Sobota, 29. října 2011Zprávy z médií
Umístění nesvéprávného člověka do ústavu musí schválit soud, s takto jasným stanoviskem přišel ombudsman Pavel Varvařovský. Reaguje tak na konkrétní případ Jaroslava Červenky, který byl proti své vůli sedm měsíců držený v ústavu. O osudu lidí zbavených svéprávnosti, kterých je teď v České republice přes třicet tisíc, rozhodují jen jejich opatrovníci. A to je podle veřejného ochránce nepřijatelné. Jeho zpráva není rozhodnutím, ale právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat.
Červenku nechal jeho opatrovník – úřad městské části Praha 11 – letos v únoru převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem, a to údajně pod záminkou rehabilitace. Pak ale uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Muž přitom podle Ligy lidských práv o jednání opatrovníka nevěděl a ani se ho nezúčastnil, i když je schopen smysl smlouvy chápat.
Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla podle ligy domněnka, že není schopen žít sám ve svém bytě a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Muž s umístěním do ústavu nesouhlasil a kontaktoval policii i opatrovnický soud. „Žil jsem mezi lidmi, kteří nejsou vůbec schopní verbální komunikace, jsou mimo úplně. Já mám vysokoškolské vzdělání, tak to na mě působilo velmi špatně,“ popisuje pobyt v ústavu Červenka.
Podle Barbory Rittichové z Ligy lidských práv se režim, kterému se muž musel v ústavu podřídit, téměř podobal vězení. Neměl například vůbec povolené vycházky. „Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ uvedla.
Ombudsman upozorňuje, že je umístění do ústavu s režimovými opatřeními zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod. Umístění prý proto musí schválit soud. „Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ uvedl Varvařovský. Podle něj má soudní přezkum nastoupit i v situaci, kdy člověk v ústavu žije, ale nepřeje si tam už být. Úřad Prahy 11 ovšem upozorňuje, že se pak může stát, že než soudy záležitost projednají, tak už bude místo v ústavu obsazeno jiným klientem.
V současné době žije v Česku asi 35 tisíc lidí, které soud zcela zbavil svéprávnosti. S tímto institutem už ale nový občanský zákoník nepočítá. Soudy by měly v budoucnu mít možnost práva jen omezit.
Článek byl publikován dne 29.10.2011 na www.ceskatelevize.cz a najdete jej zde, reportáž odvysílaná na toto téma je k dispozici zde.
Autorkou reportáže je Jitka Szászová.
Středa, 26. října 2011Aktuality
Zase o kousek blíže ke spravedlnosti jsou nyní manželé Ľubovi, kteří jsou souzeni pro pomluvu. Té se měli dopustit, když před čtyřmi lety upozornili na možná bití a další nevyšetřená zranění dětí z Dětského domova v Novém Jičíně.
V březnu letošního roku okresní soud uznal oba manžele vinnými a odsoudil je k několikaměsíční „podmínce“. Manželé Ľubovi se však na místě odvolali, a tak se případ dostal až ke Krajskému soudu v Ostravě. Ten ve čtvrtek 20. října rozhodl, že námitky Ľubových proti rozhodnutí okresního soudu jsou důvodné, „trest“ jim zrušil a celý případ novojičínskému okresnímu soudu zase vrátil zpátky. Liga lidských práv případ monitoruje, protože se jedná o pomluvu, která je sama o sobě podezřelým trestným činem, a tady ještě víc než jindy
Okresní soud byl nedůsledný
Krajský soud ve svém rozhodnutí okresnímu soudu vytkl, že přesvědčivě nepopsal, z jakého důvodu se jedná o trestný čin pomluvy, a že se téměř vůbec nezabýval zaviněním obou obžalovaných. Pomluvu je totiž možné spáchat pouze úmyslně, zatímco okresní soud nevysvětlil, jak došel k závěru, že Ľubovi vědomě rozšiřovali nepravdivé informace o situaci v dětském domově, čímž chtěli poškodit jeho pověst a jeho zástupce Michala Pokorného – tedy že neměli na mysli hlavně dobro dětí.
Krajský soud proto novojičínskému soudu vzkázal, aby provedl ještě další potřebné důkazy a aby znovu a důkladněji posoudil jednání manželů Ľubových, zda opravdu představovalo trestný čin pomluvy.
