Opakované umístění dětí do Klokánků nebo změna přezkumu svéprávnosti u duševně nemocných lidí. To jsou jen některé z 12 úprav nového občanského zákoníku. Obsáhlý kodex, který ovlivňuje každodenní život lidí, funguje rok. Ministerstvo spravedlnosti připravilo jeho první novelizaci. Změny teď míří do vlády a parlamentu, platit by mohly letos na podzim.
Soudy musejí nechat u znalců znovu prověřit více než třicet tisíc lidí s omezenou právní způsobilostí. Pokud to do konce roku 2016 nestihnou, tak ti, co přezkumem neprojdou, se bez ohledu na svůj skutečný stav stanou od 1. ledna 2017 automaticky plně způsobilými. Nařizuje to nový občanský zákoník (NOZ). (Pokračování textu…)
Některé soudy už podle nového občanského zákoníku posilují práva duševně nemocných lidí. Místo opatrovníků jim navrhují podpůrce, kteří je nebudou kontrolovat, ale naopak jim pomohou s těžkými situacemi na úřadech. Svého podpůrce má i muž ze Sokolovska, který byl dosud omezen ve svéprávnosti. Nově se rozhoduje sám. (Pokračování textu…)
Česko bojuje s nedostatkem soudních znalců v oboru psychiatrie. Posudky zpracovává jen zhruba pět stovek odborníků. Přitom od ledna musejí soudy kvůli novému občanskému zákoníku přezkoumat téměř třicet pět tisíc případů duševně nemocných lidí, kteří v minulosti byli omezeni nebo zcela zbaveni svéprávnosti.
Zprávu vydal Český rozhlas dne 15. února 2014, autorkou je Petra Benešová.
Problém se soudními znalci mají hlavně menší města.Jen pro srovnání: v Praze je v současné době 124 soudních znalců v oboru psychiatrie. Na celý Středočeský kraj připadá ale jen 28 znalců, na Jihočeský kraj pak 26.Vyjádření soudního znalce je přitom pro soudce klíčové a zčásti o něj opírá svoje rozhodnutí, když hodnotí svéprávnost člověka.
„Je určitě výhodou, že v nové právní úpravě už není výslovně stanoveno, že to musí být znalec z oboru zdravotnictví. Čili nově v případech svéprávnosti to jistě může být i psycholog,“ vysvětluje právnička Ligy lidských práv Barbora Rittichová, která řeší případy duševně nemocných lidí.
Soudy by podle nového občanského zákoníku měly duševně nemocné, kteří jsou nějakým způsobem omezeni ve svéprávnosti, přezkoumávat jednou za tři roky. Takový proces je ale velmi náročný a podle Barbory Rittichové by bylo do budoucna vhodnější, aby u některých případů nemusel být přímo znalecký posudek.„Jestli by bylo možné například i pouhé odborné vyjádření,“ dodává Barbora Rittichová.
Nový občanský zákoník posiluje práva duševně nemocných lidí, a tak soudy a znalci musejí navíc podrobněji zkoumat, jestli je člověk schopný například uzavřít manželství nebo se může starat o děti.
„V každém případu běžně stačí jeden posudek. Možná je na místě uvažovat, zda by nebylo vhodné z ekonomických důvodů ustanovovat znalce stejného, který dělal posudek předchozí, a pokládat mu také otázky v tom smyslu, jak se změnil zdravotní stav toho člověka,“ říká místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 Ilona Benešová.
Ceny znaleckých psychiatrických posudků se pak liší podle místa, kde vznikají.„Pokud bych mohla hovořit za hlavní město Prahu, tak posudky se pohybují od 6 do 10 tisíc korun,“ konkretizuje Ilona Benešová.Obvodní soud pro Prahu 8 tak musí od ledna řešit otázku svéprávnosti u zhruba tří set případů.
Kolik bude nakonec v jednotlivých řízeních potřeba znaleckých psychiatrických posudků, ukáže až praxe.„Vývoj soudní praxe ukáže, zda nadále vystačíme s jedním znaleckým posudkem, či zda tam bude muset být další, revizní znalecký posudek,“ popisuje prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník.Když se počet posudků navýší, znalci budou zahlceni žádostmi soudů. Řízení se tak mohou neúměrně protahovat.
