Čtvrtek, 10. května 2012Zprávy z médií
Soudy nemohou pomoci budoucím matkám, které se u nich domáhají přidělení porodních asistentek ke svým plánovaným domácím porodům. Ženy sice mají právo na domácí porody s asistencí zdravotníka, v Česku k tomu ale chybí opora v zákoně. Oznámil to brněnský soudce Michal Ryška, který jednu z těchto žádostí v uplynulých dnech zamítl.
Podle něj je nyní na státu, aby vytvořil jasná zákonná pravidla pro domácí porody a respektoval práva žen. Ryška zdůraznil, že podle Evropského soudu pro lidská práva stanoví Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, že žena má právo na asistovaný domácí porod. Zdravotníci za asistenci u něj nemají být nijak postihováni. Na druhé straně k tomu ale nejsou v tuzemsku podmínky. ČR je povinna se úmluvou řídit.
Krajské úřady sice evidují porodní asistentky, ty však nemají oprávnění vést domácí porody. Pokud by některá při domácím porodu pomohla, hrozí jí s účinností od letošního dubna na základě zákona o zdravotních službách pokuta až do milionu korun. Proto porodní asistentky nemohou ženám vyhovět.
Na problém poukazovala v minulosti i Liga lidských práv. Na serveru www.ferovanemocnice.cz dokonce její právnička Zuzana Candigliota zveřejnila seznam právních rad pro ženy, které chtějí usilovat o to, přivést své dítě na svět doma.
V nich mimo jiné uvádí, že se ženy mohou pokusit podat soudům návrh na předběžné opatření s tím, aby soud nařídil nemocnicím poskytnout k domácímu porodu registrovanou porodní asistentku.
Soudce Ryška, který řešil už několik závažných a mediálně známých kauz spojených s ochranou osobnosti, řekl, že předběžnými opatřeními ženy svého nedosáhnou. „Soudy jim nemohou vyhovět, protože uložení takové povinnosti nemocnici by bylo v rozporu se zákazem nucených prací a služeb,“ zdůraznil soudce. Dodal, že ve vztahu k porodním asistentkám nemůže případné předběžné opatření soudu nahradit řádné oprávnění vést porod. Vydávají je jen kraje.
Obdobný problém jako Česko řešilo donedávna i Maďarsko, kde zdravotníkovi při asistenci u domácího porodu hrozila pokuta až do 100 tisíc forintů (8 700 korun). I tam vznikaly kvůli tomu spory, z nichž jeden (Ternovszky vs. Maďarsko) skončil u Evropského soudu pro lidská práva. Stát tam svoji při prohrál.
Ryška doplnil, že jeho rozhodnutí v žádném případě neznamená, že chce domácím porodům bránit. Naopak upozornil na vědecká doporučení ze zahraničí, která jasně doporučují podporovat domácí porody. „V našich podmínkách posttotalitární střední Evropy to ale může být pro mnohé zdravotníky zásadně odmítající domácí porody těžké přijmout,“ doplnil soudce.
Autorem zprávy ze dne 10. května je ČTK, otiskl ji například Týden.
Čtvrtek, 10. května 2012Zprávy z médií
Praha – Liga lidských práv na svém webu kritizuje to, že rodiče v Česku dostávají peníze, když dají na svých dětech testovat nové vakcíny. Jako příklad uvádí liga společnost Novartis, která nabídla rodičům za testy vakcíny proti meningokoku B jako náhradu nákladů 4500 korun. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který na podnět ligy provedl čtyři inspekce, žádné porušení zákona neshledal, uvedl dnes on-line deník Týden.cz.
Problém nevidí podle deníku ani předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula, který na zkoušení této vakcíny dohlížel.
„Podle našeho názoru se nejedná o náhradu nákladů, ale o nezákonné poskytnutí odměny, která má rodiče k zapojení dítěte do testování motivovat,“ uvedla na webu Ligy její právnička Zuzana Candigliota.
Testování zákon povoluje za přísně stanovených podmínek i na dětech a kojencích. Podle ligy se v Česku podmínky porušují. Liga argumentuje případem, kdy matka zapojila dítě do studie hlavně kvůli penězům. „Byla doma s dítětem, takže neměla ušlý výdělek, do ordinace chodila pěšky, takže náklady na cestovné jí nevznikly. Testovaná vakcína byla podána s pravidelným očkováním, takže nenastala ani výraznější časová ztráta,“ stojí v analýze.
„Celkem bylo skutečně vypláceno 4500 korun, nicméně šlo o 900 korun za návštěvu. Je to kompenzace pro rodiče a myslím si, že nejde o nic přemrštěného,“ řekl deníku Prymula.
