Pátek, 15. června 2012Zprávy z médií
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost ženy z Ústeckého kraje, jež za nezákonnou sterilizaci po císařském řezu vysoudila omluvu a 200.000 korun. Výši odškodného ve stížnosti označila za neadekvátní. Původně žádala milion korun. Podle ÚS ale justice při rozhodování o výši náhrady neporušila základní práva ženy. ČTK to zjistila z databáze soudu.
Sterilizaci provedli lékaři v jedné z nemocnic v Ústeckém kraji, aniž romskou ženu předem řádně informovali o důsledcích a dali jí čas na rozmyšlenou. Jde o jeden z mnoha podobných případů, jež se většinou týkaly Romek. Vláda zvažuje hromadné odškodnění žen za nechtěné sterilizace.
„Napadená rozhodnutí obecných soudů ohledně výše přiměřeného zadostiučinění nelze považovat za svévolná či jinak ústavně nekonformní. Obecné soudy vzaly v úvahu jak závažnost vzniklé újmy, tak i okolnosti případu,“ stojí v rozhodnutí senátu se zpravodajem Jiřím Nykodýmem.
Krajský soud v Ústí nad Labem v roce 2008 rozhodl, že lékaři zasáhli do práva ženy na zdraví a soukromí. Přiznal ženě omluvu a odškodnění 50.000 korun. Zohlednil to, že již měla čtyři děti a rozpadlo se jí manželství, což podle krajského soudu snížilo negativní dopad sterilizace do jejího osobního života.
Vrchní soud v Praze zvýšil odškodnění o 150.000 korun a upozornil například na to, že příslušná komise formálně rozhodla o zákroku až po jeho provedení.
Podle právničky Ligy lidských práv Kateřiny Červené je přiznaná výše náhrady nedostatečná, proto žena podala ústavní stížnost. „Odškodnění 50.000 korun za to, že žena nemůže mít děti, je směšné. Ani 200.000 korun není adekvátní částka,“ řekla ČTK Červená.
Nechtěnými sterilizacemi žen se v minulosti zabýval ombudsman, soudy všech stupňů i Evropský soud pro lidská práva. Nad sterilizacemi oficiálně vyjádřila politování vláda Jana Fischera. V Česku šlo většinou o Romky, byly jich desítky, podle některých odhadů stovky až tisíce.
„Nešlo ale výhradně o Romky,“ upozornila Červená, podle níž se Lize lidských práv další ženy přihlásily po zveřejnění zprávy o možném hromadném odškodnění.
Evropský soud pro lidská práva se v poslední době zabýval sterilizacemi Romek na Slovensku. Loni přiznal 31.000 eur (792.000 korun) ženě, která v roce 2000 se zákrokem sice souhlasila, ale podle soudců si nebyla schopná uvědomit důsledky. Letos v červnu štrasburský soud rozhodl podobným způsobem ve prospěch další Slovenky.
Zprávu zveřejnil server Tribune.cz dne 14. června 2012. Autorem zprávy je Jan Tomandl z ČTK.
Pondělí, 20. února 2012Zprávy z médií
Hromadné odškodnění za nechtěné sterilizace. Průlomový krok se teď podařil Radě vlády pro lidská práva. Ta v pátek schválila zásadní usnesení – stát má odškodnit všechny ženy sterilizované v rozporu s právem. Může jít až o tisíce žen, každá by mohla dostat až 400 tisíc.
Příběhy žen, které byly nuceny podstoupit sterilizaci, jsou si často velmi podobné. Porodní sál, bolest a papír, který nemocniční personál ženám podsunul k podepsání v nejméně vhodnou chvíli, aniž by jí řádně vysvětlil, s čím vlastně souhlasí. Tyto ženy mají teď šanci, že dostanou za nechtěný zákrok od státu odškodné.
Rada vlády pro lidská práva včera schválila zásadní usnesení – stát má odškodnit všechny ženy sterilizované v rozporu s právem.
