Pondělí, 17. října 2011Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva již před rokem uznal právo žen svobodně si zvolit místo a okolnosti porodu. Podle názoru soudců má stát také povinnost zajistit jim pro uskutečnění této volby podmínky, tedy přístup k odpovídající péči porodní asistentky. České Ministerstvo zdravotnictví se přesto nadále snaží volbu žen různými prostředky omezovat. Také proto se dnes rozhodly maminky vyjádřit svůj nesouhlas s restrikcemi před ministerstvem. Pokud česká vláda svůj postoj k právům žen nezmění, Liga lidských práv doporučuje řešit situaci před soudy.
Ženy v Německu a Rakousku mají širokou volbu péče během těhotenství a porodu podle toho, co jim individuálně nejvíce vyhovuje. Mohou rodit jak v porodnici za přítomnosti lékařů, tak i v porodním domě nebo doma za asistence porodních asistentek. Existuje i možnost kontinuální péče, kdy jediná porodní asistentka se o ženu stará jak během těhotenství, tak i během porodu a následně v šestinedělí. Péče porodních asistentek je zčásti nebo zcela hrazena ze zdravotního pojištění.
Nic z výše uvedeného neplatí pro Českou republiku. Ministerstvo zdravotnictví nejenže brání alternativám k porodům v nemocnici, ale i nemocniční péče má být do budoucna omezována v neprospěch výběru rodiček. Menší porodnice, které mnoha ženám vyhovují právě z důvodu osobnějšího přístupu a intimnějšího prostředí, mají být zrušeny. Mezi konkrétní kroky ministerstva patří například nastavení vyhlášky tak, aby nemohly vznikat žádné porodní domy. Dále odmítá udělovat oprávnění k vedení porodů soukromým porodním asistentkám, čímž je nutí péči poskytovat nelegálně. Úředníci pak neváhají na porodní asistentky opakovaně podávat trestní oznámení a tím je zastrašovat.
„Ministerstvo jaksi nebere v potaz, že určité procento žen bude vždy rodit doma a je v zájmu žen i dětí, aby u toho byla zajištěna odborná péče porodní asistentky,“ vysvětluje hlavní problém právnička Ligy Zuzana Candigliota. Další argument, na který ministerstvo odmítá slyšet, je celá řada zahraničních studií, které poukazují na srovnatelnou bezpečnost fyziologických porodů v nemocnici a doma.
Liga lidských práv vidí jako nejefektivnější řešení porušování práv žen v porodnictví soudní cestu. Právníci Ligy letos podali ústavní stížnost a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva jménem maminky, která kvůli nedostupnosti péče porodní asistentky rodila doma sama. Ženám, které se rozhodnou rodit v porodnici, ale mají obavy, že zdravotníci nebudou během porodu respektovat jejich přání, Liga doporučuje sepsat si porodní plán. Ten je v případě odmítnutí určité péče nebo způsobu poskytování péče pro zdravotníky závazný. Rodičky tak mohou chtít v případě fyziologického porodu jen péči porodní asistentky a odmítnout veškeré lékařské zásahy.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777893871, email: zcandigliota@llp.cz
Pátek, 14. října 2011Tiskové zprávy
Liga lidských práv si Vás dovoluje pozvat na slavnostní předávání Certifikátů Férová škola dalším oceněným školám a s tím spojenou tiskovou konferenci. Cílem udělování certifikátů je připomenout veřejnosti, že společné vzdělávání všech dětí v běžných třídách v českém školství může fungovat a je přínosem pro všechny. Liga tímto ocení další základní školy z celé České republiky, které spravedlivě přistupují ke všem žákům bez rozdílu.
Slavnostní certifikace a tisková konference proběhne v pondělí 17. 10. 2011 od 11.00 hodin v prostorách Základní školy Lyčkovo náměstí 6, Praha‐Karlín.
Tisková konference se bude konat bezprostředně po předání certifikátů. Novináři budou mít během celého dopoledne možnost prohlédnout si školu, která patří mezi oceněné, a zejména se podívat, jak probíhá výuka v běžné třídě inkluzivní školy.
Po tiskové konferenci následuje série workshopů a přednášek, při nichž odborníci poskytnou praktické rady a informace v souvislosti s inkulzivním vzděláváním.
Tiskové konference se zúčastní:
Norman L. Eisen – velvyslanec USA
Iva Pikalová – koordinátorka projektu Férová škola
Monika Tannenbergerová – pedagožka projektu Férová škola
Lenka Felcmanová – předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání
Vanda Hájková – Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta UK
Jan Korda – ředitel ZŠ a MŠ Praha 8
Program certifikace a konference naleznete zde.
