Liga lidských práv pořádá benefiční koncert pro svůj program Poradna pro ženy v tísni

Podle sociologických výzkumů se 38% žen v České republice stalo obětí domácího násilí. Toto číslo ukazuje, že domácí násilí je jev, který nelze přehlížet. I z tohoto důvodu Liga lidských práv vytvořila program Poradna pro ženy v tísni, který se zabývá právě touto problematikou.

Na podporu tohoto svého programu Liga lidských práv uspořádá benefiční koncert, z jehož výtěžku bude hrazen provoz programu Poradna pro ženy v tísni.

Dobročinný koncert se uskuteční 6. května 2004 od 19:00 v sále N.F.Čapka, Anenská 5, Praha – Staré město (naproti Divadlu na zábradlí). V programu, který je složen z děl Johanna Sebastiana Bacha, Eugena Ysaye a židovských obřadních zpěvů se představí Kateryna Kolcová-Tlustá (zpěv) a Biljana Pelić (housle).

Cena jedné vstupenky je 1500 Kč a jejich předprodej zajišťuje Gwendolyn Albert (777 621 227). Lze je také získat v restauraci Bakeshop Diner, Lázeňská 19, Malá Strana. Studenti mají nárok na 50 % slevu z ceny vstupenky.

Poradna pro ženy v tísni je program Ligy lidských práv poskytující v první řadě komplexní přímou pomoc obětem domácího násilí, a doplňkově i právní a psychologickou pomoc obětem znásilnění a sexuálního zneužívání. Konkrétně se jedná o poskytování osobních konzultací v oblasti krizové, právní (včetně soupisu veškerých právní podání a výběrově úhrady soudních poplatků), psychologické, sociální; zprostředkování kontaktu na další potřebné odborníky (psychiatry, sociální pracovnice, azylová zařízení apod.).

Kateryna Kolcová– Tlustá je ukrajinská zpěvačka, která interpretuje zejména židovské písně. Již od roku 1994 žije v České republice. Pravidelně se účastní hudebních festivalů.

Biljana Pelić je držitelkou ceny Gustava Mahlera udělovanou Evropskou unií umění. Její hudební činnost ji přinesla vysoké mezinárodní uznání.

Benefiční koncert se uskuteční díky laskavé podpoře sponzorů:

Pražské obce unitářů,

American Jewish Joint Distribution Committee

a Bluebird

Dva muži brutálně zbiti strážníky městské policie v Praze

Joseph Cooper, učitel angličtiny dlouhodobě žijící v Česku a Matthew Sharp, občan Nového Zélandu, který je v současné době na návštěvě České republiky, byli v noci na pátek 9. dubna 2004 v opuštěné části Prahy údajně surově zbiti strážníky městské policie v Praze. O případu již referoval týdeník Prague Post.

Noční nepříjemné události začaly v baru Práce v Kamenické ulici, kde Joseph Cooper a Matthew Sharp odmítali zaplatit přemrštěný účet. Souhlasili proto s tím, že barman zavolá policii, protože se domnívali, že policie jim pomůže spor vyřešit. Po příjezdu třech strážníků městské policie, z nichž ani jeden nemluvil anglicky, však byli naloženi do služebního auta a odvezeni na místní oddělení Policie ČR Letná. Zde, v čekárně, se Joseph Cooper pokusil zeptat, co se bude dít, načež byl jedním ze strážníků hrubě chycen pod krkem a obličejem sražen ke zdi.
Po přibližně deseti minutách, kdy policisté na stanici neshledali nic, co by zasluhovalo jejich činnost, Cooper a Sharp v doprovodu strážníků stanici opustili. Oba cizinci neví, oč na stanici šlo, neboť nerozumí česky a nikdo s nimi v angličtině nepromluvil. Před stanicí všichni nastoupili zpět do auta, kterým přijeli. Následujících přibližně 15 minut s nimi strážníci beze slov kroužili po Holešovicích, když nakonec auto zamířilo na opuštěné levé nábřeží Vltavy u Trojského jezu. Poté, co strážníci vystoupili z auta, popisuje pan Sharp události takto: „Jeden ze strážníků otevřel zadní dveře u kterých jsem seděl, silně mě udeřil do hlavy a násilně vytáhl z auta, kde mě povalil na zem. Na zemi mě potom několikrát kopl a mlátil obuškem. Je možné, že na mě útočilo více strážníků, nicméně chránil jsem si hlavu a obličej a tak nevnímal kolik jich je.“ Joseph Cooper byl rovněž násilně jedním ze strážníků vytažen z auta, kde byl ihned udeřen obuškem do pravé nohy. Spadl na zem, kde byl několikrát opakovaně strážníkem kopnut. Po relativně krátkém, ale surovém útoku, strážníci nastoupili zpět do auta a odjeli.

