Pátek, 29. června 2012Zprávy z médií
Česku hrozí pranýř ve Štrasburku a vyplácení v součtu až milionových odškodnění lidem, kteří se bez souhlasu ocitnou za zdmi psychiatrické léčebny. Varuje před tím Liga lidských práv. Přímo proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jde podle ní novela jednoho z reformních zákonů z dílny ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), již v úterý schválila vláda.
Je to pět let, co u dvaačtyřicetiletého Miloše Ťupy doma zazvonili policisté s lékařem a proti jeho vůli jej převezli do psychiatrické léčebny. Mimo jiné proto, že měl tvrdit, že zabije svého bratra. Ťupa se však bránil, označil hospitalizaci za neoprávněnou a případ dohnal až do Štrasburku. Uspěl. Stát mu musel zaplatit odškodnění ve výši 12 tisíc eur (zhruba 300 tisíc korun – pozn. red.).
Česká republika byla Evropským soudem pro lidská práva odsouzena proto, že tuzemské soudy nezkoumaly okolnosti převzetí (Ťupy – pozn. red.) do lékařské péče a bezprostřednost ohrožení jeho samotného, či jeho okolí,“ popsala právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
A podobná situace, kdy bude Česko vyplácet nedobrovolně hospitalizovaným lidem odškodné v součtu dosahující miliony korun, se podle ní může brzo opakovat. A to v případě, že čeští zákonodárci přijmou novelu zákona o zdravotních službách z pera ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) a dalších poslanců, kterou v úterý schválila vláda. „Jde o malé, ale závažné úpravy. Vypouštějí se změny, které chtěl v souvislosti s rozsudkem v případu Ťupa po Česku Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětlila Durajová.
Podle současné úpravy (platné od duba letošního roku – pozn red.) je možné pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat pouze v případě, že bude „bezprostředně“ ohrožovat sebe nebo své okolí. V praxi to znamená, že například duševně nemocného, který hrozí své rodině nožem, mohou záchranáři odvézt na psychiatrii jen tehdy, bude-li kuchyňským náčiním třeba manželce máchat u hrla přímo před jejich zraky. Když se ale do příjezdu sanitky uklidní, zůstává doma. Stejně jako v případě, kdy mu mohou záchranáři zamezit v ohrožování sebe i druhých jinak.
Chystaná novela však onu pojistku proti zneužití hospitalizace v podobě slůvka „bezprostředně“, vypouští. Stejně jako podmínku, že nesmí být hrozbu možné odvrátit jinak. Podle Ligy lidských práv jde v oblasti práv lidí s duševním postižením o velký krok zpět. A Durajová upozorňuje, že už nyní ve Štrasburku čekají na verdikt dvě stížnosti podobné té Miloše Ťupy.
Ministerstvo: Je to kompromis
Ministerstvo zdravotnictví úpravu zákona, který primárně řeší kontroverzní souhlas obou rodičů v případě ošetření nezletilého dítěte, hájí. „Vychází to z toho, jak se současný zákon osvědčil, či neosvědčil v praxi. Samozřejmě to může v rámci projednávání v poslanecké sněmovně ještě doznat nějakých změn, nicméně my v tuto chvíli předkládáme návrh, který je opravdu kompromisem mezi všemi možnými řešeními,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotniství Vlastimil Sršeň.
A za obsahem novely si stojí i šéf zdravotního výboru sněmovny Boris Šťastný (ODS). „Pokud má občan ústavní právo, aby mu stát zajistil lékařskou péči, musí mít ten naopak možnost, jak ji legálně poskytnout,“ míní Šťastný. „Jestli má Brusel nějaký nápad, jak nenechávat lidi umírat na ulici, ať nám ho řekne. Já neznám případy, kdy by se toto zneužívalo. Je to vždy s cílem záchrany lidského života či zdraví,“ dodal.
Pojistkou proti zneužití hospitalizace má být podle šéfa sněmovního výboru navíc soud, který musí „zadržení“ pacienta posvětit. „Nikoho nemůžete držet hospitalizovaného na psychiatrii jen tak,“ uvedl Šťastný.
