečné hlavně proto, že lidé pracující v sociálních službách, ale i širší veřejnost, mohou na jednom místě lehce najít potřebné informace, které se přímo dotýkají poskytování sociálních služeb v souvislosti s probíhající transformací, a mohou se v dané problematice lépe zorientovat.

Teoretické poznatky a praktické příklady obsažené v prvních dvou právních analýzách jsme prezentovali od prosince minulého roku do dubna tohoto roku na seminářích, kterých se zúčastnili poskytovatelé sociálních služeb, zástupci krajů a Ministerstva práce a sociálních věcí. Předávání zkušeností osobní cestou na realizovaných seminářích nám obohatilo náš právnický pohled na věc a podpořilo identifikaci poptávky odborné veřejnosti. Možnost využít praktické zkušenosti účastníků zvýšila komplexnost zpracování dané problematiky.

Všechny tři analýzy byly zpracovány na základě zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou získala Liga lidských práv, název zakázky „Zpracování analýzy a metodického materiálu a lektorování na seminářích k vybraným aspektům procesu transformace“ Zakázka je součástí individuálního projektu „Podpora transformace sociálních služeb“ hrazeného z prostředků Evropského sociálního fondu, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a Státního rozpočtu České republiky. Realizátorem projektu Podpora transformace sociálních služeb je Odbor sociálních služeb a sociálního začleňování MPSV.

Sněmovna schválila zvýšení soudních poplatků, efektivitu soudů však neřeší

Sněmovna dnes ve třetím čtení schválila změnu zákona o soudních poplatcích. Zákonodárci odsouhlasili, že se jednotlivé soudní poplatky zvýší o 20 až 100%. Nakonec se podařilo z původního návrhu vlády vypustit zavedení nových poplatků pro budoucí osvojitele nebo pro ty, kteří po státu požadují odškodnění za dlouhá řízení či pochybení úřadů. Nedojde ani k navrhovanému zpřísnění možnosti osvobození od placení poplatku. Liga lidských práv se přesto domnívá, že přijetím zákona se čeští občané vzdalují šanci na kvalitnější soudnictví.

Rozhodování českých soudů je v mnoha případech nepředvídatelné a pomalé. Chybí podpora pro mimosoudní řešení sporů. Pro lidi s nízkými příjmy je obtížné se na soud vůbec obrátit, protože systém bezplatné právní pomoci je neúplný a nepřehledný. Pravdou sice je, že soudní poplatky se řadu let nezvyšovaly a stát se snaží snížit zadlužení. Vzhledem ke stavu české justice však mělo být zvýšení poplatků doprovázeno přijetím změn, které by služby soudu pomohly zkvalitnit. „Tuto šanci jsme bohužel propásli,“ komentuje novelu Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv, a dodává: „Stát by se měl zaměřit v první řadě na to, aby soudnictví fungovalo efektivněji, samotné zvyšování poplatků problém financování soudů nevyřeší.“

Obrovským handicapem většiny českých soudů je špatná organizace práce. Že tento problém řešit lze, ukazuje rozdílnost v délce řízení stejného typu sporu u různých soudů. Zatímco někde umí vyřešit případ v řádu měsíců, jinde se spor vleče léta. Na některých soudech totiž začaly fungovat takzvané soudní minitýmy, které zabraňují tomu, aby soudce musel dělat všechno včetně administrativy. Soudům by také odlehčila větší podpora mimosoudního řešení sporů, minimálně ve formě přijetí zákona o mediaci.

Značně nefunkční je také systém zajišťování bezplatné právní pomoci pro nejchudší. Kvůli nedostatku informací a přílišné byrokracii je i pro běžného člověka v podstatě nemožné bez pomoci odborníků na bezplatnou právní pomoc dosáhnout. Lidé, kteří nemají na advokáta a nedokáží si např. žalobu napsat sami, tak zůstávají bez šance domoci se spravedlnosti. Bezplatná právní pomoc pro správní řízení nebo pro řízení před úřady navíc chybí úplně.