Usnesení teď poputuje na vládu. Pokud návrh kabinet Petra Nečase schválí, začne zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková společně s ministerstvem zdravotnictví pracovat na samotném mechanismu odškodnění. „V usnesení stojí, že má být tento mechanismus vládě předložen do 31. prosince 2013,“ řekla LN Šimůnková, které se podařilo s resorty, jež v radě zasedají, což je ministerstvo spravedlnosti, zdravotnictví či práce a sociálních věcí, vyjednat kompromisní podobu usnesení.
„Jsem velice překvapena, že se to schválilo. Vezu do Ostravy dobrou zprávu,“ řekla LN šéfka Spolku žen postižených sterilizací Elena Gorolová, která se včera jednání rady zúčastnila.
Na tuto, ale i předchozí vlády tlačí už sedm let, aby se ženami, které přišly o možnost mít další děti, stát zabýval. „Ten boj je dlouhý. Ženy ze spolku už jsou netrpělivé a já s nimi, ale nevzdáváme se a budeme tlačit dál, abychom dostaly odškodnění,“ dodala Gorolová.
Kolika žen by se odškodnění týkalo, musí stát teprve zjistit. „Žádná statistika neexistuje. My zastupujeme tři ženy, na ombudsmana se obrátilo osmdesát žen a kolik jich je ve skutečnosti? To může jít do tisíců,“ řekla LN právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Stejně tak se ještě musí vyřešit, kolik peněz by ženy měly dostat. Podle informací LN se v radě vlády zmiňovala suma 300 až 400 tisíc. To ale Šimůnková odmítla potvrdit. Řekla pouze, že se částka bude odvíjet od sumy, kterou už se ženám podařilo vymoct.
Jednou z mála žen, která se v Česku peněz dočkala, je Helena F.z Ostravy. Obrátila se na soud ve Štrasburku, stížnost ale stáhla. Stát jí totiž loni nabídl 10 tisíc eur a ona je přijala. Mimosoudním vyrovnánímnakonec loni skončil i boj pětatřicetileté Ivety Č. z Ostravy. Kolik peněz ale od ostravské městské nemocnice dostala, odmítly obě strany sdělit.
Podle informací LN se mělo jednat o částku půl milionu.
Článek byl publikován dne 18. 2. 2012 na www.tribune.cz, zde.
Úterý, 22. listopadu 2011Tiskové zprávy
Česká vláda pod vedením premiéra Jana Fischera se 23. listopadu 2009 omluvila ženám, které byly nedobrovolně sterilizovány. Dodnes však nebyly podniknuty žádné kroky, aby sterilizované ženy získaly také finanční odškodnění. Na to zareagovaly některé neziskové organizace, které vládu vyzvaly, aby situaci změnila.
Jednou z žen, které lékaři provedli při porodu sterilizaci bez informovaného souhlasu a tím jí zabránili mít další děti, je Elena Gorolová, členka Spolku žen postižených nedobrovolnou sterilizací. „Sterilizovali mě proti mé vůli. Jen mi dali nějaký papír k podepsání, ale nikdo mi nevysvětlil, co to je. Až později jsem zjistila, že už nemůžu mít děti. To oni mi vzali možnost mít děti,“ řekla Gorolová.
Eleně Gorolové i všem ostatním postiženým ženám se vláda za protiprávní zákrok před dvěma lety omluvila. Dosáhnout odškodnění však sterilizovaným ženám znemožňuje současná legislativa, podle níž jsou případy promlčeny. „Tisíce žen tak zůstává neodškodněno a Česká republika s tím nic nedělá. Takový přístup vlády je neakceptovatelný,“ uvedl Dezideriu Gergely, ředitel Evropského centra pro práva Romů.
Na lhostejnost vlády proto zareagovaly neziskové organizace Evropské centrum pro práva Romů, Liga lidských práv, Vzájemné soužití a Spolek žen postižených sterilizací. Ty stát vyzývají, aby jednal po vzoru Švédska, kde v minulosti sice také docházelo k neoprávněným sterilizacím, ale vláda se k této skutečnosti postavila čelem a postižené ženy odškodnila. Organizace doporučují, aby i česká vláda ustanovila nezávislou komisi, která zjistí, kolik žen bylo protiprávní sterilizací poškozeno, a následně vytvoří vhodný odškodňovací mechanismus.
