Pátek, 23. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 23. 4. 2010 v deníku Právo.
Konečně je chytili, říkám si úlevně po zadržení a obvinění dvou neromských sousedů romské rodiny v ostravské kolonii Bedřiška. Policie řekne, koho obvinila a za co, až dnes v poledne, ale obvinění ženy ze sousedství a jejího syna je podle hodnověrných zdrojů už nyní jisté. Státní orgány musejí na obviněné pohlížet jako na nevinné. Jsou tu ale důkazy, věc podezření už nelze odložit a jen výjimečně se stává, že obviněný nejde před soud.
K uspokojení mám více důvodů. Od dob husitů tu platí zásada, že smrtelní hříchové musejí býti světskou mocí kaženi.
Dnes říkáme, že v právním státě mají být zločiny souzeny a trestány. A ne pouze kvůli zadostiučinění oběti a pozůstalým a ne pouze kvůli zastrašení budoucích možných pachatelů. Stát tím říká veřejnosti, co považuje za útok na zájem chráněný zákonem, neboť je to stát právní.
Před měsícem někdo v noci v Bedřišce prohodil oknem láhev se zapáleným knotem. Ta se naštěstí nerozbila, spící 14letou dívku éter neomámil a neuhořela. Policista ale řekl novinářům, že zatím „není důvod se domnívat, že za tímto útokem jsou extremisté“, a zmínil další možné motivy.
Věc prošetřovala jen Policie ČR na úrovni města Ostravy, škoda byla prý jen tisíc korun! A až na nátlak veřejnosti nazvala policie vyšetřovací tým „krajským“ a doplnila jej o muže z ředitelství krajského, odborníka na „extremisty“, jak policie nazývá rasistické násilníky.
Jenže byla ta paní ze sousedství, matka dvou synů, extremistka? Nebo je skinheadka, či neonacistka? Ani náhodou. K jednání ji ale podle všeho dovedla nenávist k Romům, chceme-li, předsudky. Ne každý, kdo šíří nenávist k Romům, je ale nenávidí, mnozí svůj anticiganismus předstírají, aby udělali kariéru, třeba politickou.
O zločinech z nenávisti, tedy z nenávisti vůči nějaké skupině lidí, a o tom, jaké trestné činy – nejen tedy násilí – nenávistné řečí plodí, diskutují nyní účastníci mezinárodní konference Zločiny z násilí, kterou pořádá Fórum 2000, Kulturní kancelář Sasko a česká Liga lidských práv. Probírá se tam, že kriminál je až to poslední. Proč tu stále nejsou sociální programy pro lidi, kteří začínají s nenávistí, programy státní i nestátní, dobrovolné i soudem nařizované?
Mezi vražedným rasismem a rasismem a odporem k cizímu, jenž je v nás, je velký rozdíl. Ale i to, co potlačujeme v sobě nebo u jiných lidí, jež máme za řádné a slušné, je úkol nadlidský, na celý život.
Dobře to řekl T. G. Masaryk: Po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý; proto se říkalo, že s nimi držím. Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.
Pátek, 23. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 23. 4. 2010 a naleznete jej zde.
Bojíte se, že vás porodnice pro nával odmítne? To, co se nedávno stalo v Praze, je protizákonné. Možná porodíte v sanitce, ale pak vysoudíte balík peněz, tvrdí právníci.
Ten příběh proběhl snad všemi médii: Dvaadvacetiletou ženu zastihl porod nečekaně v Kauflandu v pražské Libni. Přivolaná sanitka s ní logicky zamířila do nejbližší nemocnice, jen pár minut jízdy vzdálené Bulovky. Žena už měla stahy po čtyřech minutách, což znamená, že porod je v plném proudu, navíc šlo o druhorodičku, u nichž jde porod obvykle rychleji.
Jenže nemocnice ji odmítla přijmout s tím, že mají přeplněno a navrch dva složité právě běžící porody. Lékařka z porodního oddělení se navíc záchrance po telefonu téměř vysmála, když podotkla, že jim tam tedy někoho pošlou, třeba sestru. Žena poté porodila přímo v sanitce. Teprve pak ji porodnice přijala i s čerstvě narozeným synem.
