Novináři kupodivu nechávají tento exces projít bez zásadnějšího komentáře. Alespoň že se ozval jejich syndikát.
O čem je řeč? Do sněmovny míří na druhý pokus nový trestní zákoník. Aby prošel co nejhladčeji, předkladatelé v něm ponechali i zastaralou úpravu verbálních trestných činů. Vláda, která jindy používá liberální rétoriku, hodlá na přání blíže neurčených poslanců zachovat pomluvu jako trestný čin.

Mrtvý paragraf? Kdeže

Je možné, že v Česku už verbální trestné činy nejsou – naštěstí – pro samotné žurnalisty nebezpečné. Novinář se dokonce může stát na chvíli »stíhaným hrdinou«. Redakční advokáti je při občasných zjevně přehánějících trestních oznámeních podpoří. Politik se přechodně zesměšní.
Co ale nařčení z pomluvy jako nástroj proti občanům, kteří promluví do mocenských vztahů na regionální úrovni? Tak to zažil bývalý zaměstnanec zoo ve Dvoře Králové Roman Komeda, který si dovolil s kolegy upozornit na praktiky tamějšího vedení a označil ředitelku za »nekompetentní«. Protiútok přišel v podobě trestních oznámení za pomluvu dokonce ze dvou stran (od ředitelky a od jejího podřízeného). Až krajský soud obě věci – přes výhrady snaživé státní zástupkyně – zastavil.
Kdo tvrdí, že se zastaralý paragraf skoro nepoužívá, mýlí se. Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. V roce 2006 si za ni odpykával dokonce nepodmíněný trest v pardubické věznici pražský právník Petr Partyk. Ten se měl dopustit pomluvy odesláním nepravdivé informace o jiné osobě do internetového fóra z počítače, ke kterému měl přístup.
Nikdo z údajně poškozených se v obou případech nenamáhal vysoudit odškodnění u civilního soudu. Proč, pokud pro ně byly výroky natolik urážlivé?

Výchova k zbabělosti

Trestní právo má představovat v právním státě krajní prostředek úpravy společenských vztahů. Má plnit i preventivně výchovnou úlohu. Co si ale pomyslit o těchto ustanoveních, jejichž potřebnost není v důvodové zprávě k zákoníku vysvětlena ani slovem?
Zkusme při absenci odůvodnění usoudit, že funkcí skutkové podstaty pomluvy je výchova k plýtvání finančními i lidskými zdroji státu a navíc k zbabělosti a záludnosti občanů. Proč tak silná slova?
K plýtvání v případě trestního stíhání tohoto činu se veřejně vyjádřila již dříve Soudcovská unie. Návod na zbabělé jednání je nasnadě – vyřešení verbálního ataku se přehodí na policisty a státní zástupce. A záludnost? Paragraf bývá často využíván účelově k zastrašování kritiků, zvlášť, pokud se o nich ví, že jim výdaje na advokáty zkomplikují život.
Každý má mít možnost vysoudit si za pomluvu solidní odškodnění, nikoli se však uspokojit trestní sankcí na verbálním narušiteli jeho vážnosti. Na to, že se pomluva má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále víc postkomunistických zemí. Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.
K neodůvodněným ustanovením pošlapávajícím svobodu projevu patří i opomíjené, ale stále zbytečně široce vymezené schvalování. Čeští policisté jsou schopni vyšetřovat občany za souhlas s činem spáchaným aktivisty za práva zvířat v zahraničí před řadou let. (Tak efektivně trávili část své pracovní doby policisté loni v Brně.)
Trestní kodex nelze označit za moderní, jak by si přáli jeho tvůrci – dokud v něm zůstanou postsovětská ustanovení.

***

Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. Jeden právník si za ni odpykal i vězení.
Jiří Kopal
Článek vyšel dne 12.3.2008 v Hospodářských novinách.  (Výňatek z něj byl dále uveřejněn dne 13.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.)

pomluva, právo, trestní zákoník, trestný čin