Čtvrtek, 8. dubna 2010Aktuality
Ústavní soud minulý týden rozhodl, že na žádost o informace musí soudy poskytnout nejen rozsudky v pravomocně uzavřených případech, jako tomu bylo dosud, ale i rozsudky, které dosud nenabyly právní moci. Ústavní soud tak podstatně rozšířil právo na informace o rozhodovací činnosti soudů, když zrušil část zákona, která toto právo omezovala.
Názor, že je třeba žadatelům poskytovat i nepravomocné rozsudky, zastávalo už dříve Ministerstvo spravedlnosti, podle kterého by odepření práva na tyto informace bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. S tímto názorem se Liga lidských práv ztotožnila a informovala o něm v tiskové zprávě v červnu minulého roku.
Svůj nález Ústavní soud odůvodnil tak, že aby mohlo být omezeno základní právo jednotlivce na informace, musí to být stanoveno zákonem, odůvodněno legitimním cílem a omezení musí být nezbytné. Cílem měla v tomto případě být ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ale podle soudu by jí naopak více prospělo zpřístupnění všech rozsudků a veřejná diskuze o nich. Nebyla by tak narušena kontrola ze strany veřejnosti a její důvěra v soudní rozhodování. Poslední požadavek – nezbytnost omezení práva na informace – nebyl podle soudu naplněn vůbec.
Ústavní soud zdůraznil, že v případě střetu dvou ústavních hodnot, jako je právo na informace s jiným veřejným zájmem, není možné automaticky jednu z těchto hodnot předem vyloučit. Naopak je třeba podle okolností každého konkrétního případu přihlédnout k tomu, která z hodnot převažuje. Právní úprava neumožňovala zkoumat v daném případě nezbytnost omezení práva na informace a automaticky bránila tomu, aby byl zpřístupněn jakýkoli nepravomocný rozsudek.
Nález Ústavního soudu naleznete zde.
Znění podané ústavní stížnosti naleznete je dostupná zde na stránkách Otevrete.cz – webu pro otevřenost veřejné správy.
Neděle, 4. dubna 2010Zprávy z médií
Reportáž zveřejněnou 4 .4. 2010 na www.ceskatelevize.cz naleznete zde.
Čtvrtek, 18. února 2010Tiskové zprávy
Rozehnání několika desítek příznivců Dělnické strany policií, které se včera odpoledne odehrálo před Nejvyšším správním soudem v Brně, proběhlo bez zákonného důvodu, tedy protiprávně. Nejedná se však o ojedinělý případ, policie stejným způsobem v minulosti porušila zákon i v případech účastníků shromáždění ideově zcela odlišných skupin.
Podle informací uveřejněných ve většině médií se v případě příznivců Dělnické strany jednalo o shromáždění „nepovolené“, což se oficiálně uvádí jako důvod pro jeho rozpuštění. Termín „nepovolené shromáždění“ se však v našem právním řádu vůbec nevyskytuje. Existuje pouze shromáždění neoznámené. Nicméně ani skutečnost, že někdo shromáždění svolal a předem jej neoznámil, není důvodem pro jeho rozpuštění. Svolavateli je pouze možné udělit pokutu. Pokud akce vznikne spontánně, pak zpravidla ani žádný organizátor neexistuje.
Aby mohlo být shromáždění legálně rozpuštěno, musí nastat některý z důvodů uvedených v zákoně, například pokud dochází k násilnostem, rozněcování nenávisti vůči některé skupině obyvatel, nebo se akce koná na místě, kde je ohroženo zdraví účastníků. Julie Zelená z Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ale Lize potvrdila, že žádný z těchto důvodů nenastal a žádné projevy nesnášenlivosti nebyly zaznamenány. Důvodem pro rozpuštění shromáždění bylo tedy jen to, že nebylo oznámeno.
„Takový postup policie je třeba chápat jako ohrožování výkonu základních lidských práv a svobod všech občanů, nejen extrémistů. Avšak i extrémista nebo přívrženec již zrušené Dělnické strany má právo veřejně vyjádřit nesouhlas s rozsudkem a právo se k tomuto účelu svobodně shromažďovat, pokud nenastane zákonný důvod k zákazu.“ Uvádí k zásahu policie právnička Ligy Zuzana Candigliota. Stejný nezákonný a nepřiměřený postup vůči neoznámenému shromáždění policie uplatnila i v případě protestu anarchistů proti pochodu neonacistů 28. října 2009 v Otrokovicích nebo v případě příznivců squattingu 12. září 2009 v Praze.
Jaké může mít nezákonný postup policie právní důsledky? Kterýkoli účastník rozpuštěného shromáždění může do 15 dnů podat u soudu námitky. Soud pak rozhodne, zda shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem.
„V tomto případě se jednalo o nesprávný úřední postup, který zasáhl do práv účastníků. Ti se pak mohou po státu domáhat omluvy, případně i přiměřeného finančního zadostiučinění. Státu by se tedy nepochybně více vyplatilo, kdyby policisté dodržovali zákon, respektovali práva občanů a nezasahovali zbytečně tam, kde to není nutné.“ Dodává právnička.
Liga je přesvědčena o tom, že je nutné, aby policie zakročila vždy, pokud na demonstraci probíhají výzvy k násilí vůči menšinám nebo jiné projevy rasismu a xenofobie. Není ale možné, aby policie nerespektovala základní práva a svobody, které jsou zaručeny všem.