Mluvčí nemocnice Jakub Hofman pak novinářům na omluvu řekl, že lékařka byla právě u komplikovaného porodu, při němž hrozilo, že žena vykrvácí. A že když začala rodička v sanitce rodit, vyslala tam místo sebe aspoň gynekologa.
Nemocnice Na Bulovce nepochybně porušila zákon, bez ohledu na to, co se stalo pak. Příběh má totiž smutný konec – žena dítě po šesti dnech opustila; z nemocnice odešla a syna nechala předat do kojeneckého ústavu.
A je téměř neuvěřitelné, že podle šéfa pražské záchranky Zdeňka Schwarze se takové případy záchranářům stávají poslední dva roky, co trvá baby boom a porodnice jsou přeplněné, hodně často. Podle právníků k nápravě pomůže jen odvaha odmítnutých žen se s nemocnicemi soudit.
Rodičku nesmí lékaři odmítnout. Nikdy.
Nemocnice na Bulovce sice potrestala lékařku, která mluvila se záchranáři, za nevhodnou komunikaci. Jaký trest lékařka dostala, vedení nesdělilo. Nicméně podle právníků je jasné, že tady byl porušen zákon.
Podle právničky Jolany Těšinové, která se specializuje na zdravotnické právo, smí nemocnice pacienta odmítnout z důvodu přeplněnosti oddělení nebo když si lékaři myslí, že mu nic není. I tak ale musí pacient dostat odmítnutí včetně jeho důvodu písemně.
Jen ve dvou případech nemocnice nikdy nesmí člověka odmítnout: když jde o akutního pacienta (zraněného, krvácejícího…) a rodící ženu. „I kdyby ji měli odrodit někde na lehátku na chodbě, musí ji přijmout a pomoct jí. Tady neexistuje žádná možnost odmítnutí, nemocnici to nařizuje zákon,“ říká Těšinová.
Konkrétně jde o paragraf 24 odstavec druhý Zákona o veřejném zdravotním pojištění. Mimo jiné to také znamená, že s probíhajícím porodem vás musí přijmout nejen porodnice, ale jakákoliv nemocnice, i když třeba porodní oddělení vůbec nemá.
Odrodí vás třeba ortoped na chodbě
Jde totiž o akutní stav, při němž může ženě hrozit vykrvácení nebo nastat nutnost oživovat dítě a s tím si umí poradit každý lékař. Navíc: jak probíhá porod, ví také každý lékař, i ortoped či očařka, protože si oba v rámci povinného takzvaného kolečka po jednotlivých odděleních nemocnic v době školy museli odbýt praxi i na porodním.
Navíc podle právničky Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv u většiny porodů ani není nutné, aby byl lékař přítomen, porod proběhne v pořádku i bez něj. Takže vysvětlování Bulovky, že chyběli lékaři, protože byli u jiných porodů, je podle ní nezákonné.
„Chápu, že žena je ve chvíli porodu ve stresu, bojí se a tak raději nemocnici, která ji odmítá, poslechne a nechá se odvézt jinam. V tom případě pak ale velmi snadno vyhraje soud, když nemocnici, která ji odmítla přijmout, zažaluje,“ říká právnička Těšinová. „To je naprosto jasný případ snadno vyhraných peněz,“ domnívá se. Takové soudy už proběhly a odmítnuté rodičky získaly statisíce.
Žaluji …
Žena, kterou veze do porodnice sanitka a musí s ní pak zamířit jinam, protože porodnice je odmítne, má hned pro soud jeden důkaz: nahrávku, na níž spolu komunikují záchranáři s nemocnicí. Ta se uchovává, záchranáři ji mají a jako důkaz dobře poslouží. A v případě, že vás porod zastihne v nečekanou dobu a na nesprávném místě a kontrakce jsou častější než v pětiminutových intervalech, je vždy lepší volat sanitku než příbuzné – matka sama nikdy neví, co se děje v těle a proč se porod náhle rozeběhl.