Nová úprava však přináší i některé pozitivní změny. Oběti trestných činů budou osvobozeny od placení soudního poplatku, pokud se budou u civilních soudů domáhat náhrady škody vůči pachateli. Sněmovna nakonec schválila také pozměňovací návrh poslance TOP 09 Polčáka a lidé, kteří budou po státu požadovat náhradu za neoprávněné trestní stíhání nebo třeba neoprávněně vyměřenou daň, tak nadále poplatek platit nemusejí. Tento návrh Liga prosazovala od samého počátku připomínkového řízení. „Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že lidé žalob proti státu podávají zbytečně mnoho. Nedokládá to žádnými daty. Domníváme se, že stát by měl spíše zlepšit své fungování tak, aby po něm lidé nemuseli vymáhat škodu u soudu. Vzhledem k tomu, že například i za dlouhá řízení se odškodňuje spíše maximálně v řádu desítek tisíc, mohl by dvoutisícový poplatek občany skutečně odradit od toho, aby žalobu vůbec podali,“ dodává právnička Ligy.

O návrhu bude nyní hlasovat Senát, který má na jeho projednání 30 dnů.

Více informací poskytne:

Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv, tel.: 608 044 625, mtetrevova@llp.cz

Další informace k tématu.

Arogance a nedůstojnost při porodu? Stěžujte si na webu

Brno – Liga lidských práv spustila webový formulář „Chci svůj porod“, který má pomoci zlepšit práva žen v porodnicích. Podle organizace dochází totiž k jejich porušování i přesto, že ministerstvo zdravotnictví prý žádné stížnosti v posledních letech neřešilo. Ženy můžou ve formuláři popsat svoje zkušenosti s omezováním práv nebo nedůstojným zacházením. V kampani mohou lidé oslovit s podněty ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), zdravotní pojišťovny a svého senátora, řekla dnes novinářům za Ligu lidských práv Zora Javorská.

K dalším cílům kampaně Ligy lidských práv patří třeba to, aby ženy nemusely za přítomnost svých partnerů u porodu v porodnici platit nebo aby si mohly vybrat svou porodní asistentku. S tou by byly v kontaktu už během těhotenství a v porodnici po celou dobu porodu. Nemocniční asistentky se u něj dnes střídají podle směn. Podle Javorské je mnoho žen v zemi s porodnictvím nespokojených, ale v šestinedělí, kdy mají mnoho starostí s péčí o dítě, nemají na stížnosti čas. Později raději vše hodí za hlavu.

Představitelka Ligy lidských práv popsala loňský případ z Brna, kdy žena neplánovaně porodila doma své třetí dítě. Porod trval 20 minut, takže odjet nestihla. Pak zavolala záchrannou službu kvůli vyšetření dítěte. Lékař konstatoval, že je dítě v naprostém pořádku, přesto ženu i s ním přinutil ihned odjet do porodnice. Když nechtěla, zavolal policii. „Paní říkala, že do porodnice by s dítětem potom odešla, ale že se chce připravit. Chtěla se omýt, obléct dítě,“ uvedla Javorská. Lékař jí však odmítl dát hodinu, za kterou slíbila sama se do nemocnice dopravit. Podle Javorské navíc nejspíš zdravotníci na cestu dítě špatně zabalili, a tak prochladlo. Případ se stal v únoru. Na pozdější stížnost prý záchranná služba „reagovala arogantně“. Liga podala žalobu na ochranu osobnosti.

Žalobou skončil i případ studentky medicíny – prvorodičky, která si přála porod bez umělých zásahů. Lékař jí údajně schválně udělal nástřih hráze, i když to výslovně odmítla. Žena byla prý zdravá a plod nijak veliký. „Když žena měla zájem to řešit mimosoudně, ze strany nemocnice se dočkala další arogance,“ řekla Javorská.

Ke kampani Ligu lidských práv přimělo i údajné vyjádření zástupce ministerstva zdravotnictví na odborném fóru, že ženy jsou v Česku s těhotenskou, porodní a poporodní péčí spokojeny, protože ministerstvo neprošetřovalo žádnou stížnost. Kvůli kampani zřídila liga stránky http://www.ferovanemocnice.cz. Lidé tam mohou vyplnit připravený formulář, případně text změnit a doplnit o své zkušenosti.

Čánek byl publikován dne 11.5.2011 na www.čt24.cz, obdobně také na webu ceskamedia.cz a ceskenoviny.cz a vitalia.cz.

Pozvánka na tiskovou konferenci

Pozvánka na tiskovou konferenci

Rodíme (se), jak potřebujeme

Světový týden respektu k porodu v Brně 16. – 21. 5. 2011

KDY: Středa 11. května 2011 od 10 hodin
KDE: Kavárna Kunštátská Trojka, Dominikánská 9, Brno (mapa zde)
Tisková konference seznámí novináře a novinářky s brněnskou podobou Světového týdne respektu k porodu: informativního festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství.

