Úterý, 17. září 2013Tiskové zprávy
Se začátkem školního roku spouští Liga lidských práv webový portál www.mapaferovychskol.cz, který podporuje otevřenost škol ke společnému vzdělávání všech děti. Učitelé a vedení běžných základních škol se na webu mohou podělit o své zkušenosti se vzděláváním zdravotně či sociálně znevýhodněných žáků, kteří mají to štěstí a navštěvují školu společně s ostatními dětmi z jejich okolí.
To, že společné vzdělávání všech dětí bez ohledu na jejich fyzické dispozice, intelektové předpoklady nebo etnickou příslušnost je možné, dokazuje Ligou udělovaný certifikát kvality „Férová škola“, který získalo už 23 škol. „Z naší práce víme, že vhodné podmínky pro vzdělávání znevýhodněných žáků v kolektivu běžných tříd vytváří především nadšení a vnímaví učitelé spolu s vedením škol. Férových škol s certifikátem je zatím 23. My ale věříme, že běžných škol, které vzdělávají alespoň jednoho žáka se sociálním či zdravotním znevýhodněním je v Česku určitě mnohem víc,“ uvedla pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová. Vyzývá proto k zapojení do projektu zástupce dalších škol, které se nebojí odlišnosti.
Předávání zkušeností
V České republice dlouhodobě chybí systémová a ekonomická podpora škol, které se vydaly cestou otevřenosti vůči všem dětem. Školy to v dnešní době nemají z důvodu citelné absence zdrojů jednoduché, a proto si zaslouží dostat prostor pro prezentaci velkých i malých úspěchů, kterých se jim daří i přes stávající podmínky dosahovat. Právě za tímto účelem byl spuštěn webový portál www.mapaferovychskol.cz, který současně slouží ke vzájemné podpoře a možnostem sdílení, výměny a předávání zkušeností mezi jednotlivými školami. Příklady dobré praxe pak mohou inspirovat ostatní učitele a pomoci jim překonat obavy a překážky spojené se začleňováním znevýhodněných dětí do výuky a života běžných základních škol.
Nutnost změny
Českému školství se dlouhodobě nedaří reagovat na výzvy, které před něj klade současná společenská situace plná změn a nedorozumění. V důsledku toho dochází k jejich systematickému uzavírání vůči příslušníkům různých minoritních skupin narušujících homogenitu školních kolektivů, které však ani zdaleka neodpovídají skutečnému složení populace.Možnosti řešení jsou ve změně forem a metod výuky s důrazem kladeným na individuální přístup, který vychází z konkrétních potřeb každého jedince a snaží se rozvíjet jeho maximální potenciál. „O podporu společného vzdělávání všech dětí usilujeme z důvodů prospěšnosti nejenom pro děti s postižením či znevýhodněním, ale také pro jejich zdravé spolužáky s dobrým sociálním zázemím a v celkovém důsledku pro celou společnost“, dodává koordinátor projektu Marek Zemský.
Bližší informace poskytnou
Marek Zemský, koordinátor projektu Mapa férových škol, mzemsky@llp.cz, tel. 777 621 227
Katarína Krahulová, pedagog Ligy lidských práv, kkrahulova@llp.cz, tel. 731 455 789
Čtvrtek, 15. listopadu 2012Tiskové zprávy
14. listopadu 2012 – Dalších pět základních škol dnes od Ligy lidských práv obdrželo certifikát Férová škola, který je pro rodiče zárukou kvalitního inkluzivního vzdělávání, spravedlivých podmínek pro všechny děti a fungující komunikace učitelů i vedení školy. Takto oceněných škol je tak v Česku už třiadvacet. Cílem udělování certifikátů „Férová škola“ je připomenout veřejnosti, že společné vzdělávání všech dětí v běžných třídách může fungovat a je přínosem pro celou společnost.
„Do projektu se mohou hlásit školy z celé České republiky. Spolupracujeme s nimi především na rozvoji inkluzivní atmosféry, uplatňování podpůrných a vyrovnávacích opatření a fungující komunikaci mezi školou a rodiči,“ říká koordinátor projektu Marek Zemský.