Bližší informace:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, mobil: +420 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Čtvrtek, 7. ledna 2010Aktuality
Liga reagovala na výzvu ministerstva spravedlnosti a společně s brněnským Centrem pro lidská práva a demokratizaci a Ekologickým právním servisem přispěla do diskuse o tom, jak zefektivnit práci Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Reformní snahy vyvrcholí konferencí ve švýcarském Interlakenu konanou v únoru 2010, kde se sejdou členské země Rady Evropy s cílem přijmout opatření, jež by měla vyvést ESLP ze současné krize.
Rok 2009 Soud skončil s přibližně 150 tisíci nevyřízenými případy. Do této situace se Soud dostal kombinací dvou faktorů: rapidním nárůstem počtu stížností pramenícím z rozšiřování Rady Evropy v 90. letech. Tento nárůst zároveň nebyl doprovázený odpovídajícím nárůstem kapacity se s těmito stížnostmi vyrovnat. Důsledkem je pak skutečnost, že také stěžovatelé z České republiky jsou na rozhodnutí ve své věci nuceni čekat často i pět a více let.
Naše připomínky se opírají o východisko, že reforma má posílit možnost obyvatel smluvních států domoci se ochrany svých lidská práva a ne ji oslabit. Proto nepovažujeme za vhodné schválit například zpoplatnění podání stížnosti k Soudu, zavedení povinného zastoupení advokátem nebo povinného užívání úředního jazyka ve stížnosti. Státy by se naopak měly zaměřit na rozsáhlou informační kampaň o pravomocích soudu a jeho funkcích, navýšit rozpočet soudu, který je daleko menší než rozpočet lucemburského Evropského soudního dvora, a měly by vést diskusi o tom, jak sankcionovat stát, které rozsudky Soudu nerespektuje. Soud by měl administrativně zjednodušit vyřizování stížností, které jsou na základě stávající judikatury zjevně opodstatněné, a přeorientovat své zdroje na stížnosti projednávané senáty.
Celý text doporučení najdete zde.
Středa, 18. listopadu 2009Tiskové zprávy
Tisková zpráva Ligy lidských práv, Public Interest Lawyers Association (PILA) a Iuridicum Remedium.
Brno – Dvacet let po sametové revoluci je justice v České republice stále nucena se podřizovat výkonné moci. Český model justice je na exekutivě závislý skoro nejvíce z celé Evropy. Shodli se na tom představitelé všech stupňů soudů, kteří se dnes sešli v Brně na pracovním semináři pořádaném Ligou lidských práv a Public Interest Lawyers Association (PILA).
Podle předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka je u nás justice chápána stále pouze jako ministerský resort, nikoli jako jeden ze tří zásadních pilířů demokratického státu. Je důležité nezapomínat na to, že nezávislost soudů je důležitá primárně nikoli pro soudce, ale pro občany, jejichž práva mají být chráněna.
Kritika nedostatečné právní kultury a dodržování principů právního státu zazněla v uplynulých dnech při hodnocení dvaceti let demokracie mnohokrát. Nezávislost financování justice, podíl soudců na správě justice a nutnost zvýšení pravomocí, které mohou právní kulturu a ochranu práv významně podpořit, však bohužel dosud nejsou součástí veřejné debaty.
Fungování soudů je nepřímo ovlivňováno skrze finanční tok z ministerstva spravedlnosti. Na semináři soudci zmínili příklady, kdy jim ministerstvo spravedlnosti komplikuje netransparentním financováním i snižováním finančních částek pro jednotlivé soudy jejich práci a podráží důstojnost soudců. Navíc v uplynulých letech přibylo útoků na justici, a to ze strany exekutivní, potažmo i zákonodárné moci. Soudci proto volají po řešení. Tím by mimo jiné bylo ustavení takového orgánu justice, který by byl na ministerstvu spravedlnosti nezávislý, jako je tomu v drtivé většině zemí EU. Soudci se rovněž shodli na tom, že se v zahraničí osvědčilo, když jsou v takovém orgánu zastoupeni rovněž zástupci jiných profesí.
Řečníci, kteří představili řadu fungujících modelů ze zahraničí (viz link níže), zdůraznili, že podle Ústavy je to soudní moc, která má chránit základní práva občanů. A to nejen před státními orgány, ale i nadnárodními korporacemi či v jednotlivých případech při zneužití moci politickou většinou. Z těchto důvodů je potřeba velice citlivě reagovat na návrhy, které dále omezují nezávislost soudců.
Podle nevládních organizací (Liga lidských práv, PILA, Iuridicum Remedium) je zásadní, aby se soudci sjednotili v tom, jaký model soudnictví chtějí s důrazem na efektivní a nestrannou ochranu práv občanů prosazovat. Soudci by rovněž měli hledat cesty, jak ve veřejné diskuzi lépe komunikovat s veřejností o důležitosti svých požadavků.
Podkladový materiál s příspěvky soudců Jana Sváčka, Elišky Wagnerové, Zdeňka Kühna a právního experta Davida Kosaře naleznete zde.
Bližší informace:
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Vítězslav Dohnal, ředitel PILA, mobil: 776 834 534
Helena Svatošová, Iuridicum Remedium, mobil: 776 890 170