Vysvětlil, že rodiče musejí s dítětem na testy dojet, vyplňovat dotazník, sledovat ho. Kdyby jim náklady nebyly kompenzovány, o účast ve studii by byl prý daleko menší zájem. Prymula si ale nemyslí, že by tato částka rodiče motivovala k něčemu, čím by riskovali zdraví dítěte, pokud by nevěřili, že jde o dobrou věc.
SÚKL podle mluvčí Veroniky Petlákové ve čtyřech inspekcích žádné pochybení neshledal. Výše odměny je v kompetenci etických komisí, souhlas jednotlivých etických komisí byl v provedených inspekcích doložen.
Zprávu vydala agentura ČTK 10. května 2012.
Čtvrtek, 10. května 2012Zprávy z médií
Krajský soud v Brně zamítl sérii návrhů na předběžná opatření, která ženám měla zajistit zdravotní péči u domácího porodu. Podle soudce Michala Ryšky ženám soud nepomůže, protože v Česku chybí zákony a díru v legislativě může vyplnit jen stát.
„Civilní soud nemůže v rámci své rozhodovací činnosti obcházet absenci obecně závazného právního předpisu a konstituovat snad dokonce podmínky pro provádění domácích porodů,“ odůvodnil krok Ryška.
Na Krajský soud v Brně se v posledních týdnech obrátily nejméně dvě ženy, které se u něj domáhaly vydání předběžného opatření. To by jim zajistilo péči porodní asistentky u plánovaného domácího porodu.
„Vím o dvou ženách, z nichž jedna podávala opakovaný návrh, protože poprvé jí byl zamítnut z formálních důvodů,“ řekla iDNES.cz Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která ženám poskytla právní rady. U první z nich soud nevyhověl usnesením z 2. května, u druhé pak její návrh soud zamítl 30. dubna.
„Žena má obecně právo na asistovaný domácí porod ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,“ konstatuje v tiskové zprávě soudce Michal Ryška a dodává, že pokud má stát zajistit respektování práva ženy na soukromý život, pak takovou povinnost dosud nesplnil. „Vystavuje se proto případnému riziku nastoupení mezinárodní odpovědnosti za porušení závazků plynoucích z Úmluvy,“ varoval Ryška.
Soud je poslední šance, tvrdí žena, která bude rodit doma
Podle brněnské porodní asistentky Ladislavy Ryšavé spory vznikají kvůli tomu, že krajské úřady v celém Česku odmítají udělovat soukromým asistentkám registraci k vedení plánovaného domácího porodu. „Je to patový stav. Stát nastavil takové podmínky, které jsou pro porodní asistentku mimo porodnici nesplnitelné,“ řekla iDNES.cz Ryšavá s tím, že měsíčně se na ní s žádostí o vedení domácího porodu obrací několik žen.
Jedna z žen, které se obrátily na Krajský soud v Brně, iDNES.cz potvrdila, že se s největší pravděpodobností odvolá. Případem se proto nejspíš bude zabývat Vrchní soud v Olomouci. „Jestliže i soud dospěl k závěru, že žena má právo na asistovaný domácí porod jako součást práva na ochranu soukromého života podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která má v našem právním řádě sílu ústavního zákona, pak není podle mě možné, aby mi současně odepřel soudní ochranu před zásahem do tohoto práva,“ sdělila Kristýna Rytířová.
Na soud se Rytířová obrátila, protože pro ni představoval poslední možnost legálně získat zdravotní péči pro porod doma. „Jelikož máme jednadvacáté století, je pochopitelné, že chci porodit za účasti porodní asistentky, tedy vysokoškolsky vzdělané zdravotnice, a ne se ocitnout zcela mimo systém zdravotní péče,“ míní žena.
Návrhů na předběžné opatření přibývá, ženy volí jednotný postup
Brněnské pokusy matek o předběžné opatření nejsou jedinými. Liga lidských práv eviduje další tři případy v Praze. O jednom rozhodoval pražský městský soud v polovině ledna. Návrh sice zamítl, soudkyně ale zároveň konstatovala, že pokud porod nemůže vést soukromá asistentka, mají ženy právo domáhat se péče u jejich spádové nemocnice (více o rozhodnutí Městského soudu v Praze čtěte zde).
Podle Candiglioty se ženy domlouvají na společném postupu, aby jejich tlak na změnu byl silnější. „Dá se říci, že to máme koordinované, ale ženy o sobě vzájemně neví, protože jim neposkytuji osobní údaje,“ řekla právnička.
Stížností na domácí porody se v únoru vůbec poprvé zabýval i Ústavní soud. Ani on matce, která rodila doma, nevyhověl. Odůvodnění rozhodnutí však rozdělilo ústavní soudce, protože zatímco soudkyně Eliška Wagnerová vyzvala k diskusi nad domácími porody, její kolegové a kolegyně konstatovali, že takový názor není stanoviskem Ústavního soudu, ale pouze postojem Wagnerové (více o sporu ústavních soudců čtěte tady).