Mezi letos oceněné školy patří ZŠ Brno náměstí 28. Října, ZŠ Brno – Žebětín, ZŠ Ivančice – Řeznovice, ZŠ T. G. Masaryka Otrokovice a ZŠ Trávníky Otrokovice. Školy musely udělat pokrok, který posílil vzdělávání všech žáků v rámci hlavního vzdělávacího proudu. To hodnotila certifikační komise, která sledovala, jak každá z přihlášených škol pečuje o děti se speciálními vzdělávacími potřebami a jakým způsobem včleňuje průřezová témata do výuky.
Začleňme 365 dětí do běžných škol
Předání certifikátů bylo součástí mezinárodní odborné konference Generace Fair 2013 zaměřené na inkluzivní vzdělávání. Předcházela mu výzva Ligy lidských práv k „začlenění 365 dětí do běžných škol hlavního vzdělávacího proudu“ podpořená zkušenostmi zahraničních hostů.
„Inkluzivní pojetí školy v zemích jako Rakousko nebo Švýcarsko je samozřejmý standard. Rovné příležitosti a uplatňování práv každého jedince bez rozdílu původu, sociálního postavení nebo zdravotního znevýhodnění na kvalitní vzdělání v hlavním proudu je zde součástí vyspělé evropské kultury, morálky i smýšlení společnosti. Zahraniční partneři nemohou poskytnout českým školám jednoznačný návod pro realizaci vlastních záměrů, ale vědomí toho, že některé mechanismy mohou bez problémů fungovat u našich sousedů, představuje pro ty, kteří se rozhodli vytvořit i přes úskalí dosud nedostatečné legislativy a nepříznivé ekonomické situace inkluzivní prostředí, obrovskou podporu a motivaci,“ řekl jeden z moderátorů odborných workshopů Vladimír Foist.
Bližší informace poskytnou:
Monika Tannenbergerová, pedagožka Ligy lidských práv; mtannenbergerova@llp.cz; 608 362 594
Marek Zemský, koordinátor projektu Férová škola; mzemsky@llp.cz; 776 009 773
Čtvrtek, 15. listopadu 2012Zprávy z médií
Zprávu vydala 14. listopadu 2012 agentura ČTK, převzal ji například server aktualne.cz.
Začlenit tělesně postižené žáky do výuky na běžných školách není problém, na mentálně postižené ale ještě nejsou školy připraveny.
Podle ředitelek ze základních škol, které byly ve středu za integraci problémových dětí oceněny značkou Férová škola, totiž školám chybí podpora, hlavně co se týká vzdělávání kantorů.
Liga lidských práv ve středu vyzvala, aby bylo v příštím roce začleněno do běžných škol 365 žáků s tělesným, mentálním nebo sociálním znevýhodněním.
„Myslím si, že na integraci žáků s lehkým mentálním postižením, se zařazením těchto žáků do hlavního vzdělávacího proudu, si myslím, že na to nejsme moc dobře ještě nastaveni,“ řekla například Marta Zakopalová z otrokovické Základní školy T. G. Masaryka.
Kantoři neovládají odlišné výukové metody
Škola dostala certifikát, protože vzdělává i žáky s nejrůznějšími typy postižení. Chodí k nim třeba těžce zdravotně postižená žákyně, která píše ústy, ale i tak se prý učí s ostatními dětmi, jezdí na školní výlety i lyžařský výcvik.
Školáci s lehkým mentálním postižením ale podle ředitelky potřebují odlišné metody výuky, kantoři je ale neovládají a na jejich vzdělávání nejsou peníze. „Nemáme finance na to, aby toto dítě mohlo být vzděláváno ve třídě, kde je deset žáků, prostě jsou vzděláváni ve třídě, kde je 25 žáků,“ dodala.
