Úterý, 28. března 2017Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes zrušil předchozí rozsudky správních soudů, které zamítli přístup Ligy lidských práv k právní analýze o domácch porodech, kterou si nechalo za veřejné prostředky od soukromé advokátní kanceláře zpracovat Ministerstvo zdravotnictví. Soudy se podle něj nedostatečně vypořádaly s konfliktem mezi právem na informace a právem na ochranu výsledků duševní činnosti.
Správní soudy vnímaly právní analýzu jako druh produktu duševní činnosti, který má být chráněn autorským právem a z toho důvodu odmítli zpřístupnit analýzu a vyhovět tak zákonu o svobodném přístupu k informacím. O zpřístupnění analýzy tak budou znovu rozhodovat soudy, které toto zpřístupnění v minulosti zamítly.
„Rozhodnutí vítáme, ale současně jsme zklamáni z toho, že Ústavní soud nepřistoupil sám k řešení konfliktu mezi dvěma ústavními právy a celou věc vrátil na začátek. Obáváme se, že za několik let se znovu ocitneme před Ústavním soudem s otázkou, která mohla být rozhodnuta už dnes,“ komentuje dnešní nález právník Ligy lidských práv Matěj Stříteský.
V nálezu Ústavního soudu zazněly i myšlenky, které považuje za důležité pro budoucí obdobné spory. Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že ministerstva by měla k zadávání analýz externistům přistupovat pouze tehdy, pokud ji nejsou schopna zajistit z vnitřních zdrojů a že pokud veřejný orgán zadává zakázku na zpracování analýzy soukromému subjektu, měl by počítat s tím, že zpřístupnění této analýzy bude v budoucnu požadováno, což se má projevit ve smlouvě uzavírané s tímto soukromým subjektem.
Pátek, 13. března 2015Tiskové zprávy
Nejvyšší správní soud (NSS) vrátil Městskému soudu v Praze zpět k projednání kauzu odmítnutí informací, které po Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) žádala Liga lidských práv. Původní rozsudek postrádal potřebné odůvodnění odpírání informací a ztotožnil se pouze s argumentací jedné ze stran sporu – GIBS.
Liga lidských práv žádala v polovině roku 2013 GIBS o sdělení jmen příslušníků GIBS, jejich funkcí a sdělení výše jejich odměn. Dále požádala o anonymizované výstupy GIBS v oblasti vyšetřování podezření z nelidského a ponižujícího zacházení ze strany policie. Inspekce však informace odmítla poskytnout s odkazem na ochranu soukromí a nutnost utajování svých příslušníků. Svoje výstupy z šetření neposkytla s poukazem na údajnou přílišnou obecnost žádosti.
Žádost o informace dle zákona 106/1999 (o svobodném přístupu k informacím) je přitom jediným způsobem, jak se veřejnost může dozvědět informace o činnosti GIBS. „Identitu příslušníků GIBS jsme chtěli vědět z toho důvodu, abychom zjistili, zda zde nadále pracují dřívější příslušníci Inspekce policie, kteří zametali případy policejního násilí pod koberec,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota. V ligovém případě Kummer proti České republice Evropský soud pro lidská práva shledal, že inspekce kryla případ nelidského zacházení.
Liga v řízení poukazovala, že není důvod poskytnout alespoň informace o vedoucích poboček GIBS, ale i ty inspekce utajuje. Poskytla informace pouze o 9 pracovnících z celkových téměř 300. Nejvyšší správní soud uvedl, že takto rozsáhlé odepření informace nebylo řádně zdůvodněno ani GIBS, ani městským soudem.
Více informací poskytne:
Jindřich Jílek, právník Ligy lidských práv, tel.: 777 964 599, e-mail: jjilek@llp.cz
Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, tel.: 607 005 043, e-mail: zcandigliota@llp.cz
Čtvrtek, 8. dubna 2010Aktuality
Ústavní soud minulý týden rozhodl, že na žádost o informace musí soudy poskytnout nejen rozsudky v pravomocně uzavřených případech, jako tomu bylo dosud, ale i rozsudky, které dosud nenabyly právní moci. Ústavní soud tak podstatně rozšířil právo na informace o rozhodovací činnosti soudů, když zrušil část zákona, která toto právo omezovala.
Názor, že je třeba žadatelům poskytovat i nepravomocné rozsudky, zastávalo už dříve Ministerstvo spravedlnosti, podle kterého by odepření práva na tyto informace bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. S tímto názorem se Liga lidských práv ztotožnila a informovala o něm v tiskové zprávě v červnu minulého roku.
Svůj nález Ústavní soud odůvodnil tak, že aby mohlo být omezeno základní právo jednotlivce na informace, musí to být stanoveno zákonem, odůvodněno legitimním cílem a omezení musí být nezbytné. Cílem měla v tomto případě být ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ale podle soudu by jí naopak více prospělo zpřístupnění všech rozsudků a veřejná diskuze o nich. Nebyla by tak narušena kontrola ze strany veřejnosti a její důvěra v soudní rozhodování. Poslední požadavek – nezbytnost omezení práva na informace – nebyl podle soudu naplněn vůbec.
Ústavní soud zdůraznil, že v případě střetu dvou ústavních hodnot, jako je právo na informace s jiným veřejným zájmem, není možné automaticky jednu z těchto hodnot předem vyloučit. Naopak je třeba podle okolností každého konkrétního případu přihlédnout k tomu, která z hodnot převažuje. Právní úprava neumožňovala zkoumat v daném případě nezbytnost omezení práva na informace a automaticky bránila tomu, aby byl zpřístupněn jakýkoli nepravomocný rozsudek.
Nález Ústavního soudu naleznete zde.
Znění podané ústavní stížnosti naleznete je dostupná zde na stránkách Otevrete.cz – webu pro otevřenost veřejné správy.
