Středa, 27. dubna 2011Zprávy z médií
Mezi olomouckým magistrátem a Dopravním podnikem se nedávno rozhořel spor. Podle sociálních kurátorek se totiž řidič městského autobusu při kontrole jízdenek zaměřil jen na romské děti, kterým navíc nedal dost času na označení lístků, což MF DNES potvrdil i další svědek události.
Svědek z autobusu i sociální pracovnice, které malé Romy provázely, to vidí jednoznačně: řidič olomoucké linky 22 na zastávce Přichystalova vypnul kvůli barvě pleti dětí několik vteřin po otevření dveří označovače a pak vyrazil zkontrolovat právě jejich lístky.
Šofér to sice popírá, ale nakonec se omluvil. Obhajuje se ovšem tím, že se zaměřil i na ostatní lidi.
Odlišně ale situaci hodnotí magistrát, který si na řidiče stěžoval. Řidičovu verzi navíc zpochybňuje i cestující, který MF DNES poskytl svoji výpověď.
„Nastoupily dvě sociální pracovnice, které měly na starost zhruba sedm romských dětí. Řidič vzápětí, aniž by zavřel dveře, pustil hlášení o začátku přepravní kontroly. Zároveň s tím ovšem vypnul označovače na lístky. Přímou čarou pak prošel přes zaplněný autobus přímo k té romské skupině a chtěl po ní jízdenky,“ popisuje Petr Sojka, student Právnické fakulty Univerzity Palackého.
„Neměli absolutně žádnou šanci stihnout je orazit. Nastupovali mezi posledními, obě ženy pak ještě své svěřence usazovaly na sedadla. Řidič ze začátku zřejmě nepostřehl, že k dětem patří i ony sociální pracovnice. Jedna se mu představila jako zaměstnanec radnice,“ nastínil Sojka.
Ten odhaduje, že na označení lístků měla celá skupina v autobuse linky 22 kvůli množství cestujících maximálně čtyři vteřiny. „Sám jsem si po hlášení nachystal legitimaci, ale i mě, stejně jako ostatní cestující, řidič minul a nekontroloval,“ vzpomíná student.
Na označení lístků bylo času dost, tvrdí Dopravní podnik
Jeho výpověď se pak shoduje i se stížností, kterou na Dopravní podnik po této události z 15. března poslala Irena Píštěková, jež na olomoucké radnici pracuje v oddělení sociálních kurátorů.
Píše zde, že označovače byly vypnuté v několika vteřinách. S Dopravním podnikem si kvůli konfliktu mezi svými podřízenými a řidičem vyměnila několik e-mailů.
„Toto jednání považujeme za diskriminační. Řidič se choval agresivně a na celou skupinu křičel,“ líčí v jednom z nich Píštěková. „Do té doby než pochopil, že s dětmi jsou i naše pracovnice byl nepříčetný a chtěl, aby vystoupily.“
Podle Dopravního podniku ale měla celá skupina na označení lístků času dost. Vedoucí jeho autobusového provozu Vladimír Gryc předkládá záznam z jejich počítačového systému. Podle něj mezi otevřením dveří autobusu na zastávce a vypnutím označovačů uplynulo 31 vteřin.
„To je pro nastoupení a označení lístků dle mého názoru doba dostatečně dlouhá,“ uvádí Gryc.
Píštěková z magistrátu s ním však nesouhlasí. „V tomto konkrétním případě to evidentně nestačilo, sociální pracovnice to jednoduše nestihla.“ S Dopravním podnikem si Pištěková vyměnila několik e-mailů, pro MF DNES pak doplnila, že se už podobné drobné konflikty v minulosti staly.
„Ovšem ještě nikdy ta situace nebyla tak vyhrocená,“ komentuje Píštěková.
Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota incident na základě Sojkovy výpovědi označuje jako šikanu a ponižování dětí. „Mohlo zde dojít k protiprávnímu zásahu do jejich lidské důstojnosti či přestupku proti občanskému soužití,“ vypočítává Candigliota.
