Čtvrtek, 8. března 2007Tiskové zprávy
Potřeba zvýšení ochrany zvlášť ohrožených obětí trestných činů v trestním řízení
Ze statistik MV ČR vyplývá, že oběťmi mravnostních trestných činů se stávají v drtivé většině ženy a naopak drtivá většina pachatelů jsou muži. Přitom oběti těchto trestných činů jsou nejvíce ohroženy tzv. sekundární viktimizací, tedy že se znovu stávají obětí – obětí průběhu vyšetřování (opakované výslechy, přístup k obětem znásilnění pod heslem „může si za to sama“, atd.). Liga lidských práv se zasazuje o lepší zacházení se zvlášť ohroženými oběťmi trestných činů a na základě právní analýzy a diskuse s trestněprávními experty prosazuje přijetí zákona o ochraně zvlášť ohrožených obětí.
Ve svém doporučení ze srpna 2006 vyjádřil Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen „své znepokojení nad nízkým počtem usvědčených a odsouzených pachatelů násilí vůči ženám, jakož i nad současnou definicí znásilnění“. Výbor dále žádá, aby Česko „přijalo takovou definici znásilnění, která by zaručovala potrestání jakéhokoliv aktu sexuální povahy spáchaného na osobě, která s tímto aktem nesouhlasí, a to i v případě, že tato osoba neklade odpor.“
Domácí násilí: nutnost zavedení trestního činu pronásledování a terapie násilníků
Pokud jde o problém domácího násilí, jehož oběťmi se z 94% stávají právě ženy, bylo dosaženo značného pokroku, zvláště s ohledem na právní ochranu obětí. Efektivnost legislativy je však ohrožena řadou praktických nedostatků. Liga proto nadále působí ve vzdělávání zástupců Policie ČR, orgánů sociálně právní ochrany dětí a dalších a prosazuje práva obětí domácího násilí v meziresortní pracovní skupině pro monitoring plnění opatření uložených usnesením vlády o odhalování a stíhání domácího násilí a pomoci jeho obětem. Za nejdůležitější Liga považuje zavedení skutkové podstaty trestného činu pronásledování („stalking“) a realizaci terapeutických programů pro pachatele domácího násilí, které v Česku – na rozdíl od států západní Evropy – stále neexistují.
Závazek odškodnit oběti protiprávní sterilizace
V návaznosti na Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv o sterilizaci žen provedených v rozporu s právem z prosince 2005 a doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze srpna 2006, se Liga nadále zasazuje o informování veřejnosti a vyjednávání s vládními orgány, aby se zamezilo opakování této praxe v budoucnu. Pracujeme na zavedení dobré lékařské praxe informovaného souhlasu pacienta se zákrokem. Liga také zpracovala právní argumentaci pro podnět Rady vlády pro romské záležitosti prosazující vytvoření mechanismu odškodnění všech obětí nucené sterilizace, který se právě projednává ve vládních orgánech.
Plné znění doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen z 25. srpna 2006 naleznete v češtině zde.
Bližší informace:
Jana Koláčková, jkolackova@llp.cz, tel.: 608 719 535
Středa, 11. ledna 2006Tiskové zprávy
Liga lidských práv, Vzájemné soužití a Evropské centrum pro práva Romů vítají vydání zprávy („Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě“) o šetření obvinění z nucené sterilizace romských žen v České republice. Podrobný dokument je výsledkem déle než ročního šetření ombudsmana, který tak reagoval na stížnosti celkově 87 žen, v drtivé většině romského původu.
Zpráva ombudsmana má podle svého textu “sdělit následující základní poselství: Veřejný ochránce práv je přesvědčen, že v České republice problém sexuálních sterilizací prováděných buď s nepřijatelnou motivací anebo protiprávně existuje a česká společnost stojí před úkolem vyrovnat se s touto skutečností. Veřejný ochránce práv je přesvědčen, že jedině akceptování tohoto nepříjemného poznání může přinést katarzi v podobě přijetí takových opatření, která praxi, na niž tato zpráva upozorňuje, znemožní.”