„Chybí jim (kantorům) opravdu vzdělávání a zase je to o penězích. Stejně tak tyhlety děti potřebují i speciální podmínky,“ dodává také ředitelka Jana Večeřová z další oceněné ZŠ Trávníky v Otrokovicích.
V případě, že má škola dostatečnou podporu, si ale kantoři začleňování dětí chválí. „Žáci si úplně normálně zvykli,“ popsal ředitel ZŠ Poběžovice Vladimír Foist, z jehož 250 žáků je 70 až 80 takzvaně sociálně znevýhodněných a 40 má individuální vzdělávací plán. Využívají prý také asistenty pedagoga a nejrůznější speciální pomůcky.
Podle Karly Černé z malotřídky v Ivančicích-Řeznovicích je ale právě asistent někdy problém, školy totiž nemají jisté, že jej dostanou, a navíc jej potom dotují.
Ocenění Férová škola udělila Liga lidských práv už 23 školám, za šest let trvání projektu prý pomohly začlenit 50 znevýhodněných žáků.
Proti takzvané inkluzi ale protestují zástupci praktických škol určených dětem s lehkým mentálním postižením. Tyto děti prý v klasické škole nedostanou dostatečnou péči a budou zaostávat. Petici proti omezování praktických škol už podepsalo přes 21 000 lidí.
Pondělí, 2. ledna 2012Zprávy z médií
Hosťom mesiaca december k téme pacientských práv a úskalí pri ich presadzovaní je JUDr. Maroš Matiaško, LL.M., ktorý od roku 2008 pôsobil ako právnik Centra advokácie duševne postihnutých (MDAC) a v Lige ľudských práv (LLP). V súčasnosti pracuje pre Londýnsku organizáciu Interights, a rovnako pre advokátsku kanceláriu, ktorá úzko spolupracuje s českou mimovládnou organizáciou Liga lidských práv. Viac sa dozviete v rozhovore.
MEDIUS: Vyštudovali ste právo na Univerzite v Olomouci, a zároveň obor sociálnej práce, sociálnej politiky a psychológie na Masarykovej univerzite. Pracovali ste pre MDAC. Čo je predmetom jej činnosti?
Mental Disability Advocacy Center (MDAC) je medzinárodná mimovládna organizácia, ktorá sa zameriava na presadzovanie systémových zmien v oblasti dodržiavania ľudských práv osôb s duševným postihnutím. Svoje ciele dosahuje metódou strategickej litigácie, teda zastupovaním strategických prípadov pred medzinárodnými súdmi a kvázisúdnymi orgánmi, ďalej presadzovaním legislatívnych reforiem, napríklad v oblasti spôsobilosti na právne úkony a vzdelávaním.
MEDIUS: Kde pôsobíte momentálne?
V súčasnosti pôsobím v Londýnskej organizácii Interights. Zároveň pôsobím v advokátskej kancelárii, ktorá veľmi úzko spolupracuje s českou mimovládnou organizáciou Liga lidských práv.
MEDIUS: Akým témam sa venujete?
Venujem sa primárne téme ochrany práv osôb so zdravotným postihnutím, ďalej právu na zdravie, zákazu mučenia, ponižujúceho a neľudského zaobchádzania a v poslednej dobe aj otázke nápravy neprimeraných zásahov do ľudských práv a slobôd na domácej úrovni. Okrem medzinárodného práva je mojou obľúbenou oblasťou trestné právo.
MEDIUS: Ako dlho sa už zaoberáte problematikou práv osôb s duševným postihnutím?
Tejto téme sa venujem od začiatku roku 2008, teda systematicky už štyri roky.
MEDIUS: Ako by ste definovali najpálčivejšie problémy, s ktorými sa pri uplatňovaní svojich práv stretávajú pacienti s duševným postihnutím?
Zásadné problémy vidím tri, tým prvým je systém systematickej ústavnej starostlivosti a úplná nedostupnosť služieb v komunite. To je na Slovensku najmä prípad sociálnych služieb a v tomto ohľade je na tom Slovensko veľmi zle. V Českej republike je situácia odlišná, tam je problém najmä inštitucionalizácia v mamutích liečebniach s viac ako tisíc lôžkami.