„Podle našich statistik ovšem soudce v 99 procentech případů vždy řekne, že došlo k převzetí pacienta ze zákonných důvodů. Bez toho, aby zkoumal okolnosti a to, zda byl člověk opravdu nebezpečný,“ nesouhlasí Durajová. „Pokud bezprostřednost v zákoně explicitně není, soudy to neřeší,“ vysvětlila.
Článek vydal 29. června 2012 server Tyden.cz, autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Čtvrtek, 28. června 2012Tiskové zprávy
Vláda v úterý schválila poslanecký návrh novely zákona o zdravotních službách, která má vyřešit problémy se souhlasy rodičů v případě poskytování zdravotní péče dětem. Na tiskové konferenci však politici zapomněli zmínit, že novela mění také právní úpravu nedobrovolných hospitalizací, přičemž tato změna jde přímo proti rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva.
„Vláda schválením novely nepochybně udělala správný krok k odstranění výkladové nejasnosti zákona, protože některá zdravotnická zařízení odmítala poskytnout ošetření dětem bez souhlasu obou rodičů. Na druhou stranu, v oblasti práv lidí s duševním postižením jde o velký krok zpátky,“ říká právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Zuzana Durajová.
Zákon o zdravotních službách nabyl účinnosti letos v dubnu a zavedl nové záruky před nedůvodnými zásahy do osobní svobody prostřednictvím zneužívání psychiatrické hospitalizace. Ke změně legislativy Česko vyzval Evropský soud pro lidská práva na základě rozsudku Ťupa proti České republice, podle kterého stát musel zaplatit odškodnění ve výši 12 000 eur. Novela však tyto záruky ruší a vrací úroveň ochrany práv lidí s duševním postižením do původního stavu.
Pokud novelu schválí parlament, dopustí se stát nejen dalšího porušení Evropské úmluvy o lidských právech, ale hrozí také, že se na Evropský soud obrátí další stěžovatelé. Případná odškodnění se mohou v součtu vyšplhat až na miliony korun, hrazených ze státního rozpočtu.
Stát by měl přemýšlet spíše o tom, jak člověku s duševní poruchou pomoct, ne jak ho snadněji zbavit osobní svobody
Podle zkušeností Ligy na jednu stranu často dochází k nedůvodným hospitalizacím pacientů s duševním postižením a na druhou stranu existují případy, kdy nedostatek péče vyústí až v tragédii, jak to ukazují i nedávné události v Jablonném nad Orlicí a Králíkách na Pardubicku. Takovým případům však nelze předejít uvolněním podmínek pro nucenou hospitalizaci, ani nelze všechny lidi s duševní poruchou preventivně zbavit osobní svobody.
Podle Ligy je klíčovým problémem nedostatečně rozvinutá síť prevenčních zdravotních a sociálních služeb. „Primárně by se mělo dbát na to, aby člověk nalezl pomoc a péči v komunitě, prostřednictvím ambulantního psychiatra a sociálních služeb. Zejména na malých obcích ale v současnosti neexistují dostupné služby, které by mohly člověku pomoct předtím, než se jeho duševní nemoc rozvine do extrémní fáze. Nucená hospitalizace proto nastává až tehdy, když systém selže a v mnoha případech bohužel až potom, co se stane nějaká tragédie,“ vysvětluje Durajová. Tuto situaci nedávno kritizoval i Výbor OSN proti mučení, který České republice doporučil, aby neprodleně začala s transformací psychiatrických služeb.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC), email: zdurajova@llp.cz, tel.: 773 692 282
Pátek, 15. června 2012Zprávy z médií
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost ženy z Ústeckého kraje, jež za nezákonnou sterilizaci po císařském řezu vysoudila omluvu a 200.000 korun. Výši odškodného ve stížnosti označila za neadekvátní. Původně žádala milion korun. Podle ÚS ale justice při rozhodování o výši náhrady neporušila základní práva ženy. ČTK to zjistila z databáze soudu.
Sterilizaci provedli lékaři v jedné z nemocnic v Ústeckém kraji, aniž romskou ženu předem řádně informovali o důsledcích a dali jí čas na rozmyšlenou. Jde o jeden z mnoha podobných případů, jež se většinou týkaly Romek. Vláda zvažuje hromadné odškodnění žen za nechtěné sterilizace.