Zpráva neuvádí jediný případ, kde by sterilizace proběhla s informovaným souhlasem pacientky. Vzhledem k tomu je nutno konstatovat nesmírně závažnou skutečnost, že sterilizace proběhly protiprávně ve všech případech, kde oběti neměly strach podat stížnost! Opatření přijatá ministerstvem zdravotnictví je nutno v tomto světle považovat i na počátku roku 2006 stále za naprosto nedostatečná.
Veřejný ochránce práv proto doporučuje opatření ve třech základních oblastech: – změny v legislativě, které lépe zakotví princip informovaného souhlasu, – metodická opatření, která zajistí respektování práv pacientů lékařskou komunitou v praxi (zahrnující celoživotní vzdělávání lékařů o právech pacientů i důslednou etickou přípravu budoucích lékařů na kontakt s pacienty z odlišného sociokulturního prostředí), – v neposlední řadě pak zjednodušený proces odškodnění obětí v těch případech, kde byla praxe nucených sterilizací prosazována za pomoci sociálních pracovnic.
Celá třetina zprávy je věnována nebezpečí diskriminačního přístupu v rámci kapitoly nazvané „Nucená sterilizace a romská komunita“. Veřejný ochránce práv vymezuje období, kdy existoval právní titul pro výplatu dávek motivujících romské ženy ke sterilizaci, lety 1973-1991. Zpráva dokumentuje eugenický přístup státních orgánů i sociálních pracovníků a jejich zaměření na romské ženy v době komunismu i v prvních letech po jeho pádu. Neopomíjí ani zaznamenání nedotažených aktivit české i slovenské generální prokuratury při snahách o systémovou nápravu této otázky v devadesátých letech. Ombudsman výslovně uvádí, že: „Eugenické hledisko tedy bylo významným motivem pro konstrukci jedné z dávek sociální péče a nikdy v průběhu všech snah o vyšetřování sterilizací Romů na tento aspekt státní orgány nereagovaly.“ Vzhledem k nezájmu ze strany státních orgánů o nápravu komunistické praxe, která spočívala v „kontrole nezdravě vysoké porodnosti romských žen“ za pomoci sterilizací, přetrval tento problém až do dnešní doby. A to jak v Česku, tak na Slovensku.
Spolupracující nevládní organizace vyjadřují výhradu toliko k závěru ombudsmana, že „v případě, kdy k zásahu do osobnostních práv pacientek došlo výhradně nesprávným postupem lékařů (jde především o případy let 90. a současné) třeba považovat za spravedlivé řešení, aby se oběti obracely na soudy žalobami na ochranu osobnosti“. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku nese stát zodpovědnost i za tyto případy. Pochybnosti o „spravedlivosti“ takového řešení lze mít rovněž vzhledem k rozhodnutí soudu v prvním veřejností ostře sledovaném případu z listopadu minulého roku. Ostravský soud přiznal zatím nepravomocným rozsudkem oběti protiprávního zákroku z roku 2001 jen nárok na omluvu ze strany nemocnice. Nárok na odškodnění v penězích ovšem i u takto čerstvého případu protiprávní sterilizace devatenáctileté ženy považoval za promlčený (v rámci tohoto přístupu bohužel ignoroval předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).
Podle názoru spolupracujících nevládních organizací by měly být v rámci procedury respektující důstojnost a soukromí obětí odškodněny bez výjimky všechny ženy, jimž byla provedena sterilizace v rozporu s právem. Bez ohledu na skutečnost, zda-li podstoupily nedobrovolný zákrok spojený s intervencí sociálních pracovnic nebo bez ní a rovněž bez rozlišování toho, zda-li spadají do období komunismu, devadesátých let či současnosti.
Celé stanovisko veřejného ochránce práv lze stáhnout zde.
Středa, 2. března 2005Tiskové zprávy
Stížnost předložená Soudu Evropským střediskem pro práva Romů (ERRC) v roce 2000 se opírá o intenzivní kvalitativní i kvantitativní průzkum situace Romů v českém školství. Tento průzkum odhalil rasovou nerovnost šokujících rozměrů:
- více jak polovina romských dětí je vzdělávána ve zvláštních školách,
- více jak polovina žáků zvláštních škol jsou Romové,
- u jakéhokoli náhodně zvoleného romského dítěte je 27-krát vyšší pravděpodobnost, že bude zařazeno do školy pro mentálně postižené, než v případě obdobně situovaného neromského dítěte,
- i v případech, kdy se Romským dětem podaří vyhnout se zařazení do zvláštní školy, jsou často vzdělávány v substandardních školách při městských ghettech s převažující romskou etnickou příslušností žáků.