Liga lidských práv v tomto jednání strážníků spatřuje porušení několika ustanovení zákona o obecní policii. Jednáním strážníků došlo také k porušení několika mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Zejména – čl.3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – “Nikdo nesmí být podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení”. Činy strážníků tak mohly naplnit skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst 1. písm. a) trestního zákona a trestného činu Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 259a odst. 2 písm. a).
Liga lidských práv upozorňuje, že popsané jednání je vysoce společensky nebezpečné. Obecní policie je orgán, který je zřízen k ochraně a bezpečnosti osob. Je tedy nepřijatelné, aby strážníci násilné činy sami páchali. Z těchto důvodu již zástupce Ligy podal na strážníky trestní oznámení Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7. Liga lidských práv bude požadovat, aby případ byl řádně a nezaujatě prošetřen, jak je vyžadováno mimo jiné mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána.

Více informací: Jan Kratochvíl, Liga lidských práv
tel. 608 021 038

Návštěva amerických odbornic na řešení problematiky domácího násilí v ČR

Tento týden navštíví Českou republiku dvě americké odbornice na řešení problematiky domácího násilí – soudkyně Susan Block a státní zástupkyně Barbara Greenberg z Family Court of St. Louis v Missouri, které přijedou na pozvání Velvyslanectví USA v Praze. V Praze se nejprve setkají se zástupci neziskových organizací, s policisty a se zástupci justice. Poté budou přednášet pro studenty právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ve středu 21. 4. se zúčastní panelové diskuse na půdě Senátu ČR. Jejich pobyt bude pokračovat v Brně, kde rovněž proběhne setkání se zástupci justice a Policie ČR.

Liga lidských práv spolu s Velvyslanectvím USA při příležitosti jejich návštěvy uspořádá setkání se zástupci neziskových organizací v Kanceláři veřejného ochránce práv dne 21. 4. v 18.00 na téma „Domácí násilí – sdílená zkušenost, společné hledání řešení”, kterého se obě expertky zúčastní. Dalším bodem jejich programu bude přednáška určená zejména pro studenty práv na téma „Domácí násilí – existující problém, právní řešení z perspektivy USA”, která se uskuteční dne 22. 4. 2004 ve 13.30 hodin na Právnické fakultě MU v Brně. Susan Block a Barbara Greenberg svou návštěvu zakončí setkáním s novináři dne 22. 4. v 15.30 v budově Českého rozhlasu Brno.

Soudkyně Susan Block a státní zástupkyně Barbara Greenberg z Rodinného soudu v St. Louis v Missouri se na problematiku domácího násilí specializují. Proto lze očekávat, že podají informaci o tom, jakým způsobem se k řešení tohoto problému přistupuje v USA a nabídnou řadu cenných zkušeností ze své praxe. Tyto poznatky mohou být inspirací nejen pro odborníky na domácí násilí v České republice, ale také pro subjekty podílející se na legislativě, na kterých nyní je, aby učinily ty nejdůležitější kroky směrem k účinné pomoci obětem domácího násilí.

Zpráva Výboru pro zabránění mučení potvrzuje problém policejního násilí

CPT, který zde byl na druhé návštěvě (první proběhla v roce 1997), zjistil řadu nedopatření, k nimž dochází v případech omezování občanů na svobodě. Jeho zpráva obsahuje několik desítek konkrétních doporučení pro zlepšení současného stavu.

CPT se při návštěvách jednotlivých zařízení setkal s řadou přímých informací o špatném zacházení ze strany policie. Většina se týkala brutality v okamžiku zadržení a bezprostředně po něm, značná část se týkala rovněž násilí v průběhu výslechů na policii, zejména těch prováděných ze strany kriminální policie. V několika případech byla na základě získaných lékařských zpráv zjištěna poranění, která potvrdila závažnost vznesených stížností!