Oceněné školy:
ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6, www.zscvrch.cz
ZŠ a MŠ Dub, Dub
ZŠ a MŠ Chotýšany, Chotýšany (okr. Benešov u Prahy), www.zschotysany.cz
ZŠ a MŠ Klobuky, Klobuky (okres Kladno)
ZŠ a MŠ Praha 8, Praha‐Karlín, www.zs‐ln.cz
ZŠ Most, Most, www.8zsmost.cz
ZŠ Vítkov, Vítkov, www.zs.vitkov.indos.cz
ZŠ Žďár nad Sázavou, Žďár nad Sázavou, www.3zszdar.cz
Prezentace oceněných škol proběhne před slavnostní certifikací v době od 9.15 do 11.00 hodin.
Bližší informace poskytnou:
Iva Pikalová, koordinátorka projektu Férová škola, email: ipikalova@llp.cz, tel.: 777 621 227
Katarína Krahulová, pedagožka Ligy a hlavní organizátorka akce , email: kkrahulova@llp.cz,
tel.: 731 455 789
Monika Tannenbergerová, pedagožka Ligy lidských práv, email: mtannenbergerova@llp.cz,
tel.: 608 362 594
Liga lidských práv je nezávislá nezisková organizace, která se zabývá dodržováním lidských práv v České republice. V rámci projektu Férová škola se snažíme o to, aby co nejvíce dětí bylo vzděláváno mimo speciální školství. Chceme, aby všechny děti, ať jsou jakékoli, měly možnost připravovat se na život v běžných školách a třídách a naučily se tak pomáhat, spolupracovat a lépe přijímat odlišnosti.
Více informací o projektu Férová škola naleznete na www.ferovaskola.cz.
Středa, 12. října 2011Manuály, Práva pacientů
Zatímco zdravotní péče je u nás na poměrně vysoké úrovni srovnatelné se západními zeměmi, k pacientům je bohužel stále často přistupováno jako k nezpůsobilým jedincům, kteří nemají žádná práva a kteří se musí podrobit rozhodnutí autority lékaře. Z reálných situací vycházejí i problémy řešené v tomto manuálu. Namísto rozsáhlých teoretických pojednání jsme se téma medicínského práva rozhodli čtenářům přiblížit prostřednictvím otázek a odpovědí. Vydali jsme v roce 2011.
Pondělí, 10. října 2011Zprávy z médií
Dne 1. září nabudou účinnosti novely 1 vyhlášky a. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (dále jen „vyhláška a. 72“) a vyhlášky a. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (dále jen „vyhláška a. 73“).
Mnohem obsáhlejší novela měla původně přinést v českém školském systému změny, které by více podporovaly „proinkluzivní“ přístup, zejména při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „žáci s SVP“). Přinášené změny mají reagovat na nedostatky, které České republice (dále jen „ČR“) vytkl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku D. H. a ostatní proti ČR, kterým shledal diskriminaci romských žáků v přístupu ke vzdělání. Finální znění novel prozatím neodpovídá svým rozsahem změnám, které zamýšlel předchozí resort ministerstva školství. Přesto však některé změny přináší. Tento článek neposkytuje prostor pokrýt je všechny, budu se tedy věnovat těm, které se nejvíce dotknou rozhodování ředitele školy a zároveň jsou důležité z hlediska témat, kterým se Liga lidských práv ve svém projektu Férová škola věnuje.
ZAVEDENÍ VYROVNÁVACÍCH OPATŘENÍ
První podstatnou změnou, kterou přináší vyhláška č. 73, je změna terminologie. Vzdělávání žáků s SVP bylo doposud zajišťováno tzv. podpůrnými opatřeními, která byla odlišná nebo byla těmto žákům poskytována nad rámec individuálních a organizačních opatření v běžných školách. Kromě podpůrných opatření zavádí vyhláška nově také opatření vyrovnávací, kdy jsou obě opatření určena pro vzdělávání žáků na všech typech škol, tedy ne pouze na běžných školách.
Vyrovnávací opatření jsou dle novely určena pro žáky se zdravotním a sociálním znevýhodněním tak, jak tyto skupiny rozeznává § 16 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Těmito opatřeními se rozumí využívání pedagogických, popř. speciálně pedagogických metod a postupů, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga.
Podpůrná opatření jsou pak určena třetí skupině žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a to žákům se zdravotním postižením. Tato opatření mohou spočívat ve využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině či jiná úprava organizace vzdělávání.
Termín podpůrná opatření používá vyhláška také pro vzdělávání žáků mimořádně nadaných, v této části však legislativní úprava nedoznala žádných změn.
