Čtvrtek, 10. ledna 2008Zprávy z médií
ÚS: S člověkem nelze manipulovat jako s věcí
Brno – Ústavní soud kritizoval praxi českých soudů v případech, kdy zbavují lidí s duševním onemocněním či mentálním postižením právní způsobilosti.
Postupují formálně, nekriticky přejímají znalecké posudky a často tak porušují práva těchto lidí, uvedl.
Formuloval toto hodnocení ve verdiktu vyneseném ve prospěch ženy, která se sedm let marně snažila získat soudně odebranou způsobilost k právním úkonům zpět.
Nebezpečná praxe
Na základě statistik totiž bylo v Česku zbaveno způsobilosti 23 tisíc lidí, naopak pouze částečné zbavení způsobilosti se dotklo asi tří tisíc lidí.
A není podle ústavních soudců v pořádku.#infobox
„Soudy při rozhodování o základních otázkách lidské existence rozhodují paušálně a mechanicky, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivci. Taková praxe je nepřijatelná a svým způsobem nebezpečná, neboť vede k poškozování práv člověka jako jednotlivce,“ uvedl senát Ústavního soudu pod vedením Dagmar Lastovecké.
Podle ústavních soudců není možné s člověkem manipulovat jako s věcí.
Starala se o matku
Žena, jejíž žádosti soudci vyhověli, do svých padesáti let žila s matkou, které se o vše starala. Po její smrti se ale nebyla schopna se o sebe postarat, neplatila tak nájemné.
Městský úřad proto navrhl, aby soud vymezil možnost alespoň úhrady nájmu opatrovníkem. Soud však ženu zbavil způsobilosti k právním úkonům úplně.
A žena neuspěla ani se žádostí o vrácení způsobilosti, a proto se obrátila na Ústavní soud. Uvedla, že byla porušena její práva na nedotknutelnost osobnosti, ochranu soukromého a rodinného života, způsobilost mít práva a právo volit.
Po sedmi letech se dočkala zastání
Ústavní soudci jí dali zapravdu. Po sedmi letech od verdiktu soudu, který ženu zbavil způsobilosti.
„Postup soudu v tomto posuzovaném případě nese rysy typické pro postup soudů v těchto věcech, je charakterizován formálním, schematickým pohledem na projednávaný případ bez snahy o individuální a naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků,“ uvedli ústavní soudci.
„Závěr soudu o úplné nezpůsobilosti stěžovatelky ke všem právním úkonům se tak dostal do extrémního rozporu s provedenými důkazy,“ dodali.
Podle právníka sdružení MDAC a Ligy lidských práv Davida Zahumenského se v Česku nejedná o izolovaný případ, ale o přetrvávající praxi.
„Klienti s duševním onemocněním či mentálním postižením, kteří mají problém se v některé oblasti samostatně rozhodovat, jsou namísto podpory zbavováni možnosti o sobě rozhodovat a stávají se pouhými loutkami svých opatrovníků. Jsou tak v důsledku vyloučeni ze života ve společnosti,“ uvedl Záhumenský.
Zdroj: aktualne.cz
Pátek, 27. července 2007Tiskové zprávy
Liga poukazuje na skutečnost, že přes řadu doporučení mezinárodních i vnitrostátních organizací a institucí, které se pravidelně opakují, nedochází k dostatečným systémovým zlepšením v ochraně lidských práv. Převládá špatná komunikace ze strany státních úředníků navenek i mezi sebou, zejména pak o společensky citlivých tématech jako je porušování lidských práv Romů a přehnaný resortismus, kdy spolu nekomunikují za účelem přijetí efektivních změn dobře nejen jednotlivá ministerstva, ale i odbory uvnitř nich. Za takové situace není podle Ligy možné plnit závazky vyplývající z mezinárodních smluv, zejména zlepšovat postavení zranitelnějších skupin občanů a zabraňovat zbytečnému napětí ve společnosti, jak ostatně dokazují například emocionální debaty o postavení Romů.
