Úterý, 27. listopadu 2007Zprávy z médií
Manželé Petr a Martina Bielikovi se před rokem rozhodli pro těžký krok: nepřipustili, aby lékaři ozařovali jejich syna po léčbě rakoviny. Dnes osmiletý Martin nejenže žije, ale navíc dali Bielikovi návod i dalším: jako první v Česku totiž dokázali, že rodiče nemusí vždy souhlasit s tím, jak chce nemocnice léčit jejich dítě. A nyní jim dal za pravdu i soud.
Příběh, na který nedávno HN upozornily, se ale neodehrává po jednoduché ose: rodiče proti zatvrzelým lékařům. Je to naopak spor, kdy obě strany chtějí pro dítě to nejlepší – jen až dosud nebylo jasné, jestli v takovém případě má větší váhu hlas rodičů, nebo zkušených odborníků.
Brněnská soudkyně Ivana Losová, k níž spor nakonec doputoval, na to dala před pár dny odpověď. Podle jejího verdiktu, o němž včera přinesl zprávu týdeník Respekt, mají přednost rodiče. »Lékaře ale můžeme jen chválit, od začátku chápali náš nelehký postoj a naše argumenty,« ujišťuje však Petr Bielek.
Úředníci: Ať rozhodne soud
Vše začalo tím, že malému Martinovi zjistili lékaři nádor v čelisti, takzvaný Ewingův sarkom. Nejprve prošel ve Fakultní nemocnici v Brně náročnou chemoterapií a poté ještě úspěšnou operací.
A obvykle lékaři poté ještě nasazují ozařování – jen tak se dá prý snížit možnost, že se později nádor opět »neprobudí«. Pokud se ozařování neprovede, je podle brněnských doktorů až třicetiprocentní nebezpečí, že se nemoc vrátí.
Jenže Bielikovi si zjistili, že ozařování znamená také riziko: doživotní deformaci obličeje, poškození očí či špatný růst zubů. A rozhodli se, že ho nepodstoupí. Lékaři se ovšem obrátili na sociální odbor radnice, aby posoudil, co je pro dítě lepší. A bezradní úředníci se raději obrátili na soud.
Doktoři se hájili, že postupují podle pravidel, jimiž se řídí kolegové v celé Evropské unii i v Americe. »Rodiče ale skončili debatu s tím, že dítě bude v pořádku,« vysvětloval před dvěma měsíci Jaroslav Štěrba, přednosta onkologie fakultní nemocnice. Úředníci se tehdy nechtěli vyjadřovat vůbec a jejich postoj se nezměnil dodnes.
Proč? Doktoři se neshodli
Ani soudkyně Losová se o tom, jak při posuzování sporu postupovala, nechce bavit – podle ní citlivá kauza na veřejnost nepatří. Takže o důvodech jejího usnesení se lze dozvědět jen zprostředkovaně, paradoxně právě od Bielikových: soudkyně prý položila třem špičkovým lékařským onkologickým a radiologickým pracovištím v Česku, včetně toho brněnského, celkem deset otázek. Ta hlavní zněla: Doporučili byste ozařování?
A například lékaři z pražského Motola sice ozařování nevyloučili, ale jen kdyby se nemoc vrátila. »S tím se ostatně ztotožňujeme, a také jsme to soudkyni řekli,« vysvětluje Bielik. Z posudků ale jasně nevyplynulo, jak vysoké je nebezpečí, že se nádor znovu objeví: Někteří lékaři tvrdili, že pravděpodobnost je 70 procent, podle jiných je riziko jen jen pětinové.
Instinkt rodiče proti lékaři
Soud vzal také v úvahu analýzu, kterou vypracovala Michaela Kopalová, právnička z Ligy lidských práv, která se specializuje na právo ve zdravotnictví. S odkazem i na zahraniční zkušenosti je přesvědčena, že rodiče mají mít v takových sporech navrch.
Kopalová chce nyní o rozhodnutí soudu napsat články do odborných časopisů, aby se co nejvíc právníků dozvědělo, že soud přinesl nový pohled na vztah rodičů a lékařů. »Ukázalo se, že ne vždy je to tak, že lékař ví vše nejlépe a rodič ne,« vysvětluje Kopalová.
Česko takový případ zřejmě ještě nezažilo. Jediný trochu podobný se odehrál před lety, kdy soud nařídil, že rodiče musí souhlasit s transfuzí krve svému dítěti. Jenže tehdy šlo o dítě, jež by jinak jistě zemřelo, a o rodiče – Svědky Jehovovy, kteří transfúzi odmítli.
»Když se v budoucnu objeví nějaký podobný, jako byl ten Bielikových, bude jasné, že rodičovské instinkty, co je pro dítě dobré, je třeba brát vážně,« tvrdí Kopalová.