Průzkumem ERRC bylo dále zjištěno, že ačkoli je jako důvod zařazení do zvláštní školy běžně uváděn neúspěch u standardizovaných testů, v praxi dochází obecně k testování až poté, kdy je již dítě určeno k zařazení do zvláštní školy. Odborný test je většinou pouhým razítkem pro rozhodnutí ředitelů škol nepřijmout romské děti do kvalitních škol hlavního vzdělávacího proudu.
Následný průzkum ERRC provedený v období let 2002-2004 s pomocí nevládní organizace Vzájemné soužití odhalil, že v mezidobí osoby odpovědné za vzdělávací politiku v ČR nepřijaly žádná opatření, jejichž výsledkem by byla významná změna rasově segregačního profilu českého vzdělávacího systému. Výsledky průzkumu byly zveřejněny ve zprávě ERRC nazvané: Stigmata: Segregované školství pro Romy ve střední a východní Evropě z roku 2004. Zpráva je přístupná na internetové adrese:
V uplynulých týdnech provedlo ERRC s pomocí Ligy lidských práv předběžný průzkum zaměřený na zhodnocení dopadu nového školského zákona, účinného od ledna 2005. Výsledky průzkumu naznačují, že nový zákon dosud přinesl pouze kosmetické změny, pokud nějaké změny byly vůbec zaregistrovány. Odpovědnost za provádění nového zákona nesou české vzdělávací autority. Prováděcí předpisy navíc dosud nebyly vydány, přičemž zákon neobsahuje jasná ustanovení zakotvující opatření směřující k desegregaci školského systému. Ačkoli dopad zákona nemůže být plně vyhodnocen přinejmenším do září 2007, kdy uplynou lhůty k plné implementaci zákona, již nyní se naskýtá otázka, zda nový zákon napraví rasovou segregaci, která souží český školský systém.
Děti a jejich rodiny, které předložily případ Evropskému soudu pro lidská práva, zmiňují ve svých podáních, že zařazení do zvláštních škol děti navždy odsuzuje k postavení druhořadých občanů. Žáci zvláštních škol získávají znatelně horší vzdělání. Většina jejich absolventů končí na učilištích pro základní manuální profese. Jen minimum Romů navštěvuje vysoké školy. Míra nezaměstnanosti Romů v České republice, tak jako ve většině Evropy, vysoce přesahuje míru nezaměstnanosti ostatní populace.
Současné uspořádání vzdělávání v České republice také vůbec nepřipravuje děti české etnické příslušnosti na život v multikulturní společnosti. Ačkoli v Ostravě, třetím největším městě České republiky, tvoří Romové přibližně 10% populace, více jak 15.000 českých dětí denně navštěvuje základní školu, aniž by potkaly jediného romského spolužáka.
Děti a jejich rodiny jsou zastupovány Evropským střediskem pro práva Romů a advokátem Davidem Strupkem. V rámci stížnosti proti rasové segregaci, stěžovatelé žádají Soud aby vyslovil, že děti byly vystaveny ponižujícímu zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, bylo jim upřeno právo na přístup ke vzdělání a byly vystaveny rasové diskriminaci v právu na přístup ke vzdělání v rozporu s čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Právní stanovisko třetí strany bylo podáno nevládními organizacemi Interights a Human Rights Watch.
Další informace o případu D.H. a další proti České republice jsou k dispozici na adrese
Kontakt:
Pro další informace o případu D.H. a další proti České republice, prosím, kontaktujte:
Claude Cahn, ERRC: +36 20 98 36 445
David Strupek, advokát: +420 603 815 445
Pro další informace o posledním průzkumu o změnách v důsledku nového školského zákona, prosím, kontaktujte:
Jiří Kopal, Liga lidských práv