Řidič přiznává, že šel romské děti kontrolovat cíleně
Řidič, který si při telefonátu s MF DNES nepřál, aby se v novinách objevilo jeho jméno, nepopírá, že šel přímo za skupinkou malých Romů. Vedl jej k tomu údajně fakt, že se s nimi ten den už jednou setkal.
„Tytéž děti jsem vezl i ze zastávky Konzum na Přichystalovu. Tehdy si podle mě lístky neoznačily. Při další příležitosti jsem je chtěl zkontrolovat. Ovšem křičet bych na ně ani příliš nemohl. Mám vadu řeči, v rychlosti a rozrušení zadrhávám,“ přibližuje. Mluvčí Dopravního podniku Magdaléna Kopřivová ho označuje za bezproblémového zaměstnance.
Sojka však jeho charakteristiku coby svědek incidentu doplňuje, když popisuje řidičův návrat za volant. „Zeptal jsem se ho, jestli to myslí vážně. Upozornil jsem ho, že si ta skupina nestihla označit lístky. Stroze mi odpověděl, že to není můj problém. A pak pronesl nějakou průpovídku o cikánech.“
Také s tímto bodem Sojkovy výpovědi vedoucí autobusového provozu nesouhlasí. „Důsledně odmítá, že by padlo jakékoli slovo o cikánech,“ zdůrazňuje Gryc, podle něhož dotyčný neporušil žádný z jejich předpisů.
I přesto se však jeho podřízený nakonec romským dětem a jejich opatrovnicím oficiálně omluvil. Sporné body však zůstávají.
Při psaní posledního e-mailu na Dopravní podnik si to uvědomovala i Píštěková. „Tvrzení řidiče se neshoduje s tím, jak se celá situace podle našich pracovnic a klientů odehrála. Ovšem jeho omluvy si vážíme a doufáme, že se nic podobného nebude opakovat,“ konstatovala. Případ je nicméně podle ní uzavřený.
Článek byl zveřejněn dne 27. 4. 2011 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Michal Poláček, Mladá fronta DNES.
Úterý, 21. prosince 2010Aktuality
Ve dnech 17. – 19. listopadu navštívil Českou republiku komisař pro lidská práva Rady Evropy Thomas Hammarberg. Zajímala ho především situace Romů a otázky související s extremismem a potíráním rasismu. Rozhovorů s komisařem se účastnila také Liga lidských práv.
Thomas Hammarberg po návštěvě konstatoval, že v oblasti školství nedošlo od vydání rozsudku D.H. a ostatní versus Česká republika prakticky k žádným změnám. Nejenže nedošlo k implementaci tohoto rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který u nás zjistil diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání, ale ani vláda a Ministerstvo školství nepředložily za uplynulé tři roky žádný návrh řešení.
Komisař důrazně doporučuje, aby vláda přijala konkrétní cíle a stanovila způsob ověření jejich naplnění. Zejména však upozorňuje, že je třeba okamžitě začít s reintegrací dětí ze škol speciálních do běžných vzdělávacích zařízení. Dalším krokem by mělo být přijetí nezbytných opatření, aby nástup do prvních tříd v září roku 2011 proběhl již bez diskriminace. Návštěva ze Štrasburku se zaměřila také na rasisticky motivované útoky – komisař vyjádřil uspokojení nad vývojem vyšetřování, stíhání a trestání pachatelů.
Velkým tématem rozhovorů se stala ilegální sterilizace bez informovaného souhlasu, jež se u nás týká hlavně romských žen. V současnosti se česká vláda za tento stav omluvila, avšak pouze jedna žena byla finančně odškodněna. Proto je nezbytné odstranit právní překážky bránící obdržení lékařské dokumentace a zavést možnost řešení sporů mimosoudní cestou.
Zpráva v závěru kritizuje narůstající počet romských dětí v ústavech a obecnou proti-romskou náladu české společnosti. Komisař Hammarberg se vyjádřil k situaci našich Romů jednoznačně kritičtěji nežli zpráva Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 24. listopadu 2010, která implementaci rozsudku D.H. komentuje poněkud zdráhavě.
Přečtěte si plnou verzi zprávy komisaře.
Pátek, 9. října 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 9. 10. 2009 v regionální mutaci deníku Právo – Olomoucký kraj.