Tým druhým je právny status osôb s duševným postihnutím, konkrétne mám na mysli inštitúty pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. A tretím problémom je absencia inkluzívneho vzdelávania a neprimerane rozšírený systém segregovaného špeciálneho školstva.
Na tieto nadväzujú ďalšie problémy. Konkrétne môžem pomenovať systematické porušovanie práva na osobnú slobodu v prípade nedobrovoľných hospitalizácií. V praxi je tento systém extrémne formalistický, a to až do takej miery, že to hraničí s absurditou a ponúka sa otázka vôbec po zmysluplnosti celého konania. Veľmi problematické sú automatické dôsledky pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. Ľudia pod opatrovníctvom automaticky prichádzajú o celé spektrum základných práv a slobôd, od viacerých aspektov práva na rodinný život, cez majetkové práva, až po práva politické. Slovenský systém je veľmi staromódny a rigidný a z právneho hľadiska jednoznačne v rozpore s medzinárodným právom.
MEDIUS: Aké sú z Vášho hľadiska najväčšie nedostatky súčasnej právnej úpravy, ktoré majú vplyv na život
duševne postihnutých osôb?
Právna úprava je čiastková a je roztrieštená do niekoľkých predpisov. To je dedičstvo prístupu k tejto marginalizovanej skupine, ktorá stála a doposiaľ bohužiaľ stojí na okraji záujmu praktizujúcich právnikov i teoretikov. V zahraničí sú bežné komplexné právne predpisy upravujúce otázky právneho postavenia osôb so zdravotným postihnutím. Môžem spomenúť napríklad veľmi komplexný americký zákon Americans with Disabilities Act. Takže prvý nedostatok je chýbajúca právna úprava, ideálne ucelená.
A konkrétne, kde vidím nedostatky? V prvom rade je nutné reformovať systém opatrovníctva, inštitúty pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony musia nahradiť menej reštriktívne a na mieru šité opatrenia založené na myšlienke tzv. podporovaného rozhodovania. S tým súvisí otázka automatických dôsledkov pozbavenia a obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. Tieto zásahy je potrebné zrušiť, ide napríklad o prekážku výkonu volebného práva, nemožnosť uzavrieť manželstvo, či vylúčenie testamentárnej spôsobilosti. V súčasnosti sa vedie diskusia, či je vhodné automatické dôsledky opatrovníctva nahradiť individualizovaným rozhodnutím súdu. Inými slovami, či napríklad automatickú prekážku výkonu volebného práva založenú na pozbavení spôsobilosti na právne úkony nahradiť možnosťou v individuálnych prípadoch rozhodnúť o nespôsobilosti voliť. Niektoré súdy prijali tento opatrný postoj, ktorý bol, ale na druhej strane ostro odmietnutý orgánmi OSN a Rady Európy. Budeme si musieť počkať na prípadné ďalšie rozhodnutie medzinárodného súdu.
Ďalej si myslím, že je vhodné legislatívne upraviť deinštitucionalizáciu, a to ako v podobe vymožiteľného práva na život v komunite, tak v podobe konkrétneho legislatívneho záväzku transformovať pobytové inštitúcie a vytvárať služby v komunite.
Otáznikom je pre mňa systém nedobrovoľných hospitalizácií. Dohovor OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím je jasný, pozbavenie osobnej slobody založené na zdravotnom postihnutí, teda aj „duševnej poruche“, je v rozpore s článkom 14 tohto Dohovoru. Je evidentné, že bude nutné upustiť od súčasného systému nedobrovoľných hospitalizácií.
MEDIUS: Mohli by ste porovnať situáciu v Českej republike a na Slovensku?
Situácia je v mnohým ohľadoch odlišná. Začnem opatrovníctvom, najmä vďaka mimovládnym organizáciám a aktívnym sudcom, ako je napríklad pani doktorka Wagnerová, je problém zásahov do spôsobilosti na právne úkony veľmi dobre judikovaný Ústavným súdom. To je prvý obrovský rozdiel, pretože na Slovensku chýba relevantná judikatúra a toto téma je stále akoby zabudnuté.