Vyhláška tak jednak zpřesnila, jednak diferencovala opatření, která je škola oprávněna použít při vzdělávání žáků s SVP. O aplikaci těchto opatření rozhoduje ředitel školy a doporučit je může školské poradenské zařízení, což však není podmínkou pro jejich použití.
ŽÁK S TĚŽKÝM ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
Další změnou je rozšíření definice žáků s těžkým zdravotním postižením, kde přibyli k dosavadnímu výčtu také žáci s těžkým tělesným postižením a žáci se středně těžkým postižením. Praktický význam toto rozšíření příliš nemá, jelikož vyhláška s pojmem žák s těžkým zdravotním postižením dále nijak nepracuje. Pouze školský zákon stanoví možnost vzdělávat žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem, v základní škole speciální a rovněž pro ně zřizovat přípravný stupeň základní školy speciální. Připomínám však, že zde školský zákon neoperuje s pojmem žáci s těžkým zdravotním postižením, ale vybírá jen taxativně některé skupiny dětí spadající pod tento pojem. Pokud by do budoucna chtěl zákonodárce operovat s pojmem žáci s těžkým zdravotním postižením, bylo by namístě zakotvit jejich definici v samotném školském zákoně, nikoliv v jeho prováděcí vyhlášce. Nadále však platí, že těmto žákům má být poskytnuta nejvyšší míra podpůrných opatření.
SOCIÁLNĚ ZNEVÝHODNĚNÝ ŽÁK
Úplnou novinkou je zavedení definice žáka se sociálním znevýhodněním. Za takového žáka považujeme pro účely poskytování vyrovnávacích opatření zejména žáka z prostředí, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání, včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, a žáka znevýhodněného nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. Výčet těchto znaků je uveden pouze pro příklad, není tedy potřeba naplnit je všechny a zároveň je tak ponechán prostor pro jejich doplnění.
Zavedení definice reaguje na poptávku ředitelů škol po zákonném vymezení této kategorie žáků, zejména pro účely žádostí o dotace, granty či asistenty pedagoga, a doplňuje tak definici samotného sociálního znevýhodnění dle § 16 odst. 4 školského zákona. Ani tato novelizace však bohužel nepřinesla propojení tohoto institutu se zvýšeným normativem na žáka dle vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech. Doufejme tedy, že tato změna bude součástí komplexnějších novelizací, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy veřejně slíbilo.
PŘEDNOST INDIVIDUÁLNÍ INTEGRACE
Pravděpodobně nejvýznamnější je novelizace ustanovení § 3 odst. 4 vyhlášky č. 73. Původní znění tohoto odstavce přikazovalo přednostní vzdělávání žáků se zdravotním postižením formou individuální integrace v běžné škole. Ustanovení však jedním dechem dodávalo: „Pokud to odpovídá podmínkám a možnostem školy.“ Právě tato poslední část umožňovala ředitelům škol odmítnout žáka v případě, že by zajištění jeho vzdělávání bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo škola objektivně nemohla vzdělávání žáka zabezpečit, např. při absenci bezbariérového přístupu pro žáka na vozíku. Bohužel mnohé školy toto ustanovení také zneužívaly k odmítání tzv. nepohodlných žáků.
Toto ustanovení bylo novelizací vyhlášky ve svém původním znění úplně zrušeno a nahrazeno tímto zněním: „Žák bez zdravotního postižení se nevzdělává podle vzdělávacího programu pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením.“ Co to v praxi znamená? Mohlo by se zdát, že zákon tedy neurčuje přednost individuální integrace při vzdělávání žáka se zdravotním postižením. Výslovně již nikoliv. Tuto přednost můžeme ale dovodit výkladem ustanovení § 3 odst. 1 této vyhlášky, které stanovuje formy vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Na první místo řadí toto ustanovení individuální integraci, z čehož lze usuzovat, že právě této formě dává zákonodárce přednost.
Podstatným je ten fakt, že od 1. září 2011 již nemůže ředitel školy odmítnout vzdělávání žáka s odvoláním na nedostatečné podmínky a možnosti školy. Bohužel novelizované znění tohoto odstavce, jak je uvedeno výše, nepřináší nic nového, ale pouze výslovně zakotvuje pravidlo, které vyplývalo již z předchozí právní úpravy. Navíc nezakazuje vzdělávání žáka bez zdravotního postižení ve škole určené pro žáky se zdravotním postižením podle programu pro žáky bez tohoto postižení, což současnou situaci v českém školství nijak neřeší.
Naše vnitrostátní právní úprava tak stále ještě nesplňuje požadavky mezinárodních dokumentů (např. Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením), které zavazují ČR k aplikaci tzv. inkluzivního vzdělávání.