KDO:
Kateřina Klíčová, výkonná ředitelka Unie porodních asistentek, UNIPA
Zora Javorská, koordinátorka kampaně Ženy a životní prostředí, NESEHNUTÍ
Lucie Harnošová, jednatelka společnosti Brána k dětem
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv
Festival letos nabízí velmi bohatý program: přednášky, workshopy, poradny porodní asistentky a duly, projekce filmů, křesty knih, dny otevřených dveří. Zapojila se do něj většina brněnských organizací věnujících se tématu, které spojila trojice organizátorek neformálně sdružená pod hlavičkou Aktivní rodičovství. Záštitu nad akcí převzal Odbor zdraví Magistrátu města Brna.

Na 16. – 22. května připadl rovněž celosvětový Týden opravdových plen, jehož program Vám také na tiskové konferenci představíme. Nebude chybět ukázka opravdových – látkových plen.

Seznámíme vás také s novým projektem Ligy lidských práv: Chci svůj porod, jehož prostřednictvím budou moci ženy nespokojené s porodní a poporodní zdravotnickou péčí oslovit ministerstvo, senátory či pojišťovny.

Unie porodních asistentek vyhlásí veřejnou sbírku „Bábovka pro porodní bábu“, jejíž příběh si budete moci u kousku bábovky a šálku kávy vyslechnout.

Kontakty:

Kateřina Klíčová, UNIPA, klicova@unipa.cz, 734 637 379

Zora Javorská, NESEHNUTÍ, zora@nesehnuti.cz, 606 722 988

Lucie Harnošová, Brána k dětem, lucka2@email.cz, 721 436 380

Jak se chrání lidská práva v EU?

Předseda Ligy se v půlce dubna zúčastnil dvoudenního setkání nevládních organizací při Agentuře pro lidská práva ve Vídni. Liga se členem této platformy stala v loňském roce a připojila se tak k více než 200 organizacím z celé Evropy. “I když fungování EU je mnohdy přebyrokratizované, nemůžeme její existenci ignorovat. Proto jsme se rozhodli stát se součástí platformy, která nám umožní ovlivňovat podobu politiky EU v oblasti lidských práv,” uvedl David Zahumenský, předseda Ligy.

Samotné setkání se zaměřilo na dvě základní témata. Prvním z nich je přístup ke spravedlnosti pro oběti porušení lidských práv, protože státy v zájmu úspor omezují bezplatnou právní pomoc a zvyšují soudní poplatky. To se bohužel děje i v České republice. Návrh novely, která má zvýšit soudní poplatky právě projednávají poslanci. Naštěstí už se Lize podařilo prostřednictvím připomínek dopad návrhu zmírnit.

Druhým tématem setkání byla práva lidí se zdravotním postižením. “Koncem minulého roku EU jako celek přistoupila k Úmluvě o ochraně práv lidí se zdravotním postižením. Je nyní především na nás, zástupcích občanské společnosti, abychom upozorňovali, že peníze ze strukturálních fondů ve střední a východní Evropě mnohdy nejsou využívány k začleňování osob s postižením ale spíše k výstavbě nových ústavů,” říká David Zahumenský.

Chce znát stav zdraví vlastního syna. Soudí se už 6 let

V roce 2004 byl tehdy sedmnáctiletý syn muže z jižní Moravy vyšetřen na psychiatrii, kde navrhli jeho hospitalizaci.

Otec o vyšetření nevěděl a když se chtěl se zdravotním stavem svého dítěte seznámit, narazil. Lékařka a v tomto případě zároveň i matka sedmnáctiletého pacienta odmítla otci do zdravotní dokumentace byť jen nahlédnout.

Soudy případ střetu rodičů a zároveň lékařky a otce pacienta, který má odpovědět na otázku, zda má otec na zdravotní dokumentaci svého nezletilého syna právo, řeší už šest roků.

U prvního soudu se otec v roce 2005 dozvěděl, že na podobné spory je pozdě, protože syn mezitím překročil věk osmnácti let a podle práva je dospělý. O podstatě věci ale soud nerozhodl. Odvolací Krajský soud v Brně se případem nechtěl zabývat vůbec, podle něj podobné spory musí řešit Úřad na ochranu osobních údajů.

Od soudu na úřad a zpět

Kvůli tomu případ doputoval až na stůl soudců Nejvyššího soudu, kteří podobný postup odmítli. Spory o právo na informace ze zdravotnické dokumentace tak napříště budou muset soudy řešit.

Podle Nejvyššího soudu není v podobných případech ochrana osobních údajů „převažujícím zájmem“ a soudy musí hodnotit třeba i povinnosti a práva rodičů.

