Pátek, 10. července 2009Tiskové zprávy
Česká republika ve středu přestala být posledním státem Evropské unie, který neratifikoval Římský statut zakládající Mezinárodní trestní soud (ICC). Prezident Václav Klaus smlouvu tento týden podepsal a ratifikační proces tak může být ukončen uložením ratifikační listiny u Organizace spojených národů. Nyní je naší povinností sladit trestní legislativu s Římským statutem.
České nevládní organizace Liga lidských práv, Amnesty International, Český červený kříž a Člověk v tísni podporovaly přistoupení České republiky k ICC již od roku 2002 v rámci neformální koalice. Po nedostatečných snahách minulých vlád a parlamentů koalice nevládních organizací v tomto volebním období znovu opakovaně vyzývala vládu i parlament ke spolupráci na schválení Římského statutu. K tomu došlo v loňském roce. Poslední překážkou plné ratifikace pak byl až do tohoto týdne prezident republiky, který s podpisem smlouvy otálel. Z toho důvodu české organizace společně s více než dva a půl tisíci mezinárodními organizacemi vyzvaly prezidenta Václava Klause v dubnu 2009, aby co nejdříve podepsal ratifikační listinu, uložil ji u OSN a připojil se ke státům odhodlaným bojovat proti beztrestnosti pachatelů nejzávažnějších zločinů.
Od svého vzniku v roce 2002 Mezinárodní trestní soud založil pracoviště ve všech státech, kde probíhají jeho nezávislá vyšetřování a vydal třináct veřejných zatykačů na osoby, které údajně nesou největší odpovědnost za brutální zločiny v Demokratické republice Kongu, Ugandě, Středoafrické republice a Dárfúru. První přelíčení v případě, kde je obžalovaným za válečné zločiny v Demokratické republice Kongu Thomas Lubanga Dyilo, začala před ICC na počátku tohoto roku.
„Jsme přesvědčeni, že každá další ratifikace Římského statutu učiní ICC silnějším a lépe vybaveným k plnění své primární role, tedy předcházení tomu, aby ve světě docházelo k páchání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.“ říká právník Ligy David Zahumenský.
Podle spolupracujících organizací je nyní prioritní, aby Česká republika schválila smlouvu o výsadách a imunitách představitelů ICC a přijala vyhovující prováděcí legislativu umožňující efektivně s Mezinárodním trestním soudem spolupracovat.
Bližší informace:
David Zahumenský, Liga lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Čtvrtek, 14. května 2009Zprávy z médií
Praha – Lisabonská smlouva zdaleka není jediný dokument, kterému k plné ratifikaci chybí už jen podpis prezidenta republiky. Ratifikační listinu Římského statutu Mezinárodního trestního soudu schválil parlament v loňském roce.
Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě už u Václava Klause leží od roku 2004. Podle ústavního právníka Jana Kysely ústava příliš nepočítá s tím, že by se prezident vzpouzel ratifikaci parlamentem schválených smluv. Z Hradu ale zní opačný názor. Je jen na vlastním uvážení prezidenta, zda smlouvu ratifikuje, nebo ne.
Podle Kysely vystupuje prezident při schvalování mezinárodních smluv spíš v postavení notáře. „On není nositelem politického programu, nositelem politického programu je vláda, a proto by to neměl být on, kdo řekne, jakou zahraniční politiku Česká republika má, nebo nemá mít.“
ČR je jedinou zemí EU, která Římský statut nepodepsala
K podpisu Římského statutu Mezinárodního trestního soudu už Klause v otevřeném dopise vyzvalo přes 2 a půl tisíce světových i českých neziskových organizací. Když statut schválil parlament, má ho podle nich podepsat i prezident. Římský statut je hlavním celosvětovým nástrojem k potírání genocidy, zločinů proti lidskosti nebo válečných zločinů a má sjednotit jednotlivě zřizované trestní tribunály.
Václav Klaus:
„Ústava neříká, že prezident vykoná ratifikaci po souhlasu parlamentu. Ratifikaci podle české ústavy provádí prezident, nikoliv parlament.“
„Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, která tento statut nepodepsala. Myslíme si, že i s ohledem na předsednictví ČR v Evropské unii je to určitá ostuda,“ dodal právník z Ligy lidských práv David Záhumenský. Podle prezidentova tajemníka Ladislava Jakla je ale smlouva v rozporu s českou ústavou. Hrad proto čeká, až vláda navrhne přijatelné řešení. O Lisabonské smlouvě chce prezident rozhodnout podle výsledku ústavní stížnosti.