VYROVNÁVACÍ POBYT
Tzv. vyrovnávací pobyt je vyhláškou formulován jako výjimka z pravidla artikulovaného v § 3 odst. 4 vyhlášky. Jedná se o opatření, které umožňuje vzdělávat žáky se zdravotním či sociálním znevýhodněním ve škole, třídě či studijní skupině určené pro žáky se zdravotním postižením po nezbytně nutnou dobu. Pro žáky se zdravotním znevýhodněním pak lze tohoto institutu využít, pokud takovýto žák celkově selhává i při použití vyrovnávacích opatření podle § 1 odst. 2 vyhlášky a pokud to vyžaduje jeho zájem.
Žák se tedy po dobu nezbytně nutnou stává žákem speciální školy či třídy určené pro žáky se zdravotním postižením. Povinností školy je jedenkrát za školní rok posoudit, zda důvody pro toto opatření stále trvají. Naproti tomu situace žáka se sociálním znevýhodněním umožňuje použití tohoto opatření pouze tehdy, pokud takovýto žák dlouhodobě selhává a vyžaduje to jeho zájem. Vyrovnávací pobyt lze v tomto případě nařídit na maximální dobu pěti měsíců, přičemž žák zůstává po celou dobu žákem původní školy.
Ačkoliv je tento institut zamýšlen jako opatření, které má žákům pomoci překonat případné selhání v rámci vzdělávání v běžné škole, přesto byl naprosto oprávněně kritizován v rámci připomínkového řízení úřadem Zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Jeho odborníci kritizovali, že tato úprava zachovává faktickou situaci, kdy jsou ve speciálních školách vzděláváni žáci bez mentálního postižení. Navrhovali proto toto ustanovení úplně vypustit.
ASISTENT PEDAGOGA
Asistentovi pedagoga přibyla novelizací vyhlášky další povinnost a tou je nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování a na akcích pořádaných školou. Tato změna tak reaguje na praktické problémy, které přinášel fakt, že tzv. osobní asistent podle zákona o sociálních službách se buď potýkal s tím, že neměl přístup jako nepedagogický pracovník do budovy školy, anebo pokud již škola jeho vstup do budovy umožnila, jeho funkce spočívala pouze v pomoci žáku o přestávkách a v průběhu vyučovací hodiny byla jeho přítomnost ve škole nadbytečná. Tato změna je tedy vítána a zajišťuje, že žáci s těžkým zdravotním postižením nezůstanou v průběhu vyučování bez nutné pomoci či asistence.
PŘEVÁDĚNÍ ŽÁKŮ DO SPECIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Co se týče postupu, který musí ředitel školy dodržet při přeřazení žáka do školy, třídy či studijní skupiny zřízené pro žáky se zdravotním postižením nebo do vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením, nedošlo k významnějším změnám. Vyhláška tak pouze zpřesňuje podmínky, které platily již za úpravy před novelizací. Nově formulované podmínky tak stanovují, že pro přeřazení žáka je potřeba písemné doporučení školského poradenského zařízení, projednání tohoto postupu se zákonným zástupcem žáka či se zletilým žákem a jeho informovaný souhlas.
Příloha vyhlášky stanoví obsah srozumitelného poučení, kterého se má dostat rodiči či žáku při projednání tohoto postupu. Novinkou je také podrobný formulář pro informovaný souhlas, který musí být zpracován rovněž dle přílohy k této vyhlášce. Stále tak zůstává v platnosti pravidlo, že konečné slovo v otázce zařazení žáka do typu školy či vzdělávacího programu má jeho zákonný zástupce, bez jehož souhlasu není možné toto přeřazení provést. Obsah tohoto souhlasu je navíc standardizován, a rodič tedy musí být poučen o všech podstatných okolnostech, zejména o struktuře vzdělávacích programů, rozdílech mezi nimi a také o vlivu zařazení žáka na jeho budoucí vzdělávání a profesní uplatnění.
ZMĚNA V DOPLŇOVÁNÍ POČTU ŽÁKŮ
Poslední významnou změnou vyhlášky č. 73 je změna § 10 odst. 2, který upravuje počty žáků ve třídách či studijních skupinách. S platností od 1. 9. 2011 již nebude podle novelizovaného znění možné doplnit třídu či studijní skupinu zřízenou pro žáky se zdravotním postižením, na základě žádosti zletilého žáka či jeho zákonného zástupce, žákem bez zdravotního postižení. Nově tak bude potřeba pro tento postup získat nejen písemné doporučení školského poradenského zařízení, ale navíc lze toto doplnění provést pouze pomocí žáků s jiným typem zdravotního postižení nebo se zdravotním znevýhodněním.