Podle Davida Zahumenského z Ligy lidských práv Úřad na ochranu osobních údajů spory o zdravotnickou dokumentaci řešit nechce. „Úřad se snaží zabránit zneužití nebo neoprávněnému nakládání s osobními údaji, ale spory mezi pacienty a zdravotnickými zařízeními řešit odmítá,“ říká Zahumenský.

Spor rodičů dnes už čtyřiadvacetiletého syna tak znovu skončí u Krajského soudu v Brně, kterému Nejvyšší soud nařídil jejich spor rozhodnout.

Zákony pohnula kauza Hlinka

Podle zkušeností právníků z Ligy lidských práv sporů mezi pacienty nebo jejich rodiči a lékaři o zdravotnickou dokumentaci v posledních letech ubylo. Může za to novela zákona o zdraví lidu, která v roce 2008 stanovila, že pacienti mají právo do zdravotní dokumentace nejen nahlížet, ale i si z ní pořizovat kopie.

Změnu zákona rozpoutal případ Liběny Hlinkové, která se v roce 2004 po smrti svého muže, legendárního hokejisty a trenéra Ivana Hlinky, marně snažila získat z karlovarské nemocnice jeho kompletní dokumentaci.

V jejím mediálně velmi sledovaném případě nakonec musel zasáhnout tehdejší hejtman Karlovarského kraje Josef Pavel, který si na vlastní odpovědnost jako zástupce zřizovatele nemocnice dokumenty vyžádal a pak je Hlinkové předal.


Článek byl publikován dne 6. 5. 2011 na aktualne.cz a naleznete jej zde.

Autorkou článku je Veronika Suchá, aktualne.cz.

V chráněné dílně lidé s handicapem pečou chleba a vyrábějí svíčky

V městečku Stod nedaleko Plzně se nachází Domov pro osoby se zdravotním postižením, který v dubnu navštívily právničky Ligy. Díky progresivnímu vedení se stodský Domov velmi dobře zapojil do projektu transformace ústavní péče. Více než polovina obyvatel Domova má zaměstnání i přes tělesné či duševní postižení – vyrábějí keramiku a svíčky nebo pracují v pekárně, kde se peče vyhlášený chleba. Domov ve Stodu je prvním ze zařízení, které zástupci Ligy navštívili.

Projekt „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů” realizuje Liga lidských práv pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí. Cílem projektu je sledovat dobrou praxi u nás i v zahraničí a získané poznatky předat zřizovatelům ústavů a jejich managementu a dalším odborníkům pomocí workshopů. Aby se mohli lidé s postižením integrovat do společnosti, potřebují pracovat. A právě Domov pro osoby se zdravotním postižením Stod je v tomto velmi úspěšný, protože tamním pracovníkům se daří zapojit do práce velké množství klientů. Na pekárnu dohlíží vedoucí, ale jinak je celý provoz v rukou uživatelů Domova – od výroby až po prodej.

Podobných zařízení navštíví právničky Ligy během tří let trvání projektu přibližně padesát. A jak se jim líbilo ve Stodu? “Návšteva Domova aj kaviarne vo mne zanechala veľmi dobrý dojem. Pracovníci zariadenia komunikujú s klientmi ako so sebe rovnými a v maximálnej možnej miere sa im snažia pomáhať v ich začlenení do komunity. Toto je presne smer, ktorým by sa sociálne služby mali uberať,” řekla Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv.

Chraňme si své sojky

Lidé, kteří upozorní na nekalé praktiky, to mají v Česku těžké. Často přijdou o práci, hrozí jim stíhání za pomluvu nebo vyzrazení tajných informací. Přitom bychom si „ty, co pískají na píšťalku“ – whistleblowers –, měli hýčkat. Tím, že dokážou překonat strach a vykřiknout, zachraňují svět.

Učitelka mateřské školy Radmila Ľubová je od rána jako na trní. Pokradmu pozoruje rodiče “svých“ dětí a z výrazu jejich tváří se snaží vyčíst, co si myslí. Viděli ji včera v televizi? Co říkají tomu, že byla odsouzena pro pomluvu? Chápou, že nic neprovedla, jen upozornila na nepravosti ve svém předchozím zaměstnání? Odpověď se z tváří vyčíst nedá. Rodiče debatu na tohle téma nezačínají, učitelka také ne. Vnímá ale, že se řada z nich tváří tak nějak jinak, a je jí z toho úzko. Děti jsou sdílnější, ptají se: “Paní učitelko, zavřou vás?“

Když šli Radmila Ľubová a její manžel Miroslav, počítačový odborník, letos začátkem března k Okresnímu soudu v Novém Jičíně, ani je nenapadlo, že odejdou s pětiměsíční podmínkou. Svědomí měli čisté. Neudělali přece nic špatného, na-opak. Upozornili odpovědné orgány na podezření, že zástupce ředitelky novojičínského dětského domova Michal Pokorný bije děti. Ľubové, která tehdy pracovala v ústavu jako vychovatelka, se s tím, že ho zástupce ztloukl, svěřil jeden z hochů. Další děti to potvrdily.