Rodička, která do porodnice přijede jinak než sanitkou, se také bát nemusí, že nebude mít odmítnutí jak dokázat. Jednak má s sebou obvykle doprovod a tudíž svědka, a pak: bude na porodnici samotné, aby u soudu dokázala, že lékaři nejednali protiprávně.
„Přesto je vždycky lepší, když si žena řekne, aby jí odmítnutí dali písemně, i se zdůvodněním, proč se tak stalo,“ říká Těšinová. Už tato žádost totiž navíc obvykle stačí, aby se nemocnice zalekla, a lékaři rodičku raději přijmou. A o to jde především – o zdraví matky a dítěte.
Podle Těšinové by se odmítnuté rodičky neměly bát žalovat nemocnici. Při porodu může jít z minuty na minutu jim nebo dítěti o život, a nechat se převážet jinam, byť je to třeba jen nepříliš vzdálená porodnice, která má volno, může být osudové.
Spor je v případě, kdy vás nemocnice odmítne, podle právníků snadno vyhraný. A nemějte obavy z toho, že poškodíte jiné pacienty, když vám bude muset nemocnice vyplácet odškodné: nemocnice musí znát zákon, a pokud jej poruší, jsou na to pojištěny, takže odškodné se vyplácí z pojistného.
Čtvrtek, 15. dubna 2010Tiskové zprávy
Krajský soud v Brně konečně ukončil přes pět let trvající spor, v němž se město snažilo zbavit „nepřizpůsobivou“ ženu způsobilosti k právním úkonům. Svým rozhodnutím potvrdil, že institut zbavení způsobilosti k právním úkonům nemůže být nástrojem pro kontrolu lidí, kteří žijí jinak. Skutečnost, že paní Eva trpí duševní poruchou, podle soudu nedává státu automaticky právo rozhodovat o tom, jak má žít.
Paní Eva žije ve vlastním domě blízko centra Brna a již několik let hromadí na své zahradě různé věci. Toto chování se nelíbilo úředníkům městské části, protože dle jejich mínění „narušuje vzhled obce“. Po několika ne příliš úspěšných opatřeních se proto rozhodli přistoupit k návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Jejich návrhu vyhověl brněnský městský soud v roce 2005 a po úspěšném odvolání znovu v roce 2008. V řízení byl vypracován psychiatrický i psychologický znalecký posudek, podle kterých paní Eva trpí duševní poruchou. Podle názoru obou znalců může pouze zbavení způsobilosti k právním úkonům a posléze soudem ustanovený opatrovník zajistit dodržování hygienických návyků a zdravotní, zejména psychiatrickou péči.
V lednu letošního roku Krajský soud v Brně projednával odvolání proti rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést k omezení nebo zbavení způsobilosti. Rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům neslouží k tomu, aby následně vedlo k pomyslné stabilizaci zdravotního stavu člověka, zlepšení jeho hygieny nebo sociální či kulturní úrovně života. „V řízení o způsobilosti k právním úkonům musí vždy soud posuzovat, jestli takové opatření slouží skutečně k ochraně práv člověka. Opatrovník má za člověka s postižením činit právní úkony a pomáhat mu například při nakládání s majetkem. Nedovedu si představit, že by se rozhodnutím o zbavení způsobilosti paní Evy k právním úkonům situace nějak změnila, například, že by opatrovník za ní uklízel její zahradu,“ vysvětluje právnička MDAC a Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Krajský soud v Brně rovněž zdůraznil, že způsob života paní Evy je jejím svobodným rozhodnutím a pokud závažným způsobem nezasahuje do práv jiných osob nebo nikoho neohrožuje, stát by neměl mít právo do něj zasahovat „Krajský soud v Brně po pěčlivém dokazování fakticky prolomil znalecké posudky proti paní Evě. To považujeme za velmi důležité, protože okresní soudy velmi často nekriticky přejímají závěry znalců. Je tedy třeba brát v úvahu fakt, že znalci často neznají sociální situaci lidí s postižením a nerozumí institutu zbavení způsobilosti k právním úkonům, jak to bylo i v případě paní Evy,“ hodnotí rozsudek Krajského soudu právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško.