Okresní soud kritizivala i krajská státní zástupkyně
O vadnosti rozhodnutí okresního soudu ostatně svědčí i to, že jej před krajským soudem kritizovali nejen obžalovaní, ale také krajská státní zástupkyně. I ta upozornila, že se okresní soud nezabýval zaviněním obžalovaných ani věrohodností důkazů, které provedl.
Manželé Ľubovi se tak posunují do další série nesmyslného soudního seriálu, v němž – nedobrovolně – hrají hlavní role. Nezbývá než doufat, že v něm novojičínský soud napraví své předchozí chyby, a budou se moci zaradovat nejen manželé Ľubovi, ale i všichni příznivci demokratického právního státu s férovou justicí.
Středa, 19. října 2011Tiskové zprávy
Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský vydal minulý týden průlomovou zprávu z oblasti sociálních služeb: Osoby zbavené či omezené ve způsobilosti k právním úkonům již nemohou být umísťovány do ústavů pouze na základě souhlasu opatrovníka. Od teď je potřeba rozhodnutí soudu.
Ombudsman tak rozhodl na základě případu Jaroslava Červenky z Prahy. Toho nechal jeho opatrovník v únoru tohoto roku převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem pod záminkou rehabilitace a následně uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopen plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že muž není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům.
S umístěním do ústavu Červenka nesouhlasil a informoval proto policii i opatrovnický soud. Všechna jeho podání ale příslušné orgány ignorovaly.
„Byl jsem zbaven způsobilosti a to mě provází dodnes. O tom, že mám jít do ústavu, se rozhodlo za mými zády. Hledal jsem pomoc všude, ale všichni mě ignorovali. Lidé si myslí, že člověk bez způsobilosti je neschopný a nemá právo se rozhodnout o tom, jestli chce nebo nechce žít v ústavu,“ uvedl Červenka.
Kvůli ignoraci úřadů i ústavu se muž nemohl úspěšně bránit
„Umístění do pobytového zařízení sociálních služeb, kde jsou uplatňována režimová opatření, představuje zásah do práva svobody pobytu a pohybu garantovaného Listinou základních práv a svobod,“ komentoval ombudsman Pavel Varvařovský. „Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí proto takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil ombudsman správný postup.
Nakonec se Červenka se svým problémem obrátil na kancelář Veřejného ochránce práv a na Ligu lidských práv, která začala jeho problém aktivně řešit.
„Režim, kterému byl pan Červenka v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci právnička Ligy lidských práv
a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Barbora Rittichová a uvedla, že orgány, které byly povinny se tímto případem zabývat, tak nečinily, díky čemuž neměl Červenka možnost proti svému nucenému pobytu v ústavu úspěšně bojovat. „Docházelo tak k zamezení přístupu ke spravedlnosti a tedy i práva svobodně žít,“ dodala Rittichová.
Po přešetření celé věci vydal ombudsman průlomové stanovisko, ve kterém uvedl, že osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům může být umístěna do domova se zvláštním režimem pouze po předchozím schválení soudem. Pokud však někdy po svém přijetí nebude člověk se svým pobytem souhlasit a nebude možné jej ze zařízení propustit, je třeba iniciovat řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče.
Ombudsman se přiklonil ke stanovisku, které již funguje v zahraničí
Tímto rozhodnutím se tak výrazně mění praxe v oblasti umisťování lidí do ústavů poskytujících sociální služby. V České republice totiž dosud nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli.
Na Slovensku však řešení, které přijal také český ombudsman, funguje už několik let. Tamní Ústavní soud již v roce 2000 rozhodl, že takové omezení lidských práv vyžaduje soudní přezkum, neboť není možné, aby důvodem omezení svobody člověka byl nedostatečný právní mechanismus. Soud při tom doporučil použít institut takzvaného detenčního řízení, který je jak ve slovenském, tak v českém právním řádu již dlouhou dobu zakotven.
Problematika osob zbavených a omezených ve způsobilosti k právním úkonům je v současné době velmi aktuální, a to nejen vzhledem k současným právním trendům ve světě, ale i vzhledem k návrhu nového občanského zákoníku.