Prevence rasismu a xenofobie je cílem projektu multikulturní školy, který vzniká ve Zlínském kraji. Má se uplatnit v jedenácti základních a středních školách a neziskových organizacích.
„Vzhledem k tomu, že v populaci, a tedy i v dětských kolektivech přibývá cizinců, je potřebné, aby si děti již od raného věku osvojovaly pravidla sociálních dovedností a vzájemné komunikace s vrstevníky jiných kultur tak, aby se všichni navzájem obohatili a nevytvářeli mezi sebou bariéry,“ pronesla při zahájení projektu ve vsetínské škole Trávníky krajská radní Taťána Nersesjan (ČSSD).
Celý projekt bude ukončen v březnu 2012 a během jeho trvání se uskuteční semináře pro děti, pedagogy a pracovníky neziskových organizací. Ještě letos se uskuteční takzvané modelové hodiny ve třech základních školách na Vsetínsku, v příštím roce budou zahájeny semináře v dalších okresech. Lektory modelových hodin budou odborní pracovníci krajského úřadu Zlínského kraje a také externisté, mezi nimi i cizinci. Ve Zlínském kraji se do projektu Multikulturní škola postupně zapojí asi 735 žáků, 410 pedagogů a 40 pracovníků neziskových organizací. Jedná se o individuální projekt Zlínského kraje, který vznikl ze specifické potřeby regionu. Jedním z partnerů projektu je Liga lidských práv Brno.
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky.
Pondělí, 31. srpna 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 31. 8. 2009 na www.aktulane.centrum.cz a naleznete jej zde.
Recesistické akce, které jsou zaměřené proti předvolebním mítinkům sociální demokracie, pokračují. V Českém Krumlově si skupina asi dvaceti lidí vzala na paškál setkání s jihočeským lídrem ČSSD Vítězslavem Jandákem. V pestrobarevných kostýmech měli akci rušit hlasitými sirénami, střílením rachejtlí a křikem.
Podle představitelů ČSSD jsou podobné ataky porušováním zákona, které se dá za určitých podmínek považovat za trestný čin. A chtějí, aby policie v takových intencích k „nezvaným“ účastníkům předvolebních setkání přistupovala.
Podle sociálních demokratů se totiž „narušitelé“ dopouští porušování svobody sdružování a shromažďování, což je trestný čin. Podle trestního práva za něj hrozí až dvouleté vězení nebo peněžitý trest.
„V demokratickém světě je stát povinen zajišťovat ochranu skupinám, které realizují pokojné shromažďování. Orgány státu, ať už městská či republiková policie, jsou povinny dodržování zákona zajistit. A porušení zákona není jen přestupkem, v řadě případů i trestním činem,“ argumentoval ve prospěch výkladu ČSSD její volební manažer Jaroslav Tvrdík
A co vše je podle stranických bossů na v souvislosti s mítinky ČSSD nelegální?
„Hlasitý křik, včera vysokofrekvenční siréna, tak to je porušení zákona. Jestli se tam pohybují lidé zakrytí, je to porušení zákona,“ vyjmenovával v pondělí na tiskové konferenci k předvolební kampani.
Extrémní výklad, říkají právníci
Stejně tak je podle něj porušením zákona o shromažďování, jestliže se na mítincích pohybují lidé s transparenty na tyčích, které mohou vyvolávat různé dojmy, k čemu je odpůrci použijí nebo neuposlechnutí či bránění pořádkových opatření pořadatele.
Již na jaře pak zažilo vedení sociální demokracie několik vaječných smrští, které vyvrcholily předvolebním setkáním na pražském Andělu, kde je zasypaly stovky vajec.
Podle právníků oslovených redakcí Aktuálně.cz je výklad zákona z dílny sociální demokracie přehnaný a extrémní.
„Musí jít o určitý typ jednání, ne každé narušování výkonu shromažďujícího práva jde klasifikovat jako trestný čin. Je tu jasně řečeno, že to musí být násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké ujmy. Takže zesměšňování nikoli,“ komentovala zmiňovaný paragraf právnička Hana Marvanová.