CPT opětně zdůraznil, že špatné zacházení je nepřípustné a mělo by být tvrdě postihováno. Česká republika podle něj od doby první návštěvy nezareagovala na jeho doporučení a nezavedla základní pojistky proti špatnému zacházení jako je právo na přítomnosti právníka při každém výslechu a možnost vyšetření lékařem podle vlastního výběru na policejní stanici. Policie by měla také podle CPT předvedeným systematicky předkládat formulář jasně stanovící všechna práva v příslušné škále jazykových verzí.

Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv jsou zjištění CPT z náhodných návštěv několika policejních stanic o nepřípustném fyzickém násilí a porušování lidských práv na místech omezení svobody, neradostným potvrzením neměnící se situace v ČR, ze strany nezávislých mezinárodních inspektorů. V Česku neexistuje ani nezávislá kontrola všech míst omezování svobody ani nezávislý vyšetřovací mechanismus pro trestné činy a přestupky, kterých se osoby placené občany na občanech i cizích státních příslušnících na těchto místech dopouštějí.

Návrh policejního zákona, který by odpovídal mezinárodním standardům byl po nástupu ministra vnitra Grosse stažen v roce 2000 a za doby jeho již čtyřletého působení v úřadě nedošlo k obnovení koncepčnějších prací. Policii proslulé nekončícím řetězcem každodenních pochybení se tak nedostává zásadnějšího právního předpisu, který by tvořil jednoznačný základ pro její postupnou kultivaci.

Liga lidských práv se ztotožňuje rovněž se závěry CPT k alarmující situaci v zařízení pro cizince v Balkové u Plzně, které je dlouhodobě považováno za místo s největším pravidelným a dlouhodobým porušováním lidských práv umístěných osob, včetně dětí. CPT vedle dalšího upozornil rovněž na násilí ve věznici ve Valdicích a k nepřiměřenému používání klecí v psychiatrické léčebně v Opavě a sociálním ústavu v Ostravici.

Liga apeluje na co nejrychlejší ratifikování Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a zavedení nezávislého mechanismu kontroly všech míst zadržení pod úřadem veřejného ochránce práv. Podle informací Ligy došlo k prvnímu většímu zdržení návrhu na zavedení nezávislého mechanismu kontroly na úrovni Legislativní rady vlády, které vrátila bez důkladnějšího odůvodnění Radě vlády pro lidská práva návrh na zvětšení pravomoci veřejného ochránce práv. Možnost zvýšení ochrany lidské důstojnosti desetitisíců osob na místech omezení svobody je tak opětně oddálena.

Stručně o CPT:
Výbor pro zabránění mučení je orgán dohlížející na naplňování závazků z Úmluvy o zabránění mučení, k níž dosud přistoupilo všech 45 států Rady Evropy. Všechny tyto státy jsou povinny Výboru CPT pravidelně umožňovat návštěvy na všech místech, kde je omezována osobní svoboda orgány státu. Zprávy Výboru CPT jsou podle Úmluvy o zabránění mučení zveřejňovány na žádost států, které tak v praxi činní většinou s určitým časovým odstupem po obdržení zprávy od Výboru.

Mezinárodní federace přijala Ligu lidských práv za člena

FIDH má poradní status a delegáty při OSN a Radě Evropy a stálou delegaci pro EU v Bruselu. Pomáhá obětem zločinů proti lidskosti a porušování občanských práv. Vedle ochrany politických práv aktivně prosazuje dodržování ekonomických, sociálních a kulturních práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv přijaté v roce 1948. V posledních 25 letech vykonala po celém světě více než 1000 vyšetřovacích misí, její právníci a advokáti žalují v konkrétních případech vysoce postavené pachatele zločinů proti lidskosti. Rovněž sdružuje a podporuje organizace oficiálně zakázané ve svých zemích v Bělorusku, na Kubě či Sýrii a působící v exilu v případě členských lig z Číny či Vietnamu. Vedle letité pomoci obětem čečenské a bálkánské války a obrany lidských práv v řadě zemí Asie, Afriky a latinské Ameriky – spolu s Centrem pro ústavní práva, členskou organizací právníků působících v New Yorku – otevřeně kritizuje přístup USA v otázce osob vězněných na Guantanamu a k uplatňování trestu smrti. Dosud jediným českým zástupcem byl v roce 1978 ze solidarity přijatý Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), s jehož členy byl v té době veden soudní proces.

