Čtvrtek, 8. dubna 2010Aktuality
Ústavní soud minulý týden rozhodl, že na žádost o informace musí soudy poskytnout nejen rozsudky v pravomocně uzavřených případech, jako tomu bylo dosud, ale i rozsudky, které dosud nenabyly právní moci. Ústavní soud tak podstatně rozšířil právo na informace o rozhodovací činnosti soudů, když zrušil část zákona, která toto právo omezovala.
Názor, že je třeba žadatelům poskytovat i nepravomocné rozsudky, zastávalo už dříve Ministerstvo spravedlnosti, podle kterého by odepření práva na tyto informace bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. S tímto názorem se Liga lidských práv ztotožnila a informovala o něm v tiskové zprávě v červnu minulého roku.
Svůj nález Ústavní soud odůvodnil tak, že aby mohlo být omezeno základní právo jednotlivce na informace, musí to být stanoveno zákonem, odůvodněno legitimním cílem a omezení musí být nezbytné. Cílem měla v tomto případě být ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ale podle soudu by jí naopak více prospělo zpřístupnění všech rozsudků a veřejná diskuze o nich. Nebyla by tak narušena kontrola ze strany veřejnosti a její důvěra v soudní rozhodování. Poslední požadavek – nezbytnost omezení práva na informace – nebyl podle soudu naplněn vůbec.
Ústavní soud zdůraznil, že v případě střetu dvou ústavních hodnot, jako je právo na informace s jiným veřejným zájmem, není možné automaticky jednu z těchto hodnot předem vyloučit. Naopak je třeba podle okolností každého konkrétního případu přihlédnout k tomu, která z hodnot převažuje. Právní úprava neumožňovala zkoumat v daném případě nezbytnost omezení práva na informace a automaticky bránila tomu, aby byl zpřístupněn jakýkoli nepravomocný rozsudek.
Nález Ústavního soudu naleznete zde.
Znění podané ústavní stížnosti naleznete je dostupná zde na stránkách Otevrete.cz – webu pro otevřenost veřejné správy.
Neděle, 28. března 2010Zprávy z médií
Rozhovor proběhl dne 28. 3. 2010 na ČT1 v pořadu Události a naleznete jej také zde.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
——————–
Lidem s mentálním postižením svítá naděje, že v budoucnu už nebudou zbavováni svéprávnosti. Česko se ratifikací mezinárodní úmluvy zavázalo, že ve prospěch handicapovaných změní zákony. Národní rada zdravotně postižených už připravila plán, jak jim zajistit rovnoprávnost. Zítra se jím bude zabývat vláda.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Každý rok přijde podle Ligy lidských práv v českých soudních síních o svéprávnost asi 2 tisíce lidí. Bez opatrovníka nemůžou nic. Nemají vlastní občanku, nemůžou sami rozhodnout třeba o své léčbě.
Václav KRÁSA, předseda, Národní rada osob se zdravotním postižením
——————–
Máme velmi mnoho důkazů o tom, že skutečně často je odebíráno právo k právním úkonům pro osoby, které nepochybně řadu věcí by si dokázaly zajistit samy.
Zuzana DURAJOVÁ, právnička, Liga lidských práv
——————–
V současnosti je zbaveno více jak 25 tisíc lidí, je zbaveno způsobilosti k právním úkonům. Je to opravdu velmi vysoké číslo.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Lidí s postižením se přitom už několikrát zastal Ústavní soud. Naposledy 58leté lehce mentálně postižené Mirky, když její případ vrátil znovu přezkoumat nižšímu soudu. Mirka Umí číst a psát, léky nebere. Svéprávnosti ji zbavil Národní výbor v roce 1982 po smrti rodičů. Navzdory 8 měsíců starému rozhodnutí Ústavního soudu se ale pro Mirku Nic nezměnilo. Nižší soud zatím nic nerozhodl.
Miloš HORNÍK, opatrovník
——————–
Je to na mrtvým bodě a mně to tak připadá, že tady ty postižený, co jsou, takže asi nemají u nás v republice žádnou šanci žít si volným životem.