Případy řeší i Evropský soud pro lidská práva
Některé případy neoprávněně sterilizovaných žen se dostaly až před Evropský soud pro lidská práva. Ten za odmítavý postoj k odškodnění neoprávněně sterilizovaných žen odsoudil například na začátku listopadu Slovensko, které muselo poškozené ženě odškodné zaplatit. Ke štrasburskému soudu se dostaly i dva případy z České republiky, které jsou tomu slovenskému velmi podobné.
Verdikt v případu případu sterilizované ženy, kterou zastupuje Liga lidských práv, vyřkl letos v létě i Nejvyšší správní soud v Brně.
„Nejvyšší soud změnil rozhodnutí olomouckého Vrchního soudu a rozhodl, že k promlčení nedošlo. Případ je ale natolik specifický, že rozsudek bohužel nemůžeme chápat jako precedent, který by otevíral dveře k odškodnění ostatním sterilizovaným ženám,“ komentovala právnička Ligy Kateřina Červená.
Bližší informace poskytnou:
Sinan Gökcen, PR manažer Evropského centra pro práva Romů, tel.: +36 30 649 1698 (anglicky)
Elena Gorolová, členka Spolku žen postižených nedobrovolnou sterilizací, tel.: 775 761 194
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, tel.: 777 701 621
Kumar Vishwanathan, ředitel Vzájemného soužití, tel.: 777 760 191
Nález Nejvyššího soudu je k dispozici zde.
Shrnující tiskovou zprávu věnovanou případům sterilizace u nás najdete zde.
Stanovisko ombudsmana k nuceným sterilizacím romských žen najdete zde.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze Slovenska najdete zde.
Liga lidských práv již dříve zpracovala publikaci „Právní protiopatření proti protiprávní sterilizaci“, která je volně k dispozici zde.
Pátek, 11. listopadu 2011Tiskové zprávy
Porodní asistentka Marie již od roku 2007 usiluje o získání registrace k činnostem, které souvisejí s profesí samostatné porodní asistentky. Díky tomu by mohla vést domácí porody bez dozoru lékaře. V tom jí však zabránil Krajský úřad Středočeského kraje, podle kterého musí mít asistentky vybavení, jakým disponují porodní sály v nemocnicích. Když neuspěla u Městského soudu v Praze, podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který se jí na konci října zastal a vrátil případ k novému projednání.
Podle Evropského soudu pro lidská práva si rodičky mohou zvolit místo porodu a rodit například doma. K tomu, aby byl domácí porod bezpečný, potřebují zkušenou porodní asistentku, která k samostatnému výkonu své profese musí mít platnou registraci. Tuto registraci poskytují krajské úřady, které nejprve vydají takzvaný souhlas s vybavením. Požadavky na vybavení ale dlouhou dobu nebyly upraveny v právních předpisech a úřady si to svévolně vysvětlovaly tak, že po soukromé porodní asistentce mohou chtít, aby doložila, že má vybavení a najaté lékaře jako v porodnici. To paní Marie nemá, neboť dochází za rodičkami do jejich domovů. Úřad jí proto plnou registraci odmítl udělit.
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty, postup úřadů odporuje praxi běžné v řadě západních zemí, kde se samostatné porodní asistentky řadí mezi poskytovatele péče rodičkám a ženám v těhotenství, ať už ve formě porodních domů nebo při asistenci v domácnostech rodiček. „Obstrukcemi při udělování registrací se úřady snaží bránit porodním asistentkám ve výkonu jejich profese. To zároveň omezuje ženy ve volbě místa porodu a poskytovatele péče,“ uvedla Candigliota.