VYHLÁŠKA Č. 72
V poslední části tohoto příspěvku pouze krátce zmíním nejdůležitější změny vyhlášky o poskytování poradenských služeb ve školství. Novelizace opět klade důraz na větší informování zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Proto musí škola či školské poradenské zařízení před poskytnutím poradenské služby jednoznačně informovat o náležitostech poskytované poradenské služby, předvídatelných důsledcích, které mohou vyplynout z poskytování poradenské služby, a také o právech a povinnostech s poskytnutím služby spojených, včetně práva žádat kdykoliv poskytnutí této služby znovu.
Stanovuje se také doba, dokdy nejpozději jsou poradna či centrum povinné začít poradenskou službu poskytovat, a to na tři měsíce od okamžiku přijetí žádosti.
Další významnou změnou je, že výsledkem psychologické či speciálně pedagogické diagnostiky je vždy zpráva z vyšetření a doporučení. Zákonný zástupce či žák musí být vždy srozumitelným způsobem informován o obsahu tohoto doporučení, což poté stvrdí svým podpisem. Při této příležitosti má také rodič či žák právo uplatnit tzv. výhrady k doporučení. Vyhláška však již bohužel neupravuje jakým způsobem a dokdy je poradenské zařízení povinno se s těmito výhradami vypořádat. Nezdá se tak, že by touto úpravou došlo k posílení postavení a práv rodiče či žáka samotného. Obecně pak platí, že zpráva a doporučení se vydávají nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení vyšetření a jejich platnost musí být stanovena na dobu určitou. Pro případy doporučení zařazení žáka do školy nebo vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením je pak tato doba platnosti doporučení stanovena na dobu jednoho roku. Poté musí být provedena rediagnostika. Obecně tato novelizace vyhlášky č. 72 přináší více povinností školským poradenským zařízením, přičemž agendu žáků se zdravotním znevýhodněním přenáší z center na poradny, kdy se pak mohou centra více věnovat žákům se zdravotním postižením a žákům s hlubokým mentálním postižením.
ZÁVĚREM
Původní záměr novelizace obou vyhlášek přiblížit více systém českého školství k inkluzivnímu systému vzdělávání, a reagovat tak na rozsudek štrasburského tribunálu nebyl zcela naplněn. Přijaté změny jsou často polovičaté a ustanovení o vyrovnávacím pobytu je dle mého názoru dokonce krokem zpět. I přesto, že legislativa není v tomto směru stále dostatečná, existují v ČR školy, které svým přístupem dokazují, že inkluzivní vzdělávání lze provádět i za stávajících podmínek. Školy se také mohou obracet o pomoc s touto problematikou na nejrůznější organizace, které mají projekty zaměřené na podporu inkluzivního školství.
Výjimkou v tomto směru není ani projekt Férové školy – Férové vzdělávání Ligy lidských práv, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Rovněž je nutné zdůraznit, že dostatečná zákonná úprava je pouze jedním, nikoliv jediným z předpokladů kvalitního školství. Zbytek záleží v podstatné míře na školách samotných.
Článek byl publikován dne 10.10.2011 v časopise Řízení školy.
Autorkou článku je právnička Ligy lidských práv Iva Pikalová.
Čtvrtek, 6. října 2011Zprávy z médií
Proti blokádě zasahovala policie protizákonně. Takový je včerejší nález krajského soudu v Plzni. A ještě: policisté nedostatečně vyhodnotili proti komu mají zasahovat.
Oprávněně proti nesprávné skupině
Soud konstatoval, že policisté byli na místě blokády oprávněně, ale že nezasáhli proti správné skupině lidí. Zní to sice absurdně, ale je to podstatný krok na cestě k nalezení práva v této kauze.
Připomeňme si, že blokáda byla namířena proti kácení stromů v národním parku Šumava, pro které neměla správa parku potřebné zákonné výjimky. Odpovědné úřady se ovšem s kritiky kácení odmítly na toto téma bavit.
Policisté se automaticky postavili na stranu těžařů a zasahovali proti účastníkům blokády.
Krajský soud k tomu nyní řekl: Blokádu bylo třeba v souladu se zákonem považovat za veřejné shromáždění, které je možno rozpustit jen určitým způsobem a za určitých podmínek. Policejní zásah byl protizákonný. A navíc: policie se nezabývala dostatečně otázkou, zda je kácení v souladu se zákonem.
„Postup policie byl velmi jednostranný. Podle svého vyjádření se nezákonností těžby nezabývali, protože žádný orgán se nevyslovil, že by byla nelegální, přitom právě policie by měla tuto otázku sama posoudit.“ komentovala argumentaci policie právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, která u soudu „blokádníky“ zastupovala..