Nejznámější osobností mezinárodní federace je současná nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2003, právnička Shirin Ebadiová z íránské Ligy na obranu lidských práv, která působí jako zvláštní reprezentantka FIDH pro ženská práva a práva dítěte. Mezi organizace působící v FIDH dále patří kupříkladu francouzská liga založená v průběhu aféry Dreyfuss již v roce 1898, anglická Liberty či Irský výbor pro občanské svobody založený bývalou prezidentkou Irské republiky a bývalou Vysokou komisařkou OSN pro lidská práva Mary Robinson.

FIDH podpořila současné představitele české Ligy zejména při pomoci v konkrétních případech obětem policejní brutality v roce 2000 v rámci projektu Občanských právních hlídek a při informování o skutečném stavu dodržování práv dítěte a romské menšiny v České republice na mezinárodních fórech (mj. zvláštní zpravodajové a pracovní skupiny OSN a výbory působící při úřadu Vysoké komisařky OSN v Ženevě). Liga lidských práv je v současnosti jediným členem FIDH v postkomunistické části střední Evropy. Hájí především oběti porušování lidských práv ze strany policie, rasové diskriminace a práva dětí, rovněž poskytuje psychologickou a právní pomoc obětem domácího násilí. Liga dále na úrovni ČR prosazuje ratifikaci Římského statutu mezinárodního trestního soudu a Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení.

Organizace se spojily a vytvořily Koalici Děti patří do rodiny

Zakládajícími členy Koalice je dvanáct organizací, které mají s péčí o děti a rodinu mnohaletou praxi. Koalice vznikla díky pocitu potřeby spolupráce na poli péče o dítě. Členové koalice považují tento krok za zásadní posun v této oblasti. Společnými silami chtějí dosáhnout cílů, které jsou jim společné, a jejichž prosazování samostatně nemá odpovídající efekt. Jednotícím mottem koalice je citát z Preambule Úmluvy o právech dítěte: „V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění.“

Současný stav péče o dítě a rodinu v nesnázích považují představitelé organizací koalice za alarmující. V České republice vyrůstá přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. Další početná skupina dětí vyrůstá v dysfunkčních rodinách, kde nejčastějším řešením potíží bývá umístění dítěte v ústavním zařízení. Mnohé z těchto rodin bývají označovány jako „sociálně slabé“, aniž by jim byla poskytnuta včasná a účinná podpora a pomoc při řešení jejich problémů. Tento stav je, podle názoru koalice, způsoben nedostatečně rozvinutým a nedostatečně efektivním systémem péče o dítě a rodinu – zejména nedostatečnou součinností terénních sociálních a zdravotních služeb.

„Péče o opuštěné děti v České republice je neutěšená již od padesátých let. Porevoluční doba nepřinesla v podstatě žádné zlepšení. Dětem ústavní péče nepomáhá, spíše naopak, a nikdo z kompetentních orgánů nenavrhuje řešení. Koalice ‘Děti patří do rodiny‘ má ambici změnit přístup státu a každodenní praxi v této oblasti,“ říká jedna z mluvčích koalice Ing. Michaela Svobodová, ředitelka občanského sdružení DOM.

Koalice plánuje oslovit se svým záměrem další státní a nestátní organizace, politiky i širokou veřejnost. Informace o svých aktivitách bude koalice pravidelně zveřejňovat na internetových stránkách Zde je také smožnost veřejně se přihlásit k jejímu programovému prohlášení. Koalice je otevřena spolupráci s dalšími státními i nestátními organizacemi.