Ľubovi napsali, tehdy ještě anonymně, na krajský úřad a ombudsmanovi. Chtěli, aby se věc prošetřila. Kraj měl hned jasno. Poměry v domově není třeba zkoumat, protože se tam žádné nepravosti dít nemohou. “Jsou tam kvalifikovaní pracovníci, kteří prošli psychologickým testem,“ vyjádřila se k podnětu Ivana Jírů z krajského odboru školství. Ombudsman své šetření uzavřel konstatováním, že se nedá zjistit, jak se věci mají. Manželům se takový přístup nelíbil, vyšli z anonymity, a když je oslovila média, věc jim popsali. Ústav přešel do protiútoku, dal trestní oznámení kvůli údajné pomluvě.

Ještě v průběhu soudního líčení byli manželé klidní. Mluvilo se o tom, že Radmila Ľubová nebyla první, komu se hoch svěřil. O bití řekl také jiným vychovatelům, stejně jako sociální pracovnici, která ho navštěvovala. Ta se dala u soudu slyšet, že jí děti takové věci opravdu říkají, ale ona je nebere vážně, protože dobře ví, z jakých rodin pocházejí. Vychovatelé, kteří jsou v domově zaměstnaní, nechtějí z obav o práci o věci vůbec mluvit. Soud měl ale k dispozici výpověď bývalého vychovatele, kterému chlapec o bití řekl ještě dřív než Radmile Ľubové. Soudce Jiří Hanzelka přesto kauzu uzavřel slovem “vinni“. Ľubovým vyčetl, že první podněty poslali anonymně a “manipulovali“ rodiči dětí tím, že jim sehnali právní zástupce. O zájmy dětí jim prý vlastně vůbec nešlo. Údajně se chtěli vedení ústavu jen pomstít za to, že Ľubovou nepřeřadilo z nočních služeb na denní.

“Vážím si toho, že se mi ten kluk svěřil,“ říká dnes Radmila Ľubová. “Rozhodla jsem se, že to nemůžu nechat jen tak. Nemůžu být strašpytel.“ Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota považuje rozsudek za šokující a věří v nápravu u odvolacího soudu. “Snad nebude slepý a uvidí, že Ľubovi byli jediní, kterým osud dětí nebyl lhostejný,“ říká. “Ale i když třeba nakonec odsouzeni nebudou, několikaletý proces je připravil o mnoho volného času, peněz a poškodil je i jinak.“

Hrdina, naivka, nebo práskač?

Ľubovi jsou ukázkový příklad toho, jak těžké to mají v Česku lidé, kteří nezištně upozorní na nějaký závažný problém. V některých zemích si podobné odvážlivce hýčkají, angličtina má pro ně od konce šedesátých let minulého století celkem poetický výraz whistleblowers – podle “to blow the whistle“, hvízdat na píšťalku. V Nizozemsku jsou to ti, kdo na poplach rozezní zvon. Čeština pro ně slovo zatím nemá. Bývalý poslanec a bojovník za otevřenou společnost Oldřich Kužílek by uvítal, kdyby se vžilo pojmenování sojky – podle ptáka, který les křikem varuje, že se blíží nebezpečí.

Lidská “sojka“ většinou upozorňuje na nepravosti, které se týkají prostředí, kde působí nebo dříve působila. Bývá proto první, kdo o nekalostech mluví, a ví toho pochopitelně mnohem víc než lidé zvenčí. Nenechat věci být ale žádá velkou odvahu. Vztahy s kolegy a nadřízenými se oznámením většinou tak naruší, že si musí hledat jinou práci. Navíc odvážlivec riskuje pomstu od lidí, na jejichž nekalosti upozornil. Whistleblowers bývají často, tak jako Ľubovi, stíháni za pomluvu, případně za neoprávněné nakládání s tajnými daty.