Ministr zdravotnictví Leoš Heger nejprve nebyl domácím porodům příliš nakloněn a zastával názor odborných společností, které plánované domácí porody zcela odmítají. Po tlaku ze strany porodních asistentek a matek však nechal zřídit pracovní skupinu, která má hledat kompromis. Zatím se zdá, že jím budou porodní domy (více o plánech ministerstva zdravotnictví čtěte zde).
Zprávu vydal iDNES 10. května 2012, autorkou článku je Hana Válková.
Čtvrtek, 10. května 2012Zprávy z médií
Nechala na svém dítěti otestovat novou vakcínu, dostala čtyři a půl tisíce korun. Podle farmaceutické firmy je to běžná kompenzace cestovních nákladů, podle Ligy lidských práv finanční odměna, kterou u dětských pacientů zakazuje zákon. K zapojení ratolestí do výzkumu totiž nesmějí rodiče motivovat peníze.
Právníci z Ligy lidských práv se ostře pustili do očkovací praxe v Česku. Terčem jejich kritiky se staly mimo jiné klinické studie, které předcházejí uvedení vakcín na trh. Testování se za přísně stanovených podmínek může provádět i na dětech a kojencích. Ty se ale podle Ligy v Česku porušují.
„Například společnost Novartis nabízela rodičům za testování vakcíny proti meningokoku B paušální částku 4500 korun bez toho, aby rodičům musely jakékoli náklady vzniknout. Podle našeho názoru se tak nejedná o náhradu nákladů, ale o nezákonné poskytnutí odměny, která má rodiče k zapojení dítěte do testování motivovat,“ tvrdí právnička Zuzana Candigliota.
V analýze, kterou Liga lidských práv k očkování zpracovala, se odvolává na případ matky, jež své dítě zapojila do studie hlavně kvůli nabízené finanční částce. „Byla doma s dítětem, takže neměla ani ušlý výdělek, a do ordinace chodila pěšky, takže ani náklady na cestovné jí nevznikly. Přitom testovaná vakcína byla aplikovaná současně s pravidelným očkováním, takže nedošlo ani k výraznější časové ztrátě navíc,“ stojí v analýze.
Bez peněz nebude o testování zájem
Předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula, který na zkoušení zmíněného očkování proti meningokoku dohlížel, výtky Ligy lidských práv odmítá. „Celkem bylo skutečně vypláceno 4500 korun, nicméně šlo o 900 korun za návštěvu. Je to kompenzace pro rodiče a myslím si, že nejde o nic přemrštěného,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Prymula.
Rodiče podle něj musejí s dítětem na testy dojet, vyplňovat dotazníky, sledovat ho. „Kdyby jim nebyly kompenzovány výdaje spojené s návštěvou, určitě by byl o studie daleko menší zájem,“ míní Prymula. Tvrzení, že takto získané peníze rodiče k testování potomků motivují, je podle něj ale přitažené za vlasy. „Ta částka je v dnešní době tak směšná, že si nemyslím, že by kvůli ní někdo riskoval zdraví dítěte, pokud by nevěřil, že jde o dobrou věc,“ uvedl.
Lichá je podle Prymuly i námitka, že někomu nemusí vzniknout s testováním náklady téměř žádné. „Když se studie účastní 2000 dětí, exaktně zkalkulovat, že jeden rodič jel jen 15 a druhý 17 kilometrů, by byla obrovská práce. Nejde o snahu někoho zvýhodnit, ale udělat to tak, aby to bylo reálné,“ tvrdí.
Kompenzace jsou běžná praxe
Porušení zákona neshledal v případě testování vakcíny proti meningokoku ani Státní ústav pro kontrolu léčiv, jenž na podnět Ligy lidských práv provedl čtyři inspekce. „Jejich výsledky nepotvrdily porušení zákona. U klinických hodnocení je posouzení výše poskytovaných finančních odměn v kompetenci etických komisí a v rámci provedených inspekcí byl souhlas jednotlivých etických komisí doložen,“ komentovala šetření mluvčí ústavu Veronika Petláková.
Právě fungování zmíněných etických komisí je ovšem rovněž v analýze Ligy lidských práv terčem kritiky. „Rozsah zveřejněných informací o jejich činnosti je zcela nedostatečný,“ stojí v komentáři Ligy. Otázkou podle Candiglioty je, jestli testování probíhá v souladu s principem minimalizace rizik a zda o něm rodiče dostávají objektivní informace.