Tiež je nutné spomenúť nový český občiansky zákonník, ktorý ruší pozbavenie spôsobilosti na právne úkony a zavádza menej reštriktívne opatrenia. Bohužiaľ, ale zostáva inštitút obmedzenia spôsobilosti na právne úkony. Na Slovensku sa nový zákon pripravuje, Ministerstvo spravodlivosti zatiaľ paragrafové znenie nezverejnilo.
Ďalší rozdiel je v politike deinštitucionalizácie sociálnych služieb. V Českej republike naplno beží pilotný projekt financovaný zo zdrojov EU, vďaka ktorému bude transformovaných niekoľko desiatok ústavov vo všetkých krajoch. Okrem toho tento projekt vytvára predpoklady a motivuje zriaďovateľov, najmä kraje, aby politiku transformácie prijali a rozvíjali vlastnými silami za podpory Ministerstva práce. Toto je príklad veľmi dobrej praxe. Bohužiaľ v Českej republike, na rozdiel od Slovenska, nedošlo k žiadnej transformácii inštitucionálnej psychiatrickej starostlivosti. Psychiatrická starostlivosť je poskytovaná v obrovských kolosoch ako sú Dobřany pri Plzni, Černovice v Brne alebo Bohnice v Prahe.
Rozdiel je aj v politike inklúzie žiakov so zdravotným postihnutím. České Ministerstvo školstva počas vlády Mirka Topolánka vypracovalo Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, ktorý mal byť základom reformy systému segregovaného školstva. Na Slovensku sa len tieto mesiace rozbieha diskusia, ktorá konečne začína pokrývať aj osoby so zdravotným postihnutím a nie len sociálne znevýhodnené deti. Celkovo môžem povedať, že Česká republika môže byť pre Slovensko určitým vzorom, a to dobrými aj zlými príkladmi. Pre slovenské orgány je to výhodné, pretože môžu aplikovať to, čo sa osvedčilo u našich susedov a zároveň sa vyhnúť chybám, ktoré tieto reformy brzdia.
MEDIUS: Akej téme sa hodláte venovať ako hosť mesiaca a prečo?
Ako hosť mesiaca by som sa venoval dvom témam. Konkrétne sa zameriam na situáciu osôb vo výkone trestu odňatia slobody alebo výkonu väzby. A to z hľadiska absolútneho zákazu mučenia, ponižujúceho alebo neľudského zaobchádzania podľa článku 3 Európskeho dohovoru o ľudských právach.
V prvom príspevku sa budem zaoberať otázkou dostupnosti a prístupnosti zdravotnej starostlivosti. V druhom príspevku sa viac špecificky pozriem na koncept tzv. primeraných opatrení (angl. reasonable accommodation) vo vzťahu k osobám so zdravotným postihnutím pozbavených osobnej slobody. Dôvod je ten, že bohužiaľ stále dochádza k tomu, že osoby pozbavené osobnej slobody nedosiahnu na adekvátnu zdravotnú starostlivosť, resp. podmienky výkonu trestu alebo väzby nerešpektujú ich špecifické potreby vyplývajúce zo zdravotného postihnutia. V súčasnosti sa podobným prípadom z Českej republiky bude zaoberať Európsky súd pre ľudské práva a na domácej úrovni v inom prípade pripravujeme žalobu na náhradu imateriálnej ujmy proti Českej republike.
Ďakujem za rozhovor.
Spracoval: Zuzana Zoláková
Článek byl publikován dne 15.12.2011 a naleznete jej zde.
Pondělí, 7. listopadu 2011Zprávy z médií
Praha – Podmínky lidí s postižením se v posledních letech v Česku výrazně nelepší, a naopak se ještě zhoršují. Handicapovaní nemají rovný přístup ke vzdělání, na trh práce či k rozhodování o politice. Tvrdě na ně dopadají i sociální reformy. Vyplývá to z alternativní zprávy pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, kterou připravilo 17 neziskových organizací. Autoři ji dnes představili novinářům. Svou zprávu výboru zaslala i vláda.