Američané se díky whistleblowerům v posledních letech dozvěděli o vadných autech, rizikovém léku Vioxx či šlendriánu na ropném vrtu společnosti BP v Mexickém zálivu. Také česká historie takové lidi zná. Jen namátkou, pracovnice Národního bezpečnostního úřadu Jitka Šmídová oznámila, že měla na žádost ředitele dát prověrku jeho kamarádovi, který ji podle pravidel dostat neměl. Odmítla to a prozradila médiím. Byla propuštěna, dlouho nemohla najít práci ve státní správě, nakonec se stala asistentkou na Ústavním soudu. Nebo starostka malé obce na Havlíčkobrodsku Jana Borkovcová, která upozornila na to, že tehdejší ministr zemědělství Petr Zgarba chce zneužít dotaci a udělat si za ni kanalizaci ke svému pozemku, kde chtěl stavět lázně. Veřejné peníze byly zachráněny, ke zneužití dotace nedošlo, ale zastupitelé starostku odvolali z funkce. Po jejím upozornění totiž přišel o kanalizaci nejen Zgarba, ale spolu s ním celá obec.

Nejznámějším whistleblowerem poslední doby je bývalý šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek, který odhalil korupci na ministerstvu životního prostředí. Jím pořízené nahrávky upozornily mimo jiné na to, že projekt pražské čistírny odpadních vod měl být o tři miliardy korun předražený a pět set milionů z toho mělo putovat do kasy ODS. Ministr Pavel Drobil rezignoval, ještě předtím ale stihl Michálka odvolat. Ten dnes pracuje na fondu jako řadový pracovník a exministr Drobil v novinách oznámil, že ho požene k soudu. Jen ještě není rozhodnut, zda podá trestní oznámení, nebo občanskoprávní žalobu.

Zrovna Česko a další postkomunistické země potřebují odvážné protikorupční bubeníky jako sůl. Fakt, že novou zhoubou postkomunistické Evropy se po komunismu stala korupce, zmiňují čím dál častěji nejen tuzemská, ale i západoevropská média, naposled týdeník The Economist. Vedle toho, že uplacené ohýbání veřejných zakázek zůstává většinou bez trestu, není vyšetřeno a veřejnost už to vlastně ani nečeká, označil za jednu z příčin také špatnou ochranu lidí, kteří korupci oznamují. Stínové sítě bohatnoucí z korupce znemožňují, aby se v zemi dalo smysluplně vládnout. “Už dvacet let poté, co východní Evropa nabyla svobodu, jí hrozí, že o ni zase přijde,“ varuje The Economist.

V očích české veřejnosti jsou ale whistleblowers tak trochu blázni. Podle průzkumu, který provedla před dvěma lety Transparency International, převažuje názor, že jsou sice “potřební, ale mnoho svým postupem nezmohou a často špatně skončí“. O postojích dotázaných vypověděla i slova, která navrhovali místo pojmu whistleblower. Asi polovina z nich navrhovala pozitivní nebo neutrální názvy – hrdina, poctivec, oznamovatel. Zhruba čtvrtina dotázaných dvojznačné – dobrodruh, idealista, naivka, aktivista. Celá čtvrtina tázaných lidí “sojky“ odsoudila názvy jako potížista, udavač, práskač, bonzák.

Když korupce bere radost

Právě jedno z těchto slov, udavač, dělalo vrásky bývalému kapitánovi fotbalového mužstva Libice nad Cidlinou Radku Váňovi. Nikdo mu to slovo sice do očí neřekl, jemu samotnému ale často přišla na mysl otázka: “Jsem udavač?“ Váňovou zásluhou všichni viděli, jak fungují úplatky v nižší fotbalové soutěži. Ve spolupráci s Českou televizí natočil skrytou kamerou – během jediného víkendu na podzim roku 2003 – hned několik rozhodčích, kteří byli za pětistovku ochotni pískat ve prospěch jeho mužstva. Bylo to poprvé, kdy byla prokázána fotbalová korupce, byť v té nejnižší soutěži. Soud ji později potrestal pokutou a dočasným zákazem činnosti.

“Je to skoro deset let, ale pořád to mám v paměti tak živě, jako kdyby to bylo včera,“ vzpomíná Radek Váňa, personální ředitel a jednatel firmy vyrábějící stavební stroje, na chvíli, kdy se rozhodl, že takovýhle fotbal už hrát nechce. Rozhodnutí to bylo těžké. Váňa totiž hrál kopanou od šesti let a tak jako ostatní fotbalisté se s korupcí potkával odmala. “Už jako žáci jsme se učili podvádět,“ říká. “Trenér si třeba vzal útočníky a učil je simulovat, spadnout ve vápně tak, aby rozhodčí mohl písknout desítku. Běda tomu, kdo při zápase po náznaku faulu nespadl. Trenér mu vynadal: Říkal jsem ti, že rozhodčí je na naší straně, tak proč jsi nespadl?“ Dokud byl Váňa malý, připadalo mu to normální. A když zásluhou jeho pádu družstvo vyhrálo, cítil se jako hrdina.

