Středa, 15. července 2009Tiskové zprávy
Lékař liberecké krajské nemocnice porušil zákon, když pacientce v roce 2006 při operaci dělohy odstranil zdravé vaječníky. Rozhodl tak Krajský soud v Liberci a za zásah do práva na ochranu osobnosti přiznal poškozené jen omluvu a osmdesát tisíc.
Znalecký posudek potvrdil, že v důsledku odstranění vaječníků došlo u pacientky k předčasnému nástupu menopauzy, s čímž je spojena řada fyzických a psychických obtíží. Z provedených předoperačních i následných vyšetření navíc vyplynulo, že vaječníky byly zdravé. Sám lékař v operačním protokolu žádný důvod pro jejich odstranění neuvedl. Paní K. požadovala za způsobenou újmu půl milionu korun.
Přiznaná finanční satisfakce je nepřiměřeně nízká, soudy bohužel stále nemají odvahu přiznat pacientce náhradu ve výši, která by skutečně zmírnila následky zásahu do jejích základních práv. „Částka by měla působit preventivně a vést zdravotnická zařízení k tomu, aby změnila svůj přístup a brala pacienty jako rovnocenné partnery, se kterými je potřeba komunikovat. Nemocnice v řadě případů hospodaří s miliardovými rozpočty a částka osmdesát tisíc tak může působit až směšně,“ zhodnotil rozsudek právník Ligy David Zahumenský.
Rozhodnutí je přesto pro pacienty zásadní. Soudkyně Jitka Kalfeřtová v něm jednoznačně potvrdila, že je zákrok provedený bez informovaného souhlasu pacienta nezákonný. „Není pochyb o tom, že odnětí tělesného orgánu, tím spíše orgánu dosud funkčního, představuje závažný zásah do tělesné integrity fyzické osoby. Proto by k takovému zásahu mělo dojít jen s jejím souhlasem, který bude vysloven po náležitém poučení o jeho možných následcích,“ vysvětluje soudkyně v rozsudku.
Lékař, který zákrok provedl, bude potrestán Českou lékařskou komorou. Ta dospěla k závěru, že svévolným odstraněním orgánu porušil etické normy lékařské profese. „Nejde mi v prvé řadě o peníze, ale chtěla bych, aby to lékařům neprošlo jen tak a něco podobného se nemuselo opakovat,“ uvedla k případu paní K., která se s pomocí právníků Ligy odvolala. Věc bude nyní posuzovat Vrchní soud v Praze.
Bližší informace:
David Zahumenský, Liga lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Rozsudek je dostupný online zde: http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/pripady/Rozsudek_A_K_Krajsky_soud.pdf
Férová nemocnice je projekt Ligy lidských práv, který by měl zlepšit informovanost o právech i povinnostech pacientů a lékařů u nás, a poskytovat řadu informací o zdravotnickém právu. Na www.ferovanemocnice.cz mohou lidé bezplatně využít poradnu pro pacienty. Usilujeme také o rozvoj mimosoudního řešení sporů ve zdravotnictví.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Pátek, 22. května 2009Zprávy z médií
Mluvčí Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová vystoupila na konferenci OSN (Durban Review Conference) v Ženevě, konané ve dnech 20. – 24. dubna 2009. V rozhovoru během lidskoprávního bloku s příznačným názvem Hlasy Elena Gorolová popsala neutěšenou situaci romských žen, vystoupila se svým životním příběhem a hovořila o problematice protiprávních sterilizačních zákroků v České republice.
Elena Gorolova se svým manželem odjakživa toužila mít holčičku. Byli to hrdí rodiče dvou zdravých synů a těšili se, že se k nim přidá ještě sestřička – tedy jen do té doby, než se dozvěděli, že Elena byla bez svého vědomí sterilizována při porodu svého druhého syna.
Elena postupně zjistila, že s tímto otřesným objevem není sama, že se podobná věc stala mnoha dalším romským ženám, které byly rovněž sterilizovány proti své vůli v různých nemocnicích po celé České republice. Poté, co ženy začaly poukazovat na příkoří na nich spáchané, nejenže se jim nedostalo zadostiučinění, ale byly i veřejně zostuzeny.