Článek byl zveřejněn dne 14. 5. 2009 na stránkách ČT24, naleznete jej zde.
Čtvrtek, 14. května 2009Zprávy z médií
Josef MARŠÁL, moderátor
——————–
Byť momentálně nejdiskutovanější Lisabonská smlouva není jediná, které k ratifikaci chybí prezidentův podpis, čeká na něj například i Římský statut Mezinárodního trestního soudu, který schválil parlament už vloni. Od roku 2004 pak i dodatkový protokol k Evropské sociální chartě.
Tereza CHLUPOVÁ, redaktorka
Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka
——————–
Prezident jako notář nebo jako hlavní aktér ratifikace s právem veta? Nejen v boji o Lisabonskou smlouvu se ukazuje, že to záleží na úhlu pohledu. Přes 2,5 tisíce světových i českých neziskovek trvá na tom, že když parlament Římský statut Mezinárodního trestního soudu schválil, má ho prezident ratifikovat. A vyzvala ho k tomu otevřeným dopisem.
David ZÁHUMENSKÝ, právník, Liga lidských práv
——————–
Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, která dosud tento statut nepodepsala. Myslíme si, že i s ohledem na předsednictví České republiky v Evropské unii je to určitá ostuda.
Tereza CHLUPOVÁ, redaktorka
Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka
——————–
Římský statut je hlavním celosvětovým nástrojem k potírání genocidy, zločinů proti lidskosti nebo válečných zločinů, a má sjednotit jednotlivě zřizované trestní tribunály. Podle prezidentova tajemníka Ladislava Jakla je ale tato smlouva v rozporu s českou ústavou a Hrad s ratifikací počká až vláda navrhne přijatelné řešení.
Ladislav JAKL, tajemník prezidenta
——————–
Míč je teď nepochybně na straně vlády, je možné, že nová vláda se k tomu problému postaví jinak.
Tereza CHLUPOVÁ, redaktorka
Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka
——————–
Podle ústavního právníka Jana Kysely ústava příliš nepočítá s tím, že by prezident odmítal ratifikaci parlamentem schválených smluv. Podle něj je hlava státu v tomto případě spíš v postavení notáře.
Jan KYSELA, ústavní právník, Právnická fakulta UK
——————–
On není nositelem politického programu, nositelem politického programu je vláda, a proto by to neměl být on, kdo řekne, jakou zahraniční politiku Česká republika má nebo nemá mít.
Tereza CHLUPOVÁ, redaktorka
Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka
——————–
Z Hradu zní názor opačný. Je jen na vlastním uvážení prezidenta, zda smlouvu ratifikuje nebo ne.
Václav KLAUS, prezident České republiky
——————–
Ústava neříká, že prezident vykoná ratifikaci po souhlasu parlamentu. Ratifikaci podle české ústavy provádí prezident, nikoliv parlament.
Tereza CHLUPOVÁ, redaktorka
Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka
——————–
O Lisabonské smlouvě chce prezident rozhodnout na základě výsledků ústavní stížnosti. Osud zbývajících dvou dosud neratifikovaných mezinárodních smluv je zatím nejistý. Tereza Chlupová a Tereza Kručinská, Česká televize.
Textový záznam televizní debaty v pořadu Události na ČT 1 ze dne 14. 5. 2009.
Středa, 23. ledna 2008Tiskové zprávy
Dnes, ve středu 23. ledna, vláda na třetí pokus projednala a schválila návrh na ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Českou republikou. Tímto krokem konečně odstartovala proces ratifikace, který trvá již bezmála devět let – od roku 1999, kdy Česká republika Statut podepsala. V případě, že bychom k Římskému statutu nepřistoupili ani během tohoto roku, staneme se absurdně pro počátek roku 2009 předsedající zemí Evropské unie, která jako jediná neratifikovala tuto smlouvu. Absurdně proto, že EU aktivně po několik let podporuje jednotně (s výjimkou Česka) tento důležitý soudní mechanismus pro potíraní genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů po celém světě.