Teprve postupem času mu začalo docházet, jak je to zvrácené. “Jak stárnete, není pro vás už tak důležité, jestli s Horní Dolní vyhrajete. Chcete si zahrát,“ říká. Jenže všudypřítomná korupce a pocit trapnosti nakonec radost ze hry úplně vytlačily: “Po zápase se stydíte: plácáme se po ramenou, chlubíme se, že jsme vyhráli. Jak z toho ale mohu mít radost, když vím, že to bylo ovlivněné? Připadalo mi to čím dál víc absurdní.“ Domů chodil po zápase otrávený a jeho manželka už to jednou nevydržela. “Řekla mi: Buď s tím něco dělej, nebo se na ten fotbal vykašli,“ vypráví Váňa. “Řekl jsem si: Tak fajn.“ Zavolal spolužákovi z průmyslovky, který dělal v televizi, a nápad ukázat fotbalovou korupci v přímém přenosu byl na světě.

Váňa měl sice po odvysílání reportáže dobrý pocit, že udělal, co bylo třeba, jinak mu ale whistleblowerská aktivita moc radosti nepřinesla. Fotbal přestal hrát úplně. “Nechtěl jsem se na hřišti s nikým pasovat,“ říká. Jeho dosavadní známí se rozdělili na dvě zhruba stejně početné skupiny. “Jedni mi fandili, ti druzí uhýbali pohledem,“ popisuje. Horší než reakce okolí byly ale podle Váni jeho vlastní těžké myšlenky: “Pořád se mi vracelo, že jsem ukázal na konkrétní lidi, že jsem je vlastně udal.“

Mocná zbraň proti korupci

Změnit český pohled na whistleblowery by chtěl matematik Karel Janeček, zakladatel společnosti RSJ Algorithmic Trading, která patří mezi největší obchodníky na světových derivátových trzích. Letos v březnu založil Nadační fond proti korupci a jeho první aktivitou bylo ocenění dvou odvážlivců. Už zmíněný bývalý šéf fondu životního prostředí Libor Michálek dostal půl milionu korun a Ondřej Závodský, který upozornil na korupční zadávání zakázek ministerstvem vnitra, sto tisíc korun.

“Řada lidí si pořád myslí, že ten, kdo nahlásí korupci, je udavač. Je to pozůstatek totality,“ říká Janeček. “Když vidíte, že sousedovi vykrádají byt, bez váhání voláte policii. Přitom korupce je ta nejhorší forma krádeže. Bankovní lupič je svým způsobem sympatický, musí aspoň prokázat odvahu. Korupčník je zbabělec, který zůstává schovaný.“ A navíc rozvrací systém svobodné společnosti, na kterém parazituje. Ničí důvěru v něj, stejně jako jeho srozumitelnost. Přestává být jasné, zda ten či onen vyhrál proto, že byl lepší, nebo proto, že víc zaplatil. Ale jak dokládá příběh Radka Váni, s mizící fair play mizí také radost ze hry.

“Roky mě štvalo naše korupční prostředí. Pro ekonomiku je to úděsné, korupce ji skutečně devastuje,“ vysvětluje motivy pro založení protikorupční nadace Karel Janeček. Poslední kapkou, po které se rozhodl jednat, byla povolební dohoda sociálních a občanských demokratů na pražském magistrátu. O korupci, která se v dobách pražského vládnutí těchto dvou stran rozbujela, se popsaly už stohy papíru. Janeček se marně těšil, že poslední volby něco změní. Matematiku Janečkovi je jasné, že bez odvážných poctivců se nad korupcí vyhrát nedá. Kromě cen whistleblowerům plánuje také udílení grantů lidem, kteří se korupci teprve rozkrýt chystají. “Zájemce musí prokázat, že má dobré informace. Pak může dostat peníze na to, aby pořídil také důkazy,“ říká Janeček. Matematik sice uznává, že každý, kdo upozorní na korupci, byť by šlo jen o drobné peníze na vesnické úrovni, si zaslouží uznání a vážnost. Plánuje ale, že jeho nadace se bude věnovat jen velkým kauzám. Právě od nich si slibuje, že mohou prostředí nejúčinněji změnit: “Když se chytí jedna dvě opravdu velké ryby nebo několik středních, bude to mít velký dopad,“ říká. “Ostatní se potom leknou.“

