Zneužil ji gynekolog, odškodnění za psychickou újmu ale nedostane

25. června 2010 – Liga lidských práv obdržela tento týden rozsudek týkající se diskutovaného případu dvaadvacetileté dívky z Mostu, kterou během vyšetření sexuálně zneužil její gynekolog. Přestože kromě dívčiny výpovědi nebyly k dispozici další přímé důkazy, soud dospěl k závěru, že je lékař vinen. Jak vyplývá z rozsudku, soudce o tom přesvědčila celá řada nepřímých důkazů. Rozsudek zatím není pravomocný, všechny strany se proti němu odvolaly. Nejen samotné znásilnění, ale celý proces trestního řízení je pro ženu obrovským psychickým traumatem, podle současných zákonů však oběť nemá na odškodnění psychické újmy během trestního řízení nárok. Musela by pachatele sama zažalovat a absolvovat traumatizující soudní proces znovu.

Dívka nejprve čin nechtěla vůbec nahlásit. Měla obavy, že jí policie nebude věřit, protože je Romka. Domnívala se, že by se jednalo o tvrzení proti tvrzení a že by se nakonec všechno obrátilo proti ní samotné. Na naléhání rodiny věc ale nakonec ještě týž den oznámila a udělila plnou moc k zastupování právničce Ligy. Přesto cítila nejistotu, zda se čin podaří prokázat. Postup policie, státního zastupitelství i soudu ji však příjemně překvapil. Odpovědné orgány vůči ní během řízení vystupovaly citlivě a lidsky a důkladně věc vyšetřily.

Jak je uvedeno v rozsudku, soud dívce uvěřil nejen na základě hodnocení soudního znalce z oboru psychologie, který její výpověď hodnotil jako velmi věrohodnou a neshledal důvody pro křivé obvinění. Soud přesvědčilo také její skromné a spontánní vystupování i patrné známky studu a traumatu. Naopak obžalovaný podle soudu působil přesně opačně, jeho projevy byly nevhodné a snažil se oběť před soudem pošpinit. Například hanlivým způsobem poukazoval na to, že dívka měla trpět pohlavními přenosnými nemocemi, což bylo následně spolehlivě vyloučeno. Soud všechna tvrzení lékaře dokazováním vyvrátil a zhodnotil je jako účelová, podávaná ve snaze vyhnout se trestu.

Přestože byl lékař shledán vinným, soud nepřiznal dívce žádné odškodnění, dokonce se touto otázkou ani nezabýval. Jak uvádí právnička Ligy, která dívku zastupovala: „Jedná se o problém všech případů trestných činů, při kterých vznikne oběti psychická újma. Soudy totiž odškodňují pouze hmotnou újmu, v praxi tak znásilněné ženě vznikne například nárok pouze na náhradu za potrhané oblečení. Obětem v takových případech nezbývá nic jiného, než si najmout advokáta, zaplatit soudní poplatek a podat vlastní žalobu v rámci civilního řízení. Tím se zvyšuje i traumatizace oběti, která musí podstupovat nové řízení, místo toho, aby na špatný zážitek mohla zapomenout.“

Na tento nedostatek v zákoně upozorňuje Liga dlouhodobě. Novelu trestního řádu inicioval na začátku roku poslanec Jiří Pospíšil. Změna by umožnila odškodnit oběť za psychickou újmu už během trestního řízení vedeného s pachatelem. Návrh se ale do konce volebního období bohužel nepodařilo schválit. Je tedy potřeba, aby se zlepšením postavení obětí trestných činů zabývala nově zvolená poslanecká sněmovna.
Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Liga lidských práv, tel. 777 893 871, email: zcandigliota@llp.cz

Odsuzující rozsudek je k dispozici zde.

Analýza Ligy ohledně práv obětí trestných činů je ke stažení zde.

