Proč chtěli politici pomluvu zachovat

PRAHA Kdyby politici respektovali názor tvůrců trestního zákoníku, pomluva by v něm nebyla. „Když jsme trestní zákoník připravovali, pomluvu jsme v něm neměli,“ řekl LN Pavel Šámal z Nejvyššího soudu. „Trestní právo by nemělo zasahovat do všech sfér života, ale jen tam, kde je to nezbytně nutné.“
Politici ale podle něj dali jasně najevo, že pomluvu v zákoníku chtějí. Senát minulý týden schválil nový trestní zákoník a ten trestný čin pomluvy zachovává. Podle statistik ministerstva spravedlnosti bylo za pomluvu stíháno v roce 2007 zhruba šedesát lidí.
Předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal namítá, že trestní kodex nelze považovat za moderní, dokud v něm zůstávají „postsovětská ustanovení“, která pošlapávají svobodu projevu. „Na to, že pomluva se má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále více postkomunistických zemí,“ říká Kopal. „Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.“
Poslanci dvou nejsilnějších stran shodně trestný čin pomluvy chtějí, argumentují ale různě. „Pokud mají být vyloučeny verbální trestné činy, tak všechny,“ říká předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda (ODS). „Když v zákoníku zůstává hlásání rasové nenávisti či vyzývání k násilí, musí tam zůstat i nactiutrhání jedné osobě.“
Pro pomluvu při jejím prvním projednávání ve sněmovně v roce 2004 argumentoval Benda následovně. „Tehdy jsem řekl: Pojďme si to rozebrat. Máme odvahu vyhodit všechny verbální trestné činy, řešit to po americku?“ vzpomíná Benda. „Pokud takovou odvahu nemáme, nemůžeme v zákoníku nechat jen hromadné verbální trestné činy. Byl by to špatný signál. Dali bychom tím najevo, že ochrana společnosti je vyšší zájem než ochrana individua.“
Člen ústavněprávního výboru Jeroným Tejc (ČSSD) trvá na pomluvě z jiných důvodů. „V dlouhodobém horizontu jsme pro to, aby ze zákoníku zmizela. Do vyspělého státu trestný čin pomluvy nepatří,“ tvrdí Tejc. „My ale zatím nejsme tak daleko, abychom se tohoto krajního mechanismu mohli zbavit.“ Tejc doporučuje vyčkat, až „kultura společnosti bude lepší, občanské soudy rychlejší a elektronická média začnou respektovat právo na omluvu“.
Za ukázkový příklad toho, kdy bylo namístě použít paragraf pomluvy, považuje Tejc zveřejnění takzvané Kubiceho zprávy. „Šlo o nepravdivé a dehonestující údaje, které zasáhly do voleb,“ říká. „Byla překročena hranice, do níž se věci dají řešit v občanskoprávním sporu.“

Článek byl publikován dne 12. 1. 2009 v Lidových novinách.

POLITIKA: LN: Proč chtěli politici pomluvu zachovat

Kdyby politici respektovali názor tvůrců trestního zákoníku, pomluva by v něm nebyla. „Když jsme trestní zákoník připravovali, pomluvu jsme v něm neměli,“ řekl LN Pavel Šámal z Nejvyššího soudu. „Trestní právo by nemělo zasahovat do všech sfér života, ale jen tam, kde je to nezbytně nutné.“ Politici ale podle něj dali jasně najevo, že pomluvu v zákoníku chtějí. Senát minulý týden schválil nový trestní zákoník a ten trestný čin pomluvy zachovává. Podle statistik ministerstva spravedlnosti bylo za pomluvu stíháno v roce 2007 zhruba šedesát lidí. Předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal namítá, že trestní kodex nelze považovat za moderní, dokud v něm zůstávají „postsovětská ustanovení“, která pošlapávají svobodu projevu. „Na to, že pomluva se má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále více postkomunistických zemí,“ říká Kopal.
Článek byl publikován dne 12. 1. 2009 na www.ceska-media.cz, nalezenete jej zde.

Země, kde se zavírá za pomluvu

Novináři kupodivu nechávají tento exces projít bez zásadnějšího komentáře. Alespoň že se ozval jejich syndikát.
O čem je řeč? Do sněmovny míří na druhý pokus nový trestní zákoník. Aby prošel co nejhladčeji, předkladatelé v něm ponechali i zastaralou úpravu verbálních trestných činů. Vláda, která jindy používá liberální rétoriku, hodlá na přání blíže neurčených poslanců zachovat pomluvu jako trestný čin.