„Extenzivně vykládat trestní ustanovení by znamenalo omezovat svobodu projevu někoho jiného. Takže zde proti sobě stojí právo na sdružování a shromažďování a proti tomu stojí stejně ústavně chráněné právo na svobodu projevu,“ upozorňuje právnička.
„Trestní právo je potřeba uplatňovat velmi zdrženlivě. Přestože takové projevy nemusí být vhodné a můžeme je odsoudit a nesouhlasit s nimi, neznamená to, že na ně bude užita represe. To by zas připomínalo doby minulé,“ míní Marvanová.
Obdobně komentuje snahu využít na protisocialistické demonstranty trestní právo i předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
„Myslím, že společenské problémy nelze řešit trestním právem. Hned ho používat je nonsens, je to až ta poslední varianta. A dokud si to politici neuvědomí, tak je to špatně,“ konstatuje právník s tím, sám je proto, aby se shromažďovací právo uplatňovalo co nejdůstojnější formou.
„Považuji to za výkřik, který by žádný rozumě uvažující státní zástupce nemohl proměnit v obžalobu z trestného činu. To už by byl politicky ovlivňovaný policejní stát,“ argumentuje.
Jandák přirovnal recesisty k nacistům
A co sociální demokraty v Českém Krumlově tak rozčílilo?
„Nenazval bych to napadení, ale byla tam ztropena výtržnost extravagantně oděnými mladými lidmi. Měli sirény, používali vodní pistole, kterými stříkali po účastnících, rozvinuli transparenty, kde se snažili definovat své pocity. Kdykoli kdokoli chtěl promluvit, tak spustili ten ryk,“ popisoval spíše smířlivě mítink jihočeský hejtman Jiří Zimola, který se akce také účastnil.
Jeho stranický kolega a lídr jihočeské kandidátky Vítězslav Jandák nazval recesisty pro agenturu ČTK nacistickými oddíly SA.
Podle krumlovské městské policie o žádné násilí nešlo. Takzvaní odpůrci byli dokonce vzdáleni od shromáždění asi deset metrů přes řeku.
„Byli tam přizváni naši strážníci, kteří na místě zjistili pouze to, že na umělém ostrůvku vytvořeném uprostřed řeky je skupinka lidí, kteří transparenty protestují proti mítinku,“ popisuje nedělní události velitel městské policie v Českém Krumlově Jan Šítal.
„Impuls vzešel od ohlašovatelky mítinku, která nahlásila, že se tam hází rajčata a podobně. Strážníci se ptali lidí, co se účastnili mítinku, jestli došlo k něčemu takovému a nic takového nepotvrdili,“ pokračoval policista.
„Naši strážníci ale nic takového na místě nezjistili. Žádné skupiny se tam nenapadaly, a nedošlo k žádnému násilí,“ dodal.
Pátek, 24. října 2008Zprávy z médií
Dne 16. 9. 2008 rozhodl Vrchní soud v Praze, že bývalí policisté Marek Vraštil a Karel Berousek se musí omluvit rodině Danišových (matce a synovi) za to, že v květnu roku 2003 kolem půlnoci vnikli protiprávně do jejich bytu. Vraštil se jim musí omluvit také za to, že je napadl, a zaplatit třem členům jejich rodiny náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 110 000 Kč.
Marek Vraštil se navíc musí omluvit paní Danišové za to, že ji v bytě napadl, udeřil ji pěstí, strkal do ní atd.
Po jeho útoku byla čtrnáct dní v pracovní neschopnosti.