„Ekoteroristé“ a právní stát
Jistě, velkou část veřejnosti tento verdikt nepřesvědčí o tom, že blokádníci tam neměli co dělat a že kácení bylo v pořádku. Ale za přemýšlení snad stojí.
Kdokoli může samozřejmě přemýšlet na téma, zda má smysl vydávat sešlost lidí připravených k blokádě za „veřejné shromáždění“ a zda to není jen chytrá právní klička, hledání díry v zákoně. Nicméně by bylo fér přemýšlet i tom, jak je možné, že v době kácení nebylo jasné, zda je kácení legální a proč policie tak samozřejmě označila za problematickou skupinu „blokádníky“, nikoli těžaře.
Teď v podstatě totéž co účastníci blokády a řada odborníků tvrdí i krajský soud.
Možná je to přece jen i pro odpůrce blokády nový úhel pohledu: nemělo smysl pokusit se kácení zastavit do doby, než bude jasno, zda se kácet smí? Není to normální postup v normálním právním státě? A není dobře, když tyhle principy hájí občané v době, kdy se o ně nestarají politici a úřady, či když je dokonce záměrně porušují?
Článek byl publikován dne 6. 10. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde, obdobně také na www.blesk.cz, www.ceskapozice.cz, www.denik.cz, www.ekolist.cz, www.novinky.cz, www.rozhlas.cz.
Autorem článku je Michal Komárek, blog.aktualne.cz.
Čtvrtek, 6. října 2011Tiskové zprávy
Krajský soud v Plzni dal včera zapravdu účastníkovi červencové blokády na Šumavě, který prostřednictvím Ligy lidských práv ve spolupráci s Ekologickým právním servisem podal správní žalobu proti nezákonnému rozpuštění shromáždění. Soud v rozhodnutí konstatoval, že policie zasáhla protizákonně. Policisté pochybili zejména v tom, že se vůbec nezabývali otázkou oprávněnosti kácení, proti kterému blokáda směřovala. Nesprávně také vyhodnotili otázku, proti komu zasahovat.
Žalobce, známý přírodovědec a brněnský politik Mojmír Vlašín, se kácení v Národním parku Šumava bez potřebných povolení snažil nejprve zabránit formou podnětů kompetentním orgánům i oznámením na policii. Když i přes další výzvy veřejnosti byly úřady nečinné, zvolili ekolog a další aktivisté blokádu jako poslední možnost záchrany přírodní hodnoty. Policie se však ihned postavila na stranu těžařů a na žádost správy národního parku začala vůči demonstrantům zasahovat, aniž by jakkoliv zkoumala, zda je těžba v chráněné lokalitě oprávněná. Jedinou ochranou účastníků shromáždění bylo následné soudní přezkoumání.
Podle soudu byla blokáda veřejným shromážděním, které lze rozpustit pouze ze závažných důvodů. Přítomnost policie na místě těžby za účelem ochrany života a zdraví ve vyhrocené situaci byla oprávněná, policie ovšem pochybila při posuzování proti komu má být zakročeno. Nedostatečně zjistila skutkový stav, nezabývala se dostatečně důvody oprávněnosti kácení v dané lokalitě. Rozsudek s podrobným odůvodněním bude k dispozici do měsíce.
„Postup policie byl velmi jednostranný. Podle svého vyjádření se nezákonností těžby nezabývali, protože žádný orgán se nevyslovil, že by byla nelegální, přitom právě policie by měla tuto otázku sama posoudit.“ komentuje podivnou argumentaci policie právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Vzhledem k tomu, že za každý protiprávní zásah policie nese stát odpovědnost, Liga lidských práv doporučuje účastníkům shromáždění domáhat se po státu omluvy a finančního zadostiučinění. „Vyplácení odškodného za nezákonné zásahy do práv občanů, by mělo stát motivovat k tomu, aby se podobného jednání příště vyvaroval,“ vysvětluje Candigliota.
Toto řízení není jedinou soudní dohrou zásahu policie při blokádě na Šumavě. Další neskončená řízení vede Ekologický právní servis. Také probíhá značně vykonstruované trestní řízení vůči jedné z demonstrantek za údajné napadení policistky.
Bližší informace poskytnou:
• Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zástupkyně žalobce, tel. 777893871, email: zcandigliota@llp.cz
• Mojmír Vlašín, žalobce, účastník blokády a zastupitel města Brna, tel. 602404285, mojmir@vlasin.cz
• Markéta Cooiman, právnička Ekologického právního servisu, tel: 775154081, marketa.cooiman@eps.cz
Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem – praktický manuál Ligy lidských práv určený široké veřejnosti. Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Manuál je k dispozici ke stažení zde.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme také v EXTRA Ligových novinách.