Za křivé obvinění stejný trest jako za znásilnění

Článek byl publikován dne 8. 1. 2010 v deníku Mladá fronta Dnes.
Praha – Říct o někom, že bere úplatky, ale nemít v ruce důkaz, se může napříště hodně nevyplatit. Můžete za to dostat stejně tvrdý trest, jaký dávají soudy za násilné činy, například za znásilnění – až osm let vězení.
Dosud za křivé obvinění hrozily tři roky. A to pouze těm, kteří lhali, aby někomu záměrně ublížili a dostali ho před soud. Podle nového trestního zákoníku je trestné jakékoli lživé nařčení. A pokud je zveřejní novináři, je trest opravdu přísný.

„Možnost stíhat občany za tento čin se povážlivě rozšířila. Přísnější trest nyní hrozí i tomu, kdo bude pouze citován v médiích nebo vyjádří svůj názor na internetovém blogu,“ říká právník David Zahumenský, který pracuje pro organizaci Liga lidských práv.

Domnívá se, že nový paragraf může být zneužíván i proti svobodě slova. A to hlavně proto, že toto „vylepšení zákona“ vzniklo až při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. V původní verzi to podle jejího autora Pavla Šámala nebylo: „To si prosadili poslanci. Argumentovali tím, že tak chtějí zabránit útokům na politiky při jejich předvolebních kláních.“

Pokud by tedy nyní média zveřejnila informaci o nezákonném jednání politika, které by se potom policii nepodařilo prokázat, novináři, a hlavně jeho zdrojům bude hrozit vězení.

Spoluautor nového trestního zákoníku Pavel Šámal si myslí, že za zpřísněním trestů za křivé obvinění mohla být i reakce poslanců na aféru, kterou před čtyřmi roky vyvolalo zveřejnění takzvané Kubiceho zprávy.

Poslanci však nesouhlasí. „Jde hlavně o to, více chránit oběti tohoto trestného činu. Důvody, které tehdy zazněly, si už nevybavuji. Ale pokud si dobře pamatuji, prosazoval to poslanec Miloš Melčák,“ tvrdí šéf ústavně-právního výboru Sněmovny Marek Benda. Melčák včera na žádost o rozhovor nereagoval.

„Novináři se změny tolik bát nemusí, odvolávají se na své i veřejné zdroje. Pak už to nelze kvalifikovat jako lživé obvinění,“ vysvětluje Šámal. Přiznal však, že problém by mohl mít člověk, kterého budou média jako zdroj citovat.

„Je pravda, že zákon je nyní přísnější – a lidé by si tedy měli dávat pozor, co říkají. Je to ale správné. Křivě někoho obvinit je prostě špatné a trestuhodné jednání,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Nyní bude hodně záležet na tom, jak se k novince v zákoně postaví policisté, státní zástupci a soudci.

„To oni nastaví mantinely a určí, jak se má zákon vykládat. Je zapotřebí, aby chránil oběti, a ne aby sloužil jako nástroj proti investigativním žurnalistům nebo občanům, kteří se odváží upozornit na nepravosti,“ říká právník David Zahumenský.

Podle něj je trest za pouhý slovní výrok pozůstatkem totalitního výkladu práva. „V řadě evropských zemí se i pomluva řeší pouze před civilním soudem,“ připomněl. V Česku je však trend překvapivě opačný.