Vojtěch Blažek
Článek vyšel v Hospodářských novinách dne 27.11.2007 (str. 3, rubrika Z domova)
Čtvrtek, 22. listopadu 2007Tiskové zprávy
Liga lidských práv v současné době zpracovává analýzu kvality znaleckých posudků v oboru zdravotnictví. Pokud jste se setkal/a s nadprůměrně dobře zpracovaným nebo naopak velmi nekvalitním znaleckých posudkem z tohoto oboru, který výrazným způsobem ovlivnil situaci Vašeho klienta, zašlete nám ho! Všechny posudky přezkoumají nezávislí odborníci z oblasti medicíny, etiky a práva a stanou se podkladem pro analýzu, která shrne nečastější chyby, které se ve znaleckých posudcích objevují, a nastíní taktiku, jak se proti nim bránit. Text zároveň navrhne řadu systémových doporučení pro zlepšení situace v oblasti soudně znalecké činnosti, která budou zaslána na Ministerstvo spravedlnosti ČR. Přivítáme také Vaše osobní zkušenosti s prací znalců – lékařů a Vaše návrhy na změnu či další připomínky.
Posudky zasílejte v anonymizované podobě do 31. ledna 2008 elektronicky na adresu znalci@llp.cz nebo poštou na Liga lidských práv, Bratislavská 31, Brno 602 00.
Všem, kteří nám zašlou své znalecké posudky, Liga v létě 2008 poskytne vypracovanou analýzu.
Pondělí, 12. listopadu 2007Zprávy z médií
Čerstvá maminka Eva Hanzelková má pár týdnů po porodu docela jiné starosti, než by se dalo očekávat. Soudí se se státem kvůli rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, který na základě žádosti nemocnice nařídil sociálním pracovnicím, aby jí v doprovodu policie dítě odebraly, pokud se s nimi odmítne vrátit zpět do porodnice.
Eva Hanzelková chtěla v porodnici strávit co nejméně času, o čemž informovala i lékaře. Porod byl bezproblémový, narodil se jí zdravý syn Miroslav. Tři hodiny po porodu se rozhodla, že odejde se svým synem domů, což o hodinu později také udělala. Lékaři se jí v tom snažili zabránit, jelikož bylo podle nich příliš riskantní opustit nemocnici tak brzy. Matka chtěla podepsat revers, ve kterém by převzala odpovědnost na sebe, to jí však nebylo umožněno. Odešla tedy bez reversu s tím, že lékařskou péči má zajištěnou prostřednictvím své dětské lékařky. Věci se daly do pohybu poté, co nemocnice zjistila, že tato lékařka je na dovolené. Soud vydal rozhodnutí a Evě Hanzelkové zaklepaly na dveře sociální pracovnice s policií.
“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili se do porodnice vrátit,” říká Hanzelková. Právníci to kritizují. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” říká právník Zbyněk Valenta. “Jedná se o omezení práv občana,” shoduje se s ním prezident Svazu pacientů Luboš Olejár. Podle něj však není vinna nemocnice, nýbrž soud. Eva Hanzelková ve sporu nezůstala sama. Obrátila se na Ligu lidských práv, která se rozhodla jí pomoci. “Podáme odvolání proti rozhodnutí soudu a pak i žalobu proti státu za újmu, kterou jí soud způsobil,” říká zástupkyně ligy Michaela Kopalová. K případu se vyjádřila také ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Postup lékařů byl v tomto případě protiprávní, protože porušil ústavně zaručená práva na svobodu, soukromí a rodinný život i mezinárodní úmluvy,” říká Stehlíková. Důvodem k takto zásadnímu zásahu do práv osobní svobody a práv rodičů může být podle Stehlíkové pouze “akutní potřeba provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytného k záchraně života nebo zdraví dítěte v případě, kdy rodiče odpírají souhlas k jeho provedení.”
***
Podle Evy Hanzelkové byl před čtyřmi hodinami narozený Mireček v pořádku, a proto si ho odvezla domů
“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili vrátit se do porodnice,” říká matka dítěte, Eva Hanzelková. “Zůstat v porodnici po porodu je právo matky, nikoliv povinnost,” prohlásila ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Jednání nemocnice nemá v legislativě oporu,” uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” míní právník Zbyněk Valenta. S tím souhlasí i Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů.
Názor redakce: v neobvyklé situaci se nějaké chyby dopustili všichni
Eva Hanzelková jistě má právo o svém dítěti rozhodovat, pokud není v přímém ohrožení života, což po porodu nebylo. Soud nicméně jednal v časovém presu na základě informace z nemocnice, která mluvila o ohrožení dítěte. Je ale také pravda, že bylo od matky trochu nezodpovědné opouštět takto brzy nemocnici, když věděla, že její pediatrička je na dovolené. V případě náhlé zdravotní komplikace je ale nemocnice vzdálená zhruba stejně jako ordinace dětské lékařky. V době, kdy stále více žen rodí přímo doma, lze tedy o vážném ohrožení mluvit jen stěží.