„Odškodnění“ za testování dětí je běžnou praxí. „Ve studiích, které probíhají u dětí, je zakázáno poskytovat odměny či jiné pobídky. Obdobně jako u jiných studií ale poskytujeme kompenzaci za výdaje spojené s účastí ve studii, tj. obvykle náklady spojené s návštěvou lékaře v rámci studie (cestovné, náhrada ztraceného času), nepohodlí (např. v souvislosti s odběry biologických vzorků u dětí),“ napsala on-line deníku TÝDEN.CZ Eva Šebestová ze společnosti GlaxoSmithKline, jež má v současnosti registrováno více než třicet vakcín. Z těch pro děti vyrábí například očkování proti rotavirovým průjmům či pneumokokovým onemocněním.
Zprávu zveřejnil Týden.cz 10. května 2012, autorkou článku je Lucie Nekvasilová.
Středa, 9. května 2012Zprávy z médií
Liga lidských práv kritizuje tuzemský systém očkování. Její právníci tvrdí, že o něm rozhodují lidé s vazbami na farmaceutické společnosti, kteří jednostranně podporují očkování. Týká se to prý hlavně Národní imunizační komise, která řeší zmíněnou oblast na ministerstvu zdravotnictví.
Konkrétně Liga lidských práv v této souvislosti zmínila vakcinologa a ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové Romana Prymulu a Romana Chlípka z České vakcinologické společnosti.
Existují prý důkazy pro podezření ze střetu zájmů. „Oba dle zahraničních časopisů přiznávají, že pobírají od farmaceutických firem odměny a jsou jejich konzultanti. To je určitě důvodem střetu zájmů,“ řekla ve večerních Ozvěnách dne právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Dodala, že místopředsedkyní Národní imunizační komise je Hana Cabrnochová, předsedkyně odborné společnosti praktických dětských lékařů. Webové stránky této odborné společnosti jsou prý plné reklam na vakcíny a generálním partnerem společnosti je firma GlaxoSmithKline, hlavní dodavatel očkování státu.
Střet zájmů tak podle právničky může být důvodem, pro Národní imunizační komise rozhoduje určitým způsobem, a ne jinak.
„To, že v České republice je jako v západních zemích zakázáno, aby farmaceutické firmy pořádaly kogresy pro lékaře, které jsou jako by dovolenou v zajímavých lokalitách, je právě z toho důvodu, aby lékaři nepředepisovali léky ve prospěch těchto firem, protože je prokázáno, že oni pak tak činí. Je tak otázkou, jestli se úplně stejný princip neobjevuje v rozhodování komise,“ uvedla Candigliota.
Roman Prymula ale oponuje, že ve střetu zájmu není, protože už není členem zmíněné komise. Podle něj je navíc střet zájmů v Národní imunizační komisi ošetřen. „Existuje formulář konfliktu zájmů, který se vyplňuje před každým zasedáním, a tam každý musel napsat, jestli v konfliktu je, nebo není. To znamená tam, kde k eventuálnímu konfliktu mohlo dojít, byl jedinec vyloučen z jakéhokoliv hlasování. Ty formuláře jsou uloženy na ministerstvu,“ vysvětlil ve večerních Ozvěnách dne.
Sám prý nehlasoval, protože prováděl a stále provádí řadu klinických studií. Jak dodal, nemá smysl sedět v komisi, když nemůžete hlasovat, a proto ji koncem minulého roku opustil. Navíc Národní imunizační komise nerozhoduje, jaká vakcína bude nebo nebude zavedena, ale jen dává doporučení, a o plošných očkováních vždy rozhoduje parlament.
Zuzaně Candigliota ale takové vysvětlení nestačí. Tvrdí, že informace o konkrétních členech komise, kteří se vyloučili či nevyloučili z hlasování, jsou nedostupné a tudíž to nelze ověřit, a vyhlášku o povinných očkováních vydává ministerstvo. Stěžuje si i na netransparentnost obsazení komise.
„Zcela v ní chybí hlasy odborníků, kteří by mohli případně poukázat na nežádoucí účinky vakcín. Chybí tam společnosti neurologů i odborná společnost alergologů a imunologů. Tam není ani jeden odborník, který je oficiálně nominován za tyto společnosti,“ zdůraznila právnička.
S tím ale Prymula nesouhlasí. O informace z hlasování Národní imunizační komise lze podle něj požádat ministerstvo. V imunizační komisi pak mají být podle něj především odborníci na očkování. „To, že je někdo neurolog, neznamená, že je odborníkem na vakcinace. Pokud neurologická společnost nanominuje nějakého svého experta, tak není vůbec žádný důvod, aby v komisi nebyl,“ argumentuje.
Na zprávě Ligy lidských práv mu chybí vědeckost a vadí lživé a neověřené údaje. Podle svých slov tak zvažuje i trestně právní obranu své osoby.
Zprávu vydal
Český rozhlas dne 9. května, autorem je Veronika Sdláčková a Simona Bartošová.
