Třetí rozsudek v kauze brněnské záchranky

V kauze „brněnské záchranky“ a nedobrovolně odvezeného novorozence po domácím porodu byl žalobcům doručen v pořadí již třetí rozsudek, kterým uspěli před Krajským soudem v Brně. Soud v 71stránkovém precizně vyargumentovaném rozsudku opět rozhodl, že došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců – matky a dítěte a přisoudil každému z nich odškodnění 50.000 Kč. Rozsudek není pravomocný, záchranná služba se už před měsícem při vyhlášení rozsudku na místě odvolala.

Soud vycházel z čersvého rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Hanzelkovi proti České republice, který byl rovněž zastoupen Ligou lidských práv. „Podle něj mají rodiče právo rozhodnout o hospitalizaci dítěte a pro tak extrémně tvrdé opatření, jako je odebrání novorozence z péče rodičů a jeho nucená hospitalizace, musí existovat obzvláště naléhavé důvody. Musí být prokázáno bezprostřední ohrožení dítěte a nestačí obecná hrozba pro zdraví dítěte vycházející z pouhé skutečnosti, že se jedná o novorozence,“ cituje z rozsudku štrasburského soudu právní lídr Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Záchranná služba se během řízení dopustila řady neférových praktik

Předložila soudu posudky od znalců, které soud vyhodnotil jako podjaté (odstavec 119 a 121 rozsudku). Za ústavní znalecký posudek, který by měl mít vyšší váhu, vydávala posudek zpracovaný institucí, která vůbec znaleckým ústavem není (odst. 57 a 129 rozsudku). Žalovaná záchranná služba také v řízení použila znalecký posudek, který byl zpracován na základě nezákonného přístupu České lékařské komory do zdravotní dokumentace žalobců.

Nový případ porušení práv rodičky

Liga lidských práv má nyní nový případ na ochranu osobnosti týkající se hrubého porušení práv rodičky a jejího dítěte v porodnici. Zdravá rodička byla násilím personálu nucena do polohy vleže na zádech, byly jí proti její vůli podány léky, nemocnice ji po porodu odmítla propustit i vydat jí její placentu. Na podporu klientky a jejího právního zastoupení byla vyhlášena veřejná sbírka.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka spolupracující s Ligou lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Pravidla pro soudní znalce se zpřísní. Čekají je tresty

Těhotenství sice prožila bezproblémové, z porodnice si ale odnesla postižené dítě. Miminko se narodilo s poruchami nervové soustavy a nikdy se duševně nevyvinulo. Když se měli k chybám nemocnice vyjádřit soudní znalci, výsledek byl rozpačitý: Sešly se dokonce tři naprosto protichůdné posudky.Podobných případů, jako je tento severomoravský z roku 2004, by se v Česku daly napočítat desítky. Liga lidských práv sesbírala asi padesát soudních znaleckých posudků z oblasti zdravotnictví, které se u soudů objevily, a nechala je prověřit nezávislými experty. Výsledek: Celá řada chyb. Nikdo se jimi ale nezabýval. (Pokračování textu…)

Reakce na tvrzení Ministerstva zdravotnictví a poslance Hegera o nutnosti povinného očkování v dětské skupině

Liga lidských práv spolu se sdružením Rozalio navrhly poslancům, aby v projednávaném návrhu zákona o dětské skupině zrušili podmínku povinného očkování a namísto toho nechali rozhodnutí na poskytovateli služby. K našemu návrhu se nesouhlasně vyjádřili Ministerstvo zdravotnictví a poslanec Leoš Heger. Jejich argumentace je vyhrocená a úmyslně nastavuje optiku vnímání individuálního přístupu k očkování jako kontroverzní odmítání očkování. Tímto zjednodušením dochází k odmítnutí jakékoliv diskuze nad zájmem dětí a přiměřeností navrhovaného represivního opatření.

Některá zavádějící až nepravdivá tvrzení chceme uvést na pravou míru. Žádáme poslance a poslankyně, aby se předtím, než budou pro podmínku očkování pro přístup do dětské skupiny hlasovat, seznámili i s našimi argumenty a zvážili, zda se přiklonit k liberálně-demokratickému modelu, nebo modelu, který nelze než nazvat jako represivně-totalitní.

Liberálně-demokratický model umožní předložení našeho pozměňovacího návrhu k projednání a jeho přijetí, nebo přijetí alternativního již předložených pozměňovacích návrhů č. 920, 927 a 929 poslankyně Niny Novákové.

Proč zrušit nebo pozměnit podmínku povinného očkování pro přístup do dětské skupiny?