Bližší informace poskytnou:
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
Čtvrtek, 15. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 4. 2010 na http://brno.idnes.cz a naleznete jej zde.
Městští úředníci chtěli zbavit právní způsobilosti paní Evu z Brna, která ve svém domě a na dvoře shromažďovala igelitové tašky plné plastových kelímků a lahví. Spor trvající více než pět let skončil ve čtvrtek, soudce Krajského soudu v Brně návrh definitivně smetl ze stolu.
„Krajský soud vyhověl našemu návrhu a zastavil snahu městské části zbavit naši klientku způsobilosti,“ uvedl advokát Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který starší ženu zastupoval.
Podle něj neexistoval žádný důvod, proč by žena měla přijít o právo jednat v právních záležitostech sama za sebe. „Ze strany městské části se jednalo o jasnou snahu paní Evu kontrolovat,“ řekl Matiaško.
Způsobilosti ji zbavili už dvakrát
Představitelé města se pokoušeli Evu zbavit způsobilosti od roku 2005 a Městský soud v Brně jim dvakrát vyhověl. Soudní znalci z oboru psychologie a psychiatrie totiž potvrdili, že Eva trpí duševní poruchou. Až ve čtvrtek krajský soud návrh úředníků definitivně zrušil.
„Soud zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést k omezení nebo zbavení způsobilosti. Eva totiž sama vypovídala přímo před soudem a přesvědčila soudce, že je schopná se sama o sebe postarat,“ vysvětlil Matiaško, v čem vidí hlavní význam rozhodnutí.
Podle Matiaška totiž Eva svým chováním okolí nijak neobtěžovala ani neomezovala. „Shromažďovala v domě a zahradě různé věci. Jednalo se ale čistě o estetickou záležitost. Tuším, že pouze jednou byl nějaký problém se zápachem, rozhodně se tam ale nikdy neobjevovala žádná zvířata jako hmyz nebo potkani,“ popsal Evino chování Matiaško.
„Podle mě městské části vadila spíš estetická stránka věci, protože se jednalo o vilovou čtvrť, kde bydlí většinou bohatší lidé,“ řekl Matiaško.
Pokuta nebo soud
Představitelé městské části Brno střed se k případu nemohli nijak vyjádřit. „Nevím, o který případ konkrétně se jedná a nedokážu to ani tak rychle zjistit. Ještě jsme totiž neobdrželi vyrozumění soudu,“ řekl mluvčí Brna-střed Roman Burián.
Podle Buriána řeší totiž úředníci podobných případů poměrně hodně a pouze podle křestního jména nelze kauzu dohledat. Více informací o Evě odmítli ovšem její právní zástupci redakci MF DNES sdělit.
Město je podle mluvčího nuceno v podobných případech sáhnout k drastickým řešením a rovnou navrhnout zbavení způsobilosti.
„V jednom podobném případě běhali uprostřed rodinné zástavby po dvorku potkani. My jsme mohli akorát udělit pokutu. Ta ale není nijak závratně vysoká a pokud ji dotyčný zaplatí, zbývá nám už jen podat návrh na zbavení způsobilosti,“ vysvětlil Burián.
Úterý, 13. dubna 2010Tiskové zprávy
Brno – 13. dubna 2010 – Otázka „kdo má vlastně pravdu“ provází medializovaný případ rodičky, která minulý čtvrtek nebyla přijata do porodnice a musela porodit za asistence záchranářů v sanitce. Fakultní nemocnice Na Bulovce svůj postup hájí tím, že měla vyhlášený „stop-stav“ a dva jiné probíhající porody. Podle záchranářů, kteří odmítnutou ženu přivezli, došlo k pochybení ze strany nemocnice. Ve skutečnosti tuto situaci výslovně upravuje zákon a ten bez jakýchkoli výjimek stanoví, že jestliže jde o porod, žena musí být do nemocnice přijata.