Středa, 5. října 2011Tiskové zprávy
Krajský soud v Brně v srpnu přiznal 100 tisíc korun a omluvu ženě, která byla v roce 2010 po domácím porodu zdravého dítěte nedobrovolně převezena záchrankou do nemocnice. Případ vyvolal velký rozruch v médiích a odpor mnohých lékařů. Liga lidských práv nyní zveřejňuje písemné vyhotovení rozsudku, který srozumitelně vysvětluje hranice oprávnění lékařů vynucovat u dítěte zdravotní péči. Rozsudek má velký význam pro praxi zdravotníků, kteří mají často nesprávné představy o právech pacientů.
V rozsudku nastínil soudce Michal Ryška, který se případu věnoval, celou řadu zásad pro postup lékařů v situaci, kdy rodiče nesouhlasí s nabízenou hospitalizací dítěte. Z jeho rozhodnutí vzešlo například to, že je nemyslitelné, aby docházelo k nedobrovolným transportům zdravých lidí, kteří nejeví známky poruchy zdraví. Pokud se tak stane, musí existovat možnost domoci se satisfakce za vzniklé bezpráví.
Zdraví a život dítěte je prioritou, nelze ovšem připustit, aby výjimečný zákonný prostředek, jako je právo poskytnout péči i bez souhlasu rodičů v případě bezprostředního ohrožení života a zdraví dítěte, byl nadužíván či dokonce zneužíván mimo rámec striktních zákonných podmínek a aby se stal záminkou pro alibistické a hyperprotektivní postupy zdravotníků. Někteří lékaři si podle soudce totiž často myslí, že neexistuje zcela zdravý, jen nedostatečně vyšetřený pacient.
Zásah zdravotníků musí být výjimečný a odůvodněný
Z rozsudku dále vyplývá, že prvotní a nejsilnější odpovědnost za dítě a jeho vývoj nesou rodiče. Výjimečný zásah zdravotníků do odpovědnosti rodičů musí být v zájmu dítěte legitimně podmíněn skutečně pádnými a přesvědčivými argumenty, zachycenými ve zdravotnické dokumentaci.
Pokud dítě v daný moment objektivně nejeví žádné znaky poruchy zdraví, pouhá hypotetická možnost zhoršení stavu nebo pouhá vhodnost lékařem navrhované péče k preventivní ochraně života či zdraví dítěte nepostačuje k omezení práva rodičů rozhodovat. Nástrojem, který se k přiměřenému řešení celé situace dosud nabízel, byl negativní revers učiněný za dítě zákonným zástupcem.
Lékaři nejčastěji nerespektují práva rodiček
Liga řeší porušování práv pacientů v rámci právnické poradny pro pacienty, kterou organizace vede na webových stránkách www.ferovanemocnice.cz. Z praxe vyplývá, že lékaři mají problém respektovat především práva rodičů a jejich dětí.
„Týká se to zejména takzvaných ambulantních porodů v nemocnici, kdy žena krátce po porodu žádá propuštění zdravého dítěte do domácí péče,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
„V jednom z nedávných dotazů v naší poradně si jedna maminka stěžovala, že když se byla předem informovat v porodnici na ambulantní porod, lékaři jí řekli, že jí dítě na negativní revers prostě nedají,“ popsala Candigliota. Nyní mají tyto ženy jistotu, že buď jim bude vyhověno, nebo mohou požadovat nemalé odškodnění za omezování osobní svobody.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, email: zcandigliota@llp.cz, tel.: 777 893 871
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2011, sp. zn. 24 C 3/2011 najdete zde.
Čtvrtek, 15. září 2011Tiskové zprávy
Liga lidských práv pořádá 1. října v brněnském klubu Fléda benefiční koncert hudební skupiny Hm…, jehož výtěžek bude použit na projekt Férová policie. Prostřednictvím tohoto projektu se Liga snaží prosadit zodpovědnější práci policie a soudů a zefektivnit trestní spravedlnost.
Brněnský klub Fléda se v první říjnový den rozezní folk-rockovými tóny kapely Hm… Fanouškovská základna si oblíbila tuto alternativně rockovou partu muzikantů nejen kvůli jejich nekomerční hudbě, ale především kvůli netradičním textům. Do repertoáru skupiny Hm… totiž patří i zhudebněné básně od velikánů české literatury jako jsou Jaroslav Seifert, Josef Kainar nebo Jiří Orten. Po koncertu diváky čeká downtempo v podání DJ’s Rippa a Blulajta.
Hudební skupina i publikum tak společně podpoří projekt Ligy lidských práv s názvem Férová policie. V rámci něj se právníci Ligy snaží zvyšovat informovanost veřejnosti ohledně jejích práv, vydávají manuály a publikace pro odbornou i laickou veřejnost a nabízejí bezplatnou právní pomoc a zastupování obětem pochybení ze strany policie.