„Později jsme s manželem zašli na sociální odbor, kde jsme žádali vysvětlení a ptali se, jestli mi byla sterilizace provedena, protože jsem Romka. Sociální pracovnice se k nám však chovaly velice hrubě a nakonec nás vyhodily,“ řekla Elena Gorolová na setkání OSN v Ženevě pořádaném v rámci konference.
Gorolová vzpomíná, že porod druhého syna byl velmi obtížný. „Právě jsem rodila. Všechno kolem bylo hodně hektické a zmatené. Bylo kolem mě spousta doktorů,“ vzpomíná. „Sestřička ke mně přišla s papírem a já jsem ho podepsala. Měla jsem hrozné bolesti a vůbec jsem nevěděla, o co se jedná.
Druhý den mi primář porodnického oddělení řekl, že už nikdy nebudu moci mít děti. Rozplakala jsem se. Bylo mi jen 22 let a moc jsme s manželem toužili po holčičce. Můj manžel udělal obrovskou scénu. Ještě hodně dlouhou dobu se nemohl vyrovnat s tím, že už nebudeme mít další dítě.“ Sterilizace byla paní Gorolové provedena modernějším způsobem, to znamená, že přerušení vejcovodů v takovém případě je permanentní a nezvratný zákrok. „Sestřička mi řekla, že dříve se používala metoda podvázání vejcovodu, ale některé ženy i přesto otěhotněly,“ řekla Elena Gorolová. „Zkrátka nechtěli, aby se rodily další romské děti… S diskriminací mám zkušenosti už od dětství… Lidé tu Romy v lásce nemají.“ Trvalo hodně dlouho, než se Elena Gorolová byla schopna vyrovnat s tím, co ji potkalo. Ozdravný proces pro ni začal teprve v okamžiku, kdy organizace Liga Lidských práv, Evropské centrum pro práva Romů a Vzájemné soužití zprostředkovaly pravidelná setkání pro ženy, kterým tento neoprávněný zákrok narušil zdraví, duševní integritu i život celkově. Možnost otevřeně hovořit se ženami, které rozumí tomu, čím prošla, jí i jejímu trápení konečně ulevila a dodala jí odvahu pokročit dál. „Náš podnět byl předán k posouzení veřejnému ochránci práv Otakarovi Motejlovi, který prošetřil stížnosti více než 80 žen. Ženy se stmelily a vytvořily skupinu, která se pravidelně schází v prostorách Vzájemného soužití.“ Cílem těchto žen je prosazovat principy informovaného souhlasu, práv pacientů, vést osvětu (poukázat na problém) týkající se nedobrovolných sterilizací, dožadovat se odškodnění a dosáhnout toho, aby se vláda veřejně omluvila za své selhání. Ženy se zasazují o změnu přístupu lékařského personálu na porodnických odděleních.
Ženy organizovaly demonstrace a vystoupily s výstavou fotografi í v různých částech Evropy. Jejich svědectví rovněž zaznělo ve Výboru na odstranění všech forem diskriminace proti ženám (CEDAW) v sídle OSN v New Yorku. Součástí úsilí žen byla osvěta mezi mladými romskými ženami a dívkami, na níž se podílel zkušený gynekolog a psycholožka, která poskytovala psychickou podporu a pomoc postiženým ženám.
Být neustále na očích veřejnosti nebylo jednoduché. „Po demonstraci následovaly negativní články v novinách podávající nepravdivé informace o členkách spolku,“ řekla Elena Gorolová. „V článcích byly výpovědi sousedů jednotlivých žen a jejich názory a ženy byly obvinovány z dluhů a neplacení nájmu. Jeden článek dokonce doslova porovnával myšlení „bílé ženy a romské ženy“ v otázce sterilizace.“ Ale změny, ke kterým došlo na základě veřejné kampaně, stály za to trápení. Výraz „informovaný souhlas“ je dnes běžnou součástí slovní zásoby v nemocnicích a objevily se další ženy, které překonaly stud a rozhodly se přijít se svým svědectvím o protiprávním zákroku, který prodělaly.