Úřady chtějí, aby porodní asistentky disponovaly vybavením porodního sálu
Proti rozhodnutí krajského úřadu se proto porodní asistentka odvolala a následně podala žalobu s tím, že je rozhodnutí nezákonné, protože na ni úřad kladl požadavky nad rámec právní úpravy, a také, že požadované vybavení (porodní sál) by jí bylo k ničemu, protože ona hodlá poskytovat péči při porodech v domácnostech rodiček.
Městský soud v Praze však žalobu zamítl s tím, že žalobkyně postupovala procesně špatně. Podle něj totiž udělala chybu v tom, že nepodala odvolání proti prvnímu rozhodnutí – nesouhlasu s vybavením – a tím nevyčerpala opravné prostředky. Záležitostí se proto začal zabývat Nejvyšší správní soud v Brně, který rozhodnutí městského soudu zrušil. Podle něj se měl soud prvního stupně zabývat zákonností obou rozhodnutí úřadu, i když proti prvnímu z nich žalobkyně nepodala odvolání – to v tomto specifickém řízení totiž není nutné.
Věc se nyní znovu vrací k Městskému soudu. Ten se tentokrát bude muset zabývat tím, zda úřad může po porodní asistentce, která chce asistovat výhradně u porodů doma, bez opory v právních předpisech vyžadovat, aby měla vybavený porodní sál i s lékaři, který jí je však zcela k ničemu, neboť si ho k porodu doma s sebou vzít nemůže.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně si můžete přečíst zde.
Analýza Liga lidských práv „Péče porodních asistentek mimo porodnice“ je zde.
Kritika stavu českého porodnictví ze strany Výboru pro odstranění diskriminace žen je zde.
Pondělí, 22. srpna 2011Tiskové zprávy
Zdravotní péče bude moci být beztrestně poskytnuta na nedostatečné úrovni. Bez souhlasu rodičů se nikdo v sedmnácti nedostane ani k zubaři. To jsou jen dvě z novinek připravovaných zdravotnických zákonů, jež budou poslanci zítra od deseti hodin projednávat ve výboru pro zdravotnictví.
Návrhy zdravotnických zákonů (zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách), které v současné době projednává poslanecká sněmovna, přinášejí řadu pozitiv a posílení práv pacientů. „Některé novinky však postavení pacientů oslabí, což je může nepříjemně překvapit,“ vyjádřila se právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená. „Většinu zásadních nedostatků však lze v této fázi ještě velmi jednoduše napravit. Doufáme proto, že výbor pro zdravotnictví navrhne změny, které poslanecká sněmovna schválí,“ doplnila Červená.
Liga lidských práv připravila dokument jménem Desatero překvapeného pacienta, který shrnuje deset nejzásadnějších chystaných změn ve zdravotnických zákonech:
1. Zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni
2. Můžete říct, jakou péči budete žádat pro případ ztráty způsobilosti, ale vaše přání bude respektováno bezdůvodně jen pět let
3. Bez souhlasu rodičů se nedostane nikdo v sedmnácti ani k zubaři
4. Zavedení zneužitelného práva lékařů vypovědět pacienta ze své péče
5. Zavírání pacientů do ústavů namísto plnohodnotného života mezi blízkými
6. Čeká nás očkování i proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců
7. Ženy a děti při porodech doma zůstanou zcela bez zdravotní péče
8. Prošetřování stížností se odehraje netransparentně za zavřenými dveřmi
9. Potrat, sterilizace či psychochirurgický zákrok proti vůli pacienta
10. Zákon se nevzdává kritizovaných ponižujících kastrací
Bližší informace poskytne:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 189 926
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Stručné shrnutí Desatera překvapeného pacienta je k dispozici zde:
http://www.ferovanemocnice.cz/desatero-prekvapeneho-pacienta-56/desatero-prekvapeneho-pacienta-2476.html
Podrobné odůvodnění deseti připomínek k návrhům zdravotnických zákonů je k dispozici zde:
http://www.ferovanemocnice.cz/data/10pripominek_zdravotnicke_zakony.pdf