„Napadená rozhodnutí obecných soudů ohledně výše přiměřeného zadostiučinění nelze považovat za svévolná či jinak ústavně nekonformní. Obecné soudy vzaly v úvahu jak závažnost vzniklé újmy, tak i okolnosti případu,“ stojí v rozhodnutí senátu se zpravodajem Jiřím Nykodýmem.
Krajský soud v Ústí nad Labem v roce 2008 rozhodl, že lékaři zasáhli do práva ženy na zdraví a soukromí. Přiznal ženě omluvu a odškodnění 50.000 korun. Zohlednil to, že již měla čtyři děti a rozpadlo se jí manželství, což podle krajského soudu snížilo negativní dopad sterilizace do jejího osobního života.
Vrchní soud v Praze zvýšil odškodnění o 150.000 korun a upozornil například na to, že příslušná komise formálně rozhodla o zákroku až po jeho provedení.
Podle právničky Ligy lidských práv Kateřiny Červené je přiznaná výše náhrady nedostatečná, proto žena podala ústavní stížnost. „Odškodnění 50.000 korun za to, že žena nemůže mít děti, je směšné. Ani 200.000 korun není adekvátní částka,“ řekla ČTK Červená.
Nechtěnými sterilizacemi žen se v minulosti zabýval ombudsman, soudy všech stupňů i Evropský soud pro lidská práva. Nad sterilizacemi oficiálně vyjádřila politování vláda Jana Fischera. V Česku šlo většinou o Romky, byly jich desítky, podle některých odhadů stovky až tisíce.
„Nešlo ale výhradně o Romky,“ upozornila Červená, podle níž se Lize lidských práv další ženy přihlásily po zveřejnění zprávy o možném hromadném odškodnění.
Evropský soud pro lidská práva se v poslední době zabýval sterilizacemi Romek na Slovensku. Loni přiznal 31.000 eur (792.000 korun) ženě, která v roce 2000 se zákrokem sice souhlasila, ale podle soudců si nebyla schopná uvědomit důsledky. Letos v červnu štrasburský soud rozhodl podobným způsobem ve prospěch další Slovenky.
Zprávu zveřejnil server Tribune.cz dne 14. června 2012. Autorem zprávy je Jan Tomandl z ČTK.
Úterý, 5. června 2012Zprávy z médií
Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?
Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.
Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?
Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.
Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?
Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.
Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?
Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.
Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?
Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.
Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?
Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.
Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.
Úterý, 29. května 2012Aktuality
Liga lidských práv si Vás dovoluje upozornit na další soudní jednání v případu, který sledujeme pro možné zneužití verbálních trestných činů proti nepohodlným lidem. Manželé Ľubovi byli obviněni z pomluvy za to, že upozornili na možné týrání dětí v dětském domově.
Středa 30. května od 8:30 hodin v budově Okresního soudu v Novém Jičíně, Tyršova 3, v místnosti č. 38, 2. patro.
O případu manželů Ľubových Liga v minulosti opakovaně informovala. V letech 2007 a 2008 pár upozornil na možné fyzické týrání dětí v Dětském domově v Novém Jičíně, za něž by mohl být odpovědný tamní zástupce ředitelky Michal Pokorný. Ten ale s těmito tvrzeními nesouhlasil a na oba manžele podal trestní oznámení pro pomluvu. To nakonec vyústilo až v trestní řízení před soudem.
Manželé byli nakonec skutečně Okresním soudem v Novém Jičíně odsouzeni, ale odvolací soud našel v rozsudku vážné chyby a věc vrátil okresnímu soudu zpět. Nekonečná kauza údajné pomluvy tak pokračuje dál.
Krajský soud nyní požaduje dovyslechnutí dalších svědků: etopeda diagnostického ústavu, kterému se údajně týraný chlapec svěřil s fyzickým násilím ze strany pracovníka dětského domova, dříve pokousaného chlapce či sourozence bitého chlapce, který o fyzickém týrání svého bratra také věděl.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail: zcandigliota@llp.cz, tel.: 777 893 871
Kontakt na obžalované:
Miroslav Ľuba, tel.: 725 713 400