Hlavní argumenty jsme shrnuli do pozměňovacího návrhu, ve kterém je i podrobnější vysvětlení s odkazy na zdroje. Ve stručnosti:

  1. Nebyla prokázána medicínská nezbytnost vyloučení dětí z kolektivu a s ohledem na to, že např. v Německu a Rakousku se žádné očkování pro přístup do mateřské školy či kolektivu nevyžaduje, jde jen o represivní opatření proti „neposlušným“ rodičům.
  2. Vyloučeny budou nejen zcela neočkované děti, ale i ty, které mají na přání rodičů individuální šetrnější očkovací kalendář nebo které měly nežádoucí účinky po očkování a rodiče dále proto odmítli v očkování pokračovat.
  3. Neformální dětské skupiny již existují i bez podmínky očkování a žádné problémy nebyly zaznamenány, zavedení podmínky povede k obcházení zákona, falšování dokumentace a tím i neobjektivním informacím o skutečné proočkovanosti.

Podivnosti kolem povinného očkování: Zásadní otázky

Vzhledem k tomu, že je navrhováno tak tvrdé opatření, jako vyloučení části dětí z možnosti účasti v organizovaném dětském kolektivu, a to s deklarovaným cílem ochrany veřejného zdraví, předestíráme zde základní otázky, které je potřeba si klást a žádat odpovědi po Ministerstvu zdravotnictví:

  1. Kde jsou dostupné nezávislé analýzy k medicínské nezbytnosti tohoto kroku, a to pro každou z 9 povinně očkovaných nemocí zvlášť? Proč je hepatitida typu B součástí povinného očkování a podmínkou přístupu dítěte do organizovaného kolektivu, když nezávislá analýza Státního zdravotního ústavu medicínskou nezbytnost neshledala a doporučila očkování jen rizikových skupin?
  2. Proč je podmínkou přístupu do dětské skupiny i očkování proti tetanu, které není přenosné z člověka na člověka, a očkování proti hepatitidě typu B, u kterého je s ohledem na způsob přenosu (krví, pohlavním stykem) přenos v rámci dětské skupiny prakticky vyloučen?
  3. Proč by měly být vyloučeny i děti, které byly očkovány hexavakcínou například v šetrnějším schématu 2 + 1 namísto povinného 3 + 1 (tedy dostaly o jednu dávku méně), když účinnost obou schémat je prokazatelně srovnatelná a i příbalový leták umožňuje šetrnější schéma?
  4. Proč není zaručena vyváženost systému povinného očkování a zájmu dítěte v podobě:
    • převzetí odpovědnosti státu za nežádoucí účinky očkování a odškodnění poškozených (v současné době nesou následky jednotlivci a jejich rodiny),
    • zajištění vyváženého obsazení Národní imunizační komise (bez exponentů farmaceutického průmyslu, ale za to se zastoupením odborníků na nežádoucí reakce po očkování, zejména neurologů),
    • zajištění efektivního systému hlášení nežádoucích účinků vakcín a jejich pečlivého vyhodnocování (v současné době je extrémní podhlášenost, informace o skutečných rizicích tak chybí a nikdo to neřeší),
    • přiznání svobodné volby vakcín jako prevence vlivu farmaceutického průmyslu (v současné době je ve vyhlášce uvedena povinnost očkovat hexavakcínou, což je očkovací látka jen jednoho výrobce na trhu, a Národní imunizační komise vystupuje proti možnosti volby rodičů).

Argument Ministerstva a poslance Hegera: Očkování je v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace

Plošné a státem doporučené a hrazené očkování je sice v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace, ta ovšem nedoporučuje povinné očkování. Povinnost doprovázená sankcemi nevede k lepší ochraně veřejného zdraví, ale ke striktnosti systému, omezování možných alternativ a volby a ve finále i k přehlížení skutečného zájmu dítěte.

Povinné očkování je typické pro postkomunistické země východní Evropy (Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko aj.), kde je i vysoká proočkovanost. Na druhou stranu většina západních zemí nemá žádné očkování povinné (např. Rakousko, Německo, Švýcarsko, Švédsko aj.) a také mají vysokou proočkovanost. Pro srovnání je možné nahlédnout do tabulky v příloze. Porovnání vyspělosti těchto dvou skupin zemí a jejich zdravotnictví ponecháváme na čtenářích.

Princip povinného očkování existuje výjimečně i ve státech západní Evropy, ale ve značně mírnějším rozsahu než je tomu v ČR. Například v Itálii jsou to očkování proti 4 nemocem, ve Francii proti 3 nemocem a v Belgii proti jedné. Nikde v západních zemích není povinné očkování proti 9 nemocem jako v ČR spolu se sankcí v podobě nepřijetí dítěte do mateřské školy a dle návrhu zákona i do dětské skupiny, pokud chybí očkování byť jen proti jedné z nemocí.

Argument Ministerstva: Očkování je povinné i na Islandu a v Norsku

Zde jde o nepravdivé tvrzení. Na Islandu a v Norsku je očkování dobrovolné, stejně jako ve většině západoevropských států (kromě zmíněné Francie, Itálie a Belgie). Dobrovolnost očkování je uvedena i na webech tamních ministerstev zdravotnictví. Pokud české Ministerstvo zdravotnictví tvrdí opak, jistě bude schopno poskytnout informace o čísle zákona a ustanovení, které takovou povinnost v těchto zemích stanoví.