Mirka HORNÍKOVÁ
——————–
Pro mě je to nespravedlivý. Kdo chce psa bít, tak si najde hůl.
Tomáš LICHOVNÍK, prezident, Soudcovská unie
——————–
Obecně rozhodování v takovýchto věcech by vždy mělo probíhat co možná nejrychleji.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Díky úmluvě, ke které se Česko zavázalo, by ale v budoucnu neměly soudy člověka způsobilosti zbavovat vůbec, jen mu ji omezovat. Každý by měl mít navíc zaručené právo osobně se účastnit jednání na úřadech, která se ho týkají.
Václav KRÁSA, předseda, Národní rada osob se zdravotním postižením
——————–
Nemělo by to být tak, že vlastně ten člověk neví, že se kolem něho něco vyřizuje.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Podobné změny měl přinést dlouho připravovaný nový občanský zákoník. Poslanci ho ale zatím neschválili. Národní rada pro osoby se zdravotním postižením proto chce, aby novelizovali ten současný. Eva Bučinová a Pavla Sedliská, Česká televize.
Čtvrtek, 25. března 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 25. 3. 2010 na www.novinky.cz a v deníku Právo, naleznete jej zde.
Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl v úterý průlomový rozsudek. V případě jednoho odsouzeného totiž uznal, že odběr DNA, který předloni provedla policie v rámci celoplošné akce ve všech českých věznicích, byl nezákonný.
Až dosud přitom policisté i ministerstvo vnitra zastávali názor, že jim odběry DNA 16 tisícům vězňů pykajících za úmyslný trestný čin umožňoval zákon o policii, a nijak tedy nechybovali. Avšak v případě někdejšího šéfa pražského Discolandu Sylvie Alberta Žirovnického, který si na Mírově odpykává šestnáctiletý trest za vraždu kamaráda z roku 2000, tomu tak podle soudkyně z Prahy 7 Marie Filippiové nebylo.
Žirovnického žalobu na nesprávný úřední postup, v níž požadoval za nemajetkovou újmu 300 tisíc korun, sice zamítla, nicméně zároveň jednoznačně poukázala na pochybení policie.
„Bylo prokázáno, že došlo k nezákonnému úřednímu postupu, nicméně žalobci nebyla stěrem z ústní dutiny způsobena žádná nemajetková újma,“ konstatovala při vynesení zatím nepravomocného rozsudku Filippiová.
Připomněla, že Žirovnický dal svůj vzorek DNA dobrovolně už v roce 2001, kdy jej policie vyšetřovala v případě zmíněné vraždy a tehdy mu také nikdo žádnou újmu nezpůsobil. Nicméně se pozastavila nad tím, proč policie v rámci celoplošného odběru vzorků ve věznicích brala DNA znovu i Žirovnickému, když je jeho vzorek stále v národní databázi.
„Možná že to v písemném vyhotovení rozsudku také odůvodním, ale především podle mého názoru byl porušen zákon o policii,“ řekla následně Právu bez dalších podrobností soudkyně.Je databáze ohrožena?
Podle Žirovnického, ale i u soudu svědčícího experta na DNA Daniela Vaňka, policii k odběrům DNA neopravňovala v roce 2007 žádná zákonná norma, stejně tak k uložení vzorků do databáze. Žirovnický si navíc stěžoval, že ho policista k odběru DNA donutil pod pohrůžkou násilí.
Právník vnitra Ivan Lach Právu řekl, že ministerstvo se proti verdiktu odvolá, protože až dosud všechny soudy podobné žaloby dalších vězňů odmítaly s tím, že buď už byly jejich nároky promlčeny, nebo k žádnému porušení zákona nedošlo.
Právem oslovení zástupci občanských sdružení míní, že nynější rozsudek může přinést další vlnu žalob českých vězňů, ale pro policii také třeba neblahé následky v podobě případné likvidace odebraných vzorků z roku 2007.