Bližší informace poskytne:
Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, mail: brittichova@mdac.info,
tel.: 773 621 228
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, mail: mmatiasko@llp.cz,
tel.: 777 701 621
Středa, 19. října 2011Zprávy z médií
Podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského nemohou opatrovníci sami rozhodnout o umístění člověka zbaveného svéprávnosti nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům do ústavu. Nejprve krok musí schválit soud. Ombudsman argumentuje tím, že umístění do zařízení se zvláštním režimem znamená zásah do práva svobody pobytu a pohybu.
„Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil Varvařovský správný postup.
Ombudsman tak rozhodl na základě stížnosti Jaroslava Červenky, kterého jeho opatrovník v únoru umístil do uzavřeného domova se zvláštním režimem kvůli rehabilitaci.
„Následně uzavřel smlouvu o pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopný plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům,“ uvedla právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených Barbora Rittichová.
Červenka se obrátil na policii i opatrovnický soud, věcí se ale nikdo nezabýval. „Režim, kterému byl v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci Rittichová.
Červenka se proto obrátil na ombudsmana, který pak vydal průlomové stanovisko. „Dosud totiž nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli,“ dodala Rittichová.
Ombudsmanovo vyjádření je právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat, řekla ČTK mluvčí ombudsmanovy kanceláře Iva Hrazdílková.
Článek byl publikován dne 19.10.2011 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Pondělí, 17. října 2011Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva již před rokem uznal právo žen svobodně si zvolit místo a okolnosti porodu. Podle názoru soudců má stát také povinnost zajistit jim pro uskutečnění této volby podmínky, tedy přístup k odpovídající péči porodní asistentky. České Ministerstvo zdravotnictví se přesto nadále snaží volbu žen různými prostředky omezovat. Také proto se dnes rozhodly maminky vyjádřit svůj nesouhlas s restrikcemi před ministerstvem. Pokud česká vláda svůj postoj k právům žen nezmění, Liga lidských práv doporučuje řešit situaci před soudy.
Ženy v Německu a Rakousku mají širokou volbu péče během těhotenství a porodu podle toho, co jim individuálně nejvíce vyhovuje. Mohou rodit jak v porodnici za přítomnosti lékařů, tak i v porodním domě nebo doma za asistence porodních asistentek. Existuje i možnost kontinuální péče, kdy jediná porodní asistentka se o ženu stará jak během těhotenství, tak i během porodu a následně v šestinedělí. Péče porodních asistentek je zčásti nebo zcela hrazena ze zdravotního pojištění.
Nic z výše uvedeného neplatí pro Českou republiku. Ministerstvo zdravotnictví nejenže brání alternativám k porodům v nemocnici, ale i nemocniční péče má být do budoucna omezována v neprospěch výběru rodiček. Menší porodnice, které mnoha ženám vyhovují právě z důvodu osobnějšího přístupu a intimnějšího prostředí, mají být zrušeny. Mezi konkrétní kroky ministerstva patří například nastavení vyhlášky tak, aby nemohly vznikat žádné porodní domy. Dále odmítá udělovat oprávnění k vedení porodů soukromým porodním asistentkám, čímž je nutí péči poskytovat nelegálně. Úředníci pak neváhají na porodní asistentky opakovaně podávat trestní oznámení a tím je zastrašovat.
„Ministerstvo jaksi nebere v potaz, že určité procento žen bude vždy rodit doma a je v zájmu žen i dětí, aby u toho byla zajištěna odborná péče porodní asistentky,“ vysvětluje hlavní problém právnička Ligy Zuzana Candigliota. Další argument, na který ministerstvo odmítá slyšet, je celá řada zahraničních studií, které poukazují na srovnatelnou bezpečnost fyziologických porodů v nemocnici a doma.
Liga lidských práv vidí jako nejefektivnější řešení porušování práv žen v porodnictví soudní cestu. Právníci Ligy letos podali ústavní stížnost a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva jménem maminky, která kvůli nedostupnosti péče porodní asistentky rodila doma sama. Ženám, které se rozhodnou rodit v porodnici, ale mají obavy, že zdravotníci nebudou během porodu respektovat jejich přání, Liga doporučuje sepsat si porodní plán. Ten je v případě odmítnutí určité péče nebo způsobu poskytování péče pro zdravotníky závazný. Rodičky tak mohou chtít v případě fyziologického porodu jen péči porodní asistentky a odmítnout veškeré lékařské zásahy.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777893871, email: zcandigliota@llp.cz