Liga vítá vystoupení jednotlivců i organizací k jednotlivým kauzám z poslední doby, které poukázaly na neřešenou problematiku práv dítěte (kuřimská kauza týraného Ondřeje, Terezka umístěná na pražské psychiatrii) či Romů (v souvislosti s jejich bezprecedentním nočním vystěhováním ze Vsetína, přibývajícími rasově motivovanými výroky veřejných činitelů) a další. Zároveň ovšem tyto kauzy svědčí o systémových problémech v oblasti dodržování lidských práv, kterým mohlo být alespoň částečně preventivně zabráněno dlouhodobou koncepční prací ze strany státu. Často se také stává, že potom, co tyto případy zmizí ze zájmu médií a veřejnosti, nedojde již k nikdy dotažení opatření, která by podobným porušováním lidských práv v budoucnosti zabránila. Řešení problémů nepomáhá ani fakt, že do vládních zpráv o stavu lidských práv nejsou zařazována palčivá témata jako například segregace romských dětí v oddělených školách a třídách. Liga lidských práv a MDAC považují právě konstruktivní doporučení mezinárodních institucí za vhodný nástroj pro započetí kroků ke zlepšení ochrany lidských práv. Proto v návaznosti na vlastní činnost a vybraná aktuální doporučení Výboru pro lidská práva uvádějí následující:
1. K doporučení zřídit na ministerstvu vnitra zcela nezávislý orgán pro šetření policistů:
Toto doporučení zaznívá ze zahraničí i na vnitrostátní úrovni na základě konkrétních kauz a pochybení nejméně 10 let. Ačkoli nový ministr vnitra hodlal pracovat na nezávislém vyšetřování policie, což Liga vítá, reforma vyšetřování policistů zatím navrhovaná ve vnitřních materiálech ministerstva vnitra nejde již v současnosti dostatečně daleko. V přípravných materiálech není počítáno s tím, že by porušení zákona ze strany policie – tedy jak stížnosti, tak trestní oznámení – vyšetřoval jeden nezávislý orgán. Liga v tomto ohledu považuje za důležité neoddělovat problematiku stížností a trestních oznámení. Oboje by měl od počátku šetřit jeden nezávislý orgán.
Další diskusi a konkrétní návrhy k tomuto problému naleznete v systémovém doporučení Ligy lidských práv č. 1.
2. K doporučení o umisťování romských dětí do oddělených tříd a škol:
Je potřeba zajistit, aby romským dětem bylo umožněno vzdělání bez diskriminace, které jim umožní lépe se zapojit na trhu práce. Liga v tomto ohledu zpracovala na základě poznatků z praxe i ze zahraničí řadu materiálů, které navrhují systémové změny spojené s financováním základních škol, označováním romských dětí za mentálně retardované, problematickým přístupem pedagogicko-psychologických poraden v rámci diagnostiky, upřednostňováním tzv. kolektivní integrace (tedy pokračující segregace) oproti integraci individuální, sběrem adresných dat a další. Základem je připustit si v rámci veřejné i odborné diskuse fakt, že segregace v této oblasti existuje, a že je potřeba výrazné zapojení státu i subjektů na místní úrovni, aby se skutečnost zlepšila. Rovněž je tuto otázku třeba pravdivě zařazovat po vzoru mezinárodních institucí do vládních dokumentů včetně zprávy o stavu lidských práv. Konkrétní návrhy naleznete v materiálech Ligy.
a) Systémové doporučení Ligy č. 2 – Základní vzdělávání romských dětí.
b) Systémové doporučení Ligy č. 4 – Sběr dat určujících etnickou příslušnost jako nástroj pro zjištění rozměru diskriminace romských dětí,
c) publikace: „Stigmata – segregovaná výuka Romů ve školách střední a východní Evropy“, zde:
3. K odškodnění diskriminovaných osob za neoprávněné zásahy do jejich fyzické integrity a do jejich vlastnictví:
Česká republika by měla přistoupit k odškodnění všech osob, které byly sterilizovány v rozporu s právem, i osob, jimž byl protiprávně odejmut majetek. Výbor pro lidská práva je po Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen (v srpnu 2006) i Výboru pro odstranění rasové diskriminace (v březnu 2007) již třetím orgánem působícím při OSN, který jednoznačně vyzval k odškodnění všech žen sterilizovaných v rozporu s právem. Liga v tomto ohledu opakovaně apeluje na vládu, aby se k tomuto problému postavila čelem a vypracovala zákon, který odškodní sterilizované ženy. V případech neoprávněného odejmutí majetku by mělo vzhledem k závazkům z Paktu nastoupit odškodnění přinejmenším v těch případech, kde tak výslovně doporučil Výbor pro lidská práva.
K mechanismům odškodňování sterilizovaných žen viz Systémové doporučení Ligy č. 5 zde:
K celkové problematice provádění protiprávních sterilizací viz publikace „Právní protiopatření proti protiprávní sterilizaci“.
4. K odstranění klecových a síťových lůžek:
Obě organizace navrhují, aby byl přijat zákon, který upraví používání fyzických omezujících prostředků ve zdravotnictví. Zákon by měl definitivně ukončit používání tzv. klecových a síťových lůžek v ČR. Zároveň by měla být vytvořena komplexní reforma, která nahradí velké psychiatrické ústavy kvalitními službami, které budou blíže uživateli. Na tento problém upozornil ve své letošní zprávě i Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT): „někteří nedobrovolní pacienti zůstávají v léčebně, i přesto, že jejich duševní stav to již nevyžaduje, kvůli nedostatku adekvátní péče a možnosti ubytování po propuštění“ (bod 102 zprávy). Domníváme se, že dostatek specializovaných služeb v komunitě by mohl předejít tomu, že někteří lidé budou proti své vůli hospitalizováni a vystaveni zásahům do svých práv.