Dnes je Elena Gorolová i členkou Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Pracuje v neziskové organizaci Vzájemné soužití, která se prostřednictvím své práce a aktivit snaží nastolit přátelské platformy v komunikaci mezi romskými a neromskými obyvateli Ostravy a pomoci zlepšit životní úroveň v sociálně slabších rodinách. Skupina obětí sterilizace nedávno představila projekt s názvem Nejsi na to sama, jehož cílem je rozpoznat případy protiprávní sterilizace, posílit sebevědomí obětí v boji za svá práva, upozornit na tento problém mladé romské ženy a dívky a dělat osvětu na téma protiprávní sterilizace a práv pacientů mezi lékařským personálem. Dále ženy usilují o uzákonění doporučení vydaných českým ombudsmanem v roce 2005 a Výborem OSN pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) v roku 2006 v souvislosti s protiprávní sterilizací.
„Od července roku 2008 jsme zaznamenali 20 dosud neregistrovaných případů, včetně ženy z Frýdku-Místku, které se tohle přihodilo v roce 2007. Její sociální pracovnice jí vyhrožovala, že jestli nepodstoupí sterilizaci, umístí jí děti do státního zařízení,“ řekla Gorolová.
„Umění dát život je jeden z nejkrásnějších darů ženy. Spousta romských žen však byla o tento dar připravena. Nedobrovolná sterilizace pro ně znamená doživotní zdravotní následky a mnohdy zapříčinila i rozchod s partnerem. Chceme se ujistit, že se tohle již nestane dalším ženám, a proto musíme ve svém boji pokračovat,“ konstatuje Gorolová.
I když byla paní Gorolová jedná z málo Romů, kteří se zúčastnili oficiálního programu, česká media se jejímu historickému vystoupení téměř vůbec nevěnovala.
Článek byl zveřejněn dne 22.5. 2009 v časopise Romano voďi.
Středa, 5. listopadu 2008Tiskové zprávy
Brno – 5. listopadu 2008 – Ve věci protiprávní sterilizace paní Ivety Červeňákové dnes Vrchní soud v Olomouci potvrdil, že Městská nemocnice v Ostravě postupovala nezákonně, odškodnění však oběti nepřiznal. Podle Vrchního soudu v Olomouci nemá kvůli tříleté promlčecí lhůtě paní Červeňáková na finanční odškodnění nárok. Za trvalou fyzickou i psychickou újmu by tedy žena měla obdržet od Městské nemocnice v Ostravě pouze omluvu.
Krajský soud v Ostravě v říjnu loňského roku rozhodl, že Ivetě Červeňákové, kterou lékaři bez jejího souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásahu čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě. Nemocnice se proti rozsudku odvolala. Vrchní soud v Olomouci dnes rozhodnutí Krajského soudu potvrdil, nárok paní Červeňákové na odškodnění však označil za promlčený. A to i přesto, že Nejvyšší soud v roce 2003 a opakovaně v roce 2007 rozhodl, že nárok na finanční odškodnění za zásah do ochrany osobnosti se nepromlčuje.
Liga na pravděpodobný výsledek u Vrchního soudu v Olomouci upozorňovala od počátku. Michaela Kopalová, právnička Ligy lidských práv, která Ivetu Červeňákovou v případu zastupuje říká, že „Nejvyšší soud rozhodl v minulosti v obdobných případech vícekrát, že se tento nárok v rámci ochrany osobnosti nepromlčuje. Proto nezbývá než podat dovolání a věřit, že nejvyšší stupně hierarchie českých soudů budou ctít jak svoje vlastní dřívější rozsudky, tak principy právní jistoty a legitimního očekávání v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.“ Jedině tak nebude mít případ finále na mezinárodní úrovni ve Štrasburku.