Kromě fyzického násilí častoval Vraštil paní Danišovou vulgárními výrazy, z nichž některé měly rasistický podtext – za to se jí musí též omluvit. Synovi náleží Vraštilova omluva dále také za to, že ho napadl, škrtil a nadával mu, v důsledku tohoto napadení byl týden v pracovní neschopnosti. V trestním řízení byli oba útočníci odsouzeni ze trestný čin porušování domovní svobody pouze k podmíněným trestům. Orgány činné v trestním řízení z nevysvětlitelných důvodů vůbec neprověřovaly indicie o možném rasovém motivu útoku, ačkoli hned od počátku šetření věděly o rasistických nadávkách, které Vraštil použil. Z letargie neprobudilo vyšetřující orgány ani to, že je na jejich pochybení v trestním řízení upozorňovali právníci Ligy lidských práv, kteří rodinu po celou dobu zastupovali. Stejně tak neteční byli i k celkem jasnému podezření, že zejména Marek Vraštil mohl svým jednáním spáchat i další trestné činy např. ublížení na zdraví či násilí proti skupině či jednotlivci. České soudy bývají podle mne často přehnaně opatrné ve svém rozhodování a též značně skoupé, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Z těchto důvodů je zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který nejenže správně odhalil a odsoudil rasistický podtext nadávek, ale přiznal obětem útoku i náhradu nemajetkové újmy, jednoznačným úspěchem.
Potud je vše dobré. Podívejme se však na celý příběh ještě jednou z jiného úhlu a zamysleme se nad tím, jaký signál vysílá zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze. Představte si, že se něco podobného stane vám. V noci, když spíte, vtrhnou do vašeho bytu cizí násilníci, které jste nikdy neviděli, napadnou vás a ostatní členy vaší rodiny, budou vám nadávat a vyhrožovat. „Cikáni zkurvení, vás by bylo nejlepší vystřílet!“ – mimo jiné i to křičel bývalý policista Vraštil, jak potvrdily oběti jeho útoku. Jak byste se cítili? Jakou náhradu za vytrpěnou újmu byste požadovali? Jednotlivým členům rodiny Danišových soud přiznal jako náhradu nemajetkové újmy v penězích 50 tis., 20 tis. a 40 tis. korun. Zda toto zadostiučinění vnímají jako dostačující také Danišovi, to mohou posoudit jen oni sami.
Přiměřené zadostiučinění např. ve formě omluvy nebo i v penězích musí plnit několik základních funkcí. Předně musí představovat satisfakci za to, co museli prožít.
Další významnou funkcí náhrady nemajetkové újmy, kterou dle mého názoru české soudy podceňují, je funkce preventivní. Rozsudek má protiprávní jednání jasně odsoudit a odradit potenciální následovníky, kteří by snad chtěli provést něco podobného. Rozsudek soudu v sobě odráží taktéž hodnoty, na nichž je tato společnost vystavěna a jichž si váží. Úcta k hodnotám, jako je lidské zdraví, život, soukromí či nedotknutelnost lidské osobnosti, se musí zrcadlit v normách, kterými se naše společnost řídí. Jak ve světle těchto kriterií obstál rozsudek Vrchního soudu v Praze? Odsouzení rasově motivovaných nadávek, stanovení povinnosti obou žalovaných omluvit se příslušným členům rodiny Danišových a povinnost žalovaného Vraštila zaplatit na náhradě nemajetkové újmy 110 000 Kč patří k jednoznačným pozitivům tohoto rozhodnutí, ačkoli přiznaná náhrada měla být podle mého názoru výrazně vyšší.
Kde však rozsudek kulhá daleko za tím, že by plnil výše popsané funkce? Soud nestanovil druhému žalovanému – Berouskovi – žádnou povinnost nahradit rodině Danišových nemajetkovou újmu. Zřejmě se mu zdálo, že když v noci někomu protiprávně vnikne do bytu a přihlíží tomu, jak jeho „kamarád“ policista bije jeho obyvatele a nadává jim, postačí, když se jim za to písemně omluví. Nejsem si jist, do jaké míry je v tomto případě doporučený dopis satisfakcí pro poškozené či jak moc odradí někoho od toho, aby jen přihlížel násilí, kterého je svědkem. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v této části jistě neplní svou funkci satisfakční ani preventivní. Co je ovšem nejsmutnější, vyjadřuje postoj příslušných soudců k hodnotám, jako je soukromí či lidská důstojnost. Rozsudek ve vztahu k žalovanému Berouskovi připomíná spíše napomenutí malého dítěte ve smyslu, že něco takového se přece nedělá. Jenže Berousek není malé dítě, ale bývalý policista, který spáchal trestný čin. Pouhá omluva za jeho jednání je tedy málo.
Článek vyšel dne 24. 10. 2008 v časopise Romano vod’i.
