Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl zamítavě o kasační stížnosti Ministerstva zdravotnictví ČR proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci nepřiznání odškodnění za protiprávní sterilizaci naší žadatelky, ve které se Ministerstvo odchýlilo od předešlé rozhodovací praxe, kde ve skutkově podobných případech odškodnění přiznalo. Případ před NSS zastoupila advokátka Zuzana Candigliota.
Pro přiznání odškodnění za sterilizaci provedenou v rozporu s právem musí být kumulativně splněny čtyři podmínky. Ministerstvo v tomto případě nevyhovělo žádosti žadatelky a ministr zdravotnictví taktéž zamítl rozklad k dané žádosti z důvodu nenaplnění čtvrté podmínky, kterou je provedení sterilizace v rozporu s právem. Dle názoru Ministerstva byla žadatelka o sterilizaci poučena srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o účelu, povaze a možných důsledcích sterilizace a jiných možnostech řešení jejího zdravotního stavu, a to na základě žádosti o provedení sterilizace ze strany žadatelky. S tímto názorem se Městský soud v Praze ani NSS neztotožnily.
NSS zaujal shodný postoj s názorem Městského soudu v Praze, dle kterého nelze souhlasit s Ministerstvem, že si žadatelka byla plně vědoma všech důsledků spojených se sterilizací na základě jí podané žádosti o provedení sterilizace a ostatních listin obsažených ve zdravotnické dokumentaci. Z textu žádosti nelze dovodit, že by si žadatelka byla vědoma toho, že se jedná o nevratný zákrok. Pouhá zmínka přání zabránit dalšímu otěhotnění v žadatelčině žádosti o provedení sterilizace, nevyjadřuje srozumění s tím, že pokud by v budoucnu změnila názor, z lékařského hlediska to již nebude možné.
K podpoře daného závěru o provedení sterilizace v rozporu s právem uvádí NSS také jeho předchozí rozhodnutí (rozsudku č. j. 5 As 95/2024-39), dle kterého NSS konstatoval, že „je třeba striktně trvat na tom, že písemné poučení v rozhodném období bylo nutnou podmínkou k provedení sterilizace v souladu se zákonem. V projednávané věci se přitom ani ve zdravotnické dokumentaci, ani ve správním spise nejenže takové písemné poučení nenachází, ale ani z ní nelze vyčíst skutečnost, že by žalobkyně o reparabilitě sterilizace byla poučena alespoň ústně (i když v kontextu výše uvedeného požadavku na písemnou formu poučení by ani ústní poučení nebylo způsobilé k naplnění třetí podmínky pro zákonnost sterilizace). Nelze proto přisvědčit stěžovateli ohledně toho, že již samotnou žádostí o sterilizaci v kombinaci s jejím schválením sterilizační komisí a nástupem k zákroku samotnému žalobkyně dala najevo, že je s ireparabilitou sterilizace obeznámena a srozuměna.“ Absence takového poučení vedla NSS v citovaném rozsudku (shodně jako v nyní posuzované věci) k závěru, že sterilizace proběhla v rozporu s právem.
Na základě analýzy anonymizovaných rozhodnutí poskytnuté organizací Romea.cz lze předpokládat, že desítky žádostí byly při rozhodování o odškodnění zamítnuty ze stejného důvodu, tedy ačkoliv nebyla splněna podmínka písemného poučení o ireparabilitě. „Pokud dojde k prodloužení lhůty pro podání žádostí, měly by tyto žadatelky rozhodně podat žádost znovu,“ upozorňuje statutární zástupkyně organizace a právnička Anna Indra Štefanides. Zároveň však dodává, že právníci organizace je bez přímého kontaktu bohužel nebudou schopni dohledat. „V ideálním případě by mělo tyto ženy oslovit přímo Ministerstvo zdravotnictví, které má jejich údaje k dispozici,“ doplňuje.
Rozsudek NSS najdete zde: 250319_NSS_rozsudek (2) (1)
Více informací k případu poskytne statutární zástupkyně a právnička Ligy lidských práv:
Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz
Případ popisujeme také v aktualitě.