Další informace k případu:
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když byla paní Červeňáková pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Bližší informace o případu poskytne:
Michaela Kopalová, právní zástupkyně paní Červeňákové, mobil: 737 951 323
David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Pondělí, 3. listopadu 2008Tiskové zprávy
Brno – 3. listopadu 2008 – Ve středu 5. 11. ve 13 hodin se v budově Vrchního soudu v Olomouci na adrese Masarykova 1 v místnosti č. 108 bude rozhodovat o odvolání Městské nemocnice v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci protiprávní sterilizace paní Ivety Červeňákové.
Důležité informace k případu:
Krajský soud v Ostravě dne 12. 10. 2007 rozhodl, že Ivetě Červeňákové, kterou lékaři bez jejího řádného souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásahu čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě.
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když byla paní Červeňáková pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Jak uvedla Liga lidských práv již ve společné tiskové zprávě s Mezinárodní federací lidských práv (FIDH) z 9. prosince 2007, přiznání odškodnění je v tomto případě ohroženo překvapivým vývojem judikatury Nejvyššího soudu. Navzdory ustálené judikatuře senátu Nejvyššího soudu, který poprvé v roce 2003 a opakovaně v roce 2007 rozhodl, že nárok na finanční odškodnění za zásah do ochrany osobnosti se nepromlčuje, se kolegium Nejvyššího soudu v rozporu s principem právní jistoty rozhodlo, že na počátku roku 2008 zveřejní ve svojí „zelené sbírce“ nejdůležitějších rozhodnutí nikoli jeden z vlastních rozsudků, nýbrž rozsudek nižší soudní instance – Vrchního soudu v Olomouci. Podle rozsudku tohoto soudu se tento nárok promlčuje. To znamená, že senát „tří P.“ (soudci Pavlík, Puškinová a Podolka) Nejvyššího soudu je tímto novým rozhodnutím kolegia nucen rozhodovat do budoucna v rozporu se svojí vlastní judikaturou, která vzbudila u řady žalobců – v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva – legitimní očekávání. Vzhledem k rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu budou zřejmě muset být tyto případy, včetně případů protiprávních sterilizací, v nichž nebudou naplněna „legitimní očekávání na finanční odškodnění za zásahy do ochrany osobnosti“ vyplývající z judikatury jeho vlastního specializovaného senátu, předloženy k posouzení Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Bližší informace o případu poskytne:
David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Michaela Kopalová, právní zástupkyně paní Červeňákové, mobil: 737 951 323
Pátek, 16. května 2008Zprávy z médií
PRAHA 16. 5. 2008 (iHNed.cz)
Liga lidských práv ve čtvrtek večer zveřejnila analýzu o rolích státního zástupce a obžalovaného v soudní řízení, na jejímž základě navrhuje úpravu trestního řádu tak, aby lidé mohli k soudu podstoupit případ i bez státních zástupců.
Liga tak učinila proto, že chce zefektivnit soudní systém v případech, kdy by se měl před soud dostat politik, policista či jiný člověk napojený na státní aparaturu. Podle prohlášení Ligy se mnoho případů k soudů kvůli odmítavému postoji státního zástupce, který případ řeší, v soudu vůbec nedostane.
Jako příklad Liga uvádí kauzy Czechtek či lékařské sterilizace romských žen. „Ilustrovat to lze na případech bezdůvodného policejního násilí, protiprávních sterilizací, zneužívání práv duševně nemocných či dalších pochybení ze strany profesních skupin, kterým orgány činné v trestním řízení poskytují oproti ostatním občanům bezdůvodně vyšší ochranu,“ uvádí právník a předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Liga tak navrhuje, aby měl občan možnost subsidiární žaloby. Občan by tak měl možnost dál trvat na žalobě a soudním řízení, byť by se státní žalobce rozhodl se případem nezabývat a obžalované nestíhat. Dalším návrhem je například zavedení vyšetřujícího soudce, zřízení úřadu veřejné obhajoby nebo inspekce ministerstva spravedlnosti, která by měl kontrolovat státní zástupce.
Článek vyšel dne 16.5.2008 na www.iHNed.cz, naleznete jej zde.