Článek vyšel v Rodina & zdraví (str. 60, rubrika Kdo z koho)
Úterý, 30. října 2007Aktuality
Liga vydala praktický manuál pro všechny, kteří se setkali s nedobrovolnou hospitalizací v psychiatrické léčebně. Krok za krokem Vám poradíme jak napsat odvolání proti soudnímu rozhodnutí o zákonnosti převzetí ve zdravotnickém zařízení. Manuál obsahuje vzor k vytištění, seznam aktuáních adres soudů a praktické ukázky textu odvolání.
Úterý, 9. října 2007Tiskové zprávy
Ministr Petr Nečas (MPSV) otevřeně přiznává, že Česko selhává v sanaci rodiny a v důsledku toho posílá nepřijatelný počet dětí do ústavů pouze na základě sociálních problémů rodičů. Ministerstvo po opakované kritice ze strany EU, OSN a Evropského soudu pro lidská práva již naznačilo snahu tento problém řešit. Navrhovaná řešení však nejsou komplexní a uskutečňují se velmi pomalu. Liga lidských práv zpracovala komplexní analýzu s názvem Děti z ústavů!, která obsahuje celou řadu návrhů systémových změn včetně změn legislativy.
„V dětských domovech žije dlouhodobě cca 7 500 dětí, z toho je odhadem 70% umístěno z důvodů souvisejících se sociální situací rodiny,“ řekl Nečas na konferenci Práva dětí v EU v červenci letošního roku a dodal: „Bohužel, ve většině případů není možné dostatečně zajistit takovou práci s rodinou, aby v ní děti mohly být ponechány – chybí systematická sanace a doprovázení rodin.“
Ministr zmínil také vybrané příčiny tohoto stavu, jako je nedostatek sociálních pracovnic zejména v terénní práci, nedostatečná spolupráce státu a nestátních organizací nebo roztříštěnost agendy péče o ohrožené děti pod tři resorty. Zároveň naznačil také vybrané možnosti řešení jako jsou chystané případové konference a z nich vzešlé individuální plány práce s rodinou a dítětem. Důležitým návrhem je také přesun agendy sociálně-právní ochrany dětí z pověřených obcí na nový Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu. Návrhy vycházejí z Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu schválené Vládou ČR na podzim loňského roku. K této koncepci však zatím stále nejsou zpracovány ucelené metodické pokyny.
Liga lidských práv zpracovala vlastní analýzu této problematiky s názvem Děti z ústavů!, která je komplexní a nezahrnuje pouze problematiku sociálně-právní ochrany. „Problém s vysokým počtem dětí v ústavech nelze řešit pouze zlepšením praktického výkonu sociálně-právní ochrany dětí,“ říká Petr Bittner z Ligy, který je spoluautorem zmíněné analýzy. „V podstatě se všemi návrhy ministra Nečase a jeho týmu souhlasíme, ale je třeba do systémové změny zahrnout také reformu samotné ústavní péče a v neposlední řadě změny v soudnictví ve věcech péče o nezletilé.“
Předkládaná analýza Ligy tak obsahuje tři nosné kapitoly, které se týkají jak identifikace problémů a návrhů změn v sociálně-právní ochraně dětí, tak i dalších dvou zmíněných témat. „Bylo by naivní se domnívat, že bude možné v dohledné době dětské domovy zcela zrušit, ale tím spíš je třeba se zabývat také zásadní změnou struktury a fungování těchto zařízení,“ upozorňuje Bittner na další souvislosti. Výtka však nesměřuje k ministrovi Nečasovi neboť samotné fungování dětských domovů a kojeneckých ústavů spadá bohužel do kompetence ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví.
Zásadní a klíčovou změnou, která umožní reformovat celý systém a ne jen jeho část, je sjednocení celé problematiky péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo, nejlépe MPSV. A to včetně metodického vedení ústavů. Tomu se však zbylé dva resorty vehementně brání, zejména pod tlakem lobby ředitelů a pracovníků ústavů, kteří považují jakoukoliv změnu za zbytečnou a ohrožující pro své zájmy a pozice. „Ministr Nečas v tomto musí být silný a neústupný. Jedná se o zásadní rozhodnutí, které je především rozhodnutím politickým. Měl by využít podporu většiny odborníků a nevládních organizací spojených v tomto tématu,“ uzavírá Bittner.
V oblasti soudnictví ve věcech péče o nezletilé pak zmíněná analýza upozorňuje především na dlouhodobě kritizovanou absenci lhůt pro rozhodnutí soudu. Průměrná délka řízení v těchto věcech přesahuje 200 dnů, což Liga považuje za nepřijatelné vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodování týkající se dětí. Mimo to poukazuje na chybějící hlubší vzdělávání soudců v neprávních oborech jako je například psychologie nebo sociální práce.
Poznámka pro editory:
Celý text analýzy Děti z ústavů! lze najít zde. Příloha této zprávy obsahuje souhrn jejího obsahu a výtah nejdůležitějších návrhů systémových změn.
Příspěvek ministra Nečase na konferenci „Práva dětí v Evropské unii“ najdete na adrese http://www.mpsv.cz/cs/4356.
Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