„Určitě to dává šanci dalším vězňům. Mohli by jít i dále a požadovat po státu výmaz svých údajů z databáze DNA,“ řekl Právu předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
V roce 2007 platil podle něho jiný policejní zákon než teď, byl hodně obecný a nejasný v otázce problematiky odběru genetických vzorků. Nyní je prý právní úprava v této souvislosti přesnější.
Středa, 10. března 2010Tiskové zprávy
Brno – 10. března 2010 – Neuposlechnutí výzvy úřadu nebo policie nemůže být přestupkem v případě, že výzva některého z orgánů státní správy odporuje základním právům, která mají lidé zaručena ústavou. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu (I. ÚS 1849/08), který byl veřejně vyhlášen včera dopoledne. Tento verdikt Ústavního soudu zásadně proměňuje chápání vztahu mezi občanem a orgány veřejné moci.
Podle Ústavního soudu „správní orgán (…) nemůže uložit jednotlivci povinnost a vynucovat ji pomocí sankcí, je-li (…) zřejmé, že oznámené jednání přestupkem být nemůže, neboť oznámeným skutkem šlo naopak o výkon ústavně zaručeného práva shromažďovacího.“ Podle soudu je takový postup možné označit za jednání vykazující znaky šikany vůči jednotlivci.
V projednávaném případě byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 500 Kč za to, že neuposlechl výzvy správního orgánu a nedostavil se k podání vysvětlení ohledně přestupku neoprávněného záboru veřejného prostranství, kterého se měl údajně dopustit. Ústavní soud poukázal na to, že správnímu orgánu mělo být od počátku zřejmé, že se o žádný přestupek jednat nemohlo, protože umístění reproduktorů na chodník v průběhu oznámené demonstrace je součástí výkonu shromažďovacího práva. Kromě toho soud zdůraznil, že každý obviněný z přestupku má právo odmítnout podat vysvětlení, pokud by tím mohl přispět ke svému postihu za přestupek. Vyplývá to z práva na spravedlivý proces.
Rozhodnutí Ústavního soudu je pro praktické uplatňování lidských práv a svobod průlomové. „Nejedná se o ojedinělé porušení základních práv jednotlivce, k podobným případům v praxi dochází především při zásazích policie. Setkáváme se s případy, kdy člověk neuposlechne nezákonnou výzvu policie a je za to sankcionován, přestože se následně potvrdí, že policie překročila svoje pravomoci,“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota.
V praxi se orgány vyšetřující spáchání přestupku nezajímají o to, zda byla výzva nezákonná. Dosud si vždy vystačily s argumentací, že občan není oprávněn hodnotit zákonnost či nezákonnost takové výzvy, ale je povinen ji uposlechnout bez ohledu na svůj názor. Přestupkové orgány pak občany za neuposlechnutí výzvy sankcionovaly a ignorovaly i argument, že občan pouze vykonával své ústavně zaručeného práva, a proto nemohlo jít o přestupek.
Liga lidských práv například zastupuje muže, který loni v září na veřejném prostranství hlásal své náboženské přesvědčení. Přestože nikoho neohrožoval, policisté jej vyzvali, ať své činnosti zanechá. Muž tuto výzvu nerespektoval, proto byl policisty spoután, odvezen na policejní služebnu a omezen několik hodin na svobodě. Kromě toho byl také obviněn z přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Nyní probíhá přestupkové řízení a muži hrozí pokuta. Právě na takové případy dnešní rozhodnutí Ústavního soudu dopadá a je třeba očekávat, že správní orgány budou nuceny změnit svoji dosavadní praxi a jejich rozhodování bude více odpovídat principům spravedlnosti.
Bližší informace:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, mobil: +420 604 118 050
Paragraphos, blog Tomáše Peciny (zmocněnce stěžovatele v řízení před úřadem a před soudem, mobil: +420 724 029 083) – informace o případu s odkazy na dokumenty. Dostupné zde.