Jedním z důvodů, proč znalci-psychiatři ubývají, je podle Komory soudních znalců i nízká odměna za náročnou práci, a naopak vysoká sankce za případnou chybu. Jak dodává její předseda Vladimír Vácha, je navíc v oboru psychiatrie odpovědnost velmi vysoká, protože znalci spolurozhodují o životech duševně nemocných lidí a ne všichni odborníci chtějí podstupovat takové riziko. „Stát si bohužel neváží pracovníků, kteří nejsou jeho zaměstnanci. Jedná se o osoby zcela nezávislé, které tuto činnost vykonávají zpravidla mimo své hlavní zaměstnání a za odměny, které nebyly 11 let valorizovány.“
V posledních letech v Česku výrazně vzrostl počet lidí, o které se starali opatrovníci. Soudy omezily nebo úplně zbavily svéprávnosti více než 35 tisíc osob. Od ledna ale platí nový občanský zákoník, který posiluje práva duševně nemocných lidí. Už není možné je úplně zbavit svéprávnosti. Soudci proto musí během tří let znovu přezkoumat všechny případy postižených pacientů.
Reportáž Českého rozhlasu připravily Petra Benešová, Anna Maňourová a Michaela Vydrová.
Osoby, které byly zbavené svéprávnosti, vstoupili od 1. ledna podle právničky Ligy lidských práv Barbory Rittichové do statutu osob pouze omezených. I nadále ale budou mít v ruce starý rozsudek o zbavení práv. „Reálně to bude vypadat tak, že nebudou moci dělat žádné právní jednání, vyjma běžných každodenních záležitostí – nákupu potravin, jízdenek, drobných věcí pro domácnost a podobně,“ vysvětluje Rittichová.
Nové podmínky omezení jsou podle ní daleko striktnější
„Omezit člověka nebude možné jen proto, že má duševní poruchu. Je tam vždycky třeba zvážit, jestli je tam opravdu natolik závažná újma, aby se toto opatření použilo. A zároveň nejde využít žádného jiného restriktivnějšího a mírného opatření,“ dodává právnička.
Případy lidí s omezenou svéprávností musí co nejdříve projednat soudy. Mají na to tři roky, popisuje prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník. „Od 1. ledna budou muset soudy znovu přezkoumat všechna rozhodnutí, takže během tří let musí být u každého takto omezeného či zbaveného člověka znovu rozhodnuto a musí být přesně stanoveno, v jakém rozsahu je omezen ve své svéprávnosti,“ vysvětluje.
Posoudit desítky tisíc případů prý nebude snadné
„Vždy budeme potřebovat znalecký posudek a nebude jednoduché ani přesně formulovat výroky, jak je kdo omezen ve své svéprávnosti,“ dodává Lichovník.
Jak velký objem práce to pro soudce bude, ilustruje Tomáš Lichovník na okresním soudu ve Žďáru nad Sázavou. „Je tam asi čtyři sta osob, které jsou omezeny nebo částečně zbaveny způsobilosti k právním úkonům, nově tedy svéprávnosti. A má-li se rozhodnout o všech těchto osobách, tak je to trochu víc než práce pro jednoho soudce na jeden rok bez toho, že by dělal cokoliv jiného,“ popisuje.
Posuzování jednoho případu o svéprávnosti podle dosavadní praxe a statistik Ligy Lidských práv trval zhruba jeden a půl roku. Doba se ale v extrémních případech vyšplhala i na čtyři roky. Bude tedy záležet na tom, jak se soudy ke svéprávnosti postaví.
Na novou situaci se už připravují také ústavy a léčebny. Mezi nimi je i Psychiatrická nemocnice Bohnice, říká její právník Tomáš Němeček. „Od 1. ledna zřizujeme v nemocnici soudní místnost, do které budou klienti postupně převáděni, aby je soudce viděl a mohl efektivně posoudit. Počítá se, že jich bude nejspíš docela hodně,“ uvádí.
Můžou postižení volit?
Posilováním práv duševně nemocných lidí se intenzivně zabývají i další evropské státy. Mezi právníky je často diskutovaným tématem, zda by postižení měli mít také volební právo. „Skutečně na to, ani na evropské úrovni, nejsou úplně jasné názory. Protože na jednu stranu to zní samozřejmě správně, že by soudy měly minimalizovat zásahy do občanských a politických práv,“ říká Němeček. „Druhá část namítá, že pokud soud po zralé úvaze dospěl k názoru, že člověk není schopen si obstarávat svoje záležitosti s částkami vyššími než například 1500 korun měsíčně, tak potom je otázka, jestli má zároveň volit poslance,“ dodává.
I český Ústavní soud v minulosti tlačil na to, aby soudy zvlášť rozhodovaly například o politických právech duševně nemocných a odlišily je od práv majetkových.