Mrtvý paragraf? Kdeže

Je možné, že v Česku už verbální trestné činy nejsou – naštěstí – pro samotné žurnalisty nebezpečné. Novinář se dokonce může stát na chvíli »stíhaným hrdinou«. Redakční advokáti je při občasných zjevně přehánějících trestních oznámeních podpoří. Politik se přechodně zesměšní.
Co ale nařčení z pomluvy jako nástroj proti občanům, kteří promluví do mocenských vztahů na regionální úrovni? Tak to zažil bývalý zaměstnanec zoo ve Dvoře Králové Roman Komeda, který si dovolil s kolegy upozornit na praktiky tamějšího vedení a označil ředitelku za »nekompetentní«. Protiútok přišel v podobě trestních oznámení za pomluvu dokonce ze dvou stran (od ředitelky a od jejího podřízeného). Až krajský soud obě věci – přes výhrady snaživé státní zástupkyně – zastavil.
Kdo tvrdí, že se zastaralý paragraf skoro nepoužívá, mýlí se. Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. V roce 2006 si za ni odpykával dokonce nepodmíněný trest v pardubické věznici pražský právník Petr Partyk. Ten se měl dopustit pomluvy odesláním nepravdivé informace o jiné osobě do internetového fóra z počítače, ke kterému měl přístup.
Nikdo z údajně poškozených se v obou případech nenamáhal vysoudit odškodnění u civilního soudu. Proč, pokud pro ně byly výroky natolik urážlivé?

Výchova k zbabělosti

Trestní právo má představovat v právním státě krajní prostředek úpravy společenských vztahů. Má plnit i preventivně výchovnou úlohu. Co si ale pomyslit o těchto ustanoveních, jejichž potřebnost není v důvodové zprávě k zákoníku vysvětlena ani slovem?
Zkusme při absenci odůvodnění usoudit, že funkcí skutkové podstaty pomluvy je výchova k plýtvání finančními i lidskými zdroji státu a navíc k zbabělosti a záludnosti občanů. Proč tak silná slova?
K plýtvání v případě trestního stíhání tohoto činu se veřejně vyjádřila již dříve Soudcovská unie. Návod na zbabělé jednání je nasnadě – vyřešení verbálního ataku se přehodí na policisty a státní zástupce. A záludnost? Paragraf bývá často využíván účelově k zastrašování kritiků, zvlášť, pokud se o nich ví, že jim výdaje na advokáty zkomplikují život.
Každý má mít možnost vysoudit si za pomluvu solidní odškodnění, nikoli se však uspokojit trestní sankcí na verbálním narušiteli jeho vážnosti. Na to, že se pomluva má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále víc postkomunistických zemí. Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.
K neodůvodněným ustanovením pošlapávajícím svobodu projevu patří i opomíjené, ale stále zbytečně široce vymezené schvalování. Čeští policisté jsou schopni vyšetřovat občany za souhlas s činem spáchaným aktivisty za práva zvířat v zahraničí před řadou let. (Tak efektivně trávili část své pracovní doby policisté loni v Brně.)
Trestní kodex nelze označit za moderní, jak by si přáli jeho tvůrci – dokud v něm zůstanou postsovětská ustanovení.

***

Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. Jeden právník si za ni odpykal i vězení.
Jiří Kopal
Článek vyšel dne 12.3.2008 v Hospodářských novinách.  (Výňatek z něj byl dále uveřejněn dne 13.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.)

Delikátní případ odhaluje systémové problémy v soudnictví mládeže

 
Stručné shrnutí systémových problémů zákona o soudnictví ve věcech mládeže

(vzhledem k delikátnímu případu probíhajícího “řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let podezřelému ze spáchání činu jinak trestného”)

1. Vývoj případu

V březnu roku 2007 došlo ve středních Čechách k úmrtí čtyřletého dítěte. Policie prováděla vyšetřování, které trvalo 6 měsíců. Poté dospěla k závěru, že tento čin byl spáchán jeho příbužným, dítětem mladším 15ti let, tedy osobou trestně neodpovědnou. Na základě této skutečnosti bylo vyšetřování odloženo a státní zástupce podal vzhledem k tomu, že se podle závěru vyšetřování jedná o nezletilého, návrh na uložení zvláštního opatření. Přestože je totiž dítě mladší patnácti let v případě spáchání takového činu z důvodu věku trestně neodpovědné, lze vůči němu použít opatření potřebná k jeho nápravě, výchově i ochraně. Tato opatření jsou upravena zákonem o soudnictví ve věcech mládeže (§ 93, odst. 1, zákona č. 218/2003 Sb.). V tomto konkrétním případě proto došlo ze strany státního zástupce k podání návrhu na uložení ochranné výchovy.

Na základě tohoto návrhu v současné době probíhá u Okresního soudu v Kutné Hoře řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let, které je podezřelé ze spáchání činu jinak trestného. V případě spáchání takového činu ze strany dospělého by se jednalo o závažný trestný čin, který byl v rámci této kauzy orgány činnými v trestním řízení kvalifikován jako ublížení na zdraví s následkem smrti.

2. Systémové problémy

Při zastupování v tomto řízení došla Liga k závěru, že zákon o soudnictví ve věcech mládeže, byť je jeho účelem upravit specifický přístup a zaručit zvýšenou ochranu jak mladistvých, tak dětí, vykazuje závažné nedostatky. Právě u dětí totiž tento zákon náležitou ochranu, a to zejména ve fázi prošetřování činu, neposkytuje.