5. Ke zbytečnému držení osob v léčebnách a opatrovnictví:
Systémově řešit problematiku zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům tak, aby byla maximálně respektována autonomie lidí s duševní poruchou. Začít je nutno sběrem relevantních dat o situaci v ČR, přičemž právní úprava by měla být v souladu se zásadami obsaženými v nově přijaté Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. Dále je třeba vytvořit podpůrné mechanismy, které poskytnou asistenci dotčeným osobám, přičemž bude zachována jejich právní způsobilost.
Viz také analytická publikace MDAC „Opatrovnictví a lidská práva v České republice“.
Podle Výboru má vláda široce zveřejňovat svoje doporučení a také je distribuovat veřejnosti. Liga lidských práv v rámci pomoci s rozšiřováním informací přeložila závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva do češtiny. Seznamuje tak veřejnost i s řadou dalších oblastí ochrany lidských práv, které Výbor kritizoval a kterými se zabývají jiné instituce a organizace než Liga lidských práv nebo MDAC.
Bližší informace:
Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil 776 234 446
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy, mobil 777 306 906
Pátek, 13. července 2007Tiskové zprávy
Až 20% pacientů Psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně by využilo komunitních zařízení sociální péče, pokud by byla k dispozici, vyplývá to odhadů pracovníků navštíveného ústavu. Výbor byl informován, že: „někteří nedobrovolní pacienti zůstávají v léčebně, i přesto, že jejich duševní stav to již nevyžaduje, kvůli nedostatku adekvátní péče a možnosti ubytování po propuštění“ (bod 102 zprávy). CPT považuje nedostatek vhodných zařízení za vysoce nežádoucí stav a po českých úřadech žádá, aby k těmto zjištěním sdělily svůj názor.
Během návštěv ústavů a léčeben byl Výbor nucen zkonstatovat, že v zařízeních se nachází velký počet osob v režimu opatrovnictví, tedy osob částečně omezených či úplně zbavených způsobilosti k právním úkonům. Kritizoval přitom fakt, že „značná část těchto pacientů nebo klientů byla ubytována v uzavřených odděleních, a nebo personál (…) mohl tyto pacienty kdykoli omezit v pohybu, pokud se zdálo, že je to nutné“ (bod 148 zprávy). CPT taktéž vyjádřil podivení nad možností opatrovníka rozhodnout bez dalšího o umístění pacienta do psychiatrické léčebny či klienta do ústavu sociální péče. „ I když podobné umístění může být v přímém protikladu s vyjádřenou vůlí pacienta/klienta a tato osoba nemůže opustit ústav sociální péče bez souhlasu opatrovníka, české právo klasifikuje tuto situaci jako dobrovolnou“ (bod 149).
Výbor shledal, že stále přetrvává situace kritizovaná již ve zprávě z roku 2002, a sice, že členové personálu pečovatelských ústavů jsou ustanoveni za opatrovníky klientů a nebo pacientů. „Delegace například potkala v Ústavu sociální péče Střelice chlapce, jehož opatrovníkem byl ředitel ústavu. Ředitel předem souhlasil s použitím síťového lůžka během několika hodin denně a také v noci, když bylo potřeba“ (bod 152). Ředitel Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem byl ustanoven opatrovníkem 34 klientek svého ústavu (poznámka pod čarou č. 31).
Delegace se opětovně věnovala také problematice používání síťových lůžek a dalších prostředků fyzického omezení pacientů, kterou podrobně popsala již ve své zprávě z roku 2002. Při návštěvě dobřanské léčebny Výbor zjistil, že: „léčebna má patnáct síťových lůžek a jejich používání je běžné. Například v oddělené místnosti umístěné na oddělení 13B byla dvě síťová lůžka, obě obsazená, jedno z nich nahým pacientem, na kterého bylo vidět ze tří běžných lůžek v téže místnosti“ (bod 114).
David Zahumenský, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC) komentuje zprávu Výboru pro zabránění mučení slovy: „Je velmi důležité, aby Česká republika začala problémy klientů ústavů sociální péče a pacientů v psychiatrických léčebnách řešit systémově. Proto velmi vítám, že CPT upozorňuje na dlouhodobý problém nedostatku menších komunitních zařízení, které by nahradily obrovské kolosy neosobních psychiatrických léčeben. Jsem přesvědčen, že osobní přístup ke klientům či pacientům může vyřešit řadu problémů, které s sebou masové ústavy přinášejí, ať už jde o špatné zacházení ze strany personálu, nadměrnou medikaci nebo používání klecových lůžek.“
K závažným nedostatkům, které odhalila CPT při svém šetření v oblasti policie a vězeňství, vydává Liga lidských práv samostatnou tiskovou zprávu.
Více informací:
David Zahumenský, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC),
tel.: 777 306906