Po schválení vládou musí návrh dále posoudit Parlament, kde k souhlasu s ratifikací bude potřeba 120 poslanců a tři pětiny hlasujících senátorů. „Doufáme, že návrh potřebnou většinu v Parlamentu získá. Má podporu premiéra Mirka Topolánka jakož i dvou menších koaličních stran a zároveň opoziční ČSSD,“ uvedl Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv. „Ratifikací se přihlásíme k principům spravedlnosti, ochrany lidských práv a vyjádříme podporu obětem mezinárodních zločinů. To by mělo být přijatelné pro všechny poslance a senátory. Je však samozřejmě úkolem vlády, aby si pro návrh zajistila v Parlamentu dostatečnou podporu,“ dodává Kratochvíl. V červenci k ICC jako stopátá země přistoupilo Japonsko, kde návrh na ratifikaci byl Parlamentem schválen jednomyslně.
Více než polovina států světa (105 zemí) se již připojila k ICC, který je prvním stálým mezinárodním soudem s pravomocí stíhat jednotlivce obviněné z genocidy, válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Cílem Mezinárodního trestního soudu je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná a tím přispět k jejich prevenci. Statut Mezinárodního trestního soudu byl schválen za účasti a podpory České republiky na konferenci v Římě v roce 1998. Mezinárodní trestní soud začal působit od 1. července 2002. Základním principem Soudu je zásada komplementarity, která znamená, že Soud může zasahovat pouze, pokud národní systémy nejsou toho schopny nebo ochotny. V současné době Soud provádí vyšetřování ve čtyřech oblastech: Uganda, Demokratická republika Kongo, Dárfúr (Súdán) a Středoafrická republika. Ve vazbě v Haagu, kde Soud sídlí, se v současné době nacházejí dva obvinění.
Pondělí, 29. ledna 2007Tiskové zprávy
Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. „Tímto postojem ukazuje česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí,“ říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Založení Mezinárodního trestního soudu je přitom výrazným mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožní stíhání vysoce postavených osob, jenž by bez existence tohoto orgánu zcela unikly spravedlnosti. Podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana je soud „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo, aby ze světa zmizela kultura beztrestnosti pachatelů těch nejstrašnějších zločinů.“
Mezi ty patří právě i události v Kongu, které si vyžádaly až čtyři miliony obětí. Rozsáhlého mezinárodního konfliktu ve východní části země se v průběhu 90. let a počátku našeho století účastnily armády devíti států a 21 ozbrojených skupin včetně Unie konžských vlastenců, která prosazovala zájmy etnické skupiny Hema. Lubangova organizace je údajně zodpovědná za bezpočet zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, jako například etnicky motivované masakry, mučení, či znásilňování. Lubangu viní obžaloba z toho, že využíval k bojovým akcím děti mladší 15 let, což představuje válečný zločin.
Lubanga se účastnil prvního slyšení před soudem již v listopadu 2006, ale až tímto rozhodnutím dal soud jasně najevo, že obvinění proti Lubangovi jsou dostatečně podložená a může být na jejich základě souzen. „Je na čase, aby se i Česká republika připojila k této jedinečné iniciativě a pomohla tak dát statisícům obětí různých konfliktů na světě šanci na spravedlnost,“ říká Kratochvíl.
Přílohou tohoto tiskového prohlášení je výzva k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu vydaného skupinou českých nevládních organizací.
Liga lidských práv Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž Člověk v tísni
Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz
Příloha k Tiskové zprávě z 29. 1. 2007
Nevládní organizace vyzývají k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu
V současné době je Česká republika jediným státem EU a jedním z posledních států Evropy, které dosud neratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Domníváme se, že tato situace je z několika důvodů politováníhodná.