Whistleblower se smí mýlit

Všichni aktéři whistleblowingu, ať už oznamovatelé či neziskové organizace, se shodují: Česku by pomohl zvláštní zákon, nejlépe po vzoru britského Public Information Disclosure Act. Ten dává návod, jak postupovat. Systém chráněného oznámení je trojstupňový. Whistleblower se má nejdříve obrátit na svého zaměstnavatele. Pokud by mu hrozila osobní újma, bál se zničení nebo zamaskování důkazů či se na zaměstnavatele už v minulosti marně obrátil, má kontaktovat kontrolní orgán. Podle názoru Transparency International by bylo nejlepší zřídit pro tento účel zvláštní instituci, která by nejen přijímala oznámení, ale poskytovala i poradenství a hodnotila, jak systém funguje. Teprve třetí možností je v britské praxi ta, že se whistleblower obrátí na svého poslance, neziskovou organizaci, policii nebo média.

Při dodržení těchto pravidel je whistleblower celkem velkoryse chráněn. Jeho totožnost nesmí být bez jeho souhlasu zveřejněna, může oznamovat anonymně. Následně požívá imunitu, za oznámení nesmí být vystaven šikaně na pracovišti, stíhán v trestním ani občanskoprávním řízení. Podle právničky Transparency International Radky Pavlišové by neměl být stíhán dokonce ani tehdy, když se nakonec ukáže, že se mýlil. “Důležité je, aby konal ve veřejném zájmu a v dobré víře,“ říká Pavlišová. “Stíhání by mu podle mě mělo hrozit jen tehdy, kdyby se prokázalo, že to z jeho strany byla msta.“

Neziskovým organizacím (Transparency International, Oživení a Otevřená společnost s Oldřichem Kužílkem) se podařilo dostat ochranu whistleblowerů do protikorupční strategie vlády Petra Nečase. To je sice dobrá zpráva, v rychlé přijetí zákona, který by whistleblowery chránil, ale zatím doufat nemůžeme. Strategie totiž ukládá jenom to, že do konce letošního roku bude hotova “analýza stávající situace“. Ani na této analýze ale zatím nikdo pracovat nezačal.


Článek byl publikován dne 1. 5. 2011 v časopise Respekt.

Autorkou článku je Hana Čápová, Respekt.

Hledáme projektovou a finanční ředitelku / projektového a finančního ředitele

Náplň práce:

– zodpovědnost za finanční řízení organizace a projektů,
– zodpovědnost za vedení podvojného účetnictví organizace,
– spolupráce s účetní na dotacích, nadačních příspěvcích, grantech z EU fondů, grantech českých i zahraničních organizací – od zpracování rozpočtu až po vyúčtování, včetně přípravy podkladů pro audity projektů,
– zpracování daňových přiznání, účetní závěrky, statistických a dalších ekonomických výkazů a podkladů pro vedení organizace,
– kompletní vedení mzdové agendy – zpracování mezd, přehledů, přihlášek a odhlášek zaměstnanců pro zdravotní pojišťovny, českou správu sociálního zabezpečení apod.,
– spolupráce a jednání s finančním úřadem, auditorskou firmou, zdravotními pojišťovnami, správou sociálního zabezpečení, statistickým úřadem apod.

Požadujeme:

– samostatnost, pečlivost, zodpovědnost,
– vysokoškolské vzdělání ekonomického směru,
– znalost podvojného účetnictví,
– pokročilou znalost práce s PC, zejména s programy MS Office,
– znalost anglického jazyka a neziskového sektoru výhodou.

Nabízíme:

– zodpovědnou a samostatnou práci v zavedené neziskové organizaci,
– práci v příjemném kolektivu,
– finanční ohodnocení odpovídající schopnostem,
– 25 dní dovolené.

Místo pracoviště: Burešova 6, Brno

Typ pracovního poměru:
práce na plný úvazek

Typ smluvního vztahu: pracovní smlouva

Termín nástupu: nejlépe ihned

Strukturovaný životopis spolu s motivačním dopisem zasílejte prosím e-mailem Kateřině Mášové na kmasova@llp.cz do 12. 5. 2011 do 12:00 hod., předmět: výběrové řízení.

1. kolo pohovorů proběhne dne 16. 5. 2011 od 15:00 hod.