Analýzy potřebnosti vakcinace neexistují

Praha – Stát stále nepřevzal odpovědnost za nařízené očkování, tvrdí právnička z Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Ozývají se vám rodiče, jejichž děti mají zdravotní problémy po aplikaci vakcíny?

Ano, i když část z nich řeší to, jak odmítnout očkování u druhého dítěte. Řešila jsem případ rodiny, jejíž dítě po očkování ochrnulo a mělo trvalé neurologické postižení. V současnosti máme klientku, která čeká na rozhodnutí Ústavního soudu. Pracuje jako terapeutka pro autistické děti a vysledovala, že se problémy začaly objevovat vždycky v časové souvislosti s očkováním. Nemusí jít o příčinnou souvislost, ale rodiny, se kterými pracuje, jsou přesvědčené, že to žádná náhoda není. Aproto odmítla očkování u svého dítěte, protože je to v rozporu s jejím svědomím. Zatím nemáme žádný případ, kdy by se rodina domáhala odškodnění za následky očkování po státu.

Existuje analýza, podle které se dá zjistit, které očkování je v Česku doopravdy nepotřebné?

Jistě, v 90. letech ji dělal Státní zdravotní ústav k hepatitidě typu B. Ze závěrečného stanoviska vyplývá, že se nedoporučuje plošně očkovat proti této nemoci, pouze rizikové skupiny. Přesto toto očkování ministerstvo zdravotnictví o pár let později zavedlo, a dokonce povinně. U ostatních nemocí analýzy potřebnosti neexistují vůbec. Absurdní je například, že očkování proti tetanu, což je nemoc z člověka na člověka nepřenosná, je podmínkou pro přijetí do mateřské školy.

Jak se vám spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví?

Otázkami povinného očkování se na ministerstvu zabývá Národní imunizační komise, která je jednostranně obsazená, a tím i nedůvěryhodná. Zcela v ní chybí neurologové, a přitom jde o profesi, která nejčastěji v praxi řeší nežádoucí účinky vakcín na dětech. Zato v ní nechybí spolupracovníci farmaceutických firem. Tato komise a ministerstvo měly roky na vytvoření mechanismu pro odškodňování dětí poškozených po očkování a na tvorbu pečlivého systému zaznamenávání nežádoucích účinků. O převzetí odpovědnosti státu za nařízené očkování zatím jen diskutují.

Zprávu vydal Deník dne 22. října 2014.

Odpovědnost při odmítnutí očkování

1. Jak má postupovat praktický lékař pro děti a dorost v případě, že rodič odmítá nechat očkovat své dítě? Jaké náležitosti se o tom mají uvést v dokumentaci a hlásí se toto odmítnutí např. hygienické stanici nebo na sociálku?

2. Pokud rodič očkování odmítne a jeho dítě onemocní chorobou preventabilní očkováním a nakazí další děti v okolí, nese takový rodič trestněprávní odpovědnost za šíření infekčních chorob (viz zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví)? 3. Pokud rodič odmítne dát očkovat své dítě, co z toho pro rodiče právně vyplývá (odmítnutí očkování, které je stanoveno vyhláškou MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění vyhlášek č. 65/2009 Sb., č. 443/2009 Sb. a č. 299/2010 Sb.)?

(Pokračování textu…)

Neočkované děti školky neberou

Bez „kontroverzní“ hexavakcíny ve čtyřech dávkách žádné dítě do školky nepřijmou. Rodiče mají smůlu. Zatímco hygienici a většina dětských lékařů tvrdí, že očkování proti devíti infekčním nemocem je nezávadné, mnohé maminky si to nemyslí. A pak mají problém, protože jejich dítě nevezmou do školky.

(Pokračování textu…)

Povinné očkování dětí jako volba? Rozhodnou argumenty v debatě

Mělo by být zrušeno povinné očkování pro děti? Na toto téma se v úterý 20. srpna utkají dva protikladné tábory. V mladoboleslavském Domě kultury se od 18. hodin střetnou odpůrci i zastánci dětské vakcinace. Nikoliv doslova, ale v moderované debatě. Na stranu svobodné volby rodičů se postaví právní ředitelka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota a odbornice na zdravotní prevenci Margit Slimáková. Pro zachování této povinnosti bude argumentovat ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR Václav Hořejší a farmaceutický konzultant Marek Petráš. Jedná se o další ze série letních diskuzí po českých městech, které pořádá Liga lidských práv společně s Masarykovými debatami.

„Jedná se o tzv. oxfordský debatní formát, kdy řečníci obhajují či vyvrací předem zadanou tezi. Do celé věci je navíc vtaženo publikum, které může debatérům klást dotazy, a diváci hlasují, která ze stran se jim zdála argumentačně přesvědčivější,“ přiblížil koncept večera Martin Černý, vedoucí projektu Masarykovy debaty. Celá diskuze má pak striktní pravidla tak, aby řečníci mohli na své argumenty navzájem reagovat a vše se nezvrhlo do dlouhých monologů. Vstup je volný.

Debatní série, která v červnu odstartovala v Jihlavě, je součástí projektu Ligy lidských práv „Hrdinou může být každý“. Ten se snaží prostřednictvím osobních příběhů každodenních „hrdinů“ aktivizovat veřejnost, znát občany svá práva a umět je efektivně prosazovat.

Proti státem nařízenému očkování svých dětí se vyhraňuje stále více rodičů. Existují pochybnosti, zda je nutné vakcínu podávat již v novorozeneckém věku či zda je počet nutných dávek skutečně rozumný. V neposlední řadě také vzrůstají obavy z možných negativních účinků aditiv přidávaných do vakcín. Ministerstvo zdravotnictví naopak argumentuje dosažením vysoké proočkovanosti v populaci, díky které se daří zabránit šíření infekčních chorob.

Zatímco západní Evropa přešla většinou již na cestu dobrovolnosti, v Česku nadále povinnost zůstává. Tu sice může rodič odmítnout, vystavuje se ale sankcím ze strany soudu nebo jiným nepříjemnostem, např. nepřijetí neočkovaného dítěte do mateřské školy.

 

Bližší informace poskytnou:

Martin Dutkiewič, PR manažer projektu Hrdinou může být každý, tel. 734 158 280

Zuzana Candigliota, právní ředitelka LLP a odbornice na problematiku očkování, tel. 607 005 043

Martin Černý, vedoucí projektu Masarykovy debaty, tel. 774 142 468

Právnička: Pokuty za odmítnutí očkování? Půjdeme k soudu

Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.

Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?

Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.

Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?

Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.

Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?

Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.

Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?

Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.

Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?

Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.

Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?

Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.

 

Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.