Konkrétně se jedná o ustanovení § 24 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, na jehož základě se v případě probíhajícího porodu není možné odvolávat ani na „stop-stav“, ani na nedostatek lékařů. Nehledě na to, že u většiny porodů lékař vůbec být nemusí, protože ze zákona má plnou kvalifikaci vyšetřovat rodičky a vést normální nekomplikované porody porodní asistentka. Rodící žena, která se dostaví do porodnice, podle zákona prostě „musí být přijata“. Dále pak úpravu doplňuje § 11 odst. 1 písm. b) téhož zákona, podle kterého lékaři bez výjimky nemohou odmítnout pojištěnce ze spádového území a v případě neodkladné péče. Není pochyb o tom, že péče u porodu v posledním stadiu neodkladná je.
„Zákon sice obecně umožňuje, aby zdravotnické zařízení odmítlo pacienta, pokud má „plno“. Pokud se ale jedná o neodkladnou péči nebo o porod, tak není možné odepřít přijetí z žádného důvodu. Právní úprava tak zohledňuje akutní situace, kdy by nepřijetím do nemocnice mohlo dojít k ohrožení zdraví nebo dokonce života člověka.“ vysvětluje právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Přeplněnost porodnic je reálný problém, který je potřeba v praxi řešit, proto je snaha porodnic posílat v případě vytíženosti další rodičky do jiných zařízení s volnou kapacitou pochopitelná. Rozhodně by však žena měla být nejprve vyšetřena. Jedině tak lze zjistit, zda její stav převoz umožňuje a zda nedochází ke komplikacím. Personál nemocnice na Bulovce však ženu poslal pryč bez předchozího vyšetření, pochybení je tedy zřejmé.
Chybu lze spatřit v celkovém systému péče o rodičky v ČR. Ministerstvo zdravotnictví již dlouhou dobu ví o problému přeplněnosti zejména pražských porodnic, který se porodnice snaží řešit např. nelegálními požadavky na registrace rodiček či rovněž nelegálním odmítáním žen s rozběhnutým porodem. Přesto ministerstvo situaci přihlíží a žádné změny nevyhovujícího systému nenavrhuje. Přitom však spolu s porodníky hájí názor, že každý porod je rizikový a nepředvídatelný, a zarputile brání vzniku porodních domů, porodům v domácnostech i takzvaným „ambulantním“ porodům v porodnici, které jsou v zahraničí naprosto běžné.
Porodní asistentka Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) vidí problém i ve špatně nastaveném anonymním systému péče o rodičky: „V zahraničí je běžné, že se o ženu během těhotenství, porodu, a to ať rodí kdekoli, i po porodu stará jedna její porodní asistentka. U nás žena k porodu přichází do neznámého prostředí mezi neznámé lidi. I ona je pro zdravotníky neznámá, během těhotenství ji nesledovali a je tak náročnější vyhodnotit možné komplikace. Krom toho tato situace vytváří korupční prostředí.“
Ve sporu mezi záchrankou a porodnicí, kdy se obě strany snaží obhájit svůj postup, se nějak zapomíná, že rodící žena není materiál, ale člověk, který má svá práva.
Rodička má právo se během porodu dostavit do kterékoliv porodnice a být zde přijata.
• Pokud je porodnice vytížená, může rodičce navrhnout převoz do jiného zařízení, ale to je třeba chápat pouze jako doporučení.
• Trvá-li žena i po vysvětlení na přijetí, přestože z kapacitních důvodů bude muset rodit za méně komfortních podmínek nebo na ni personál nebude mít tolik času, je třeba to respektovat.
• Pokud nemocnice ženu odmítne, musí jí o tom vydat písemné potvrzení a rodička se může následně obrátit na vedení nemocnice nebo svoji pojišťovnu s žádostí o přezkum.
Bližší informace:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, kontakt: tel. 604 11 80 50
Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek, kontakt: 602 81 60 81
Další informace o právech rodičů v souvislosti s porodem je možné najít na specializovaných stránkách Ligy www.ferovanemocnice.cz.
Projekt Férová nemocnice byl podpořen grantem Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
.gif){kind=small}