Policejní kauzy jsou neprůhledné

Brno – Podle Inspekce ministra vnitra znásilnil policista z Hodonína šestnáctiletou dívku. Státní zastupitelství však tvrdí, že je nevinen. Kdo má pravdu? Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv v Brně je v současnosti téměř nemožné delikty policistů a veřejných činitelů vyšetřit spravedlivě. „Ostatně se to ukazuje i v případech všech současných a nedávných politických kauz,“ míní.
Dá se to nějak změnit?
Z našeho hlediska by to bylo možné jedině tehdy, kdyby existoval jediný orgán, který posuzuje veškeré nezákonnosti policie. Ať už trestné činy nebo stížnosti. Dnes na sebe Inspekce ministra vnitra i státní zastupitelství vzájemně házejí odpovědnost za to, že se to nešetří. Státní zastupitelství říká, že inspekce neměla dost důkazů, a odloží to, nebo to odloží už inspekce a státní zastupitelství to pak nemá důvod rozviřovat. Vytváří se tak velmi nedůvěryhodný obraz obou institucí.
Liga lidských práv už ovšem dostala před soud několik policistů.
Za poslední čtyři roky máme na kontě devět odsouzených policistů. Vždy jsme museli přinést konkrétní důkazy. Šlo například o policisty, kteří v Popovicích u Jičína vnikli do domu romské rodiny. Nebo v Karlových Varech, kde bezdůvodně zbili člověka. Letos odvolací soud potvrdil odsouzení členů městské policie v Praze, kteří také napadli člověka přímo na ulici. Všichni byli odsouzeni jen podmíněně.
Proč tak nízké tresty?
Soud zohlední, že byli ve službě do té doby dobří, nemají záznam v trestním rejstříku, tak proč jim nedat podmínku.
Zřízení orgánu, který by měl na starosti delikty policistů, jste prosazovali i pro novelu služebního zákona.
Je to jediný způsob, jak docílit toho, aby současně dvě instituce nesvalovaly odpovědnost jedna na druhou. Dosáhneme tak větší transparentnosti šetření těchto případů.

Rozhovor vyšel dne 15. 8. 2008 v deníku Mladá fronta DNES – jižní Morava.

Policista k soudu nejde

Hodonín -Možná s pošramocenou pověstí, ale z pohledu zákona s čistým štítem vyšel hodonínský policista z kauzy, která na jaře otřásla tamním oddělením.
Teprve šestnáctiletá dívka tehdy obvinila strážce pořádku ze znásilnění. Za pravdu jí dalo vyšetřování Inspekce ministra vnitra. Státní zástupce, který jako jediný může rozhodnout o stíhání policisty, však celou věc odložil. Díky tomu hodonínský policista vyjde z případu beztrestně.
„Na základě pokynu státního zástupce jsme věc odložili. Státní zástupce nespatřoval v jednání policisty trestný čin. Případ proto nelze vyřídit jinak,“ uvedla mluvčí Inspekce ministra vnitra Martina Lídlová. Samotná inspekce přitom případ viděla jinak. Státní zástupce je však v těchto věcech inspekci nadřízený, a tak nezbývá než jeho rozhodnutí poslechnout.
Celá událost vyšla najevo letos v dubnu. Policista podle původního obvinění využil služební auto k intimní schůzce se šestnáctiletou dívkou. Navíc v době, kdy měl být ve službě. Slečna o pár dní později nahlásila, že ji „muž zákona“ v autě znásilnil. Pokud by státní zástupce stíhání policisty povolil, soud by mu mohl vyměřit tři až deset let za mřížemi. Dívka totiž ještě nebyla plnoletá – o to by byl trest přísnější.
Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv nejde o první případ, kdy se Inspekce ministra vnitra a státní zastupitelství neshodly. „Vyšetřování nejsou transparentní. Často jeden z orgánů celou věc odloží, a provinění policisty tak zůstane bez trestu. Buď vzájemně kryjí nedostatky ve vyšetřování, nebo naopak jeden druhého obviňují. Ale výsledek je stejný: žádný odsouzený policista,“ míní Kopal.
Beztrestně však nemusí vyjít z vyšetřování další policista z Hodonínska. Inspekce ministra v jeho případě zjišťuje, zda prostřednictvím vnitřní počítačové sítě prodával svým kolegům zakázané anabolické steroidy. Vyšetřování ještě neskončilo. „V tomto případě je nutné provést celou řadu úkonů, které jsou časově náročnější. Předpokládám, že rozhodnutí by mohlo padnout v září,“ uvedla Martina Lídlová. (Viz Policejní… str. B2)
Šestnáctiletá dívka obvinila hodonínského policistu ze znásilnění. Inspekce ministra vnitra jí dala za pravdu.

Článek vyšel dne 15. 8. 2008 v deníku Mladá fronta DNES – jižní Morava.