Argument Ministerstva: Ohrožení kolektivní imunity

Jak již bylo uvedeno, dostatečná proočkovanost a tedy i kolektivní imunita je zajištěna jak v systému povinného očkování, tak i v systému dobrovolného státem hrazeného očkování.

Proočkovanost je v zemích s dobrovolným individuálním očkovacím přístupem je sice o něco nižší, ale stále je velmi vysoká. Výskyt nemocí, proti kterým se očkuje, je zde velmi srovnatelný a v některých případech i nižší než ve státech s očkováním povinným. Z údajů vyplývá, že omezení individuálního přístupu není oprávněné.

Argument Ministerstva: Vzestup spalniček ve Velké Británii

Ministerstvo varuje před hrozbou vzestupu případů onemocnění spalničkami, pokud dojde k poklesu proočkovanosti, a upozorňuje na zvýšený výskyt spalniček ve Velké Británii v důsledku klesající proočkovanosti. Už ale neuvádí, že vzestup výskytu této dětské nemoci jde napříč zeměmi s povinným i nepovinným očkováním, jde o počet nemocných v řádu desítek až stovek na 10 milionů obyvatel a že počet nemocných nevypovídá vůbec o tom, zda se vyskytlo i nějaké trvalé poškození zdraví nebo úmrtí v důsledku nemoci. V Bulharsku je očkování proto spalničkám povinné ve schématu 1 + 1 jako v ČR, přesto je tam výskyt spalniček vyšší než ve Velké Británii.

Argument Ministerstva a poslance Hegera: Ústavní soud je pro povinné očkování

Ústavní soud sice zamítl stížnosti dvou rodičů, kteří odmítli povinné očkování, ovšem také uvedl, že ve výjimečných případech nesmí být očkování vynucováno a sankcionováno. Měl tím na mysli nejen výjimku ze zdravotních důvodů, kterou již nyní umožňuje zákon, ale výjimku z důvodu přesvědčení rodičů (III. ÚS 449/06). Kromě toho Ústavní soud dosud nepřezkoumával, zda povinné očkování, jehož rozsah je stanoven nikoliv zákoně, ale ve vyhlášce, je v souladu s ústavou. Někteří soudci Nejvyššího správního soudu jsou přesvědčeni, že nikoliv (rozsudek č. j. 3 Ads 42/2010-92, usnesení ze dne 23. 4. 2013, č. j. 7 As 88/2011-131).

Argument poslance Hegera: Naprostá bezpečnost vakcín

Podle poslance Hegera je tvrzení o nebezpečnosti očkování a komplikací po očkování „levné“ a nepodložené vědeckými studiemi, zároveň je vysoce pravděpodobné, že současné vakcíny jsou naprosto bezpečné. K tomu nelze než uvést fakta.

Pan Heger neodkazuje na konkrétní studie, ovšem podle našich poznatků žádné seriózní, nezávislé a dlouhodobé vědecké studie nežádoucí následky po očkování nezkoumají. Z našich zkušeností vyplývá, že existuje řada případů úmrtí i závažných neurologických poškození zdraví po očkování. Zcela běžné jsou pak zkušenosti rodičů s následky po očkování, jako je značný regres ve vývoji dítěte, křeče, výskyt ekzému po celém těle a jiných alergických reakcí. Tyto rodiny jsou ponechávány vlastnímu osudu, bez nároku na odškodnění. Běžná reakce lékařů je popírání souvislosti s očkováním (nebo alespoň přiznání mezi čtyřma očima, ale neuvedení v dokumentaci) a porušení povinnosti nahlásit reakci Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Pan Heger byl po tři roky ministrem zdravotnictví a za tu dobu nezajistil, aby stát převzal odpovědnost za odškodnění nežádoucích účinků povinného očkování, aby Národní imunizační komise byla obsazena vyváženým způsobem se zapojením neurologů a zbavila se osob v konfliktu zájmů, aby se zlepšil systém hlášení nežádoucích účinků a jejich vyhodnocování a aby ke každému povinnému nebo státem doporučovanému a hrazenému očkování vznikla nezávislá cost-benefit analýza.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail zcandigliota@llp.cz, tel. 607 005 043

Martina Suchánková, ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, e-mail martina.suchankova@rozalio.cz, tel. 605 214 798

Ke stažení:

Tabulka – přehled povinného a dobrovolného očkování v různých zemích

Tabulka – přehled proočkovanosti a nemocnosti v různých zemích

Tabulka – absolutní počty nemocných ročně v různých zemích

Zdroje:

Podklady pro strategii očkování proti virové hepatitidě typu B v ČR. Závěrečná zpráva o řešení grantu interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR, registr. č. E/2478-1, oborová komise č. 8, nositel projektu: SZÚ, doba řešení 1994 – březen 1995.

Právní systémy očkování dětí – analýza právní úpravy vybraných evropských států. Liga lidských práv, 2010.

Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama. Analýza právní úpravy a praxe v České republice. Liga lidských práv, 2012.

Web Ministerstva zdravotnictví Islandu k dobrovolnému očkování.

Web Ministerstva zdraví a sociálních věcí Norska k dobrovolnému očkování.