Čtvrtek, 4. března 2010Tiskové zprávy
Brno – 3. března 2010 – Od letošního února je součástí právního řádu ČR Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Nová úmluva vypracovaná na půdě OSN přináší mnoho zásadních změn. Na základě jejího přijetí by mělo dojít např. ke zrušení speciálních škol pro postižené děti či ke zrušení institutu zbavování způsobilosti k právním úkonům, a tím také ke zrušení překážky výkonu volebního práva pro lidi, kteří jsou způsobilosti zbaveni.
Úmluva zaručuje lidem s postižením právo na důstojnost a na respektování jejich jedinečnosti. Jejím vyhlášením ve Sbírce mezinárodní smluv byl završen proces ratifikace a Česká republika nyní musí změnit zákony, které jsou s úmluvou v rozporu. Úmluva by měla zásadně ovlivnit například institut zbavováni způsobilosti k právním úkonům. Podle čl. 12 Úmluvy má každý člověk bez ohledu na postižení způsobilost k právním úkonům. Úmluva zavádí také tzv. podporované rozhodování, které by mělo lidem s postižením zajistit dostatečnou podporu a vytvořit mechanizmus nápomoci při rozhodování.
Úmluva se výrazně dotýká rovněž školství, kde zdůrazňuje princip inkluze. Podle článku 24 mají všechny děti s postižením právo být vzdělávány v hlavním vzdělávacím proudu. Školy určené pouze pro děti s postižením znamenají porušení jejich práva na vzdělávání. Stát je povinen zabezpečit tzv. přiměřené úpravy a zajistit přístup do běžných škol všem dětem bez výjimky. Úpravy mají být vytvořeny individuálně podle potřeb každého dítěte a spočívají například v bezbariérových přístupech do škol, používání speciálních učebních pomůcek, zabezpečení vyškolených osobních asistentů, i vzdělávaní pedagogů a ostatních zaměstnanců školy. Podle právničky Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv Zuzany Durajové má „zařazení dětí s postižením do běžných škol přispět nejen k zlepšení jejich uplatnění na trhu práce, ale i k odstranění sociálního vyloučení, které často přetrvává do dospělosti. Přítomnost všech dětí v klasických třídách nás také učí respektu a toleranci vůči všem lidem bez ohledu na jejich odlišnosti.“
Další zásadní změnu přináší článek 29, který stanoví právo každého člověka s postižením na účast na politickém a veřejném životě, včetně účasti ve volbách. V České republice se lidé zbavení způsobilosti k právním úkonům voleb účastnit nemohou. Brání jim v tom zákonná překážka výkonu volebního práva. „Odebírání práva účasti na věcech veřejných probíhá v České republice automaticky, aniž by bylo jakýmkoli způsobem zjišťováno, jestli je člověk k volbě způsobilý. To je v rozporu nejen s Úmluvou o právech osob s postižením, ale i se samotným principem všeobecnosti voleb,“ dodává právník Ligy a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Maroš Matiaško.
Česká republika se ratifikací úmluvy zavázala přijmout veškerá odpovídající legislativní, administrativní a jiná opatření pro provádění práv uznaných v této úmluvě. To znamená, že stát musí zrušit ustanovení neslučitelné s úmluvou a musí udělat všechny patřičné kroky k tomu, aby se situace lidí s postižením v zemi zlepšila. S takovými opatřeními by měla Česká republika začít okamžitě, do dvou let je totiž povinna vypracovat pro Výbor pro práva osob se zdravotním postižením zprávu o stavu implementace úmluvy do právního řádu.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info
Další informace k tématu jsou k dispozici na www.reformaopatrovnictvi.cz.
Celé znění úmluvy najdete zde.
Zprávy související s tématem:
– Coalition urges Czech court to strike down discriminatory voting laws
– Ústavní soud kritizuje institut zbavení způsobilosti k právním úkonům
– Při řízeních o způsobilosti k právním úkonům jsou stále porušována lidská práva! Liga představila doporučení, jak problémy řešit
– Počet osob zbavených způsobilosti k právním úkonům dramaticky roste!
– Zbavování způsobilosti lidí v novém občanském zákoníku nevyhovuje
– Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vstoupila v platnost
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