Pro více informací kontaktujte:
Kateřina Koronthályová,
EMC – PR konsultant,
251 091 211

Koalice děti patří do rodiny – programové prohlášení

Východiska

V České republice vyrůstá v současné době přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. V porovnání s ostatními evropskými státy je tato situace alarmující. Současný systém péče o dítě a rodinu v obtížných situacích selhává v mnoha směrech. Netvoří jednotný funkční celek, nýbrž soustavu vzájemně nekomunikujících subjektů (spolu s krajskými úřady je spravován pěti ministerstvy: MZ, MPSV, MS, MŠMT a MV). Systém je finančně náročný, neefektivní a koncepčně nevyhraněný. Jeho působení se často omezuje na administrativní, případně represivní metody. V důsledku této situace jsou tisíce dětí a mladistvých vychovávány v institucích. Život v instituci podle vědeckých studií u dětí prokazatelně způsobuje deprivaci a vytváření patologických sociálních návyků.

Základní cíle

1. Co nejvyšší počet dětí vyrůstá ve vlastní biologické rodině.
2. Významné zvýšení podílu náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti bez rodinného zázemí.
3. Zkracování doby pobytu dětí mimo vlastní rodinu, zvláště pak ve všech typech institucionální péče.

Důležité podmínky pro dosažení cílů

Ustanovit jeden odpovědný úřad, který bude mít celou oblast ochrany práv dítěte ve své kompetenci (Ministerstvo pro rodinu nebo jiný výkonný státní úřad pro dítě a rodinu). Vytvořit národní strategii a koncepci péče o dítě a rodinu (vypracovanou kompetentními odborníky a s přihlédnutím k procesu začleňování do EU) a zakotvit tuto strategii v legislativě i v každodenní praxi.
Zavést moderní přístupy v oblasti sociálních služeb pro dítě a rodinu a definovat závazné standardy jejich kvality.
Rozvíjet náhradní rodinnou péči v jejích stávajících i nových formách tak, aby byla dostupná všem dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu, a to bez rozdílu věku, etnické příslušnosti, zdravotního stavu či psychosociálních obtíží.

ČLENOVÉ KOALICE

Český helsinský výbor (Helena Kunstová), DOM (Michaela Svobodová), Fond ohrožených dětí (Marie Vodičková), Liga lidských práv (Radka Jelínková), Nadace Naše dítě (Zuzana Baudyšová), Nadace rozvoje občanské společnosti (Hana Šilhánová), Nadační fond Rozum a Cit (Jaroslava Máliková), Pod křídly (Emilie Smrčková), Středisko náhradní rodinné péče (Věduna Bubleová), Střep (Věra Bechyňová), Výbor dobré vůle (Milena Černá), Zdravotní a Sociální fakulta ČB univerzity (Jiří Kovařík)

Mluvčí:
Zuzana Baudyšová,
Michaela Svobodová,
Jiří Kovařík

KONTAKT:
Kontaktní adresa: DOM, Braunerova 22
180 00 Praha 8

Mezinárodní den proti násilí na ženách

Dnes, v úterý 25. listopadu, u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách proběhl v Brně informační happening zaměřený na jednu z častých forem násilí na ženách – domácí násilí. Akce, na které se podílelo NESEHNUTÍ společně s Poradnou pro ženy v tísni (Liga lidských práv) a zařízením s krizovými lůžky Magdalenium, se tak stala součástí celorepublikové Kampaně proti domácímu násilí, která k dnešnímu dni vyvrcholila.

Součástí informačního happeningu, který se odehrál na ulici Česká, byl stánek s širokou nabídkou materiálů zaměřených na problematiku domácího násilí. Kromě letáků různých organizací pracujících s jeho oběťmi tu byly k dispozici materiály informující obecně o jevu domácího násilí. Nedílnou součástí byly i informační materiály k celorepublikové Kampani proti domácímu násilí.

Kolemjdoucí si na stánku také mohli zakoupit svíčky, které byly benefičně prodávány a jasně tak vyjádřit svůj odmítavý postoj k domácímu násilí. Zisk bude věnován na konto zařízení s krizovými lůžky pro oběti domácího násilí Magdalenium. Proč právě Magdalenium vysvětluje Kateřina Plesková z NESEHNUTÍ: „Stále tu chybí dostatečné ubytovací kapacity, kam by se mohly týrané ženy přechodně před agresorem ukrýt. Proto chceme alespoň symbolickou částkou tento azylový dům podpořit.“

Akce byla zahájena v 16:00 proslovem aktivistky NESEHNUTÍ Kristýny Rytířové. „Podle statistických údajů tři pětiny české populace znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo, tedy jako svědek, oběť nebo případně v roli násilníka. Odhaduje se, že každá pátá žena je obětí násilí ze strany svého partnera. Podle průzkumů v rodinách s domácím násilím vyrůstají děti v 84 % a útoky se odehrávají v přítomnosti dětí v 69% případů. Přičemž děti, jenž jsou svědky domácího násilí, trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány. Tristní je také fakt, že tváří v tvář domácímu násilí je pouze každý druhý člověk ochoten poskytnout pomoc.“ upozornila Kristýna Rytířová. Poté byly svíčky zapáleny a byl z nich sestaven velký nápis „STOP NÁSILÍ“.