Celá situace je absurdní proto, že zákon správně přiznává zvýšenou ochranu mladistvému (což je osoba starší než patnáct a mladší než osmnáct let). Jeho zájmy musí být chráněny advokátem již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle uvedeného zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu. Naproti tomu dítě (osoba mladší patnácti let) dosáhne na právní pomoc až v samotném řízení před soudem a nikoliv již během vyšetřování, kdy již zpravidla dochází k jeho výslechu! Výsledkem je situace, kdy dítěti neznalému svých práv, a to zejména práva odmítnout výpověď, je odepřeno právo poradit se se svým advokátem o dalším postupu.

Toto Liga považuje za zásadní nedostatek porušující základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod a závaznými mezinárodními smlouvami.

Další nedostatek tohoto zákona představuje zejména nedostatečná šíře vhodných opatření, které lze dítěti uložit. V současnosti mezi ně patří pouze tyto tři: dohled probačního úředníka; zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu v středisku výchovné péče; ochranná výchova.

V případě prokázání spáchání činu nezl. P. v tomto konkrétním případě však nevyhovuje ani jedno z výše uvedených opatření, jelikož jde o dítě s těžkou mentální retardací. Takové dítě potřebuje odbornou psychologickou a speciálně-pedagogickou péči. I v případě prokázání spáchání činu tímto dítětem je nutné s ním intenzivně odborně pracovat. Takovou odbornou péči mu v případě nařízení ochranné výchovy ve výchovném ústavu či detenčním zařízení, kam by byl zařazen, nelze zajistit.

Zastupování matky dítěte v této věci Liga poskytuje zejména vzhledem k tomu, že výsledek řízení zásadně přesahuje význam tohoto jednoho konkrétního případu. Liga bude usilovat o zabezpečení souladu zákona s Listinou základních práv a svobod. Proto začala – díky vedení tohoto případu – informovat zainteresovanou veřejnost a diskutovat s odborníky o výše uvedených nedostatcích. Vzhledem k závažnosti nedostatků v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže Liga zvažuje rovněž podání ústavní stížnosti, pomocí níž by se domáhala zrušení části zákona.

Poznámka pro editory:
Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá právní podporou rodin ohrožených odebráním dítěte do ústavu. V říjnu loňského roku naši odborníci k uvedené problematice zpracovali komplexní analýzu s názvem „Děti z ústavů!“, která obsahuje řadu návrhů koncepčních změn. Celou analýzu je možné najít na: http://www.llp.czhttp://llp.cz/_files/file/deti_z_ustavu.pdf.
Vzhledem k ochraně soukromí nezletilého se k podrobnostem výše uvedeného případu nebude Liga dále až do rozhodnutí soudu vyjadřovat.

Případné dotazy k systémovým problémům zákona zodpoví:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobi : 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz, http://www.llp.cz

 

Trestní oznámení na velitele zásahu na akci CzechTek 2005

IMV své rozhodnutí odůvodňuje skutečností, že konkrétního viníka zranění poškozené E.W. nelze zjistit. Vzhledem ke skutečnosti, že tímto způsobem doposud skončila VŠECHNA trestní oznámení podaná poškozenými z řad účastníků CzechTeku 2005, rozhodla se Liga rozšířit oznámení na velitele celého zásahu, jehož totožnost je známa. Velitel zákroku pod jednotným velením nese odpovědnost za porušení povinností, které mu v souvislosti s takovým zákrokem ukládá zákon.

Na taneční oslavě CzechTek 2005 provedla Policie ČR celkem dva velké zásahy proti jejím účastníkům. V průběhu druhého z nich, který se odehrál převážně po setmění dne 30.7. 2006, došlo k těžkému zranění paže nezletilé účastnice, která se navíc v té době pouze snažila odejít z louky, na které se oslava konala.

Důvodem pro podání trestního oznámení jsou poznatky, že velitel při vedení zásahu zásadně pochybil a svým jednáním pravděpodobně spáchal trestný čin maření úkolu veřejného činitele dle ustanovení § 159 odst. 1 trestního zákona a trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 223 trestního zákona.

O této skutečnosti m.j. svědčí, že

  1. nebyla vydána náležitá výzva před použitím donucovacích prostředků podle zákona o Policii ČR;
  2. došlo ke špatnému načasování zásahu na dobu těsně před setměním bez ohledu např. na nevhodné vybaveni zasahujících policistů k nočnímu zásahu.

Tím velitel zásahu vytvořil podmínky pro řadu pochybení, např. pro nezákonné použití donucovacích prostředků proti osobě mladší 15 let nebo pro ohrožení zdraví nejen účastníků technoparty, ale i zasahujících policistů. Následkem těchto pochybení vznikla četná zranění na obou stranách.

Na nepřiměřenost zásahu a nekvalitní výzvy Policie ČR m.j. upozornil ve své rozsáhlé zprávě i veřejný ochránce práv.

Kontakt:

Liga lidských práv

Bratislavská 31

602 00 Brno

Tel: 545 210 446

Robert Cholenský, právník

Email: rcholensky@llp.cz