Obě zprávy mají zhodnotit pokrok dva roky poté, co v Česku začala platit Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Podle tohoto dokumentu musí stát přijmout opatření ke zlepšení podmínek handicapovaných. Má upravit zákony, zpřístupnit budovy i informace a jinak podporovat plné začlenění postižených do běžného života.
„Situace se jednoznačně zhoršila. Veškerá úsporná opatření jsou na úkor zdravotně postižených. Ušetří se přitom maximálně tři miliardy korun. Jestli si někdo představuje, že tato částka narovná finance Česka, tak je to komické. Místo stimulace se volí restrikce,“ řekl šéf Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Rada se spolu s Ligou lidských práv, Společností pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR a dalšími organizacemi či vysokoškolskými katedrami na sepsání alternativní zprávy podílela.
Denisa Slašťanová z Ligy lidských práv poukazovala například na to, že v Česku bylo zbaveno způsobilosti přes 26.500 lidí. Podle úmluvy by ale postižení měli mít všechna práva. Podle právničky pak přes 9300 lidí skončilo nedobrovolně v léčebnách a ústavech. Odvolala se ale jen stovka z nich. Slašťanová připomněla, že ČR má sice dobrou koncepci přeměny velkých ústavů v menší a přívětivější zařízení, mělo by ji ale prý rozšířit i na psychiatrické léčebny a seniorské domovy.
Podle Camille Latimier ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR vázne také vzdělávání a postižení stále chodí do speciálních, ne do běžných škol. Handicapovaní kvůli omezené způsobilosti nemohou rozhodovat ani o politice, protože nemohou volit. Postižení by měli také dostávat informace v podobě, které rozumějí – třeba jako piktogramy. „Nediskriminace je jedna věc, ale plné uplatnění ve společnosti druhá,“ podotkla Latimier.
Podle právníka rady postižených Jana Hutaře se zhoršuje i zaměstnávání lidí s handicapem. Osoby se třetím stupněm invalidního důchodu nemohou pracovat vůbec, jinak by o penzi přišli. Lidé s průměrným invalidním důchodem prvního stupně se pak pohybují na hranici chudoby, uvedl Hutař. Kvůli škrtům se omezí i státní podpora míst pro postižené či podpora rodičů handicapovaných dětí, kteří přijdou měsíčně o několik tisícovek, dodal právník rady postižených.
Autoři se chystají svůj dokument odeslat do Ženevy OSN tento týden. Shrnují v něm hlavně nedostatky. Chválí pak to, že se daří postupně odstraňovat bariéry a zpřístupňovat také dopravu a kulturu. Kabinet už svou zprávu poslal. Kdy by se výbor OSN mohl situací v Česku zabývat, ale není jasné. Panuje obava, že by to mohlo být až za několik let.
Článek byl publikován dne 7.11.2011 na www.ceskenoviny.cz a najdete jej zde. Obdobně také na www.rozhlas.cz, www.denik.cz.
Autor článku ČTK.
To, že společné vzdělávání všech dětí bez ohledu na jejich fyzické dispozice, intelektové předpoklady nebo etnickou příslušnost je možné, dokazuje Ligou udělovaný certifikát kvality „Férová škola“, který získalo už 23 škol. „Z naší práce víme, že vhodné podmínky pro vzdělávání znevýhodněných žáků v kolektivu běžných tříd vytváří především nadšení a vnímaví učitelé spolu s vedením škol. Férových škol s certifikátem je zatím 23. My ale věříme, že běžných škol, které vzdělávají alespoň jednoho žáka se sociálním či zdravotním znevýhodněním je v Česku určitě mnohem víc,“ uvedla pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová. Vyzývá proto k zapojení do projektu zástupce dalších škol, které se nebojí odlišnosti.