Projekt se dále zaměřuje na prosazení zodpovědného výkonu státní správy a soudnictví, problematiku nezávislosti rozhodování soudů, průtahy v řízení, lepší fungování státního zastupitelství a nezávislé vyšetřování korupce stejně jako násilí ze strany policistů a strážníků.
V minulosti se Liga zabývala mnoha případy neoprávněných zásahů policistů. Nejznámějším z nich byl případ tanečního festivalu CzechTek v roce 2005, při němž policie vyháněla tanečníky z areálu za pomoci vodních děl a dýmovnic, účastníky techno párty bila obušky a některým způsobila komplikované zlomeniny. Podrobnosti k případu naleznete zde: http://www.llp.cz/cz/temata/trestni-spravedlnost/lidska-prava-policie/pripady#O._H.
Bližší informace poskytne:
Petr Jeřábek, koordinátor dárcovství Ligy lidských práv, tel. 776 234 446, e-mail: pjerabek@llp.cz
Další případy porušování lidských práv ze strany policie naleznete zde.
Partneři koncertu:
Mediální partneři:
Pátek, 9. září 2011Aktuality
Na včerejší schůzce Výboru pro obranu a bezpečnost byl navzdory odporu některých poslanců odhlasován původní návrh zákona. Tedy znění, které nijak nereaguje na připomínky Ligy lidských práv a dalších organizací. Zákon, jenž má zprůhlednit vyšetřování kriminality strážců pořádku, tak stále přehlíží některé nedostatky.
Mezi hlavní problémy předložené Ligou lidských práv patří otázka vyšetřování trestné činnosti městských strážníků. Ti by měli být i nadále vyšetřováni státní policií, což může být problematické, neboť mezi strážníky a policisty vznikají často profesní a osobní vazby. A právě nezaujatost šetření ve všech složkách mužů ve zbrani měla být cílem vzniku Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
Z podobných důvodů zůstává neméně problematickou také volba šéfa celé inspekce. Liga navrhovala, aby se podobně jako ve Velké Británii hlavou GIBS nemohl stát bývalý policista. Cílem nové organizace by nemělo být navázat na práci Inspekce ministerstva vnitra, kde aktivity policistů vyšetřovali jiní policisté a výsledky byly v mnoha případech tristní. Bohužel tyto ani jiné návrhy neprošly přes Výbor pro obranu a bezpečnost.
Připomínky Ligy lidských práv k návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů ke stažení zde.
Čtvrtek, 8. září 2011Zprávy z médií
Kateřina Červená z Ligy lidských práv řekla Deníku:
Praha – Podle Kateřiny Červené budou lékaři často nuceni k přestupování zákona.
Kvůli novému zákonu by měli každé vyšetření schválit svým dětem rodiče. Jak bude podle vás novinka fungovat v praxi?
Opatření má chránit lékaře, ale je to naprosto v rozporu s tím, jak to funguje nyní a jak je to běžné v zahraničí. Se zákrokem u člověka mladšího 18 let by měl pokaždé dávat souhlas rodič. S jednou výjimkou. U zubaře, gynekologa a praktického lékaře pro děti a dorost bude možné dopředu odsouhlasit, že tam dítě může chodit samo. Pokud ale rodič souhlas neuzná za vhodný, tak sedmnáctiletá dívka nebude moci sama navštívit gynekologa nebo si nechat vyvrtat zub. U kožního nebo u alergologa, kam jdeme na jednoduchý odběr, je ale nutná přítomnost rodiče. Nedokážu si představit, že by se souhlas dával třeba po telefonu. Je totiž třeba, aby lékař vysvětlil průběh zákroku a jaké bude mít důsledky.
Co takové opatření sleduje?
Lékaři budou mít jasno, kdo vlastně dává souhlas a kdo ne. Jenže problém je v tom, že se tak omezují práva nezletilých a v konečném důsledku to bude znamenat, že lékaři budou často jednat protizákonně. Nedokážu si totiž představit, že by pravidlo v praxi fungovalo. Doktoři by museli začít odmítat pacienty, kteří dosud na vyšetření chodili bez rodičů.
Změny mají omezit také domácí porody.
Ministerstvo se postavilo proti porodům doma a nevzalo v úvahu, že vždy budou ženy, které doma rodit chtějí a také budou. Tím, že bude pod pokutou znemožněno porodním asistentkám, aby vykonávaly činnost mimo zdravotnické zařízení, bude takovým rodičkám odepřena zdravotní péče. A to i v případě, že by si za ni platily.
Článek byl publikován dne 8.9.2011 v Brněnském deníku.
.jpg)