Kampaň vyhlásilo jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám, ať již v oblasti přímé pomoci obětem násilí či prevence a poskytování informací. Jejím cílem je zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu. Kampaň chce ukázat, že domácí násilí nelze tolerovat, protože tolerance komplikuje situaci obětí a posiluje cyklus násilí. Kampaň se zároveň zaměřuje i na některá konkrétní témata, spojená s domácím násilím, ať už jde o změny v legislativě nebo o nutnost jasného odsouzení násilí. Kampaň probíhá na několika úrovních, její důležitou částí je mediální kampaň ve spolupráci s reklamními agenturami a Českou televizí, stejně tak důležité jsou však i aktivity jednotlivých neziskových organizací, zaměřující se především na zvýšení povědomí o domácím násilí.

Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí, k nimž dochází mezi blízkými osobami, nejčastěji mezi partnery či bývalými partnery. Většinu obětí domácího násilí (až 95%) tvoří ženy.

Další informace:
+420 605 239 579 (Kateřina Plesková, NESEHNUTÍ Brno)
+420 737 834 345 (Martina Žáková, Poradna pro ženy v tísni, Liga lidských práv)

Případ Byeongju Jeonga, oběti policejního násilí ze září 2000, se bude rozhodovat ve Štrasburku

K podání stížnosti nás vedou předchozí rozhodnutí Evropského soudu týkající se případů policejního násilí. Evropský soud v nich stanovil poměrně přísná kritéria pro posuzování násilného jednání policejních orgánů a zejména pro kvalitu následného vyšetřování“(2), řekl k věci Vítězslav Dohnal, právník zastupující pana Jeonga v trestním řízení.

Pan Jeong se ve spolupráci s Ligou lidských práv pokoušel více než dva roky bezvýsledně dosáhnout řádného prošetření svého případu českými orgány činnými v trestním řízení. Spravedlnosti se nedočkal ani u Ústavního soudu, který se letos na jaře odmítl jeho případem zabývat a nesplnil tak svou úlohu ochránce základních lidských práv garantovaných ústavními zákony a mezinárodními závazky České republiky(3).

Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv by odsuzující rozsudek a finanční kompenzace pro pana Jeonga v tomto konkrétním případě měly v budoucnu přispět rovněž k tomu, že se zodpovědné orgány začnou vážněji zabývat zlepšením systému vyšetřování a prevence policejního násilí. Rozsudkem by se Evropský soud zařadil k řadě mezinárodních institucí, které zejména v posledních třech letech vydaly jednoznačná doporučení o nutnosti změny neefektivního systému, který policistům zaručuje beztrestnost v případech hrubého porušování lidských práv.

poznámky:

1. Asistenta Karlovy univerzity Byeongju Jeong zadržela Policie bezdůvodně spolu s dalšími stovkami lidí ve Štěpánské ulici, když se vracel v pozdních večerních hodinách domů z práce. Násilí se vůči němu měli dopustit zejména policisté na místním oddělení Policie České republiky v Praze – Vokovicích ve dnech 27. – 28. září roku 2000.

2. K tomu viz např. rozhodnutí Labita proti Itálii z roku 2000, ve kterém uvedl, že má za to, že jestliže nějaká osoba hájitelným způsobem tvrdí, že byla ze strany policie nebo jiných srovnatelných státních orgánů vystavena zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy, pak toto ustanovení ve spojení s všeobecnou povinností, již smluvním státům ukládá čl. 1 Úmluvy – „přiznat každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v (…) Úmluv[ě]“ – implikuje požadavek vést účinné oficiální vyšetřování. Toto vyšetřování, stejně jako to, jež vyplývá z čl. 2 Úmluvy, musí být způsobilé vést k identifikaci a potrestání zodpovědných osob (v souvislosti s čl. 2 viz McCann a další proti Spojenému království, 1995, Kaya proti Turecku, 1986), Yasa proti Turecku, 1987). Kdyby tomu tak nebylo, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu by byl, nehledě na svůj zásadní význam, v praxi neúčinný a v některých případech by bylo možné, aby příslušníci státních orgánů téměř beztrestně pošlapávali práva těch, kteří podléhají jejich kontrole (viz. cit. Assenov).