Mezinárodní trestní soud (dále „MTS“) je mezinárodní instituce založená Římským statutem z roku 1998. Cílem MTS je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná. Během 20. století lidstvo muselo přihlížet nejhrůznějším zločinům, které měly za následek milióny obětí, přičemž mnohdy odpovědné osoby nebyly potrestány. Jak poznamenal bývalý Vysoký komisař OSN pro lidská práva, José Ayala Lasso: „člověk má větší šanci být souzen za zabití jednoho člověka než za zabití statisíce“. Mezinárodní trestní soud je orgánem, který má této beztrestnosti do budoucna zabránit a zároveň svou existencí působit preventivně a pomoci tak, aby tyto zločiny vůbec nebyly páchány. V pravomoci MTS je stíhat a soudit pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů za podmínky, že tak nečiní stát jejich příslušnosti. Mezinárodní trestní soud je slovy bývalého generálního tajemníka OSN, Kofiho Annana, „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo“, aby ‘kultura beztrestnosti’ pachatelů těch nejstrašnějších zločinů byla ukončena.
Ratifikaci Římského statutu MTS Českou republikou podporujeme z několika důvodů:
- Česká republika vždy zřízení MTS podporovala. V rámci vyjednávání Římského statutu patřila k tzv. skupině „like-minded states“, která byla zřízení MTS příznivě nakloněna. Česká republika je také stranou všech podstatných mezinárodních humanitárních smluv a v minulosti všechny snahy o mezinárodní spravedlnost podporovala, jak dokládá již účast Bohuslava Ečera jako žalobce u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku po druhé světové válce. Skutečnost, že jsme dosud neratifikovali Římský statut MTS je tedy spíše anomálií. Situace je zvláště nešťastná vůči našim partnerům v EU, kteří již všichni Římský statut ratifikovaly, a Evropská unie sama v rámci své společné zahraniční politiky MTS podporuje. Nepřistoupení k MTS může být pro pozici České republiky v EU zvláště choulostivou situací počátkem roku 2009, kdy převezmeme předsednictví EU.
- Každá další ratifikace učiní MTS silnější a tedy efektivnější v trestání pachatelů mezinárodních zločinů, kteří by jinak unikli spravedlnosti. Ještě podstatnější je skutečnost, že silný MTS znamená větší preventivní účinek a tak větší šanci, že k těmto hrůzným zločinům vůbec nedojde. Počet smluvních stran již činí 104 a i dříve zásadní kritik MTS, Spojené státy americké, svůj postoj zmírňují, jak ukazuje např. rozhodnutí RB OSN o svěření stíhání zločinů v Darfúru tomuto soudu, či v poslední době opouštění od uplatňovaní dříve běžných sankcí proti zemím, které Římský statut ratifikovaly.
- V současné době se Česká republika vůbec nemůže aktivně účastnit formování tohoto nového mezinárodního orgánu, jehož vytvoření je označováno za nejvýznamnější mezinárodní událost od dob založení OSN. V roce 2009 nebo 2010 bude probíhat mezinárodní konference, na které dojde k úpravám Římského statutu. Pro to, aby se Česká republika této konference mohla aktivně účastnit a měla na ní hlasovací právo, je třeba, aby Statut do té doby ratifikovala.
- Účast na MTS posílí schopnost České republiky chránit své obyvatele před uvedenými zločiny. MTS představuje další možnost postihu pachatelů těchto činů, pokud tito například nebudou dosažitelní pro české orgány činné v trestním řízení. MTS má ovšem jurisdikci pouze nad činy spáchanými na území smluvní strany, případně jejími státními příslušníky.
Věříme, že ratifikace Římského statutu je nejen v zájmu České republiky, ale v zájmu všech osob na této planetě. Ratifikací dá Česká republika jasně najevo, že jí nejsou lhostejné osudy miliónů bezejmenných obětí, které se staly oběťmi různých diktátorů a ozbrojených skupin ve 20. století a bohužel, jak dokládá situace například v Darfúru, i století 21. Vytvoření MTS je výrazným krokem směrem k dosažení spravedlnosti a lepšího života na Zemi. Mezinárodní trestní soud je instrumentem, který může výrazně napomoci zabránit páchání těchto zločinů v budoucnu. Předpokladem ovšem je, že se bude jednat o silnou organizaci mající širokou podporu napříč státy světa. Česká republika k tomu může přispět přinejmenším tím, že se připojí k v současné době již 104 státům světa, které Římský statut ratifikovaly.
V Praze 26. ledna 2007
Liga lidských práv
Jan Vodák
ředitel
Člověk v tísni
Šimon Pánek
ředitel
Český červený kříž
Marek Jukl
ředitel
Amnesty International
Zdeněk Rudolský
ředitel