1. Trestní oznámení podal pan Jeong v říjnu 2000. Případ byl poprvé odložen inspekcí v prosinci 2000. Po stížnosti právníka OPH státní zástupce odložení zrušil v dubnu 2001. Inspekce případ odložila podruhé v prosinci 2001, po další stížnosti právníka OPH státní zástupce opět odložení zrušil v lednu 2002. V červnu 2002 Inspekce případ již potřetí odložila. Stížnost právníka OPH státní zastupitelství s konečnou platností zamítlo usnesením č. 3 Zn 985/2002 ze dne 8. 11. 2002. Stížnost k Ústavnímu soudu byla podána 8. 1. 2003 a Ústavní soud o ní rozhodl 24. 4. 2003.

Celostátní kampaň proti domácímu násilí

V úterý 14. října uspořádaly brněnské neziskové organizace, zabývající se ochranou práv žen, tiskovou konferenci o probíhající celostátní Kampani proti domácímu násilí na ženách. Poradna pro ženy v tísni, NESEHNUTÍ Brno a azylový dům Magdalenium zde prezentovaly své aktivity v rámci této kampaně.

„Kampaň vyhlásilo jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám, ať již v oblasti přímé pomoci obětem násilí či prevence a poskytování informací. Jejím cílem je zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu.“, říká Martina Žáková z Poradny pro ženy v tísni při Lize lidských práv. Kampaň chce ukázat, že domácí násilí nelze tolerovat, protože tolerance komplikuje situaci obětí a posiluje cyklus násilí. Kampaň se zároveň zaměří i na některá konkrétní témata, spojená s domácím násilím, ať už jde o změny v legislativě, nutnost jasného odsouzení násilí a jeho pachatele anebo o upozornění na fakt, že děti jako svědci domácího násilí trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány. „Kampaň se uskuteční na několika úrovních, její důležitou částí je mediální kampaň ve spolupráci s reklamní agenturou a Českou televizí, stejně tak důležité jsou však i aktivity jednotlivých neziskových organizací, zaměřující se především na zvýšení povědomí o domácím násilí.“, dodává Žáková.
„Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí, k nimž dochází mezi blízkými osobami, nejčastěji mezi partnery či bývalými partnery. Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž domácí násilí má většinou opakující se a stupňující charakter, kdy intenzita násilí zpravidla roste.“, upozorňuje Kateřina Plesková z NESEHNUTÍ Brno. Domácí násilí se objevuje ve všech sociálních skupinách, nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či náboženství. Domácí násilí je specifické tím, že se odehrává „beze svědků“ a mezi osobami, které k sobě mají či měly blízký vztah. Navíc se jedná snad o jediný trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští “místo činu” neboť neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán.

Některé aktivity v rámci kampaně již v Brně proběhly, další se chystají. NESEHNUTÍ a Poradna pro ženy v tísni společně zorganizovali seminář pro studenty žurnalistiky Fakulty sociálních studií o způsobu prezentace této problematiky v médiích. NESEHNUTÍ také uspořádalo diskusní večer s videoprojekcí na téma domácího násilí a možností prevence a obrany proti tomuto jevu. Poradna pro ženy v tísni připravuje pro studenty Střední policejní školy v Brně brožuru, ve které budoucí policisty seznamuje se základními pojmy domácího násilí a s psychologií oběti a pachatele. Brožura bude dále obsahovat stručný přehled pravomocí policistů při zásahu v situaci domácího násilí. NESEHNUTÍ Brno dále připravuje na 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) happening v centru Brna, který má na tento závažný problém upozornit širokou veřejnost. Právě v tento den by měla kampaň vyvrcholit různými akcemi po celé republice.